TECH. POZNÁMKA: rozhovory jsou přepsány v češtině, jinak konverzace probíhá v jazyce anglickém
Čas od času na hotelu přespával jeden britský businessman, ročník 1977, jménem George Miles. Vždy měl náš nejlepší pokoj, Royal King Apartman, který stál za jednu noc tolik jako půlka mého platu. Žádný z nás ho nechtěl ubytovávat. Nešlo o to, že to byl stálý a náročný host, jeho arogantní a povýšené chování z něj činilo doslova personu no grata v našich očích. Vyzařovala z něj maskulinita každým coulem, pohlížel na nás jako na plebs. Byl to šéf několika evropských korporací, asi to jinak neuměl. S každým jednal tvrdě, ohlížel se jen na sebe a na svůj business.
I vzhledem byl hodně maskulinní. Výškou čněl nad ostatní, měl asi 198cm, přes sto kilo živé váhy. Svalnatý a tvrdý. Vždy perfektně padnoucí oblek se mu napínal ve vypracovaných ramenou, na zápěstí vyčnívaly hodinky s velkým ciferníkem, obklopený vůní drahého parfému v dokonale vyleštěných polobotkách. Hlavu měl holou a naprosto vyholenou, tváře mu pokrýval mocný rudohnědý a upravený plnovous. Nikdy jsem se mu nedíval do jeho ledově modrých očí rámovaných světlými řasami. Zrzavý a machistický Brit s tělem jako Bůh a chováním příslušícím vyšší společenské třídě.
Můj život se s ním nakrátko, ale nezapomenutelně protnul.
Ten den jeho příjezd probíhal jako obvykle. Přifrčel ve zbrusu nové káře, a s elegantním mini kufříkem se hrnul na recepci. Věděl vše jak to u nás funguje, my věděli, jak funguje on. Na nic jsem se neptal, slušně pozdravil, vyřídil jsem nezbytné formality a podal mu kartu od pokoje. "Jako obvykle," řekl jsem a dodal, "příjemný pobyt."
Ani nehnul brvou, popadl kartu a beze slova odešel. Ulevilo se mi. Snad nebude nic chtít. Do konce směny zbývalo něco přes půl druhé hodiny. Dělal jsem svou práci, když se rozdrnčel telefon. Na displeji číslo jeho pokoje. "Recepce," řekl jsem do sluchátka. "Miles. Doneste mi do pokoje žehličku a prkno. A taky větší župan. Nikde zde rovněž nevidím pantofle. A rovnou vezměte i další alkohol do minibaru," vyhrknul rychle a zavěsil.
Och jej.
Po deseti minutách jsem měl vše připravené na vozíku, když se rozdrnčel telefon znovu. "Miles. To jste šel pro ty věci až do pekla?" a praštil sluchátkem.
Ne poprvé při kontaktu s ním, mi hlavou prolétla myšlenka na postavu Mirandy Priestlyové.
Svižně jsem letěl po chodbě k výtahu s naloženým vozíkem. Před dveřmi jeho pokoje jsem se nadechl a zaklepal. Dveře se nehlučně otevřely, jakoby stál za nimi a vyčkával. "No, že Vám to trvalo," vyštěkl.
Otočil se ode dveří směrem do pokoje, čímž mi naznačil, že ho mám následovat. Byl jsem však tak šokovaný tím, co vidím, že jsem jen ztuhle zíral. Měl na sobě pánský, tmavě modrý cvičební trikot - tílko a hodně upnuté legíny. Byl naboso. Když se ke mě otočil, zaskvěla se vyrýsovaná, pevně dokonalá zadnice. Chodidla měl obrovská, pokrytá jemným rudým chmýřím. Žíly na svalnatých pažích měl vystouplé, z podpaží čněl chomáč dalších rudých chlupů a celá chodbička čpěla potem smíšeným s vůní, nu, snad vody po holení. Zatočila se mi hlava. "Jste snad chromý!" vyštěkl z pokoje. Zatlačil jsme vozík dovnitř a počal skládat věci - župan přehodil přes pohovku a pantofle položil pod ni, lahvičky na stůl, žehlící prkno jsem rozložil na druhou stranu pohovky a žehličku položil na něj. On mě celou dobu pozoroval z křesla, ve kterém byl usazen s prackama sepnutýma v klíně jako obrovský zrzavý Buddha a točil si přitom palci.
"Je to již vše?" zeptal jsem se zdvořile.
"Pro teď snad ano," řekl a kývnul hlavou. Natáhl ke mě ruku. Nikdy nedával žádné dýško během pobytu, takže jsem zrozpačitěl. Prsty svíraly vizitku, kterou mi podával. Tázavě jsem se na něj podíval. "Až dneska skončíte, zavolejte na tohle číslo a přijďte. Mám pro Vás návrh."
Váhavě jsem vizitku sebral, beze slova se otočil a odešel. Zabouchl jsem dveře a zachvěl se. Na vizitce bylo jeho jméno s telefonním číslem. Co teď?
Zbytek směny uplynul v oparu roztržitosti. Doma jsem pak pod sprchou uvažoval, jestli mám zavolat. Co vlastně může chtít? Proč zrovna dnes, proč zrovna mě? Nechtěl jsem s ním mít nic společného, omezoval jsem kontakt s tímto hostem na minimum, choval se uctivě a zachovával profesionalitu. Ale ta vizitka, ta mi nedala pokoje. Moje rozhodování oscilovalo mezi zvědavostí a uvědoměním si, jak mě odpuzuje jeho naprosto otřesné maskulinní chování. Jenže zvědavost převážila. Hlavou mi probleskla i drobná perverzní myšlenka, takže jsem byl ve sprše o něco déle. Poté jsem na sebe navlékl bílou košili a džíny, nazul tenisky na černé ponožky, a vydal se směrem k hotelu. Cestou jsem vytočil číslo na vizitce. V telefonu se ozval jeho hrubý hlas a bez sebemenšího představení vychrlil: "Přijďte do mého pokoje. Kde je, víte. Budu Vás čekat," a zavěsil.
Uff.
Vyhnul jsem se recepci a přes podzemní garáže vyjel výtahem do pátého patra. Otřel jsem si zpocené ruce do džín a nervózně zaklepal. Uslyšel jsem kroky a dveře se otevřely. Miles mě přejel pohledem od hlavy až k patě, kývnul a beze slova se otočil a šel do nitra pokoje. Následoval jsem ho a zabouchl dveře. On se mezitím posadil opět do křesla, na stolku vedle sebe měl sklenici naplněnou jantarově zlatou tekutinou. Na sobě měl tmavě modrý oblek se světle modrou košilí, tmavě modré kalhoty a na nohou hnědé polobotky bez ponožek. Na zápěstí se zaleskl ciferník obřích hodinek. Odhalené kotníky bíle svítily, ačkoliv v pokoji bylo přítmí. Stropní světla byla zhasnutá, svítilo jen pár lampiček. Opět po mě přejel pohledem, upil ze sklenice a řekl: "Jsem rád, že jste zvolil moudře. Nebudete litovat."
Roztřeseným hlasem jsem se zeptal: "Co je to za nabídku?"
Usmál se, což vypadalo hodně netypicky k tomu, jak jsem ho znal. Jeho maskulinita byla jako nežity, vystřelované nějakou rostlinou. Pokoj jí byl přesycen, stejně jako jeho pižmem a vodou po holení. "Rovnou k věci, to se mi líbí." Postavil sklenici zpět na stůl. "Jako velice zaměstnaný člověk nemám moc času se bavit. A Vy vypadáte jako někdo, kdo by mě mohl rozptýlit. Už jsme si Vás vyhlédl při minulé návštěvě, ale ta byla jen krátká. Ale k naší věci. Strávíte se mnou noc. Nezapomenutelnou noc, kdy mi budete po vůli ve všem, co po Vás budu vyžadovat. V průběhu budete mít právo třikrát odmítnout můj požadavek. Vy sám teď na začátku zvolíte tři pravidla, která budu akceptovat, a která neporuším. Ale pamatujte si, že o tom, kdy skončíme rozhoduji já. Neopustíte tento pokoj dříve, než Vám k tomu dám svolení. Vše zůstane jen mezi námi, zachováte maximální diskrétnost. Také se Vám za poskytnuté rozptýlení štědře odměním. Toť můj návrh," dodal a odmlčel se.
Můj mozek se snažil vstřebat informace, které mi sdělil, protože tohle bylo nad mé chápání. Sice jsem si s tou myšlenkou ve sprše doma pohrával, ale, sakra, copak jsem se ocitl v jiné verzi Odstínů nebo v 365 dnech? A opravdu tohle všechno řekl? Nezdálo se mi to? Vždyť, jak by se tohle mohlo stát? A zrovna mě? Tohle se přece odehrává jen ve filmech nebo seriálech. A určitě ne mužům jako jsem já. Jsem jen obyčejný, a nikterak atraktivní člověk. Tak proč si vybral mě?
Nervózně jsem polknul a zeptal se: "Když jste řekl, strávit s Vámi noc, měl jste na mysli sex, že ano?"
"Evidentně," odpověděl.
Nevěřícně jsem vydechl. Srdce mi bušilo jako splašené, ve slabinách jsem ucítil pnutí. A můj mozek se rozhodl, ačkoliv tělo už bylo rozhodnuto prakticky od začátku. "Souhlasím," řekl jsem jednoduše.
Opět se usmál a řekl: "Výborně." A pak dodal: "Teď Vaše podmínky."
Hlavou se mihla permutace snad stovek věcí, které jsem musel zformulovat. On čekal. Klidný a vyrovnaný. Jako bych bylo mimo své tělo, protože jsem se slyšel najednou říkat: "Žádný tvrdý BDSM. Cítím, že jste silně dominantní, ale mám své hranice."
"Přijímám," řekl prostě. "Dál."
"Žádný fisting."
"Přijímám. Dal."
A ze stovky dalších věcí, které jsem mohl odmítnout, jsem si vybral pro něj tu nejméně očekávatelnou. "Žádná finanční odměna."
Nehnul ani brvou, ale přesto uznale přikývl. "Přijímám, ale otázkou je, proč?"
"Překvapuje Vás to?" odpověděl jsem otázkou.
"Ze všech možností jste pro mě vybral tu nejméně pravděpodobnou. Ale jak jsem řekl, přijímám, a chápu."
"Opravdu?" odvážil jsem se pochybovačně zeptat.
Jeho oči zajiskřily. "Nejste první kdo slyší tuhle nabídku. To, že jste odmítl, řekněme, kompenzaci, dokazuje, že si sebe považujete mnohem více než peníze. Že máte své zásady a hranice, slušný charakter a sebevědomí."
Své vysvětlení hezky zaobalil, snažil se být taktní a neřekl tu věc, kterou jsem měl v hlavě: nejsem, a nikdy nebudu děvka a placená kurvička, ať spolu budeme dělat cokoli.
"Nestojím o peníze. Udělám to kvůli sobě. Takže máme dohodu," řekl jsem konečně.
Tleskl se dlaněmi do mohutných stehen a zvolal: "Výborně." Opět usrkl ze své sklenice a propaloval mě pohledem.
"A co teď?" zeptal jsem se.
"Vy použijete koupelnu. Vše potřebné najdete uvnitř. Věřím, že jste čistotný, ale bude to tak pro obě strany lepší, že?"
Samozřejmě, že jsem nemohl odporovat. To by znamenalo ztratit jedno právo veta, a nevěděl jsem, co mě čeká. Přikývl jsem. "Počkám zde. Nemusíte spěchat, času máme dost," dodal.
Otočil jsem se a zamířil do koupelny. Když se za mnou zabouchly dveře, srdce mi stále prudce bušilo. Na obrubni vany bylo vyskládáno několik věcí. Pochopil jsem. Svlékl se a pustil vodu. Oholil jsem si rozkrok i dírku a pořádně se vypláchnul. Vyčistil zuby a oblékl župan, který byl připravený na věšáku. Než jsem odešel z koupelny, zkontroloval jsem se ještě v zrcadle. Už nebylo cesty zpět. Tohle byla ta největší fantazie, kterou jsem měl, a mohla se naplnit. Předstoupil jsem před něj. On stále seděl pohodlně v křesle, na stolku byla připravena další sklenice. Snad pro mne? To se potvrdilo, když ji přisunul po stole blíže ke mě. Zvedl jsem ji k ústům a naráz vypil. Whisky, brr, tu nemám rád, ale na kuráž pomohla.
"Předpokládám, že víte, jak uspokojit muže," nadhodil.
"Ano."
"Tak se mi ukažte," poručil.
Postavil jsem sklenici roztřesenými prsty zpět na stůl. Odvázal pásek a župan spadl na zem. Přejížděl pohledem po mém nesouměrném těle, jakoby se snažil zapamatovat si ho a vtisknout do paměti.
"Přijatelné," řekl pak prostě. "Líbí se mi to, co vidím."
Úlevně jsem vydechl. Začínal jsem mít erekci a on si toho všiml.
Hora se pohnula, zvedla se z křesla, dlouhé nohy se vzepnuly a on se nade mnou vztyčil ve své výšce.
"Nuže dobrá. Začneme."
Pokračování příště.
