Cizinci

Nebylo to v plánu. Měl to bejt jen večer vyplněnej kulturou a možná sklenička na dobrou noc, před tím, než se na pár týdnů rozloučíme.

Nemohl jsem přece tušit, že to představení je docela krátký, a že se těsně po devátý ocitneme na ulici s naléhavou otázkou: co s načatým večerem? A už vůbec jsem nemohl předvídat, že čajovna, kam jsem ji chtěl vzít, je zavřená, ani to, že kousek od nás je azyl, ve kterým si člověk za pár stovek pořídí hodinu soukromí...

O půl hodiny později už jsem ležel vedle ní, na podlaze se válel použitej prezervativ a moje prsty si hrály s jejím klitorisem.

„Ty mi to chceš udělat?“ zavrněla. „Moje kundička je pěkně náročná...“

„Právě proto ji chci líp poznat,“ přiznal jsem se bez zaváhání.

Když jsem o dalších pár minut později zvedl hlavu od mokrýho klína a hledal potmě další plastovej obal se zoubkovaným okrajem, hlesla překvapeně: „Ještě chvíli a možná bys mě udělal.“

A za další chvíli, když se náš hodinovej pronájem skoro chýlil ke konci, podlehla se zadkem podloženým polštářem dalšímu útoku mýho jazyka a ze rtů jí uniklo víc než jen hlasitý zasténání.

Leželi jsme vedle sebe, ve světle pouličních lamp byla její chvějící se postava snově krásná a oddalovali jsme okamžik, kdy se budeme muset zvednout a vrátit se ke svým spořádaným životům.

„Tak to bylo podruhý v životě, takhle pusou... A poprvý s cizím chlapem,“ řekla mi. Ale já myslím, že neměla pravdu. Že už nejsem tak úplně cizí.