Život je boj

Jak začít? Život rychle proplul mezi prsty,do nedávná žila jako obyčejny člověk na malém městě ,kde se očekává všední život podle stupidních pravidel.Nebot každý vidí přes okna či dveře.Nedej bože když vybocujete z pravidel,pomluvy a podobně.Ano tak jsem žila,nebot jsem měla rodinu,děti a je třeba postarat a být tu pro ně ne bez úhony a v klidu a pohodový stereotypní život,kdy jsem nemohla myslet jen na sebe.Ale to je už je vše pryč,já zestárla,děti odešli,dlouhodobý vztach s partnerem zevšedněl.Probudila se tedy pak touha žít a užívat,snad to bylo ve mně uzavřené.Ale po .....,se to otevřelo a já vylétla a chtěla být svobodná .A ejhle problém.Ne pro mně ale pro okolí.Vyletla jsem,a okolí?Plním si cestovatelské dobrodružné sny,jsem rebelka,nejdu s davem,mám názory,které neměním a dávám veřejné najevo.Miluji svůj život,nahotu,poznala jsem člověka,který ve mně toto otevřel,zamilovala se jak mladá 16 i přesto ,že na takový kecicky od chlapů jsem nevěřila .Ale přesto mne dostal,a i když tvrdil ze začátku,že jsem pro něho TOP,po nějaké době už pro něho ta TOP nejsem.Jsem pro něho zase ta druhá.Uz jsem se s tím smířila.Je to jako ,kdyby byl ten první s kterým jsem přišla o panenství .Ja ,kdy naivitu postupně odbourala a ruzum byl ,spadla zase do jámy lvové ve věku milfky.Takze ve zkratce,jsem se zamilovala jako 15 do nesprávného.No vždy ,jsem byla ta druhá.Stesti chodí po druhé straně.Ale co už,nevzdavam se a žiju,cestuji.Ale je to jen předvařka před sem mou i před ostatníma.Ve skutečnost jsem sama a smutná.Laska ,ta je jen v pohádkách