DomStory II.

Velice brzy ráno jsi dorazila autem k chatě na Popradském plese. Trochu jsem měl pocit hanby, že jsem se před hodinou musel kopat z postele, když budík oznámil čtvrtou hodinu a sdělil mi, že pokud si chci užít trochu ranní pohody a dopřát si čas na své každoranní rituály, je nejvyšší čas vstát. Ty jsi vstávala jistě ještě o pár hodin dříve.

Nyní je půl šesté a já tě vítám před chatou. Vytahuješ z kufru auta batoh, zatímco já ti podávám horký, voňavý čaj, abych ti dopřál trochu odpočinku. Povídáme si, jsi vzrušená napětím před zážitkem, který tě dnes čeká.

Jdu k tvému batohu. Zdá se mi pro dnešní akci zbytečně velký. Bez milosti jeho obsah vysypávám na zem vedle auta. Děsím se, co všechno sis nabalila. Začínám ty věci třídit. Vznikají dvě hromádky. Na jedné je větrovka, čelovka, lehká mikina, čepice a rukavice. K tomu přidávám nějakou svačinku, tedy rychlé cukry ve formě pár proteinových tyčinek. Ze svého batohu ti přidávám malou láhev na vodu, a aby si měla ten správný pocit, ještě horolezecký sedák, přilbu a pár karabin.

Když tyto věci uložím zpátky do tvého batohu, je o poznání menší než byl v té podobě jak sis ho nabalila sama. A co je hlavní, je o poznání lehčí.

Ještě prohodíme pár slov, trochu si tě poplácám po zadku, mimoděk ti osahám kozy a už se vydáváme na pochod.

První minuty stoupáme nízkým borovicovým lesem. Se stoupající nadmořskou výškou a tím jak postupujeme do hloubi doliny, les řídne a stromy jsou čím dál tím menší.

Vycházíme z lesa. I když tady jdu po milionkráté, opět zastavím. Ten pohled nejde nezareistrovat. Najednou stojíme v otevřené dolině Vysokých Tater, stromy jsou už za námi a před námi defilují jednotlivé štíty hor. S nataženou rukou ti ukazuji kolem dokola, kde jaký štít stojí, jak se jmenuje. Tady je Patria, Bašty, tomu se říká Ďáblovina. Tam je Koprovský štít, Mengusáky a mizi nimi, za tím Hangem je Hincovo pleso. Pro mne skoro co kopec, to zážitek.

Ještě ukazuji kde jsou Rysy, Žabí kůň, Volia veža. Ta je naším dnešním cílem. Ukazuji ti její výrazné žebro, kudy budeme vystupovat. Připadá ti to děsně vysoko a téměř nemožné. Uklidňuji tě, že kromě sestupové cesty jde o nejjednodušší výstup na vrchol. Navíc jde o jednu z nejkrásnějších horolezeckých cest v Tatrách. Spiklenecky ti slibuji, že se ti bude výstup líbit.

Opět se dáváme na pochod. Abych tě uklidnil, vyprávím ti jak jsem v osmdesátkách lezl na horu sám, sólo, bez jištění. Takže to nemůže být žádný složitý výstup, když jsem si to tenkrát dovolil.

Pokračujeme pohodlným tempem. Vzpomínám jak jsem zde tenkrát běžel, protože jsem měl sázku, že do devíti ráno budu zpátky na chatě i s konzervou kondenzovaného mléka, které den předem kamarádky zanechaly na vrcholu. Dnes se proti tomu vyloženě loudáme.

Míjíme odbočku k Hincovému plesu a stoupám k plesům Žabím. Tady odbočujeme z turistické cesty, pleso obcházíme už stoupáme k nástupu na naše žebro.

Když jsme na místě, docela znejistíš. Ještě si se nedotknula skály, a už na tebe působí úžasná expozice. Hluboko pod námi je Žabí pleso, a ještě níž chata, ze které jsme vyšli.

Dáváme si chlivku na odpočinek. Když už jsem vydýchaný, přikazuji ti rozepnout kalhoty. Dostal jsem chuť si pohrát s tvou kundou. Ochotně mi ji nastavuješ a necháváš se vzrušovat. Prostředí, tomu vzrušení napomáhá. Nechávám tě pokleknout a strkám ti do pusy pana Hyda. Musím se dost ovládat abych tě v kouření přerušil. Ještě se nechci udělat. Ještě ne.

Natahuji ti sedák, uvazuji tě na lano. Říkám ti co máš dělat, ukazuji jištění a vysvětluji, jak máš cestou nahoru za mnou likvidovat případné jistící body.

Hážu na záda batoh a začínám stoupat. První délka lana je orientačně trochu náročná, aspoň dokud se člověk nedostane na poměrně ostrou hranu žebra.

Tady nalézám první osazený štand. Je to pro mne novinka, za mé lezecké kariéry nic takového tady nebylo. Zajišťuji se a volám na tebe ať jdeš za mnou.

Jde ti to na nováčka skvěle. Lezeš, koukáš se kam se chytit rukama, kde dát nohy. Bereš všechno jištění a neseš mi ho s sebou. Do doby, než jsi ke mně přišla, byla pro tebe jen skála. Do údolí ses ani nepodívala.

Až v bezpečí štandu se otočíš a, možná se mi to zdálo, lehce zavrávoráš. Ta expozice, převýšení, ta svoboda prostředí. Působí to na tebe šíleně.

Slunce se přehouplo přes hřeben Bašt a osvítilo vršek naší věže. Čeká tě další zázrak. Když vlezeme do sluncem zalité části stěny, pocítíš, úplně najednou, jeho příjemné teplo. Ten zázrak bude za chvíli.

Lezu další délku a pak zase další. Čtvrtý štand není na místě, ke kterému jsem chtěl dolézt, ale nelogicky asi 10 metrů pod ním. Nezajišťuji se, a těch deset dalších metrů pokračuji dál.

Jsem na místě. Místo je přesně takové, jaké si ho pamatuji. Balkón, trochu krytý ze všech stran, bezpečně široký s bombastickým výhledem. Prohlížím si skalní trhlinu a nacházím tři staré skoby. Ty skoby jsem tam zatloukl před lety já. Neměly sloužit k jištění při lezení. Jejich účel byl úplně jiný. Okamžitě se mi vybavují vzpomínky.

Sedím, dobírám lano vedoucí k tobě. Vím, že budeš za chvíli u mne. Vzpomínám jaké to bylo tenkrát a přemýšlím, jaké to bude nyní.

Jsi u mne. Naprosto uchvácena lezením, sluncem, konsternována přírodou, obavou z výšky, zážitkem, vzrušená adrenalinem, co ti tělo už drahnou chvíli vyplavuje do žil. Trvá ti nějakou dobu, než se uklidníš. Já mezi tím chystám malé pohoštění. K tvému překvapení vytahuji z batohu i láhev šampusu.

Povídáme si, jíme. Pohoda, krása. Z ničeho nic ti přikazuji se svléknout. Poslechneš i když s údivem v očích. Na nahé tělo ti opět natahuji sedák a ty se ptáš, jestli máš lézt dál nahá. Mě se ta myšlenka zalíbila, ale záměr mám jiný.

Trochu tě přizvednu a zapnu tě visící do jedné z mých skob. „Ptala ses, jestli ty skoby jsou také štand. Ne nejsou. To jsou skoby moje. Jsou to skoby mradací.“ Říkám a pozoruji tvé oči,co ty na to. Nic. Jen úsměv.

Ke dvěma zbývajícím skobám ti pak připnu ruce a k nim i nohy. Jsi v relativně pohodlné pozici. Visíš v sedáku, stabilitu ti zajišťují přivázané končetiny. Pro mne je přístupné všechno. Kozy, kunda a kdybych chtěl, tak i anál.

Začínám si hrát s tvým kozama. Mačkám je, koušu do bradavek. Když se kozám věnuji pusou, ruce šmejdí po tvé kundě. Pak lížu i jí. Jemně i hluboko, koušu do klitorisu. Nevím co vnímáš víc. Sexuální dráždění, nezvyklou polohu, místo, nebo ten úžasný výhled, který jsi při sexu ještě nikdy nezažila a tak trochu doufám, že ani nezažiješ.

Pan Hyde se hlásí do služby. Je tvrdý tak, že mám problém rozepnout napínané kalhoty. Jak je venku, neomylně se dere do kundy. Přirážím chvíli tvrdě, pak zpomalím, někdy ho jen tak nechám bez pohybu. Zajímalo by mne jestli v kundě cítíš jak mi v něm pulzuje.

Mám téhle pozice dost. Vzpomínky připomenuty. Sundávám tě ze skob, a pokládám na takový přírodní stůl, který je součásti interiéru tohoto baklónu. Přikazuji ti ať zvedneš nohy a držíš si je co nejvíce zvednuté.

Beru do rukou láhev, zatřepu s ním. Rána a šampus se už dere hrdlem ven. Zasouvám ho do tvé kundy. Víno stříká z tebe ven, zvedám ti pánev a chci abych se mohl šampusu smíchaného se tvými štávami napít přímo z kundy. Daří se mi to. Je to pro mne vzrušující a lahodné.

Do plastového kelímku vylévám obsah kundy a také ti dávám z něj napít. Pak operaci opakuji, dokud z lahve nezmizí všechno víno.

Jsme oba opojeni krásou místa, vzrušením ze sexu i vínem. Obracím tě na břicho a mrdám ze zadu. Jsi mrdaná a já doufám, že kombinace zážitku a vína tě brzy udělá. A to opravdu brzy, porotože já co chvíli budu.

Z vrcholu Žabího koně nás zpozorovali nějací horolezci. Volají na nás. Napřímím se, zatáhnu za vlasy a natočím hlavu ať je také vidíš. Na můj příkaz jim zamáváš. Mrdám tě bez přerušení. Najednou cítím, jak se prohýbáš, jak se mění tvé vzdychání. Vím, že už budeš. Tělem ti projede vlna záchvěvů. Jsme oba stejně. Vytahuji pana Hyda na poslední chvíli. Stříkám ti na záda, ty stříkáš na balkon na mé nohy.

Chvíli trvá, než oba přijdeme k sobě. Není co říkat, pokazili bychom posvátný okamžik. Otírám tebe i sebe kusem tvého oblečení a dovoluji ti se obléct.

K vrcholu nám zbývá jediná lanová délka. Lezu jako v transu. I to nejtěžší místo zdolávám naprosto bez jištění, ale přitom suverénně jako za mlada. Jsem na hřebeni. Dobírám tě. Ještě dvacet metrů po hřebínku a jsme na vrcholu.

Tam ti po horolezecku gratuluji k výstupu a pak se vášnivě líbáme. Máš v očích onu mázdru, takový ten jemný povlak, která má každá žena po krásně prožitém orgasmu.

„Tak ti gratuluji k dnešnímu druhému vrcholu.“ Řeknu

Podíváš se na mne se spikleneckým pohledem a řekneš s úsměvem: „Ke čtvrtému dnešnímu.“

Teď jsem zmatený. Kdy? Na balkóně ano, ale další dva? Že bys mne neposlechla a honila si kundu v autě?

„Ty jsi dneska masturbovala?“ Ptám se přímo.

Tvá odpověď „Ne“, mne zarazila. Tak proboha kdy?

Dáváme se na sestup roklinou mezi věžemi. Až sejdeme na bezpečnou stezku,budu tě muset vyzpovídat. Aspoň nám cesta na chatu uběhne.