Mladá prsatá listonoška a chlípný soused

Anička si utřela zpocené čelo a přidala do kroku. Plastová kolečka těžké plátěné tašky po okraj naplněné listovními zásilkami mezitím s hřmotným hlukem poskakovala po vytlučeném chodníku podél obecního úřadu. Kdyby to aspoň nebyla taková tíha! Bylo krátce před desátou hodinou ranní a mladá poštovní doručovatelka dnes měla nebývale napilno, protože směna jí netradičně končila už před polednem. Byl horký červencový pátek a od pondělí jí začínala zasloužená dovolená. "Tak co, Aničko?" zavolala na ni postarší žena, rozkročená nad záhonem v předzahrádce svého domu přes ulici, "zase nic?" Anička se zastavila, pokrčila rameny a smutně vydechla: "Nic, paní Boháčková," a pak se její tvář rozzářila širokým úsměvem, "možná po neděli, ale to už Vám důchod přinese Jitka, já budu mít tou dobou dovolenou!" A skoro nahlas zavýskla. Postarší žena mávla rukou, sklonila se k záhonu okrasných květin a znovu se pustila do plení. Anička mezitím spěchala dál po chodníku, potřebovala se zastavit na úřadě a zbavit se tak dobré třetiny listovních zásilek a balíčků, které tížily její objemné pracovní zavazadlo. Ačkoliv nejtěžší byla dřevěná bedýnka úplně vespod adresovaná Milanovi, kterému nikdo ve vesnici neřekl jinak než "Mílo." Mohla ji sice vzít rozvozová dodávka, ale Anička se sama nabídla, že mu ji doručí, měla to po cestě a vždycky ho ráda viděla, byl to jejich rodinný přítel. Místní ho znali jako šikovného kutila a samouka, který dovedl opravit téměř cokoliv, co si zamanul. Když předala zásilky na obecním úřadě, zamířila kolem konzumu k dlouhé kaštanové aleji, kde se ve stínu stromů posadila na lavičku, upravila si podprsenku a protáhla si bolavá záda. Její švy se jí nepříjemně zařezávaly do kůže a těšila se, až ji po směně odloží a uleví svým těžkým, nalitým prsům.

Anička byla mladá mamina, která ještě stále kojila svou dvouletou dcerku a nehledě na to, že v těhotenství přibrala nějaké to kilo, zvětšila se jí prsa. Vyvinula se rychleji než ostatní dívky v jejím věku a po dosažení plnoletosti se pyšnila výstavními pětkami, ale po tom, co začala kojit, jí podprsenky sotva stačily. Což přirozeně neuniklo zvídavým mužským pohledům a často se stávala terčem jejich nejapných vtipů a narážek. Třiadvacetiletá blondýnka prostě budila pozornost, kdekoliv se objevila a často nedobrovolně, ale nebylo se čemu divit. Bydlela s rodiči, dcerkou a manželem ve dvougeneračním domě na začátku vesnice a vdávala se narychlo. Hned poté, co zjistila, že je v požehnaném stavu a naštěstí z lásky.

Před polednem už měla práci téměř hotovou, zbývalo doručit zásilku pro Milana a mohla se vydat zpět na poštu, a pak už konečně domů. Odpoledne odjížděla s manželem na chalupu, kde na ně netrpělivě čekali jeho rodiče, kteří už se nemohli dočkat, až znovu uvidí svou vnučku. Anička pospíchala podél dlouhé řady plotů s latěmi ze smrkového dřeva a nervózně se kousala do rtů s tváří zkřivenou nutkavou potřebou. Ostré paprsky letního slunce se do ní opíraly se vší vervou a ona cítila, jak jí po zádech stékají čůrky potu. Každou směnu začínala velkým buclatým hrnkem s kávou a ani dnešek nebyl výjimkou. Potřebovala si nutně ulevit, po chvíli před sebou konečně uviděla prostorná vrata Milanova domu a v duchu se pro sebe zaradovala. Bydlel až na samém konci ulice, a tak měla co dělat, a když přitlačila prstík na domovní zvonek, nacházela se ve stavu nejvyšší nouze.

"No jó, vždyť už jdu! Snad nehoří!" ozvalo se za vraty tlumené mužské lamentování a za několik málo okamžiků z nich vykoukla hlava pana domácího. Milan byl vitální čtyřicátník s tmavými kučeravými vlasy a knírem, podsaditý hromotluk s rukama jako lopaty. Pracoval v lese s partou dřevorubců a byl to takový samorost, co měl rád ženské a pivo. Dům zdědil po prarodičích a bydlel v něm sám. Čas od času si sem sice nějakou tu dámskou návštěvu přivedl, ale na svém staromládenectví si až úzkostlivě zakládal a nehodlal na tom nic měnit. Když spatřil mladou listonošku v erárním pruhovaném polotričku s logem zlatavé poštovní trubky, modrých kalhotách a s pojízdnou brašnou v ruce, rozsvítily se mu oči. "Ahoj Aničko," zazubil se, "copak mi neseš, holka?" "Mílo, prosím tě," spustila na něj zhurta, "můžu si u tebe odskočit? Je to vážně akutní!" A vzápětí na něj upřela své prosebné oči. "Ale určitě," usmál se, otevřel dveře do průjezdu a poodstoupil o krok stranou, "víš přece, kam máš jít!" "Vím," zaúpěla Anička a vrazila mu do ruky svou brašnu. V průjezdu vklouzla do výklenku napravo a klička hlasitě zapadla do očka na dveřích od toalety. Milan se podrbal na zátylku, pak spěšně vyrazil do schodů ke svému bytu, protáhl se na balkón a uvelebil se ve výklenku šikmé taškové střechy.

Právě včas, Anička si zrovna natahovala puntíkované bavlněné kalhotky a on dychtivě upřel oči na její mléčně bílý zadek s velkými, měkkými půlkami. Pak se otočila čelem k míse a udělala něco, co v tu chvíli nečekal. Okamžitě hrábl do poklopce montérkových kalhot a začal si ho zuřivě masírovat v ruce. Anička si mezitím vykasala pracovní polotričko, vyklopila z objemných košíčků podprsenky svoje nalité cecky a vzápětí s úlevou několikrát odstříkla do mísy. Milan ji dychtivě pozoroval a klacek mu v sevřené dlani překotně nabýval. Prsaté a prdelaté ženské, jako byla ona, ho odjakživa nebývale vzrušovaly. Když se začala spěšně oblékat, vyplížil se ze svého úkrytu a rozběhl se po schodech dolů do průjezdu, aby nepropásl okamžik, až bude odcházet z toalety. Postavil se před dveře s čurákem protaženým ven poklopcem montérkových kalhot a čekal. Ozvalo se tlumené spláchnutí a zvuk tekoucí vody, když mladá listonoška použila umyvadlo, pak klička na dveřích zašramotila a vzápětí se prudce rozletěly. Anička úlekem zaječela, vytřeštila na něj oči a ustoupila o krok dozadu. "Mílo," vyjekla ustrašeně, "co tě to napadlo, prosím tě?" A nevěřícně mu zírala do rozkroku, kde se vyjímal jeho žilnatý čurák způli pokrytý hustými, černými chlupy. Milan se zazubil a opřel se rukama v bok. "Holka, ty máš tak nádherné cecky!" vydechl, "můžu si sáhnout?" Anička se nervózně ošila a chvíli ho mlčky pozorovala. "Ale jenom sáhnout!" zpražila ho pohledem a vykasala si pracovní polotričko až pod bradu. "Ale jistě, jistě," přikyvoval Milan horečně a vzápětí prohmatával její poprsí deroucí se ven z nepříliš padnoucí podprsenky. "Vždyť tě to musí tlačit," vrněl blahem, "taková nádhera!" "Ani nevíš jak, Mílo," opáčila mladá listonoška a pozorovala, jak tiskne její podprsenku v dlaních. "Mám toho tolik, že nestačím odstříkávat," zaúpěla a odhrnula si z tváře blonďaté prameny vlasů. "No vidíš, já ti od toho rád pomůžu!" zavýskl Milan natěšeně a už už jí rozepínal podprsenku. "Sundej si to všechno, holka, honem!" Anička ochotně zvedla paže ke stropu toalety a nechala se svléknout do půl těla.

"Teda, Mílo, ty máš ale čuráka!" vydechla užasle a nemohla z něj spustit oči. "Už jsem jich pár viděla a tohle je fakt pěknej kousek!" Milan mezitím soustředěně cucal obě bradavky napínající se k němu z velkých růžových dvorců a mačkal její obrovské cecky v dlaních. Spokojeně mručel a po bradě mu v proudech tekla lepkavá, nasládlá tekutina. "Však si ho osahej," zvedl k ní oči, "no, vem si ho do ruky, na co čekáš?" Mladá blondýnka se po něm natáhla a zkusmo mu několikrát přetáhla předkožku. Milan tlumeně zamručel a rozkročil se. "Vždyť ty mě dojíš jako kravku!" uchechtla se pobaveně. "Jen drž," zazubil se na ni a dál jí mačkal cecky, cucal jí naběhlé bradavky a hlasitě přitom srkal. Po chvíli se vymanila z jeho sevření, klekla si na kolena a stáhla Milanovi montérky až ke kotníkům. Jeho napnutý čurák se jí okamžitě vyhoupl do tváře a blonďatá listonoška si ho hned nacpala do pusy. Rychle kmitala hlavou v jeho rozkroku a dlaněmi se opírala o jeho mohutná stehna. "Taaak, jooo, no teda!" vyrážel ze sebe Milan dychtivě a pozoroval, jak jí jeho klacek monotónně zajíždí do pusy. Anička byla pohledná mladá žena, vždycky se mu líbila. Měla takový šibalský kukuč a krásné, velké modré oči. "Klidně se mi vystříkej do pusy, Mílo, nevadí mi to, všechno to spolykám, uvidíš!" sténala a promnula ho v prstech. "Bože, to je úžasný péro!" Vzápětí ho uchopila i druhou rukou a tvrdě ho masírovala po celé délce. "Chci tě mrdat, pojď, postav se tady," vydechl Milan žádostivě, zvedl ji za paže z podlahy a rychle jí svlékl modré erární kalhoty. Anička se opřela rukama o dveře toalety a vystrčila na něj zadek. Popadl ji za boky a rázně jí přirazil do kundy, až překvapeně vyjekla. Její macaté půlky se těsně obtiskly do jeho rozkroku, šukal ji rychlými, tvrdými tahy a třásl se blahem. "Pořádně mi ji vymrdej, Mílo," kňučela, "to moje jelito jde radši do hospody!" Chrčela mladá listonoška a zakláněla hlavu v prudkých návalech chtíče. Po chvíli zvolnil, roztáhl Aniččiny macaté půlky a sytil se pohledem na její těsnou růžovou řiť, která čpěla jejím přirozeným pižmem. Naslinil si ukazovák a rázně ho strčil dovnitř. "Tam ne!" zaječela a chtěla ucuknout, ale nepustil ji. "Jen počkej," syčel jí Milan do ucha, zatímco jí kroužil prstem v horké řiti. "Uvidíš, že se ti to bude nakonec líbit!" "Ale buď opatrný, Mílo," zašeptala téměř plačtivým hlasem, "nikomu před tebou jsem to ještě nedovolila. Ani svému manželovi!"

O několik okamžiků později už Milan rejdil čurákem v těsné řiti mladé listonošky a namáhavě supěl přes pevně stisknuté čelisti. "Já ti tu prdel vymrdám, že si na ni týden nesedneš!" vykřikoval a Anička poslušně držela, chtěla mu to dopřát. Nehty zatínala do dveří toalety a třásla se pod jeho přírazy. O několik okamžiků později sklonila hlavu a zaječela jako siréna. Z její hladce vyholené kundy vytryskl proud horké šťávy a dopadl na vykachličkovanou podlahu mezi její rozkročené nohy. "No vidíš," uchechtl se Milan vítězoslavně, "říkal jsem ti, že se ti to bude líbit!" A sám už měl namále. Rychle se z ní uvolnil, přitlačil Aničku na kolena a sotva zaklonila hlavu a otevřela ústa, začaly na ni dopadat první lepkavé cákance. Poslušně všechno polykala a když Milan nasměroval čuráka na její prsa, slastně si je olizovala a vrněla blahem. Směs odstříknutého mléka a Milanova semene tvořila v jejích ústech dráždivou kombinaci.

"Tak já už musím, Mílo," řekla, když jí vyprovodil k vratům a zmáčkl v dlaních její kypré půlky. Mladá listonoška slabě sykla, zadek měla po tom mrdu pořádně citlivý. "Odpoledne odjíždíme na chalupu." "A kdy se vrátíte?" chtěl vědět. "Na konci příštího týdne," odtušila a potutelně se na něj uculila. "Myslím, že si objednám další nářadí, něco mi tu ještě chybí," oplatil jí úsměv a mimoděk se podrbal v rozkroku. Anička na něj spiklenecky zamrkala a vyšla na ulici. "Pohlídám si, abych ti to doručila já," kývla na něj hlavou a poté už rázně zamířila k poště. Milan ji ještě chvíli pozoroval, a pak zavřel domovní vrata. Tuhle mladou, nadrženou prcinu mu snad seslalo samo nebe.