Klidné místo - Když hora nemůže....

Chatou otřásá hřmění a hukot padající laviny kde si v dolině.
Otevřu oči v úleku, zmatený hledím na palubkami obložený strop.
V klíně cítím tlak naběhlého penisu. Je to zvláštní tlak. Někdo jej svírá v ruce a pomalu přetahuje předkožku.
,, Dobré ráno,, šeptá mi do ucha Jiřka a olízne mi ušní lalůček.
Podívám se na hodinky, sedm dvacet sedm.
Otočím hlavu jejím směrem a šeptem.
,,Nech toho, musíme vstávat, přece tu nebudu chodit se stojícím ptákem.,,
Byla to zoufalá prosba, raději bych se moc rád nechal takhle po ránu o pečovávat, ale za dvacet minut bude snídaně a to už musíme být zabaleni, jen vyrazit.
,, Vynahradíme si to potom.,,
Dám jí polibek a snažím se uklidnit krví nalité mužství dole.
Kolem už začíná být ruch turistů, balící si vybavení. Pomalu oblékám kalhoty, rovnám a maskuji stále stojící mužství.
Dobalíme batohy a vydáváme se na snídani. Sedíme naproti sobě, Jiřka pozoruje lidi okolo. Její zaujatý pohled mě zajímá, je vněm zvídavost, vzrušení a něco sílícího. Přál bych si vidět její myšlenky, co se jí momentálně honí hlavou.
Pohladím jí hřbet ruky a kývnu na ní s otázkou co se děje. Podívá se na mě, laškovně se usmívá a přitom ukusuje kůrku chleba. Kroutí hlavou, že nic, ale ten výraz v obličeji jí prozrazuje. V tvářích ruměnce, neklidná řeč těla a myšlenkami nepřítomná.
,, Co se děje?,, ptám se.
,,Nic, pak ti to řeknu,, usmívá se.
Po snídani nasazujeme batohy na záda, před chatou navlékáme nesmeky a pomalu sestupujeme do údolí. Ještě chatě věnujeme poslední pohled, než definitivně zmizí za výběžkem, kolem kterého uhýbá stopa.
Přicházíme na okraj svahu, kde se trápila s výstupem nahoru.
,, Raději si tě zajistím na lano, kdyby náhodou,, povídám a připravuji jistící délku lana, na kterou si jí přivážu.
,,Co se ti tam honilo hlavou,, s úsměvem se jí ptám.
Culí se a povídá.
,, Ale jen mě tak napadlo, jaké by to bylo, kdybychom si to tam rozdali všichni.,,
,, Myslel jsem si to,,
,, Každého jsem si prohlížela a představovala si, co by asi dělali.,, zas měla rudé tváře vzrušením.
,, Ty nadržená čubičko, teď se věnuj sestupu, ať nesjedeš,, povídám a plácnu jí po zadečku.
Laškovně na mě vyplázne jazyk a pomalu, krok za krokem sestupuje. Čekám, než se lano mírně napne a vyrážím za ní.
Blížíme se nejnáročnějšímu místu.
,,Teď dá….,,
Než jsem něco řekl, uklouzla, strhla i mě a už jsme jeli dolu. Přetáčím se na bok a zapichuji cepín do sněhu, jak nejvíc mohu. Za mnou se tvoří brázda po cepínu jak z pluhu.
Zpomalujeme, až nakonec se zastavíme. Jiřka si otírá sníh z obličeje, co jí tam nalítal.
,,Jsi v pořádku?,, ptám se s obavou.
,, Lež, dojdu k tobě,, rozkazuji jí. Rychle k ní sestupuji, abych se osobně přesvědčil. Kontroluji, v jaké poloze leží. Vypadá to dobře.
,.Bolí tě něco?,,
,,Ne,, špitne.
,,Dobře, tak zkus si stoupnout,, pomáhám jí na nohy.
V pořádku, v obličeji nemá žádnou pokřivenou grimasu skryté bolesti.
,, Můžeme?,, ptám se.
Kývne hlavou na souhlas, je na ní vidět, že je trochu vyděšená.
,,Pomalu sestupuj, soustřeď se na každý krok, už je to malý kousek,, uklidňuji jí klidným hlasem.
Kontrolovanými kroky sestoupíme na pěšinu s mírným sklonem. Na Hrebienok to máme necelé tři kilometry.
Cesta je už dostatečně široká, aby dva lidé mohli jít vedle sebe. Obejmu jí rukou kolem ramen, přitáhnu těsně k sobě a tichým hlasem jí chválím, jak to zvládla.
Dávám jí polibek do vlasů.
Napětí z ní pomalu opadává, už má malý úsměv na rtech…

…..Hrebienok……
Společně nasedáme na saně, co jsme si půjčili na cestu dolů.
Sedí přede mnou a výská radostí, konečně má zas tu svou dětinskou veselost. Na lidi před námi volá,, Pozoooor, jedemee,,. Jak s filmu Anděl na horách.
Držím se jí kolem pasu, její tělo ohřívá můj klín. Je to snad kouzlo nebo směs podnětů? Najednou mě vzrušuje její teplo, vůně vlasu, její hlas…
Ruce mi mizí pod její bundou a berou do dlaní její prsa, která jemně mnu.
,,Neblbni nebo nabouráme,, směje se.
,,Tak se věnuj řízení,, laškovně odpovím a více stisknu ty její kopečky.
Více si nalehne na mě, vezme mi jednu ruku a směřuje mi jí do svých kalhot.
Tisknu přes kalhotky její vrcholek a prstem zavadím o poštěváček.
Vzdychne a hlavu opře o mou hruď.
Kolena dává více od sebe, pro můj lepší přístup do její štěrbinky.
,,Sakra,, štěknu a brzdím patami sáňky. Málem jsme vyjeli z dráhy rovnou do smrčků.
,,A dost, nech si to na potom,, kárá mě mezi tím, co stahuje mé ruce z jejího těla.
Tu už jsme sjížděli rovinku k místu, kde jsme vrátili saně.

,, Nepůjdeme někam na jídlo? Celkem mi vyhládlo.,, ptá se.
,, Jasně, zrovna jsem ti to chtěl navrhnout,, odpovím.
Vedu ji do mé oblíbené restaurace na polední menu. Ceny jsou příznivé a jejich kuchyně mě zatím nezklamala. Jako obvykle jsem si objednal jejich šošovicovu polievku. Jiřka, halušky a palačinku.
,, Tak dobrou chuť přeji,, povídám a nabírám první lžíci.
Náhle jsem se rozkašlal, zaskočilo mi.
,, Dopr…, já zapomněl na Mariku,, říkám si v duchu a fackuji se hanbou. To je poprvé v životě, co se mi to stalo. ,,Sakra,,.
,,Co se stalo? ,,ptá se Jiřka.
,, Ale, blbec jsem úplně zapomněl, že jsem se měl včera odpoledne s někým sejít,, odpovím.
,,Asi to nebylo důležité, to by ti jinak telefonoval a připomněl se.,, povídá ona.
,,To asi ano,, odpovím, v myšlenkách jsem úplně jinde, přemýšlím jak s téhle situace ven. Nechám to na ráno a půjdu se jí omluvit do obchodu.
Po dobrém obědě se vydáváme na vlak zpátky do našich chat…

….Zpět v chatě….

Zešeřilo se, den nám utekl neuvěřitelnou rychlostí. K chatám přicházíme s padající tmou, jen na západní obloze pomalu hasnou červánky.
Jiřka jde rovnou ke mně, cestou mi slíbila společnou sprchu.
Rozdělávám oheň v kamnech, Jiřka se postupně zbavuje svého oblečení, povzbuzuje mě, ať pospíchám nebo se mi rozmočí.
Poslední co jsem stihl, byl obraz jejího zadečku, mizejícího za dveřmi.
Oheň hoří, ještě pořádně přiložím a už se rychle svlékám.

Stojí zamyšlená, ruce složené na prsou a oddává se teplému proudu. Pramínky vody se tříští o její kůži, aby se zas po kapkách slévali a svezli po jejím sametu dolů k zemi.
Pomalu přistupuji za její záda, zvedám ruce a současně hladím její ramena. Lehce se zachvěje a otočí se čelem ke mně. Na tváři něžný úsměv, stoupá si na špičky pro polibek.
,,Tak a teď si tě vymydlím,, šeptá. Do ruky bere mýdlo.
Užívá si to, mydlinky roztírá po celém těle, na intimních místech je velice citlivá. Pozoruje můj obličej a sleduje mé reakce. Zvláště si užívá na mém penisu, pomalu přetahuje předkožku, po žaludu roztírá mýdlo dvěma prsty.
Je to tak citlivé až se mi vzrušením roztřásly nohy.
Penis se mi nalévá krví, tvrdne v její ruce.
Prsty si pohrávám s jejími bradavkami, jemně je mnu mezi prsty, natahuji. Každým dalším dotykem jsou tvrdší.
Vše je to jako cesta poznání. Každý zkoumavý pohled a pohlazení. Jeden druhého sledujeme, hladíme, hledáme ta nejcitlivější místa.
Bere do ruky sprchu a postupně smývá mýdlo z těla. Stále mě drží za již tvrdý penis a s pečlivostí se věnuje jeho oplachování. Hlavice je přímo nasměrovaná na špičku. Proud vody je neuvěřitelně dráždivý. Mé doteky vlivem většího vzrušení se přesunuly do jejího klínu, kde pevně celou dlaní hladím její pokladnici extáze.
Lehce se rozkročila pro lepší přístup.
Dvěma prsty zamířím mezi stydké pysky, kde s hlazením přejíždím po okraji její studánky, od poštěváčku k hrázi.
Polohlasně vzdychá, pevně svírá mou chloubu a pomalím tempem přetahuje předkožku.
Náhle se zastaví.
Otočí se zády ke mně a odloží sprchu.
Opírá se rukama o stěnu, tvář opře mezi ně a prohnutím vyšpulí zadeček proti mně.
Jemně s ním, zavrtí. Vábí mě.
Chytnu jí za boky, žaludem se chvilku lehce otírám o její prcinku.
Nevydrží, její ručka mu pomáhá na správné místo.
Na místo, kde má hasit její spalující touhu.
Centimetr po centimetru se nořím do její studnice, chci až na její samé dno.
Před koncem tvrdě přirazím a zůstanu tak.
Zvědavě čekám, co udělá….
Její prdelka se dala do pohybu, kundička se pomalu klouzala na celé mé délce.
Užívala si toho, zrychloval své tempo, ale dál se sama vozila.
Pomaličku jí mou pánví vycházím vstříc.
Nahýbám se nad ní, líbám jí po páteři.
Ruka pohladí můj zadek, pomalu mezi půlkami, přes koule končí na Jiřině poštěváčku, kde jej jemně dráždí.
Otočím překvapeně hlavu za sebe.
Marika, celá nahá ve své kráse, hladí můj zadek a druhou ruku na své kundičce.
,,Keď hora nemôže….,, šeptá a usmívá se tím jejím laškovným úsměvem.
,, Dělej,šukej mě!!,, žadoní Jiřka, nenechává se vykolejit novou společností.
Chytnu jí pevně za boky, tvrdě ho do ní vrážím, až koule pleskají o její kundičku.
Marika klečí za mnou, jazykem útočí na můj anál. Olizuje ho a snaží se do něj proniknout, při tom si honí kundičku, až to mlaská.
Sprchou se nesou zvuky vzdychání, pleskání, mlaskání…
Jiřka je nejhlasitější, tvrdě přiráží proti mně v rychlém tempu. Marika jí volnou rukou dráždí poštěvák.
Zrychleně dýchá, prdelka jí mlaská o mé tělo.
Cítím, že tu směsici mého dráždění už nevydržím.
Zrychluji přírazy, Maričin jazyk vystřídal prst, který mě šuká v rytmu napichování Jiřky.
Naposledy přirazím a už cítím první dávku výbuchu do Jiřiny lůna.
Zhluboka vydýchávám to napětí, vyjedu z Jiřky, Marika se ho hned chopí a vysává poslední kapky. Mručí u toho jak jí chutná naše společná kombinace tekutin.
Následně, otočí Jiřku čelem k sobě a vylizuje její právě vyvěrající pramínek.
Jiřka rukou více tlačí její hlavu do klína, Marika jí líže a saje jak žíznivá.
Začíná zhluboka vzdychat, napínat se, vibruje celým tělem.
,,Už,, tence zapiští.
Gejzír tryská Marice do úst. Ta chtivě polyká a vylizuje poslední kapičky.
Nádherný a vzrušující pohled, který mi opět probouzí kamaráda do plné síly.
Jiřka vypíná vodu, bere Mariku za ruku.
,, Nepůjdeme nahoru?,, mrká na mě a ruku v ruce s Marikou mizí z dohledu….

To be continued

Story written by .Thor.