Osmá povídka. Romantika v dřevěnici.

Romantika v dřevěnici.



S mojou cérkou sme sa rozhodli udělat si pěknú sobotu a trošku si spočnút. V pátek po práci sme sa domluvili, že sa potkáme na nádraží a vyjedem na dědinu a z tama půjdem do staré dřevěnice na bývalé paseky. Cestu známe, párkrát už sme tam byli za zábavú a na na všelijakých akcách. Počasí dnes moc nepřeje a od téj doby, co sme vylezli z vagóna, tož lehce mrholí. Cesta vede kúsek po asfaltce a pak už jen prudko do kopca polňačkú. Nádraží a dědina sa postupně ztrácá mezi stromama a my stále postupujeme k vytýčenému cílu, to je, pěkně si užít samoty a tých sexuálních radovánek. Cesta vede lesama a je to celkem zabíračka, přes hodinu, než sa dojde k chalupě. Batoh na zádech taky výkonu nepřidá. Ještě zkusit přejít suchou nohou menší blato na prameništi a vím, že brzo sa objeví chalupa. Je jako z pohádky, ale strašidelnéj, už asik přes 20 roků sa v něj nebývá, ale furt sa udržuje a využívá přes léto jako letní bývání pro rodinu a jinak na všelijaké slávy. V kolníku za trámem vemu klíče, naberu do koša dřevo a ideme otevřít ten náš poklad. Jako první zatopím v kamnách, protože sme durch mokří a ať je nám aj večer teplo. Vybalíme batohy s jídlem a vínem. Určitě to ocení aj kuny a myši, co po nás ostane. V kamnách zatím topím opatrně, šak tu dlúho nikdo nebyl. Na zahřátí si dáme stopku slivovice, co je skovaná ve skříni v ložnici. Chalúpka je to malá, jen kuchyň s kamnama a gaučem, k temu jakože jedna ložnica a jedna světnica na všecko. No, tož ještě jednu do druhej nohy, jak sa praví. Alkohol po takovej túře, rychle leze do lebaně. Začíná sa mně lúbit aj ta moja cérka, ne, dělám si srandu. Je skvělá a úžasná, mně sa lúbí. Kamna začínajú příjemně hřát, pověsíme nad ně naše mokré věci, ať uschnú. Zajdu nahodit elektrocentrálu, ať máme čím svítit. Ale první problém, kanystr s benzínem je skoro na dně a já žádný nepřinésl. Nevadí, pro tytok případy máme eště staré petrolejky a pár baterek. Eště je na ně čas, ale připravím si je na večer. Cérka zatím vygruntila kuchyň a ložnicu. Pochválím ju a dám velkú francúzskú pusu. Naložím do kamen a jdu pro další dřevo. Naštípu pár polének do zásoby. Kurňa, málem infarkt a nehoda. Známý poľovník sa přišel podívat, co sa tu děje, zaklepal mi na rameno. Nigdy neklepajte na rameno chlapovi se sekerou v ruce. Viděl, že sa kúří z chalupy, tož sa přišel rači podívat. Štamprlu na shledání neodmítne. Po očku zhodnotí situaci a popřeje nám pěknou zábavu. Při stisku ruky na rozlúčenú mi jen potichu řekne, že mi závidí. Otočím sa na moju a vidím, že má co závidět.

Kuchyňú se rozlévá teplo od kamen, stůl plný jídla a dobrot. Konečně si sednem, lehnem na gauč v kuchyni, dřív co vím, tak babička spávala jen na něm. Myslím, že pohovka pamatuje eště Hitlera. Konečně sami, praskání dřeva v kamnech a vúňa vyvolávajú tu správnú pohodovú náladu. Šak to všichni známe, dlúhé pohledy do očí, líbání sa, opatrné doteky. Prsty jí projížďám vlasy a přitahuju si ju k sobě, dech sa zpomaluje anebo zrychluje, podle toho, jak sa naše pysky dotýkajú a jazyky proplétajú jako dvě hbité ještěřice. Do rána je eště času dost a podle chytrých časopisů není zapotřebí vynášat fšecky trumfy, takže oddaluju vzájemné orgasmusy a idem do něčeho zahryzť, nejen do rtů partnerky. Neromanticky z mobilu púšťám hity oblúbených umělců, nezdá sa, ale venku už je příšeří, z kamen probleskujú plaménky a dělajú po světnici stíny jak z filmu pro dospělé. Čas rožnút. Doleju petrolej, štípú dřeva zapálím knotek. Sešteluju, ať moc nežhne, a dám na bezpečné místo, ať to nikde nevyvalíme. Zvláštní vúňa z teho petroleja. Rožnu eště dvě, jednu do chodby a druhú do ložnice. Evidentně sme aj probudili obyvatele z húry. Nevadí.

Venku už tma jak v dubu, vytáhnem karty, Čověče nezlob sa, dáme si pár partiček, jako při každej hře má byt dobrá motivace. Gdo prohraje, tož si jednou rukou sundá neco z oblečéní. Taková blbost, ale pobaví. Společně sa tomu smějem, když nekdo prohraje. Nedá sa nic dělat, stoupnu si od stola a chcu si zdělat tričko, co to, její ruka mi trhnutím zhodila tepláky aj s trenkama. To neměla dělat, v tu chvílu sa mně postavil můj nejlepší kamarád. Neváhala a párkrát mě přetáhla mého ferdu tam a zpátky. Bylo to rychlé a nečekané. Kapka na žaludu prozradila, jak moc na ňu myslím. Jak to všecko pěkně začlo, tož aj skončilo, jak sa praví, zpátky do trenek. Zpátky to šlo, ale přestat myslet na to co sa stalo, nešlo. Zkúšam to něžně a s fištrónem “Miláčku, mňa už to nebaví, nepudeme si lehnút”. Nepudeme, až sa dohraje. Už aby to bylo, myslím si v duchu. Z lahvinky vína sa stal svícen, nahřeju svíčku a narazím na hrdlo. Hra skončila a oba sa vrhneme na pohovku. Začneme tam, gde sme skončili. Její teplé rty, hebké a něžné nepřestávám ochutnávat. Trička letíja na podlahu, překulí sa na mňa a sedne si mi na rozkrok, musí cítit jak tvrdnu. Nakloní sa nade mňa, vlasy jí přepadnou a vytvoří závěs, ve kterém sa naše pusy skrývajú. Podprsenka sa dotýká mojich bradavek a nevědomky je dráždí. A to není fšecko, její pusa sjížďá po krku níž a jazykem přejede přes moje už tak vydrážděné bradavky, uvolním jí jednou rukou podprsenku, nech sa možu polaskat s jejíma kůzlátkama. Pomalu sa přizvedává a já cítím, jak mě ty její bradavky přejížďajú po těle. Zastaví sa před mojim obličejem, možu si je řádně prohlédnút, menší dvorce a z nich trčící drobné hrášky, je to jen chvilka a jedno prso mi cpe do pusy. Přisaju sa dychtivě jak kdyby to bylo poprvé, drží mňa pevně za hlavu, nemožu sa ani nadechnút. Konečně, povolí stisk a já možu dýchat. Její ňadro ulepené a mokré od mojich slin sa leskne, rukou ho mačkám a mokrým palcem si hraju s bradavkú. Díveme sa přímo do očí, kdo z nás to delej vydrží a koho prozradí. Jazyk si sevře mezi rty, moje ruky jí sjedú na boky a pupík. Chytnu ju za zadek a párkrát přitáhnu k sobě. Nápad dobrý, ale mojemu vzrušení to jen přidalo. Poučky z časopisu vzaly roha, tak hrozně moc ju chcu a byt v ní. Aj ona to ví. Stáhne mně tepláky ke kolenám, mezi tím sa vyzleče do naha a znovu si na mňa sedne, na kolena. Moje mokré trenky prozradily moje těšení sa. Vysvobodí ho z toho látkového vězení. Jakýsik ulepený, no, podle toho že aj moja sa těší, cítím její teplo na stehně. Poposunutí výš, můj nedočkavec je v objetí závojíčků, které sa třú oňho. Světlo z kamen, svíčky, petrolejky kreslí naše stíny po celej kuchyni a aj přes okénko ven do celého vesmíru. Okamžik kdy sme sa navzájem spojili v jedno, to vklouznutí... co bych psal dalej, šak to všeci známe, gdyž sa dva milujú a chcú to.