Někdo- nebudu jmenovat si stěžoval že jsem dlouho nic nenapsal. Dobrá polepším se. Bude to vzpomínka, možná trochu léty obroušená.
Já, Moravák, Brňák jsem strávil pár let v hlavním městě. No pár, šestnáct i když práce a děvčata mne protáhli naší zemí od Aše k Bohumínu a od Vimperku k Liberci. Bydlel jsem v Petrské čtvrti ještě před velkou vodou a se spoustou hospůdek které už dnes bohužel neexistují. Parta mladých lidí kolem třiceti část staří mládenci a rozvedení mladí muži, pár svobodných děv s vyhlídkou na prince na bílém koni či úspěch v zaměstnání. Většina bez závazků či se závazky dostatečně daleko od rozverného rodiče. Zklamu asi zdejší osazenstvo ale nebylo to o sexu ,ale většinou o alkoholu. Občas někdo skončil v něčí posteli ale jen ze sportu a nedostatku než žhavé lásky a plánování dlouhodobých vztahů. V pátek býval sraz v jedné hospůdce kolem které procházela spousta úřednictva z okolních budov. No a z jedné instituce se k nám přidala starší žena, něco přes čtyřicet která se nudila a nejspíš se rozhodla dohnat to co v mládí zmeškala. Pořádný flámy. Její dospělý syn už flámoval sám tak se přidala k nám.
Jitka, štíhlá, malá prsa tak metr sedmdesát výška a hlavně věkem mezi námi vyčnívala. Akce kam pojedeme nás zavedla do Střešovic. Proběhlo lehké poznávání místních hospod, ale s rozumem už byla neděle a někteří - já naštěstí ne, musí ráno do práce. Pomalu se trousíme k domovům takže nakonec na zahrádce sedím jen já a Jitka. Léto, prázdniny, teplý večer, útrata zaplacená. Tak zvedáme kotvy, říkám stejně budou zavírat. Kývá že ano. Dneska je tak pěkně že bych šla i pěšky domů, jen mám strach se toulat sama. Prohlašuje. Směrem k tvému domovu jsou VŠ koleje myslíš že tam bude číhat nějakej zvrhlík ,směju se. Já ráno nemusím vstávat doprovodím tě. Jdeme pomalu na Petřiny probíráme to co se v partě moc neříká. Já poslední kopačky, ona nepovedené manželství a oba život celkově.
Tak jsme tady. Stojíme na začátku ulice pod stromy, no povinnost splněna ,hlásím, opouštím tě. Dík, zní odpověď a k ní úsměv. Ještě se trochu projdu když je tak hezky, tady se snad nic nestane. Rytíř svou dámu neopouští, nikam nespěchám. Najednou stojíme v temnotě u nějakého hřiště či co. Dívá se směrem do tmy a říká. Jo vy mladí to máte lehké někoho ulovit. Ale já? Syn na krku a čtyřicítka za mnou. Jsi pěkná ženská, umíš se obléknout a vůbec být já o fous starší už tě táhnu do křoví, oponuji. No fuj, na křoví jsi starý i ty. Otáčí se ke mně a pohladí mne po tváři. Tak jdeme k domovu, říká. Počkej, protestuji, přitáhnu ji k sobě a políbím. Polibek vrací a tiskne se ke mě. Má ruka vystřelí k jejím kozičkám a lehce zmáčknu, neprotestuje.
Odtahujeme se, nechceš ke mě na kafe? Klidně ale víc si beru než dávám prohlašuji. Jako každej chlap říká.
Na kafe nakonec nedošlo. Zuřivá líbačka ve výtahu a oblečení dole už v předsíni. Divoce, bláznivě bez nějakých velkých něžností. Misionář neboli nohy na ramena ,odzadu a znovu nohy na ramena. Usínáme příjemně utahaní a pak ranní sex na koníčka pěkně pomalu nahoru, dolů. Závěr? Nejlepší věta kterou jsem kdy po sexu slyšel. Tohle jsem potřebovala, už jsem cítila jak mi dorůstá panenská blána.
