Jak jsem se stal subíkem

Po deseti letech vztahu jsem dostal kopačky. Sem sám. Všichni přátelé jsou ženatí nebo vdané s dětmi a odstěhovaní někam daleko. Stejně nemám na nikoho náladu. Mám vztek. Jsem smutný. Jsem sám. Ještě větší vztek. Takový že mě úplně spaluje zevnitř. Tak dělám jedinou věc kterou znám. Jdu cvičit. A takhle chvíli žiju. Cvičím, pracuji, vařím, jim. A furt dokola. A furt ten vztek kterého se nemůžu zbavit. Jsem naštvaný že to ukončila. Jsem naštvaný že to neskončila dřív. Jsem naštvaný na toho hajzla se kterým spala. Jsem naštvaný.

Zkouším tinder. Bezva teď se přidává zoufalství a deprese. A stále ten vztek.

V práci dostávám úkol školit nováčka. Super, musím mluvit s lidmi. Po měsíci školení dostávám dalšího nováčka. Vážně super. A pak dostávám dalšího. Přijde malá drobná holka. Moc hezká. Ale nejsem zrovna v náladě kdy bych koukal po holkách. Každopádně se v mezi čase bavíme. Je zábavná a chytrá. V tom z ní vypadne že je domina. Jsem v tomhle ohledu open minded tak na tom nevidím nic špatného. Sám jsem už párkrát holku spoutal, dal na zadek, tahal za vlasy apod.

Jednou se ze zvědavosti ptám, jak to dělá. Sám vím, že když jsem měl trochu silnější holku že to může být makačka. A ona říká, že na to jsou triky a že mi to ukáže. Říká: "dělej to co já" Postaví se a já naproti ní. Klekne si a já si kleknu. Dá si ruce na stehna a já taky. Z ničeho nic si stoupne a udělá krok dopředu a já ji v tu chvíli klečím u nohou. A říká mi "takhle to dělám" A já poprvé po 3/4 roce necítím vztek. Naopak. Úleva. Jako by mi ze zad spadlo břemeno. Cítím se dobře. Cítím se zas jako člověk. Jsem tam kam patřím. Tyhle tři vteřiny štěstí jsem nemohl dostat z hlavy další tři týdny.

Omlouvám se jestli jste čekali něco peprnejšího. Jen jsem chtěl napsat jak to začalo.