Amatérská vyjmenovaná slova S

selfíčko, spodní souprava, samodržící silonky, sukně, sex, souložit, sperma, sraz, ...

Dvakrát jsem psala o srazu v Beskydech. Dvakrát jsem si vymýšlela a moc mě to bavilo a nejen mě.
Nešukám na srazech amatérů. Jen na těch soukromých ve dvou.
Bylo na čase tam jet doopravdy. Už konečně. A víte co ? Zase nic nebylo i když by mě to bavilo a zřejmě nejen mě, tak si budu zase vymýšlet.

Píšu co bych tak někomu dělala, kdybych ho tam měla na pokoji. Fantazie se rozjíždí, ale musím to zkrátit. Tohle není povídka, tohle je život.

*Tipuju, že tak minimálně hodinu bych si hrála jen s horní polovinou těla. Otírala bych si tváře o fousy, drbala si o ně prsa, šeptala ti do ucha sprosťárny.
Hladila a tahala jemné tmavé chloupky na hrudníku, pusinkovala na břicho a zase se vrátila nahoru k tomu milému obličeji a divoce tě líbala.
Pak bych přešla na spodek. To by trvalo dlouho. Hodně dlouho.
A pak, pak bys možná mohl druhý den dělat něco i ty. Totiž ten někdo, kdo by tam byl. Se mnou.*

Přidávám škodolibého smajlíka s vyplazeným jazykem a přidávám větu, že končím v práci a vyjíždím, protože chci být do oběda doma, když mám najednou volný víkend.
Odpovědí je gif nedočkavě třesoucího se vánočně zabaleného dárku převázaného mašlí.

*Nemáš ráda překvapení, dárky, chceš zážitky. Odepiš ANO a máš to mít.*
*ANO.*

*Sjeď z dálnice do ... Mám klíče od místní fary.
Ne, v kostele ne !
Od kdy jsi pobožná ?
Od té chvíle, kdy ho tam mám a křičím Pane Bože !*
Smějeme se oba.

"Ne, v kostele ne !" protestuju, ale moje ruce už zajíždějí pod svetr a další vrstvy látky a hladí po zádech. Škrábu tě nehtama. Tělem zamezím prostor pod klenbou, zvedám nohu a kolenem se deru do rozkroku. Ty mi za ni chytíš a já už rychle rozepínám knoflíčky košile. Pod svetrem mi to nejde. Nedočkavost. Chci ti ho přetáhnout přes hlavu, abych měla lepší přístup, ale zadržíš mě. Druhou rukou saháš do kapsy kalhot pro klíč a odemykáš dveře.
"Tohle s Kofolou nezažiješ." šeptáš mi do ucha.

Jsme jako hrnek a lžička. Umíš si svůj život zamíchat i beze mě, ale se mnou je to tak nějak jinak. Lepší ? Kdo ví.
Asi tě mám radši než Jahody se šlehačkou kdybych si měla vybrat. ASI. Nakydala bych je totiž na tebe a měla obojí.
Ty oči. Tmavě hnědé jako ho... hořká čokoláda, trochu jsem se jí přejedla.

A tady to končí. Ne proto, že se má v nejlepším přestat. Nevíte, který kazišuk to řekl ? Tady to končí, protože se ve zvonici rozbimbaly zvony.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Život, přátelství a vztahy vůbec, tady i venku můžou být pohádkou, protože se správným člověkem se nemusíš snažit na sílu, aby to mezi vámi klapalo. Stane se to přirozeně.

Mám jen víkendy. A ten je jeden jako druhý. Instantní víkend. V sobotu ráno ho zaliju horkou vodou a vychutnávám si to volno a v neděli večer znovu, ve snaze si ho ještě trochu protáhnout než ráno zazvoní budík.
Na ranní pomilování není čas. Večer možná, když neusnu. Takže o víkendu. Buď se na ten sex těším, protože vím, že bude. Nebo se na něj netěším, protože vím, že bude ? Ne, to se mně stát nemůže !

Remarque řekl, že "Bez lásky je člověk pouhá mrtvola na dovolené."; já říkám, že "Bez vášně je člověk jak bez dovolené."

Pokud chcete něco co jste nikdy neměli, musíte udělat něco, co jste ještě nikdy neudělali. To jsem v létě udělala a úplně mi to nefunguje jak bych si přála, tak to poladím na dovolené. Budu mít dovolenou vánoční, silvestrovskou, novoroční, roční, několikaletou ? Kdo ví. El si dělá co chce. Protože chce, protože může. A tak Vám teď všem přeje ŠŤASTNÉ a MRDAVÉ (vánoce, víkendy, dovolené, vaše životy).

*** Komentáře k tomuto blogu byly vypnuty, protože koho by zajímaly.***