Úklid u mé paní

Klečel jsem u toalety své Paní, oblečený v latexu, ale dole zcela nahý. Kapky touhy ze mě odkapávaly, zatímco ona stála nade mnou a pevně mě držela za obojek. Cítil jsem obrovské štěstí, že smím být v té chvíli jen jejím nástrojem. Každý pohyb mé ruky, každý dotek hadříku o chladný porcelán jsem prožíval s vědomím, že to není obyčejná práce – je to služba. Služba jí, mé Paní, která nade mnou stála s klidným pohledem, a já se cítil menší a zároveň naplněný jako nikdy.

Když se mě zeptala, jaké to je, odpověděl jsem pravdu – že je to pro mě vzrušující. V jejím hlase jsem slyšel pobavení, ale i spokojenost, že dokážu najít radost i v takovém úkolu. A zatímco jsem pracoval, vkrádaly se mi do hlavy myšlenky, že i její proud bych chtěl jednou smět přijímat s oddaností do svých úst. Jen ta představa mě rozechvívala a já cítil, jak moc ji potřebuji.

V té chvíli jsem si uvědomil, jak moc jsem zamilovaný do ženskosti své Paní – do její síly, do tajemství jejího klína, který je pro mě symbolem moci a přitažlivosti. Klečet před ní, s obojkem na krku a kapkami touhy stékajícími po mém těle, je pro mě naplněním snu, který jsem si nikdy nedovolil vyslovit. Teď je skutečností. A já vím, že chci jen víc – víc sloužit, víc patřit, víc být jejím majetkem.