Sakra, proč!

Když jsem tenkrát vstupovala do dospělosti, netušila jsem, co mě všecko bude provázet životem. Vlastně pardón, do puberty, abych moc nepředbíhala. Ale později jsem toho zažívala taky celkem dost. A prožívala…
Přitom jsem jenom obyčejná holka, které život začal úplně obyčejně, jako všem ostatním. Než přišlo dospívání. A musím říct, že tohle období mi dalo docela zabrat. Krásné sny o princi, který si pro mě přijede na krásným koni a bude mě milovat až do smrti byly hned tu tam. Začala jsem zjišťovat, že kluci se mi vlastně moc nelíbí. Byla jsem zmatená. Co s tím? Ostatní holky snily o báječných životech s různými super muži, hodnotily kluky z okolí, kteří by naplňovali jejich představy o krásném a dokonalém životě a různě je probíraly ze všech možných stran. Stejně později zjistily, že žádný z kluků se vůbec nepodobá žádnému princi nebo báječnému muži. Já jsem to měla skoro stejně. Až s nepatrnými nedostatky.
Ten zjevně patrný byl ten, že s žádným klukem jsem si vůbec nedokázala představit společné chvíle spolu, natož společný život. Nevím proč, ale ty představy se mi nějak protivily. „To si musíš sama vyzkoušet!“, pronesla jedna moje kamarádka tenkrát ještě na základce. „Až se ti bude nějakej kluk líbit, tak s ním začneš chodit a když nebude dobrej, tak vyzkoušíš někoho jiného,“ byla rychle hotová s odpovědí. Klára byla ostatně rychle hotová se vším a s každým. Už ve škole si začala několik rychlých známostí, o kterých jsem jako ještě docela malá holka měla určité pochybnosti. „To bude v poho!“, odvětila na moje vylíčené obavy o ní. Po škole jsem jí už pak neviděla, jak se životy nás všech rozutekly na všechny možné strany. Později jsem dozvěděla, že vůbec v poho nebyla, přitahovala v životě ty nesprávné chlapy, dokonce pak začala pít.
Další patrná skutečnost byla, že v mých snech a představách vždycky dominovala nějaká významná bytost s ženským rodem. Jestliže ostatní holky mluvily o nějakém princi, mně se zdály sny o různých královnách ze všech možných zemí a koutů galaxie, zámeckých paní, čarodějkách, vílách a dalších. Všechny postavy byly ale kouzelné, hodné a laskavé, provázely a chránily malou holčičku i když nebezpečnou, tak zároveň krásně kouzelnou říší fantazie a pohádek. Když ta holčička byla starší a vyzrálejší, proměnila se v princeznu, o jejíž ručku se ucházely královny i čarodějky. S prvními touhami a potřebami všechny ty kouzelné paní a bytosti se jí dvořily a různě sváděly.
Cítila jsem, že jsem jiná, než ostatní. Nebo ne? Sama jsem nevěděla a byla jsem zmatená. Líbily se mi holky a ženy. I přes to všechno jsem chtěla zkusit a zažít něco krásného s klukem. Bylo to přece normální a okolí to od každého taky nějak očekávalo. Takže, když Klárka a ostatní holky někoho měly, měla bych to zkusit i já! Tedy aspoň o tom mluvily. Změnila jsem styl oblékání, začala jsem nosit více kratší sukně nebo upnuté kalhoty. Samozřejmě jsem chtěla dobře vypadat i ve škole. Chtěla jsem totiž brzy být ulovena nějakým panem dokonalým. O přestávkách jsem se více promenádovala po chodbách, s pár holkama jsme jakoby někam šly, ale vlastně jsme se bezúčelně couraly a chtěly jsme hlavně jen provokovat. Zájem se brzy dostavil.
Dostala jsem nabídku na rande od jednoho staršího kluka z vyššího ročníku. Byl pohledný a zřejmě i trochu zkušený. Poslal mi psaníčko po jedné z holek ve třídě. Ještě i dnes ty písmenka mám stále před očima. Dopis byl krátký, ale hezky mě upoutal natolik, že jsem mu odepsala ano. Na konci dopisu napsal svůj telefon. Domluvili jsme se na rande v parku odpoledne. Ten hajzlík přinesl i flašku vína. Nejdřív mě opojil krásnými slůvky o mé kráse, pak i vínem. Trošičku opilá jsem byla i vzrušená a chtěla jsem to. On to samozřejmě vycítil a řekl, jestli nechci k němu domů. Souhlasila jsem. Doma nikdo nebyl, jeho rodiče byli zrovna pryč. Jakmile se dveře bytu zavřely, začal mě jemně hladit po vlasech a ramenech. „Jsi moc krásná. Vzrušuješ mě!“ Uch, to mě dostalo! Přitiskla jsem se k němu a začali jsme se líbat. Byla jsem tak vzrušená, že jsem se mu úplně celičká oddala na milost a nemilost. Prvních deset minut bylo krásných a vášnivých dotyků a líbání, než mě zatáhl do ložnice jeho rodičů. Blůzku ze mě strhl, sukýnku posléze taky. Najednou byl divoký a na můj vkus spěchal. Nečekala jsem to. Byla jsem po chvíli pod ním, roztáhl mi nožky a ucítila v sobě jeho tvrdý nedočkavý úd. Docela mě to bolelo, byla jsem ještě panna. Dost mě to vyděsilo, že se z takového slušného kluka vyklubal docela neurvalec. Chtěl mě přitom líbat, ale já se bránila a odvracela jsem ústa od něho do stran. Prostě jsem chtěla pryč. On si to vyložil zřejmě po svým jako výzvu a kousal mě do krku. „Au, to bolí!“ „Mlč, ty krávo!“ Tyvole já chtěla okamžitě pryč! Docela jsem měla i nahnáno, protože jsem byla absolutně bezmocná. Neměla jsem proti němu žádnou šanci se svojí malou postavou. Když měl orgasmus, zůstal zahryznutý v mém krku a vůbec mě nepouštěl. Já cítila spíš bolest a lítost, že jsem si kráva něco s ním vůbec začínala. Místo krásného milování já měla obavy, co bude dál. Naštěstí pro mě se rychle udělal a řekl, že můžu jít, jestli chci. Řekl to takovým ledabylým tónem, jakoby mě odkopával jako nějakou děvku. Zle jsem se na něj podívala a beze slov rychle oblékla a vypadla ven z jejich bytu. Jak jsem se ještě trochu bála, klopýtala jsem a párkrát se mi taky vysmekly lodičky. Na blůzce mi chyběly některé knoflíčky, takže jsem měla docela výstřih, podprsenku jsem u něho doma zapomněla. Moc jsem se ani neupravila, jak jsem spěchala pryč od něho. No musel být na mě tenkrát docela pohled, protože někteří kolemjdoucí docela čučeli. Blůzka byla navíc docela tenounká. Mně to bylo ale zrovna jedno!
Tak jsem měla první zkušenost s klukem, a to nehezkou. Všichni kluci byli pro mě debilové a skoro měsíc jsem se ani s jedním z nich nechtěla vůbec bavit. Trvalo mi dlouho, než jsem všem chtěla vůbec přijít na jméno. Ani si už nepamatuji, jak se tenhle debílek jmenoval. Dnes bych už přemýšlela samozřejmě jinak, možná bych ani neváhala na něho podat trestní oznámení. Ale celou příhodu jsem si nechala samozřejmě pro sebe, nechtělo se mi o tom vůbec ani mluvit. Podstatné ale je, že jsem na kluky změnila pohled a jestli jsem ještě předtím trošičku snila o nějakém princi nebo panu dokonalým, tak všechny představy se rázem rozplynuly. S klukama jsem už od té doby jen kamarádila. Ještě v devítce jsem jakoby chodila se dvěma klukama, ten poslední už byl dokonce ve druháku na učilišti. Říkám jakoby, protože jim taky šlo jenom o to jedno. Ze začátku se ale chovali ke mně docela krásně. Jenom jsem se utvrdila v tom, že chlapi opravdu jako „né“. S velkým NE! Navíc mi došlo, že jsem těmito nesmyslnými vztahy jenom potlačovala svoje původní touhy a mé skutečné „já“ a vlastně tím sama sobě ubližovala. Svým počínáním jsem zpochybňovala sama sebe. Ale než jsem našla odvahu byť jenom na tajňačku začít si románek s nějakou ženou, musel uplynout další půlrok. Začala se psát další etapa mého života...