Život single bez lásky a sexu

Já si to single po téměř 30letém manželství užívám.Určitě je fajn uléhat a probouzet se s tím koho milujeme,ale být spolu když to dlouhodobě skřípe mi přijde zbytečné.

To je úplně jednoduché. V případě, že nehledají lásku na celý život, tak to seznamování asi funguje jinak. Když chce žena a vypadá trochu k světu, tak může mít na každém prstě klidně 10 milenců. Však stačí, aby si tady nebo jinde založila profil a bude dostávat stovky nabídek na nezávazný sex, aniž by si vůbec dala inzerát. Když totéž udělá chlap a dá si inzerát, nebude mít žádnou odpověď nebo od takové, s kterou by nešel ani, i kdyby mu platila. Proto musí chlap něčím zaujmout. Často to jsou peníze, sociální postavení, drahé auto, dárečky, luxusní dovolená, ale také třeba charisma, atraktivní vzhled, nebo aspoň tu ženu umí nějak ukecat.

Podle mě, se vztahy nejlépe budují v mládí, kdy lidé nemají ještě moc zkušeností, obav z budoucnosti, jdou do všeho po hlavě a neřeší, co bude zítra, nejsou svázáni povinnostmi k rodině nejsou nikde pevně zakořenění, netikají u žen biologické hodiny, pokud chtějí děti. Jak se říká, svět mladým leží u nohou. Jak nám naskakují roky, jsme opatrnější, víc zapojujeme mozek, než srdce a pohlavní orgány a více vše vážíme. Píšu teď o vážných vztazích. Jinak dokáže i dospělý ztratit hlavu, když má tu příležitost si užít. Mám to tak, že bych klidně šel i do kamarádsko-mileneckého vztahu, ale musela by se mi ta žena líbit, přitahovat mě mentálně i fyzicky, měly by tam být nějaké styčné body, kromě sexu, aby se s ní dalo i povídat a podnikat jiné aktivity a samozřejmě by tam musela být oboustranná důvěra. Ovšem pak je krůček od toho se i zamilovat a překlenout to do vážného vztahu a žít dál spolu časem jako manželé a založit rodinu. Bohužel tohle jsou naprosté fantazie. Před 10ti lety bych neveřil tomu, že se nedá na seznamkách najít partnerka na jakýkoliv vztah a pokud ano, v brzku je tam nějaká překážka. Samozřejmě někdo jiný to štěstí měl a má tedy odlišnou zkušenost a nepochopí to. Ona ta frustrace a zklámání se nakonec nějak promítne do chování, do tváře, do myšlení a vy ženy máte možná na to velmi dobrý senzor se takovým chlapům vyhnout dřív, než jim dáte příležitost se sejít, projevit se a začít spolu nějaký ten den.

Hezky napsano. Bohuzel to mam podobne jako vasi kamaradi. Obzvlast kdyz mam rad zenu,ktera je uzasna,ale protoze jsem o dost mladsi,tak sanci nemam. Obcas se objevi nejaka vekove me bliz,ale ikdyz me samota ubiji,tak se nechci upnout na jedinou,protoze ze zkusenosti vim,ze neopetovana laska hodne boli.

Sebelítost je něco, co dokáže určitě odrazovat potencionálního partnera. Celé to seznamování je hra a pokud ji neumíme hrát, protože každý není prostě herec povahou, tak to má těžké. Obzvlášť, pokud nelže a říká věci na rovinu tak, jak jsou a nebo naopak mlčí a nechce druhého zranit a vzít mu zbytek sebevědomí. A co si budeme povídat, ono na tyto stránky a i na jiné seznamky chodí lidé, kteří, nejsou příliš žádaní, život jim nafackoval, neměli štěstí v reálném světě se seznámit, mají nějaké zdravotní hendikepy, psychické problémy, hledají únik z reality. Ale také bývá na seznamkách řada podvodníků, sexuálních predátorů, lidí, kteří nemají soudnost...V těch 30ti je člověk už málo tvárný, je někde zakotvený, přeci jen už nejde do věcí po hlavě a bývá opatrný, protože se třeba spálil nebo nechce být ve vztahu jen proto, aby nebyl sám, ale chce být s partnerem po zbytek života a založit rodinu. Taky po 30. roce se radikálně zúží prostor navazovat nové sociální kontakty. Záleží samozřejmě na prostředí, práci, jestli dotyčný dělá nějaké kolektivní koníčky, kam proudí nové tváře. Představa, že ve 40ti se půjde chlap seznámit na diskotéku a potká tam normální holku, tak to je podle mě úplně mimo realitu.

To si nemyslím. Vztahy patří i na tuto seznamku, ne jen sex a perverznosti. Když se tu dá nějaké téma, ke kterému by mohli lidé objektivně sdělovat své názory, popřípadě psát své zkušenosti, tak se tu vrhne pár jedinců na toho, kdo založí téma a udělají z něj blbce a považují příspěvek za čistě jeho subjektivní problém. Lidé velice rádi soudí jiné, o kterých vůbec nic neví nebo si pár napsaných vět překroutí podle toho, jak oni vnímají svou pravdu. Jinak souhlasím s tím, co píšete. Sám se tím řídím, přesto občas přichází chvíle, kdy se střídají ve mně negativní myšlenky a taková beznaděj. Hodně věcí je v mozku a zkrátka nejde některé myšlenky vypnout. Občas vyplavou ve chvíli, kdy to nechci, občas dolehne samota a je třeba ji vytěsnit jinými věcmi. Někdo pak sáhne po chlastu, někdo končí romantických slaďáků, někdo se jde vykecat za peníze k psychologovi, který však jeho problém za něj nevyřeší, někdo pracuje do úmoru, někdo jde sportovat. Myslím si, že k životu je potřeba hodně energie. Abychom tu energii dokázali dávat, musíme ji někde přijímat, mít svou duševní pohodu. A někdo tu energii, potřebuje nejdřív čerpat od jiného, aby ji zpětně mohl odevzdávat a pak se z toho stává tak trochu zacyklený koloběh.