Sex bez lásky 💔

Jde to holky? 🤔

Víme, že chlap je v tomhle velmi jednoduchý stvoření, který šuká, až potom přemýšlí, pak dlouho nic a pak se možná zamilovává. Ale co si budeme, stejně... Tak dlouho se chodí pro frndu, až se srdce prostě utrhne.

To my ženy jsme v tomhle asi o dost rychlejší. Možná je to tím, že pokud se rozhodneme s někým sdílet tu intimitu a ty nožky roztáhnout, tak za tím je ještě nějaká hlubší potřeba, než jenom nažhavená kundička, která se dře nadržeností o linku. (I když i to se občas stává) Možná se mýlím a každá to má jinak, ale většinou ženy touží právě po lásce, která může mít mnoho podob.

Může to začínat už jenom tím, že nás někdo doopravdy vyslechne a dokáže se na nás v tu chvíli nacítit, protože těch otrávených ksichtů co zase, jsme už zažily za život dost. Někdo, kdo ještě sedí nalepenej u displeje mobilu a netrpělivě čeká, až se ty naše tři tečky změní v text, který mu zase zabrnká na některou z jeho strun a on nám podobnou melodii může vrátit zpátky.

Nebo prostě potřebujeme, aby po nás někdo toužil s intenzitou mlsnýho bernardýna u řezníka. Někdo, kdo miluje každou naší vrásku, každej fald, povislý prsa nebo odstátý ucho. A to, co my na sobě nesnášíme, tak on vynáší do nebes ne protože by měl, ale protože to tak skutečně vnímá a vidí v tom tu krásnou ojedinělost, kterou si musí osahat nebo ochutnat.

A nebo třeba hledáme "jenom" někoho, kdo nás bude nenápadně osahávat v obchoďáku u pečiva, líbat na eskalátorech a šeptat nám v kabince u vybírání prádla, jak jsme krásný. Někoho, kdo si nemůže pomoct. Někoho, koho neodradí ani davy, ani sousedi nebo houbaři od toho, aby nás obejmul a vzal si kousek z nás.

A možná by nám stačilo, kdyby byl tak vtipně drzej, že budeme bušit pěstičkou o stůl, lapat po dechu, ale v duchu se smát, kam až jeho sebevědomí může zajít, aby nám ukázal, že nás má načtený a hodlá v tom podmaňování pokračovat, než si nakonec vezme, co chce.

A pokud se náhodou zadaří a takového muže žena potká, dá se takový chlap nemilovat? Jasně, možná pár prvních setkání, ale s každým obejmutím, s každým polibkem a zásunem to riziko připálených obědů, umývání hrnku třikrát a koukání do blba stoupá.

Občas tady čtu, jak někteří muži by rádi milenku bez narušení soukromí. Jinými slovy, zašukáme si kdykoliv budu chtít a mít čas, ale nesmíš se do mě zamilovat. Protože to občas přináší nároky a komplikace. Vlastně chápu tu drzost, protože někteří muži tu cestu k lásce mají delší a stihnou předtím leccos odšukat, což neplatí o všech samozřejmě (naštěstí pro nás), ale umíme to i my ženy? Dokážeme si ohlídat ty naše srdce, aby se nám nesplašily? A dá se to někde mezi první pusou a pátým šťouchem zjistit a zastavit? Nebo dokážete striktně rozdělit city a sex?