Schůzka naslepo…

Po dlouhé době jsem měla setkání s jedním amatérem. Jen na rychlé kafe. A ne, tentokrát to nebylo kvůli sexu. :) Nechodím na randíčka, procházky, obědy, do kina, na sklenku… a už vůbec ne k někomu domů. Hodně si hlídám své soukromí. Ale tentokrát jsem udělala výjimku.

A byla jsem sakra nervózní. Myslím, že hlavně proto, že jsme se vůbec neznali. A neznali jsme ani tvář toho druhého. Zjistila jsem, že se cítím míň jistě, když jsem oblečená, než když jsem nahá. Zvláštní, že? :D

Byla to vlastně “schůzka naslepo”. A s tím přichází stres, vzrušení, strach i napětí. Těšíte se, ale zároveň byste to nejradši zrušili. Jenže já, pokud k tomu nemám opravdu dobrý důvod, schůzky neruším. Zvlášť, když už máme domluvené místo a čas.

Vlastně člověk vůbec netuší, jestli si s tím druhým bude mít co říct. Možná bych se měla vídat častěji. Abych si na tenhle směs emocí trochu zvykla. :)

A co vy? Sešli jste se někdy s někým, jehož tvář jste předtím neznali? Jaké to bylo? Tady to dopadlo dobře… Měli jsme si co říct… :)