(B)ude (D)louho (S)ousedka (M)lčet?

>> krátký komentář autora <<
Povídka, který mi už relativně dlouho leží v šuplíku, původně psaná specificky pro jednu slečnu. Nemám moc sil jí přepisovat, proto vydávám v původní podobě. Pokud někoho zaujme, třeba se odhodlám k prequelu :-)
>> krátký komentář autora <<

...

Od jejich posledního setkání byla revizorka neustále jak na trní… Ta provokace s expřítelem Michalem sice splnila svůj účel ale uplynul už týden a po sousedovi ani vidu ani slechu. Uvnitř revizorky tak zuřil vnitřní boj – má za ním zajít a prohrát tak tuhle dílčí bitvu, nebo počká jako správná žen až dokud nepřijde zase on? Věřím, že její konečné rozhodnutí netřeba rozebírat

Je čtvrtek odpoledne a v revizorčině bytě číslo 11 zvoní zvonek. Za dveřmi stojí soused.

„Ahoj Andreo, máš ještě to tvý milovaný kladívko? Potřeboval bych si ho na chvíli vypůjčit,“ pronese Honza.

„Ahoj, no jo, hned ti ho přinesu, počkej chvíli,“ usměje se sousedka a odběhne pro kladivo.

„Tady ho máš, neubliž si,“ pošťouchne ho a vrazí mu kladivo do náruče. „Ještě něco?“ zeptá se drze.

„Ne ne… tak zatím,“ pronese lehce zmateně soused, pomalu se otáčejíc vstříc svému bytu.

„Tak se zatím měj,“ dodá zvesela Andrea a zavírá dveře. Vtom ale soused strčí mezi stále ještě pootevřené dveře nohu… Tentokrát již na nic nečeká, sám opět otevře dveře a bez pozvání vchází do bytu.

„Tys neuvěřitelná… Kam až bys tohle nechala zajít?“

„Nevím o čem mluvíš,“ opáčí pobaveně sousedka.

Honza pustí kladivo na zem, přistoupí blíž k revizorce a klidným hlasem jí pošeptá do ucha: „Já si taky umím hrát.“ Přitom lehce položí svou pravou ruku na její bok a pomalu s ní začne mířit vzhůru… Cestou se lehce (samozřejmě omylem) otře o její prso a přes Andreino levé rameno sjede opět dolů až k jejímu zápěstí. Druhou rukou jí chytí za druhé zápěstí a opatrně jí tak sepne ruce před tělem.

Zpoza pasu vyndá pouta, přiloží je k revizorčiným rukám a… zacvakne. Následně popadne opodál ležící šálu a zaváže s ní Andree oči. Pak chytí sousedku za pouta a odvede jí vedle do ložnice. Tam jí něžně pohladí a pomalu posadí na postel. Poté jí položí na záda a natáhne jí ruce za hlavu. Ty zajistí k čelu postele pomocí zámku a sedne si vedle ní.

„Víš, Andreo, rád bych teď pokračoval tam, kde jsme minule skončili…………. Ale to bychom nestihli to kino.“

„COŽ…,“ soused očekával vlnu nevole a proto jakmile revizorka otevřela pusu, tak jí ihned vsunul do úst kuličkový roubík. :-P Tak trošku ale pozapomněl svázat jí i nohy, v důsledku čehož takřka okamžitě po tomto Blitzkriegu schytal pěknou řádku kopanců…

„Nezlob, nebo tě tu takhle nechám a půjdu se dívat na televizi na fotbal,“ dodá výhružně soused a výchovně jí párkrát plácne přes zadek. Andrea sebou přestane tolik ošívat, zato ale lehce neobratně zkouší komunikovat přes roubík Toho si ale soused moc nevšímá a vydá se do tajů revizorčina šatníku.

„Musíme ti vybrat něco slušivého, aby ses v kině líbila,“ podotkne soused, přehrabujíc tuny a tuny oblečení.

Konečně nachází, co hledá, a může se tak otočit zpět ke spoutané revizorce. Sundá jí pásku přes oči a spustí naučený proslov: „Podívej, Andrejko, už se známe skoro rok, podnikli jsme už nespočet různých akcí a myslím, že je čas trochu zdvihnout laťku. Vím, že z toho máš strach, ale opravdu se nemáš čeho bát. Nikdy bych si nedovolil vystavit tě nějaký trapný situaci na veřejnosti… Ok? Tak a teď vyskoč,“ pousměje se, když jí odepne pouta od postele a postaví jí na nohy.

Revizorka na nic nečeká a okamžitě jej párkrát bouchne.

Soused se jen usměje. „Však já si to ještě dneska vyberu, neboj,“ ujistí ji a lehce jí poplácá po zadečku. Poté vezme zámeček, kterým původně připoutal revizorce ruce k posteli, a zajistí jím její roubík, aby si ho nemohla bez klíče vyndat. Pak jí sundá pouta a předá jím vybrané oblečení.

„Máš 5 minut.“ zahrozí soused. Pak si sedne na postel a nezaujatě si prohlíží rákosku, kterou drží v ruce.

Sousedka se mezitím pokouší vyndat si roubík. Vtom přiletí první rána – přes ruce… „4 minuty 50 sekund,“ podotkne netečně soused, opět si hrajíc s rákoskou… Revizorka si až teď všímá, co jí soused vybral – krátkou sukni, společně s košilí.

Přichází další rána rákoskou – tentokráte přes zadeček. „Tak pohyb… A nechci vidět žádný spodní prádlo.“

Revizorka si tedy neochotně začne před zraky souseda stahovat kalhoty a převlékat se… Když je dílo dokonáno, Honza k ní zezadu přistoupí a vyhrne jí sukni. Vytáhne tenký provaz a uváže jí provazové kalhotky – tentokráte raději trochu volněji a bez uzlíků

Pak jí odvede do chodby, otevře vchodové dveře – jako prevenci před možnou scénou ze strany revizorky, a konečně jí vyndá roubík.

„Já tě opravdu nesnáším.“ špitne revizorka, když se obouvá. Pak (taky omylem jak jinak) šlápne sousedovi na palec u nohy a pronese: „Jestli se něco pokazí, už s tebou nepromluvim!“

Než odejdou, podá Honza sousedce ještě šátek. „Nechceš si vzít ještě tohle? Nebo mam já vzít kobercovku?“ zeptá se slušně. Andrea vytrhne sousedovi šátek z ruky a přitom ho několikrát probodne očima. Honza se usměje, popadne svou tašku, chytí nazlobenou/vystrašenou revizorku za ruku a vydají se po schodech dolu. Cestou ještě potkají postarší sousedku, bydlící pod nimi. Andrea okamžitě zčervená jako rajče…

Kino naštěstí stojí jen kousek od jejich domu, ale cesta se zdá Andrejce nekonečná… Bez spodního prádla se cítí nesvá, jakoby na ní všichni okolo neustále zírali… Navíc se jí provazové kalhotky zařezávají čím dál více do…

Konečně došli do kina, našli příslušný sál – takřka prázdný, a posadili se do poslední řady do rohu. Hned po zhasnutí světel si Honza vzal od revizorky šátek a svázal jí ruce před tělem. Poté sáhl do tašky a vytáhl… anální kuličky… které následně položil revizorce do klína a… dál nenuceně sledoval film Líbilo se mu, jak je revizorka nervózní. Po chvilce obrátil svou pozornost zpět k revizorce, vyhrnul jí sukni a začal si lehce hrát s provazovými kalhotkami.

Když ho kalhotky omrzely, dvěma zataháními na správných místech je odvázal a začal si hrát s prstíky… Když se revizorka začala uvolňovat, lehce jí štípnul do vnitřní strany stehna. Andrea to nečekala, proto slabě vyjekla. Soused proto opět zašmátral v tašce… aby vytáhl kalhotky. Kalhotky, které sebral, když sousedce hledal vhodnou róbu do kina. Pečlivě je složil a vložil je revizorce do úst.
Pak zaměřil svou pozornost na prsa… Rozepl jeden knoflíček, druhý… Dokud na něj nevykoukla bradavka. Lehce si s ní pohrál špičkami prstů. Než ovšem vyndal z kapsy kolíček…. Revizorka začala vrtět hlavou, ale Honza se nedal odradit. Následovala tlumené povzdechnutí do „roubíku“.

To už ale soused držel v rukou anální kuličky. Nejdřív s nimi lehce pohladil sousedku po vnitřní straně stehen, než se jal je pomalinku zasunovat…. Jedna kulička, druhá kulička, třetí… Když byl u čtvrté, páté, zastavil a několikrát si s kuličkami pohrál Druhou rukou přitom hladil revizorku po prsou, nebo lehce brnkal o kolíček.

To už byla Andrea celkem uvolněná, byť stále v koutku hlavy měla myšlenku, že je v kině… Správný čas na druhý kolíček

Až se revizorka opět uklidnila, vyndal jí Honza kalhotky z pusy. Políbil jí za odvahu a ještě si několikrát si pohrál s kuličkami a přejel prsty v blízkosti análku…

„Teď popros,“ pošeptal jí do ucha.

„Ale…,“ snaží se oponovat Andrea.

Následuje okamžité štípnutí. „Popros!“

„Prosim…“ špitne sousedka…

„Hmm, ještě ne,“ odvětí soused, vyndá hračku a rozváže jí ruce.

„Kolíčky už zvládneš sama, ne?“ pošťouchne jí. Revizorka si něžně sundá oba kolíčky, opět se upraví a rozhlédne se po kině. Není plné, ale není ani prázdné… Když si plně uvědomí, že v blízkém okolí bylo takřka 15 lidí, opět zčervená…

„Pojď, zmizíme, pro dnešek stačilo“ nadhodí Honza a, ještě než stihne Andrea cokoliv říci, už vstává.

Je čtvrtek podvečer a Honza s Andreou míří domů. A Andrea má přitom hodně o čem přemýšlet… Ano - získala zase novou zkušenost a ano – bylo to zajímavé a všechno, ale je tu celá řada „ale“… Až na ty 2-3 obligatorní podrazy na ní byl soused skutečně hodný… Což je hezký, ale… Známe sousedku Navíc jí zase nedovolil orgasmus… Tedy ne že by o něj stála zrovna před 20 svědkama, ale … Známe sousedku Domu tak šla s více než rozporuplnými pocity…

„Tak hezkej zbytek večera,“ rozloučí se sousedka, hledajíc klíče, když konečně dorazí k jejímu bytu. Soused jí popadne za ruku, odtáhne jí na druhou stranu chodby, kde jí přimáčkne zády na své vchodové dveře.

„Co to zase zkoušíš? Takhle snadno se mě nezbavíš,“ zareaguje soused a dodá: „Ruce.“

„Tady?“ pronese znepokojeně sousedka.

„Teď a tady,“ trvá na svém soused. Revizorka zavrtí hlavou.

„Tohle může jít buď po dobrym – to znamená rychle a potichu – a nebo po zlym – teda pomalu, ale s o to větším hlukem. Hádám ti nemusim připomínat jak moc je paní Konstantinidisová zvědavá. Mam takový tušení, že kdyby slyšela nějakej hluk na chodbě, tak by se i mohla jít podívat…“ vysvětlí jí soused svůj postoj. Andrea ještě chvíli váhá, ale pak pomalu sepne ruce před sebou…

„Ale no tak, to už tě nemůže bavit přece. Pořád ty samý pozice… Dej je hezky za záda,“ poradí jí Honza. Sousedka po další chvilce váhání poslechne a otočí se… Soused ihned vytáhne z tašky provaz, přitlačí revizorku hrudí na stěnu a začne jí svazovat zápěstí. Když je s dílem spokojen, znovu si vezme od sousedky šátek a zaváže jí oči. Andrejka je čím dál více nervózní, každý šelest jí připadá, jako kdyby se někdo blížil… Konečně soused odemyká byt. Tentokráte nemusí revizorku dvakrát postrkovat

Hned jak Honza zaklapne, už se zase naplno věnuje sousedce. Posadí jí na zem a začne jí provazem omotávat nejprve kotníky, posléze i kolena. „Tak si říkám, jestli jsem ti vůbec někdy ukázal celou krásu pevného spoutání,“ přemýšlí nahlas. Když byly nožky princezny… teda chci říci revizorky… poctivě spoutané, zaměřil Honza svou pozornost na její prsa… Ty pevně podvázal, čímž jí zároveň přivázal lokty k tělu.

V dalším kroku bezmocnou sousedku zvedne a postaví do kouta, těsně vedle vchodových dveří. Vyhrne jí sukni a rozepne košili, čímž odhalí její prsa. Pak jí donutí si kleknout..

„Otevři pusu,“ přikáže. Když hned neuposlechne, plácne jí přes bradavku. Andrea tiše vyjekne a raději poslechne. Takřka okamžitě jí soused do pusy zasune… její vibrátor.

Přinutí jí chvíli si s ním hrát. Občas ho vyndá a přejede s ním lehce její bradavky, nebo jí ho dá těsně před ústa a přikáže, aby ho olízla… Když neuposlechne, motivuje jí soused drobným šlehnutím proutkem buď přes prsa, nebo přes obnažená stehna…

Po chvíli ho to omrzí, vibrátor odloží a revizorku položí na zem. Na chvíli odejde a něco poblíž sousedky šteluje. Pak jí sundá pásku přes oči. Cca 4 metry před ní se tyčí kamera, umístěná na stativu. Vedle ní stojí Honza.

„Máš 5 minut na to, aby ses sem dostala, pak ta kamera začne automaticky nahrávat,“ seznámí jí s pravidly „Když uvidim, že se moc nesnažíš, použiju něco z tohohle,“ dodá a ukáže na rákosku, proutek a důtky… „Takže, nechť hry započnou,“ dodá s úsměvem soused a plácne revizorku proutkem přes zadeček.

Sousedka netouží být hvězdou internetu, proto se snaží, co může… Tu a tam jí soused trochu popožene – tu rákoskou přes stehno, tu důtkami přes prsa… Nakonec to s vypětím všech sil stihne…

Soused se jen usměje, vezme jí do náruče a odnese do vedlejší místnosti, ve které se tyčí velký stůl… Tady jí položí opět na zem a rozváže jí nohy. Pak jí postaví, předkloní a opře o stůl – a to tak, aby měl přístup jak k análku, tak i k její kundičce. Přitom jí roztáhne nohy a kotníky jí přiváže k nohám stolu. Lano, kterým měla svázané nohy, následně použije k přivázání revizorky k desce stolu…

Když je s vázáním hotov, poplácá sousedku po odhaleném zadečku a vedle její hlavy provokativně položí její starý známý vibrátor… Ještě než začne další kolo, dojde si do chodby pro rákosku.

„Takže Michal,“ nadhodí a uhodí

„Jau, to byla jen sranda, Jau, je to jen kamarád, JAU, co je? JAAU je to jen soused, JAUVAJS, DOBŘE, PŘÍŠTĚ SE TO UŽ NESTANE!“

Bití ustalo. Soused odložil rákosku a lehce přejel prsty po zarudlém zadečku sousedky. Neodolal a ještě jednou jí pořádně plácnul rukou: „To si myslim, že už se to nebude opakovat,“ dodal. Pak už se soustředil opět na její anální otvor, po jehož obvodu lehce přejížděl prsty… Postupně začínal vjíždět prsty i dovnitř a lehce jí dráždit. Po chvíli však přestal a opět odběhl.

Vrátil se s další známou hračkou – análními kuličkami, které po další chvilce hraní začal pomalinku zasouvat… Když začala Andrea skučet, tak přestal a trochu si s nimi pohrál. Pak obrátil svou pozornost zpět k vibrátoru, který poprvé zapnul… Chvilku s ním přejížděl okolo klitorisu, než jej zasunul… Pohyboval s ním tam a zpět, přičemž druhou rukou se opět věnoval análním kuličkám. Vždy, když se to začínalo sousedce opravdu líbit, tak na okamžik přestal.

„Popros,“ přikázal nakonec.

„To není fér! Už jsem prosila třikrát a ani jednou z toho nic nebylo, JAU!“ Tahle odpověď se zřejmě Honzovi moc nezamlouvala, protože jeho reakcí bylo plácnutí rákoskou přes spoutané dlaně revizorky.

„Prosym,“ ironicky hlesla Andrea, s lehkým nádechem frustrace .

„Hmmm… Ne, necítím tam to pravý srdíčko,“ odpověděl soused a odcházel.

„Ne, ne, prosím prosím… pane…“ snažila se ho revizorka obměkčit.

Soused se zastavil, chvíli přemýšlel, ale nakonec se vrátil k bezmocné Andrejce. Nejdříve jí opět lehce rozehřál prstíky, pak přešel zpět k vibrátoru… Revizorka cítila, že frustrace postupně mizí, když v tom… Soused opět přestal, položil vibrátor zpět vedle hlavy odevzdané sousedky a odešel na chodbu.

Za okamžik se vrátil, opatrně vyndal i anální kuličky a začal revizorku odvazovat od stolu. I tentokrát jí však nechal spoutané zápěstí, společně s podvázanými prsy.

Před vchodovými dveřmi už čeká židle. Soused na ní usadí revizorku a opět jí spoutá nohy v kolenou. Kotníky jí pak znovu sváže tak, aby levý byl připoutaný u levé nohy a pravý u pravé nohy židle.

Pak se soused narovná a rozepne si poklopec. „Ty víš, co máš dělat.“

„A proč bych měla?“ zeptá se drze revizorka.

„Protože spát ve své postýlce a spát na židli je celkem rozdíl,“ osvětlí jí galantně celou problematiku soused. Už zase ten „játětaknenávidim“ pohled? Proč je pořád tak negativistická? No, to je její problém, usoudí soused, chytí revizorku za vlasy a vsune jí penis do úst. Netrvá příliš dlouho, než se jí udělá na prsa. Poté jí chvilku pozoruje.

„Málem jsem zapomněl, mam pro tebe dárek,“ přiznal s pýchou soused, když vytahoval z tašky malou krabičku.
„Vím, jak nesnášíš kolíčky, tak pro tebe mám tohle,“ dodal s úsměvem, zatímco z krabičky vypadly dvě svorky na bradavky, spojené krátkým řetízkem.

Po kraťoučké diskuzi, během které revizorka skromně namítala, že tak velký dar nemůže přijmout, se oba autokraticky dohodli, že je ihned vyzkoušejí Ještě před jejich aplikací ale soused – vzhledem k blízkosti a hlavně tenkosti vchodových dveří – pro jistotu aplikoval tlumící systém v podobě kuličkového roubíku. Po chvilce následovaly dva tlumené vzdechy potlačené roubíkem, jak Honza zacvakl obě svorky. Aby si Andrea nový dárek náležitě užila, připevnil soused doprostřed řetízku ještě drobné závaží, jemně zvyšující tlak na bradavky, znatelný při sebemenším pohybu spoutané sousedky.

„Tedy, celkem mi vyhládlo,“ pronesl po chvíli pozorování revizorky soused. „Pizzu?“ vzpomene si na její oblíbené virtuální jídlo, vyndávajíce svůj telefon z kapsy. Po vytočení příslušného čísla nastaví Honza režim hlasitého odposlechu a položí telefon do klína sousedky. Během objednávky ještě soused párkrát lehoulililince zatáhne za řetízek se svorkami

Vše proběhne bez problémů, objednávka dorazí do 15ti minut. Honza zavěšuje telefon a vyndává revizorce roubík. Ta ho už poněkolikáté vykastruje pohledem.

„15 minut je docela dost času,“ nadhodí soused a chce políbit sousedku jako omluvu. Ta ho (pochopitelně omylem) lehce kousne. Honza se jen pousměje a opět rozváže Andree nohy…

„Co když přijde dřív?“ znervózní sousedka.

„No, v tom případě by ses měla snažit být obzvláště ticho,“ mrkne na ní soused, roztáhne jí nožky a začne jí hladit v rozkroku… Nejdříve špičkami prstů přejíždí po vnitřních stranách stehen, postupně se blíží čím dál víc epicentru… Tu a tam zapojí i jazyk. Když se opět začne blížit vrchol, přestane. To už Andrea nevydrží a začne kanonáda výčitek. Honza jí přitlačí dlaň na ústa a lehce si pohraje s řetízkem. Pak konečně dokončí, co před týdnem začal.

Je čtvrtek večer a Honza s Andreou končí den trochou zdravé virtuální pizzy. Ve dveřích pak revizorka souseda políbí na tvář na rozloučenou, načež mu ihned vlepí facku.

„Tak takhle jsem se dneska cítila celý den,“ dodá s úsměvem.

„Neprovokuj,“ usměje se soused.

„Dobře, „pane“,“ pošťouchne ho Andrea, odemykajíc svůj byt.

„Tak děkuju za dnešek… Pak ti napíšu, jestli to Michal zítra trumfne,“ křikne na souseda a rychle zaklapne dveře do bytu.

„Ну, погоди Knebelová!“ zakřičí ještě soused, přemýšlejíc už o vendetě