3. díl - Křišťálová koule

S každou další epizodou jsem zjišťovala, jak jsem vlastně v posteli nudná. Oba jsme. Některé kinky mě sami o sobě neoslovili, ale i tak se mi líbilo poslouchat někoho jak o svém zájmu mluví s velkou vášní. A někdy v té chvíli jsem si uvědomila, že bych vlastně měla o svých vášních také mluvit, jak jinak si je splnit? Jak manžel často rád říká: “Nemám křišťálovou kouli, jak mám vědět co zrovna chceš?”

Byli doby, kdy mě ta věta rozčarovala - jakto že nevíš co chci, to mě vůbec neznáš? 😭 Ale zpětně uznávám, že moje tělo je záhada i pro mě samotnou. Co mi dělalo dobře ve středu, ve čtvrtek už lechtá a v pátek je to trapný. Klobouk dolů před jeho trpělivostí.

Vybavuju si doby, kdy se manžel snažil ze všech sil, abych dosáhla orgasmu, ale bez úspěchu, občas mě to dohnalo k slzám. Líbí se mi to, ale prostě NIC. Časem se z toho stal až odpor k dalším pokusům. Hádám, že spousta z vás má nebo mělo doma ženu, která se občas nechá přemluvit, ale v podstatě prcáte duchem nepřítomnou mrtvolu. Ano nechá se, ALE ..nic víc.

No každopádně, co jsem tím chtěla říct je to, že čím více jsem poslouchala mluvit lidi o sexu, jako o čemkoliv jiném, navíc se zájmem a rozmanitě, tím více jsem o něm mluvila i já. Pomalu jsem ztrácela ostych. Teď mi to přijde hloupé to vůbec říct, ale třeba při lízání jsem si v duchu řekla mnohokrát výš, níž, pomaleji, ale nikdy jsem to nevyslovila. Proč? Nemám tušení. Možná jsem ho nechtěla kritizovat, možná jsem se styděla za to, že vlastně nevím co chci a jen zkouším. A nebo je to taková ta věc, co musíte udělat hned a když to neuděláte tak už je to hloupé, a čím víc to oddalujete, tak je to horší.

PS: svého prvního orgasmu jsem dosáhla ve 24 letech během prvního těhotenství, ale ten mokrý stále neumím🫠

Pokračování příště.