(Ne)spoutaná II

Zkousla jsem si silně rty, takže okamžitě dostaly barvu právě dozrávajících třešní.

„Myslela jsem, že s tebou se nemusím bát ničeho.“

Usmál se takovým nicneříkajícím úsměvem. Spíše jeho oči se usmály. Ty teskně modré oči, ve kterých se odrážel chtíč protkaný nedotknutelnou něhou.

„Máš pravdu,“ pohladil mě po tváři a vtisk rty na mé čelo. „A teď zavři oči. A nepodváděj.“

Pevně jsem k sobě sevřela víčka a čekala jsem. Cítila jsem, jak se mi hruď chvěje nedočkavostí a prudce se zvedá vzhůru. Měla jsem chuť otevřít oči, ale zároveň jsem se nechtěla ochudit o to, co mělo přijít. A pak jsem zaslechla neomylný zvuk trhání látky. Prudce jsem oči otevřela a viděla ho, jak právě zbavil můj župánek jednoho z rukávů. Naprázdno jsem polkla a nevěřícně na něho pohlédla.

„Neboj se, maličká, dostaneš nový a v něm budeš vypadat ještě dokonaleji,“ ujistil mě, když se ke mně skláněl. „Tak zavři oči,“ požádal mě zase a já bezděky poslechla. Hned jsem ucítila jemnou, chladivou látku saténu na své tváři. „Zvedni trošku hlavu,“ byl další z jeho něžných rozkazů. Zavázal mi utržený rukáv kolem očí, abych nic neviděla. Byla jsem v dokonalé, poněkud nebezpečné pasti, ale paradoxně právě to bylo to, co mi po těle rozvádělo krev ještě rychleji a horlivěji. Přejel mi hřbetem ruky po tváři, stále níž až se zastavil kdesi mezi mýma nohama.

„Až tolik to chceš?“ zeptal se tiše, když prsty zabořil mezi neúprosně vlhké místo mezi mýma nohama, které hledal. Otevřela jsem ústa, abych mu odpověděla, ale on s mi natiskl na rty bříško ukazováčku, které bylo vlhké. Cítila jsem svou vůni a mírně se zachvěla. Zajel mi prstem skrze rty mezi zuby a donutil mě tak ochutnat samu sebe. Prsa se mi zvedala stále rychleji, jak jsem nedokázala ovládat své tělo a svůj dech.

„Cítíš, jak jsi sladká?“ byla jeho další slova, ale já stále mlčky, převalovala na jazyku ten trošek sebe, co mi dal ochutnat a přemýšlela nad tou chutí.

Jak jsem tam přemítala nad tím, jak vlastně chutnám, zaslechla jsem jeho kroky, které se vzdalovaly z pokoje. Jen na zcela nepatrnou vteřinku jsem si myslela, že by mě tady takhle nechal. Samotnou a absolutně vzrušenou. Veškerou svou koncetraci jsem věnovala okolním zvukům, abych si dokázala lépe domyslet, kde je. Kam šel. Co chystá. Bude se mi to líbit? Nevím. Vím, že se to bude líbit jemu a to bylo možná právě to, o co tady šlo. O co šlo mně.

Náhle se postel mírně zhoupla a já věděla, že je zpátky. Je zajímavé, že jsem nepostřehla, že se vrátil.

„Bála si se, že jsem tě tu nechal?“ zeptal se, skoro jako by mi četl myšlenky.

„Ne. Neodešel bys přece od dezertu,“ téměř jsem cítila, jak se usmál, aniž bych ho viděla.

„Máš pravdu,“ přitiskl se blíže mému tělu. A byl nahý. Cítila jsem jeho horkou kůži na té mé. Naše rozpálená těla se k sobě přitahovala jako dva silné magnety.

„Malí kluci si hrajou s autíčky a ti velcí s panenkami. Věděla jsi to?“

Jemně jsem našpulila rty a nesouhlasně mlaskla. „Takže teď jsem tvoje hračka?“

„Sama si se nabídla, krásko,“ pošeptal mi do ucha a pohladil mě po tváři.

Spokojeně jsem se choulila tváří k jeho nastavené dlani, ale on jí zase ihned odtáhl. A pak, zcela nečekaně, položil mezi má prsa kostku ledu. Zatajila jsem dech, když jí vzal mezi prsty a jel s ní po mém břichu dolů, aby se zastavil až pod mým podbřiškem. Rty se mi chvěly nedočkavostí, takže jsem si je zkousla. Musel si toho všimnout, protože během vteřiny byla ta kostka ledu, nebo snad nějaká další, na mých rtech. Vsunul mi jí do úst a pak mě políbil a přebral si zpola roztátou kostku do svých úst. Byl to jeden z těch dravých polibků, kdy nechcete skončit, ale stejně víte, že to nemůže trvat dlouho, aby něco ten požitek nepokazilo. A on to věděl taky a právě proto se během chvilky odtrhl. A svou pozornost nezaměřil nikam jinam než mezi mé nohy. Prsty roztáhl okvětní lístky mé orchideje a jazykem vstoupil do neprobádané rájské zahrady. Zaťala jsem dlaně v pěst a zkousla spodní ret ještě dravěji, než před několika okamžiky. Zbytek studené kostky ledu, to malinko co ještě zbývalo, se dostalo na mou odhalenou, zcela intimní část těla. Jakoby bych hořela, prudký chlad se rozléval tělem a rozpínal se napříč horkou krví. A do toho opět on. Kroužil jazykem na místech, která tak dobře znal a těšil se z toho, jak se zmítám v jeho moci. Ke své hře s jazykem přidal prst. Vsunul ho, kam to jen šlo a zcela pomalu ho vytahoval zase ven. A znovu. Znovu. Ještě jednou. Jeho tempo se však stále zrychlovalo. Neodolala jsem. Neovládla se a skrze mých rtů vyšel jeden zcela neočekávaný, procítěný, možná mírně teatrální vzdech.

„Takhle brzo vrchol nečekej, krásko,“ zaslechla jsem, když se pohnul na posteli. A pak to byl ten neomylný pocit, kdy byla špička jeho žaludu v těsné blízkosti do vstupu mé svatyně. Jen s ním přejel okolo míst, kterým se předtím věnoval jazykem a zase vzdálil.

„Jsi nádherná,“ vydechl tiše, kdesi nade mnou, než opět přisál svoje rty k těm mým a zcela spontánně mě políbil. Vložil do toho polibku dávku něžnosti, kterou bych v ten okamžik vůbec nečekala. Přesto jsem si stále byla vědoma toho, že on není z těch rádoby romantických loutek na hraní. To on byl tím loutkářem.