Amaterián

Každý z nás si někdy projde určitým životním obdobím, kdy chce něco nového vyzkoušet. Řekl jsem si, že ochutnám, jaké je být vegetarián. Vydržel jsem asi tři měsíce a zjistil, že nemám sílu ani vytrvalost, mám ochablé svaly, a že mě nebaví se takhle trápit. Prostě budu nadosmrti masoterián. On ten pikantní hovězí gulášek se šesti jednou za čas přijde k duhu.

Co o sobě vím od mládí je to, že jsem homoterián. Mám rád lidi, baví mě s nimi diskutovat, řešit problémy, bavit se. Nevadí mi, že si ze mě někdo udělá srandu. Vím, že mu to při nejbližší příležitosti vrátím i s úroky a ve finále se tomu zasmějeme oba, protože smích a dobrá nálada prodlužuje život.

Nedávno jsem zjistil, že jsem i amaterián. Nějak mě to tady přestávalo bavit a říkal jsem si, co tady vlastně ještě dělám. Sledovat exhibici určitého jedince, který si své výplody dokázal i sám komentovat mě fakt nebavilo. Občas sice vyskočil nějaký smysluplný blog, ale už jsem byl nastaven na zešedivění a odchod do věčných lovišť.

Pár milých lidiček mi napsalo, ať neblbnu a neodcházím. Roztočil jsem mozkové závity a výsledek? Zjistil jsem, že by mi to chybělo. Že byste mi chyběli Vy, amatéři. To šťouchání do sebe, ta sranda, ten amatérismus.

Otázka na Vás, dámy a pánové, jaký jste ...terián?

Přidáte nějaký nový druh ...teriánů?

A že je to tady nakažlivé, až závislé?

Tahle píčovina není moc erotická a abych splnil náležitosti, tak: Ráno jsem si ve sprše vyhonil ocas a byla to taková dávka mrdky, že ucpala odpad.