Cari a piráti

„Vyveďte tu kurvu na palubu! Teď konečně ta pyšná děvka dostane, co si zaslouží!“ Cari slyšela ten drsný, nepříjemný hlas, vydávající rozkazy shromážděným mužům, stejně jasně a čistě, jakoby se jeho majitel nacházel hned vedle ní, v malé prázdné kajutě v podpalubí. Moc dobře věděla, že patří kapitánu Johnu Everittovi, jednomu z nejobávanějších pirátů u pobřeží Jižní Caroliny.
Jen málo který z námořníků o něm neslyšel, ale kdo jej někdy spatřil na vlastní oči, většinou již potom nic neviděl. Všechny lodě u pobřeží byly neustále ve střehu a pokud jen zahlédly jeho rychlý škuner „Jolly Archer“, snažili se zachránit, jak se dalo – v drtivé většině případů neúspěšně. Legendární pirát totiž nebral zajatce, až na vyjimky …
Ozvalo se zarachocení řetězů a poté již zaslechla, jak do masivního zámku vniká klíč, který následně celým mechanismem otáčí – Cari byla zajištěna lépe, než v nějaké pevnosti na pobřeží. Nastal čas čiré hrůzy … Celé dva dny, které uplynuly od momentu, kdy byla unesena přímo z Charlestonského přístavu, prožívala jen příšerné, mučivé čekání právě na tuto chvíli. Společně s ní potkal podobný osud patnáct dalších žen a dívek, které musely za všeobecné vřavy a krveprolití opustit obchodní plavidlo „Renee“, jež se v daný moment nacházelo pouhých pár stovek metrů od spásné pevniny – přesto se pirátům jejich útok podařil, aniž byli vojáky z přístavu dopadeni.
Dříve než se k nim stačil kdokoliv přiblížit, zpustošili loď, povraždili posádku, ukradli náklad a navíc si jako milý dárek odvezli právě oněch patnáct krásek, jejichž další osud byl předem zpečetěn. Zlatovlasá a modrooká Cari pak, k vlastnímu zděšení a smůle, padla do oka samotnému veliteli, což kapitán Everitt dával hned od prvního momentu všem svým sexuchtivým mužům jasně najevo. Jakmile se ženy octly na palubě, začala pro každou z nich vlastní noční můra. Zatímco ostatní byly bez milosti znásilňovány a mučeny, Cari pozval kapitán na večeři, při které jí dělal milostné návrhy. Když jej jednoznačně odmítla, ačkoli byla v nitru celá bez sebe strachy, s úsměvem jí osvětlil své další plány se zajatkyněmi.
Piráti hodlali všechny ženy prodat do otroctví prostřednictvím jednoho dalšího komplice, arabského obchodníka s lidmi, který za bílé maso platil opravdu královsky, obzvlášť pak za světlovlasé kurvy s modrýma očima. Což se stoprocentně týkalo právě Cari, ostatně jen proto jí to kapitán říkal. Když ani tohle na změnu jejího postoje nezabralo, dodal kapitán ještě, že se jeho arabský partner s děvčaty na prodej nejdříve sám rád pobaví a že je to skutečně divoch, který si nebere na rozdíl od něj servítky. Semtam si Arab dokonce takové kurvy nechává sám pro sebe, aniž by je prodal na trh.
Ovšem jak říkal kapitán, všechny takové ženy a dívky velmi brzy prosily, aby do otroctví raději prodány byly, nebo byly rovnou zabity, protože arabský obchodník byl proslulý sadista a zvrhlík a co s nimi všechno dělal, to se nedalo ani popsat. Cari sice tyhle řeči vyděsily, ostatně koho by v takové situaci nepostrašily, ale na druhou stranu byla v duchu přesvědčena o tom, že jí kapitán chce nahnat hrůzu záměrně, aby ji dostal do postele a že to ve skutečnosti bude docela jinak. Navíc samozřejmě ve skrytu duše doufala, že ji někdo dříve či později osvobodí, ačkoli lidí, kteří by si troufli na Everittovu posádku a na něj samotného, se v okolí vskutku moc nenacházelo. Dokonce i ostatní piráti se tomuto zálivu vyhýbali širokým obloukem.
Předpoklady Cari se naplnily jen o pár minut později, kdy jí kapitán navrhl, že by jí mohl zařídit lepší osud, pokud by se ovšem stala jeho „přítelkyní“. Což v dané situaci neznamenalo nic jiného, než stát se takovou lepší přístavní šlapkou, děvkou pro všechno, která bude, až kapitána přestane bavit, stejně odvržena a podrobena nějakému podobnému hroznému osudu. Proto také Cari okamžitě odmítla, ačkoli se v duchu zatřásla hrůzou. Pirátský vůdce se samozřejmě hned rozčílil a slíbil jí, že velice brzy ráda své mínění změní. Samozřejmě by si ji mohl vzít násilím, ale to vnímal jako cosi, co by bylo pod jeho úroveň, jako sprosté znásilnění, jehož rozhodně pirátský vůdce nebyl hoden. Ne, u něho to muselo mít úroveň a dívka jej musela chtít. Což ale ani v nejmenším neznamená, že by ji mezitím nemohl trestat, nebo rovnou mučit dle klasických námořnických tradic a postupů…
Dva dny tedy Cari drželi zavřenou v téhle dřevěné díře uprostřed lodního trupu, naprosto osamocenou a izolovanou, aby se mohla náležitě vyžívat ve svém strachu a obavách. Když už konečně dostala nějaké jídlo, objevila se před ní v dřevěné misce nějaká nechutná břečka, které se prostě nedokázala dotknout. A když se to posléze, pod náporem hladu učinila, okamžitě ji vyzvracela. Tahle část plánu tedy kapitánovi vskutku vyšla na sto procent. Sem tam zaslechla z paluby, nebo z dalších kajut hrozné výkřiky svých spoluvězeňkyň, přičemž se ovšem mohla jen domnívat, co se s nimi vskutku děje, nebo jestli se nejedná jen o šikovně předem přichystané divadlo. Nyní se měla přesvědčit …
Těžké dřevěné dveře se rozlétly jako nic a dovnitř si to vpochodovali dva svalovci z posádky, kteří se do malé kabinky vedle sebe jen sotva vešli. Bezohledně popadli Cari a doslova ji vynesli nahoru na palubu. O pár desítek vteřin později již Cari trucovitě vzdorovala pobavenému úšklebku kapitána Everitta, který navíc mezi rty rozzářilo i několik zlatých zubů. Přesto ještě zdaleka nepatřil mezi starce – Cari jej odhadovala tak na čtyřicet let, do tmava opálený, hnědovlasý a pořádně svalnatý, zkrátka legenda jak má být. Kapitán se dlouho kochal podívanou na svou krásku, než se nahlas zasmál a ozval: „Tak, má krásko! Stačili ti dva dny na to, abys změnila názor? Jsi už teď připravena sloužit kapitánu této lodi, jak se sluší a patří v luxusu jeho kabiny?“
Cari odpověděla okamžitě a bez přemýšlení. Ani na to nemusela použít slova, stačilo jedno výrazné gesto, které muselo být jasné každému. Pohrdavě se ušklíbla a pořádně si odplivla. Snažila se přitom trefit kapitána do tváře a skoro se jí to podařilo. Povýšený úsměv na Everittově tváři byt vystřídán děsivou maskou zloby a těžko kontrolovatelného vzteku. „Co si myslíš, že tím získáš, kurvo?!“ vyjel na ni kapitán samým hněvem přiškrceným hlasem. „Co si asi myslíš, že se stane, když mi budeš stále odporovat?! Jen se pořádně rozhlédni kolem, jak dopadly tvoje kamarádky!“
Cari se nejdříve koukla kolem a pak vzhlédla. Vzápětí strnula. Zpočátku si toho nevšimla, ale nyní najednou všude viděla po stranách a především nahoře své kolegyně a kamarádky – zavěšené mezi lanovím, plachtami a stěžni jako nějaké bizardní dekorace. Všechny ženy byly úplně nahé a pověšené všemi myslitelnými způsoby v síti lan a hrubých provazů. Některé visely vzhůru nohama, jiné zase vodorovně s palubou, další za jednu ruku, kterou už musela mít dávno zlomenou. A co bylo nejhorší, když Cari pohlédla nahoru k nejvyššímu stěžni, spatřila na něm doslova nabodnutou nejmladší ze všech žen – ne, zatím nebyla mrtvá a zřejmě ještě ani vážněji poraněná, ale jelikož se musela při upoutání nazvedávat jen rukama, její osud byl zpečetěn – dříve nebo později bude skrz pohlaví propíchnuta vrcholem stěžně. Zatímco Cari vyděšeně zírala na hrůznou podívanou, slyšela tiché sténání a naříkání mučených žen, které k ní přinášely jemné poryvy větru – bylo to více strašidelné, než kdyby byla obklopena pekelnými sirénami…
„Předpokládám, že nechceš skončit, jako ty kurvy kolem, že ano?“ ozval se po nějakém čase kapitán Everitt, poté co jí dopřál dostatek času na to, aby se dosyta pokochala těmi hrůzami kolem. Pak se k ní bezprostředně přiblížil a tichým hlasem jí zašeptal do ucha: „Staň se mou přítelkyní a veškeré tohle utrpení rázem skončí!“
„To raději zemřu!“ zakřičela Cari zoufale. „Rozumíš, ty parchante?! Klidně mě můžeš zabít, protože ti do postele nikdy nevlezu, i kdybys povraždil celý svět!“
Kapitán na ni překvapeně vykulil oči, protože takovou prudkou a ještě navíc totálně zápornou reakci nečekal ani náhodou, ale poté se opět nejdříve na okamžik zachmuřil a následně ponuře ušklíbl. „Dobře, jak chceš,“ poznamenal rádoby odevzdaným tónem. „Koukneme se jak umíš tančit!“ zvolal vzápětí a to už byla výzva pro celou posádku, aby se dala do akce.
Následoval spokojený řev sadistických námořníků a vzápětí ji snad desítky rukou najednou popadly a odvlekly k jednomu z masivních stěžňů. Ruce jí nadržení muži brutálně vytáhli nahoru a pevně připoutali koženými řemeny k jednomu z nižších a krátkých bočních ramen – Cari teď na zem dosáhla sotva špičkami prstů na nohou. Pevně připoutaná a ve spodním prádle čekala, co se bude dít dále, přičemž se v duchu modlila, aby snad nepřišel silný vítr, který by jí v této pozici určitě polámal ruce, nebo přinejmenším vykloubil ramena.
„A teď se podíváme na ten tvůj taneček,“ ozval se opět kapitán, který se k ní přiblížil a i přes její odpor jí násilím políbil na sladké, smyslné rty. „Tak co, pánové, chcete tu blonďatou kurvu vidět tančit?!“ zakřičel potom na svou posádku. „Jasněééé!!!“ ozvala se sborová odpověď. „Vtom případě se do toho pusťte, pane Florette!“ zvolal kapitán a vyzval tak svého pobočníka, jednoho z nejodpornějších a současně nejsilnějších mužů posádky. Ten k ní zezadu přistoupil a začal z ní strhávat jemné oblečení, které jí poslali příbuzní z Francie.
„Neééé!!“ zasténala Cari a neubránila se slzám. V tomto momentě se ani tak nebála, toho co s ní udělají, jako litovala svého nejkrásnějšího oděvu, který si šetřila – bylo to v podstatě to jediné vzácné, co vlastnila. To ovšem brutální piráty zastavit nemohlo, jen je to parádně pobavilo a rozesmálo. Mezitím z jejího těla mizel jeden kousek oděvu za druhým, až zůstala Cari docela nahá před chtivými a lačnými zraky starých a krutých mořských vlků.
Všichni včetně kapitána na ni upřeně zírali, především na její pěkné prsa a nádherně světlé chloupky mezi nohama. Cari se přirozeně nemohla nijak bránit, ani se jakkoli skrýt, musela si ve svém postavení nechat líbit úplně všechno. Pan Florette mezitím někam zmizel a Cari stála v bolestném očekávání, co se s ní vlastně bude dít. Brzy se ovšem vrátil a i když Cari Zahlédla jen koutkem oka věc, kterou držel v ruce, ihned se stoprocentní jistotou poznala – svíral v dlani rukojeť ohromného dlouhého biče, kterému chlapi u nich doma odjakživa říkali bejkovec.
Blondýnka se zachvěla hrůzou, ovšem pokusila se nedát na sobě nic najevo, přece nebude těm brutálním hajzlům dělat radost… Bič byl skoro dva metry dlouhý, pročež se také námořník postavil do této vzdálenosti od jejích obnažených zad a zadnice. Cari polil ledový pot. Pomyšlení na výprask takovým příšerným nástrojem ji dohánělo k šílenství, ale zatím ještě stále byla horší představa sexu s kapitánem Everittem, takže to prostě musela nějak vydržet, pokud se nechtěla Everittovu nátlaku poddat. Avšak panice, která se jí zmocnila, jakmile Florette poprvé zkusmo švihl bičem, jednoduše zabránit nedokázala… Začala sebou zoufale zmítat na místě trhat za kožená pouta takovou silou, že si málem zlomila zápěstí.
„Pane Florette, prosím…“ řekl kapitán, čímž dal finální povel k výkonu exekuce. Námořník sevřel pevně rukojeť své zbraně v pravé, silnější ruce a poprvé se naostro rozmáchl – ozval se typický, pro Cari příšerný svist – a následně se již zhruba posledních dvacet centimetrů biče setkalo s dívčinou sladkou a hladkou prdelí, která se naprosto zbytečně křečovitě sevřela. Následovala všeobecná bezdechá pauza, kdy totální klid narušovalo jen sténání mučených žen na stěžních a v lanoví, a poté Cari explodovala v nelidském výkřiku absolutní bolesti, až některým stojícím pirátům málem zalehlo v uších. „Áááágháááchhhh !!!“ zavřeštěla Cari a opět se zazmítala na místě, přičemž přeskakovala z jedné nohy na druhou – začala tančit, jak bič pana Floretta pískal.
Vykonavatel ortelu si pochopitelně z její bolesti nic nedělal a po krátké pauze, kdy nechal bolest poněkud odeznít, udeřil znovu. Tentokrát zamířil poněkud výše, na její záda, kde bič koncem vykreslil další zběsilý krvavý ornament. A navíc se trefil tak skvěle – koneckonců měl v tom dlouholetou praxi a nepřekonatelné zkušenosti – že úplné zakončení dlouhého biče se obtočilo kolem její hrudi a zasáhlo jednu z naběhlých bradavek. Cari se zmocnilo nefalšované šílenství – vydávala ze sebe jeden příšerný skřek za druhým, hýkal a sténala bolestí, po tváři se jí koulely velké slzy, špičkami prstů na nohou tancovala po hrubé dřevěné podlaze a marně se snažila utišit děsivou pálivou bolest v prsní bradavce, která jí bleskurychle napuchala. A ještě se nestačila uklidnit a už tu bylo to samé v bledě modrém – tentokrát bič přiletěl z opačné strany a přesně trefil druhou bradavku. Celé divadlo se opakovalo, pouze jen s větší intenzitou dívčího nářku, která nyní již sama bolestí ani neviděla. Před očima měla temnotu naplněnou krvavými kruhy a měla co dělat, aby vůbec dokázala dýchat. Cari si teď připadala, jakoby jí položili hrudí na rozpálený rošt, celé tělo měla od hlavy až k patám zpocené a lesklé, ale prosit o milost ji ani nenapadlo – ne proto, že by nechtěla, ale momentálně prostě nebyla schopna naprosto na cokoli jen pomyslet. Celá se proměnila v živé vtělení bolesti.
„Néééé, už nééé!!!“ zaječela Cari nahlas, když konečně po dlouhé pauze popadla dech – kapitán Floretta schválně poněkud zadržel, aby se mohl co nejlépe pobavit. „Ale to se na to podívejme!“ zvolal kapitán hlasitě, aby to celá jeho posádka shromážděná na palubě dobře slyšela – i tyhle procedury koneckonců sloužily k upevňování jeho autority, poněvadž takhle mohl kdykoli skončit i kterýkoli z námořníků. „Ta kurva už nechce!“ pokračoval. „Asi jí to děláš špatně, milý Florette, protože ostatní přece vždycky zpívají docela jinou písničku, ne? Takže jí hezky pořádně přidej, ať se ta děvka naučí, co má příště říkat!“
„Ne… n… n…“ pokusila se Cari vykoktat, jenže to už bylo pozdě. Pan Florette opět pozvedl paži s bičem a udeřil… Tentokráte ji už ani v nejmenším nešetřil. Bil ji s maximální intenzitou, a v trochu rychlejší frekvenci střídal jednotlivé typy úderů a navíc neustále měnil své postavení a místo na palubě, takže Cari byla průběžně bičována ze všech stran, přičemž tentokrát nevynechal ani prostor mezi jejíma nohama. Když ji trefil rovnou do podbřišku, zdálo se, že Cari vyskočila snad půl metru vysoko, přičemž pochopitelně bez ustání strašlivě řvala a ječela. Její poklad okamžitě naběhl až k prasknutí, ale Floretta a ostatní to pouze pobavilo, nikoli zastavilo. Výprask pokračoval dál s neztenčenou intenzitou a Cari se díky bolesti stále více vzdalovala realitě. Nyní již skutečně necítila dění kolem sebe. Chvíli jí bylo strašné vedro, pak zase totální zima, v jednom momentu se cítila jako při orgasmu a potom zase jakoby umírala, až najednou přišel poslední brutální úder na pohlaví a výprask náhle ustal. Její tělo se zmítalo u stěžně ještě dobrých pět minut poté, co byla poslední rána zasazena, přičemž Cari bez ustání chroptěla a sténala nesmírnou bolestí. Poté se náhle zarazila a pokusila se zhluboka nedechnout, aby nabrala nových sil pro boj s nekonečnou bolestí a utrpením. Jakmile nabrala vzduch do plic, což už samo o sobě děsně bolelo, zase zařvala – tak nahlas a hrozně, že se její výkřik vznášel ještě dlouho nad lodní palubou a okolní hladinou, přičemž vyplašil vše živé široko daleko. Když konečně její dlouhý ostrý výkřik odezněl, Cari se propadla do bezedných hlubin milosrdného bezvědomí a její potem zborcené tělo zůstalo bezvládně viset na kožených poutech u stěžně pirátské lodi …