Master's fiction

historky z mučírny

Myslel na všechno. Cestou na chatu vzal tu svou novou čubku do motorestu na kafe. Povídal, přeháněl, snažil se zapůsobit. Věděl, že se ani tak moc snažit nemusí. Delší komunikace přes skype, a dvě setkání, jedna večeře a jeden oběd v pracovní době, stačilo na to, aby na něm visela nejen očima. Podstrčil ji nějaké papíry, nechal jí je prostudovat. Aby měla klid na čtení, vzdálil se ulevit si a WC.

Četla se zatajeným dechem. Chvíli uvažovala, jestli je to, co čte myšleno vážně, jindy se docela děsila. Sama sebe ale překvapovala, když při čtení pociťovala narůstající vzrušení. To všechno má podepsat? Jako, že s tím souhlasí? Jeden z papírů obsahoval jakousi tabulku. Ve sloupci byl seznam mučících a ponižujících praktik. Do druhého sloupce měla sama uvést číslo od 1 do 10. Tím měla ohodnotit ochotu onu praktiku podstoupit. Třetí sloupec byl zase k vyplnění. Tentokrát číslem od 1 do 5. Měla uvést, jaká intenzita u dané praktiky může být použitá.

Vracel se ze záchodu a s potěšením sledoval svou čubku, jak poctivě vyplňuje formulář. I tak, než dosedl ke stolu, ji dost důrazně slovy popohnal k rychlejšímu vyplňování.
Poslechla. Kolonek bylo ale dost. Přestala nad nimi přemýšlet a všude doplnila kombinaci čísel 8 a 4. Uvidí, kam se ten „Pán“ odhodlá zajít. Kdyby to moc přeháněl, podruhé už s ním stejně nikam nepojede. Tak o co jde?

Chodil po lese a hledal houby. Měl radost, košík už byl docela plný pěkných zdravých praváků a kozáků, přemýšlel o tom, že se vrátí k autu. Přemýšlel kudy se asi vydat, aby si zbytečně nezacházel, a vydal se pak neznačenou pěšinou k místu, kde předpokládal, že auto zanechal. Pěšina ho zavedla k lesnímu srubu. Zaujal ho. Evidentně málo používaný, nic méně docela snobský. Pomyslel si, že slouží asi nějakému zbohatlíkovi, který si krátí čas lovem. Srub neměl žádné oplocení. Byl však zabezpečen jako nedobytná pevnost. Přiléhající okenice i dveře, nedávaly šanci bez pořádného nářadí se dostat dovnitř. Ostatně tuhle možnost pro tento okamžik vyloučil. V sobotu odpoledne hrozilo nebezpečí, že sem někdo přijede na víkend.
Pátral po nějakém zabezpečovacím zařízení. Kamery nenašel žádné, žádné dráty od srubu nevedly. Na štítu byla jen obyčejná anténa. Podíval se na mobil. Ani jeden z operátorů, od kterých měl sim kartu, tu neměl dostatečný signál pro příjem wifi. Že by ten třetí?
Opustil srub a vydal se zase na pochod k autu. Stará červená Felicia na něj věrně čekala na lesním skladišti pokácených stromů. Otevřel dveře, které nikdy nezamykal, nasednul a vydal se k domovu.

Z motorestu vyrazili i s podepsanými papíry docela svižně. Stáhl střechu kabrioletu a čubce přikázal aby si stáhla kalhotky. Když poslechla, za chvilku chtěl, aby si sundala tričko a podprsenku. Udělala to v okamžiku, kdy předjížděli auto, které řídil nějaký dědek. „Ukaž mu kozy, čubko!“ Přikázal. Poslušně se otočila na sedadle, nadzvedla se a řidiči jedoucímu za na nimi předvedla celou krásu svého poprsí.
Za nedlouho vjeli do lesa. Vůbec nezaregistrovali červenou Felícii, která je minula v protisměru. O pár kilometrů dál odbočil doprava z hlavní silnice na vedlejší lesní cestu. Přejeli železniční přejezd, a projeli stoupáním s několika serpentinami. Cesta se stále více nořila do hloubi lesa. Až najednou se stromy rozestoupily, objevila se mýtina a za ní úpravný srub. Jejich cíl.
Zastavil. Džentlensky obešel auto a své čubce otevřel dveře a pomohl ji vystoupit. Odváděl si ji potom zvolna do srubu. Pořád se choval velice společensky a galantně. Vystoupali po pár schodech, zastavili se u dveří. Odemkl všechny tři zámky a otevřel dveře. Vstoupili do předsíně. Byla standardně vybavena. Věšáky, zdrcadlo, botník. V rohu stály opřeny dva velké deštníky a na polici nějaké lovecké klobouky.
Otevřel dveře a dost hrubě ji postrčil do další místnosti.

To co uviděla, když zapnul osvětlení, ji vyrazilo dech. Ocitla se uprostřed mučírny. Pravé, moderní, mučírny. Atmosféra šílená. Uvazovací kříže, kladky na trámech, postele, vířivka, sprcha, kláda na upevnění krku a rukou. K tomu všemu dost různých nástrojů, biče, rákosky, dojící mašina i šukací stroj. Byla konsternována. Zmocnily se ji poprvé obavy z toho co bude.

On se vydal jistým krokem do středu místnosti, kde bylo velké, pohodlné, kožené křeslo. Uvelebil se v něm. Okamžitě se změnilo jeho chování. Začal na ni křičet. Připrav se kurvo. Obleč si ty hadry co jsou v tašce, a nalič se jako by jsi šla šlapat chodník. Dnes z tebe bude prodejná kurva. Pak vzal do ruky ovladač a najednou se v místnosti rozezněla hudba. Prodigy. To ji chybělo. Z duše, tuhle, koksem nadupanou, muziku nenáviděla. On to na ni zřejmě poznal, takže zesílil zvuk až k ohlušujícímu rámusu.
Svlékla to co na ni ještě zbylo, zapnula podvazkový pás, natáhla punčochy a připnula si je k pásu. Oblékla si kratičkou sukénku, nazula boty na platformách, a nakonec oblékla bílou košili, kterou si uzlem uvázala pod prsy. Přistoupila k zrcadlu a nalíčila se. Přehnaně a hodně barevně. Z vázy, ve které uvadaly kytky, si nalila vodu do rukou, a navlhčila si vlasy. Efekt byl odzbrojující. Být na parkovišti kamionů, určitě by si vydělala hezkých pár peněz.
„Jsem připravena Pane, můžete mne použít.“ Sdělila.

Pán to kvitoval obdivným hvízdnutím. Pak se zvedl, zašátral v její tašce, vytáhl velký vibrátor. „Tady si lehni a udělej se děvko. Máš na to 5 minut!“ Otočil se, zapálil si cigaretu, opět se svezl do křesla a pozorně ji pozoroval.

Nespotřebovala celý určený čas. Byla už dlouhou dobu vzrušená, takže ji stačilo zasunout vibrujícího robertka do kundy trochu si pohrát s klitorisem a začala vrnět blahem. Orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat.

Pán to ale neocenil. Hned ji vrazil pár facek s tím, že zbytečně moc spěchá. Přinutil ji kleknout, rozepnul si kalhoty a vrazil ji do pusy pana Hajda.

Musela kouřit. No musela, líbilo se ji to. Měla radost, že se může Pánovi odměnit. On ji držel za hlavu a v podstatě si dělal dobře jejími ústy. Cítila, že se blíží okamžik, kdy dojde k výstřiku. Pán ji pak přidržel nos, a hlavu si přitlačil so podbřišku. V dalším okamžiku cítila, jak ji v ústech narůstá chuť semene. Nenáviděla tu chuť i konzistenci. Nikdy v životě to nebyla schopna polknout. Nikdy! Vždy se z toho nějak vymanila. Nyní to nešlo. Nemohla dýchat, nos měla zacpaný, pusa byla přitlačena k tělu Pána. Chtě, nechtě musela polknout aby se domohla vysvobození a mohla se nadechnout.
Pán ji držel ještě chvíli. Když začala v obličeji rudnout, uvolnil sevření a rychle poodstoupil. Zhluboka se nadechla. S nádechem se ji však zvednul i žaludek. Začala zvracet.

„Ty kurvo, to si uklidíš. Buď to vylížeš, nebo příjde trest!“ Řekl Pán. Zvolila porestání.

Pán ji chytil za vlasy a odvedl k lavici. Položil ji břichem na ni. Ruce a hlavu ji upevnil do klády, kterou uzamknul na visací zámek. Nohy upevnil do dlouhé rozporky. Uvolnit se, ze sevření, bylo zhola nemožné. Navíc ji na oči nasadil černou škrabošku. Vůbec nic neviděla. Uvědomovala si, že je v ideální pozici na mrdání. Pán mohl použít její kundu i zadek. A ona se těšila na to, že to tak bude.

Svist dlouhého biče a okamžitá, palčivá bolest ji ale hned vyvedla z omylu. Vykřikla. Druhá rána. Nyní přímo řvala bolestí.
„Počítej si to kurvo!“ Řekl Pán klidně, bez náznaku sliování. „Do 25!“

Následovala jedna rána za druhou. Pokaždé řekla její číslo. Po desátém čísle poděkovala. Nic to nepomohlo. Najednou si uvědomila, že podepsala vlastní rukou souhlas s touto exekucí.
Byla ráda, že nevidí svůj zadek. Byl rozsekaný do krvavých pruhů. Brečela nekontrolovaným pláčem. Nic Pána neobměkčilo.
Když ji dotrestal, tak ji pak, zřejmě vzrušen tím sadistickým extempore, ji vymrdal do kundy. Bez ochrany, bez ohleduplnosti. Když vytáhl pana Hajda, na mobil si natočil, jak z její kundy vytéká jeho mrdka. Byl spokojený.

Odešel k ledničce. Otevřel ji a začal nadávat. „Kurva, zase žádný chlast, žádné pivko. Nic! Já je zabiju.“ Měl na mysli další tři další spoluuživatele tohoto srubu. „To je vždycky. Já dovezu zásoby, oni to sežerou, vypijou a nic nedovezou. Já se na to vyseru, čubko. Jestli máš žízeň nebo hlad, budeš si muset počkat. Pro něco zajedu.“ Řekl. Ze skříně shrábnul klíče od vozu a pak se ještě otočil k upoutané čubce. „Vydrž chvilku. Zajedu pro zásoby. A abys neměla dlouhou chvíli, můžeš si trochu užít.“
Neviděla s čím, ale slyšela, že s něčím manipuluje. Za chvilku ucítila v kudně něco, co identifikovala jako velké dildo. Za chvilku se to začalo pohybovat. Byla to šukací mašina. Pán ještě nastavil hloubku přirážení a rychlost, ztlumil muziku na hranici slyšitelnosti. Pak odešel. Ještě slyšela rachot všech tří zámků, a osaměla.
Přemýšlela o své situaci, o tom co to zase dělá. Při tom všem ji rušilo monotónní přirážení dilda. Vzrušovalo ji, jedenkrát se i udělala, ale brzy ji to začínalo být docela protivné.

Venku se mezitím trochu zatáhlo. Po slunci ani vzpomínka. Nastartoval, a za rozjezdu začal zatahovat střechu vozu. Než se zatáhla, naladil na obrazovce ve středovém panelu on-line přenos ze srubu, který zajišťovala kamera, skrytá v obložení stěny. Viděl, jak se jeho čubka kroutí při mrdání se strojem. Svou pozornost dělil mezi řízení a sledování obrazovky.
Kousek před nechráněným železničím přejezdem a následující odbočkou na hlavní silnici ho v protisměru minula červená Felicie. Jela trochu víc u středu úzké vozovky, a jela rychle, tak se ji musel více věnovat. Zamyslel se nad tím, kdo a proč tady jede. Houbař, pytlák, myslivec? Kdo ví. Felicii věnoval ještě pohled do zpětného zrcádka. Za feldou se jen vířil oblak prachu.
Ze sledování jej vytrhlo troubení. Instinktivně se podíval v pravo. Myslel si, že nějaký kamioňák ho upozorňuje na svou přítomnost. Nic tam však nebylo.
Otočil hlavu do leva a uviděl, velice z blízka, nárazník lokomotivy, který se blížil velkou rychlostí k jeho okénku. „Vždyť tu nikdy nic nejelo!“ Byla poslední myšlenka co mu probleskla hlavou.

PS:
Jak má říběh pokračovat? Přežije Pán srážku s vlakem? Pošle pomoc čubce z nemocnice? Najde čubku zodějíček? Co udělá? Umře čubka? Najde ji někdo náhodný? Bude zneužitá, někým, kdo už je v příběhu? A co zmiňovaní spoluuživateé srubu? Zneužije ji někdo úplně cizí? Bude jeho otrokyně?

Co vás napadne? Dejte vědět jak byste si příběh představovali dál.