Mladej a hladovej

Jsem pořád mladej. Aspoň si to říkám, když ráno koukám do zrcadla a vidím kluka, co byl kdysi až po uši zamilovanej do jedné holky. Tři roky… tři sakra dlouhý roky. A i když to skončilo, něco uvnitř mě ji pořád drží. Možná vzpomínka, možná zvyk, možná jen to, že jsem do ní spadnul víc, než bych si kdy přiznal.

Ale život je sviňa — a zároveň i ten nejlepší provokatér. Proto jsem tady. Na místě, kde lidi nehledají budoucnost, ale přítomnost. Odreagování. Jiskru. Někdy jen něčí pohled, co je donutí zapomenout, že jim kdysi někdo zlomil srdce.

A já? Já sem zapadnul rychleji, než bych čekal.

Jedna zpráva. Jedno jméno. A pak další.

„Tak to jsi ty? Vypadá na fotkách větší a líp než v popisu,“ napsala mi jedna. S úsměvem jsem jí odepsal: „To jen proto, že popis jsem psal narychlo. Realita bývá lepší.“

A hned další odpověď: „Drzý… to se mi líbí.“

Najednou jsem si připadal živější než poslední rok. Nebylo v tom nic těžkého, žádné sliby, žádná dramata. Jen energie… a ženské, které věděly přesně, co chtějí. Nebo to aspoň uměly předstírat sakra dobře.

Byla tam jedna, která si mě získala už prvním pousmáním.

„Ty máš takovej ten pohled… jako kdybys věděl víc, než říkáš.“ „Možná jo. Nebo jen dobře hraju.“ Naklonila hlavu. „Nebo tě někdo naučil být opatrnej.“

Trefila se. Až nepříjemně přesně. Ale takhle ženská, co čte mezi řádky? Tak tu nechceš pouštět pryč.

Chvíli jsme si psali… flirtovali… házeli po sobě narážky, co by normálně člověk řekl až po dvou sklenkách vína. A pak přišlo to nenápadné, skoro nevinné:

„A co přesně tu hledáš?“

Chvíli jsem váhal. Ale jen chvíli.

„Upřímně? Nic vážného. Jen… dotek života zpátky. Zase se cítit chtěnej. Zase se smát. Zase mít jiskru. A možná narazit na někoho, kdo tu jiskru umí rozfoukat.“

Odepsala po deseti sekundách, jako by jen čekala, až to konečně řeknu: „To zní… docela podobně mně. A víš… jiskra se nejlépe rozfoukává zblízka.“

A já si v tu chvíli uvědomil, že i když jsem pořád zamilovanej do jediné holky na světě… … pořád mám právo dýchat, žít, usmívat se. A zatraceně dobře vím, že jsem pořád mladej. A že život teprve začíná být zajímavý.