I to se může stát...

Už je to tři roky, kdy skončil náš skoromilenecký vztah - chemie, vášeň, chtíč, něha - to všechno tam bylo, ale než jsme stihli doběhnout do cíle, dohnal nás rozum - hajzl jeden.
Tři roky kolem sebe chodíme a já nemůžu dát najevo, jak moc bych ho chtěla líbat, s jakou chutí bych mu zmáčkla ten jeho sexy zadek, jak ráda bych ho potěšila…
Až minulý týden - po třech letech zpráva - že prý mě někde zahlídl a teď se mu nedaří nepředstavovat si, jak mě drží za vlásky a kouše do rtu. Chtěla jsem být silná, chtěla jsem uhájit svou důstojnost - přece nejsem mopslík, co přiběhne hned, jak pískne. Když vám ale vlhnou kalhotky už jen při psaní zpráv, těžko se odolává. A já asi nejsem dostatečně silná osobnost.
Slovo dalo slovo, schůzka domluvena. Hledám doma něco sexy, co ale nevypadá prvoplánově. Vyčesávám si vlasy tak, jak to má rád. Nanáším řasenku (voděodolnou - co kdyby), k podvazkovému pásu připínám punčochy a zapínám přezky střevíčků. Můžu vyrazit.
Za 30 minut stojím na lesní křižovatce, kde proběhla naše poslední schůzka. Jeho auto už tady stojí, takže poslední kontrola v zrcátku a plná nervozity opouštím svou bezpečnou zónu. On také vystupuje a jde mi vstříc. “Prdelko, chyběla jsi mi”, řekne, vezme mou hlavu do svých dlaní a - nic. Přiblíží se ke mě tak, že mi srdce vyskakuje z hrudi, ale pusu mi nedá. Pouze mě chytne za ruku a vyrážíme směrem, kde jsem mu tehdá vykouřila to jeho péro. Že by chtěl stejný scénář?
Po cestě vyzvídá, co já a ty tři roky. Měla jsem někoho jiného? “Samozřejmě, že ne”, odpovídám ihned a ani se nezačervenám při té drobné lži - některé věci se sdílet nedají ani s milencem, zvlášť, když svět je malý a občas to vypadá, že každý zná každého a o náhody v něm není nouze.
Přicházíme k rozsoše stromu, která tak věrně připomíná kříž a on mě o ni opírá, kouká mi do očí a říká, že svázané by mi to teď slušelo fakt kurevsky. Zbystřím. Jednak takhle nikdy nemluvil, jednak se mnou nikdy nesdílel podobné fantazie - a že jsme ve zprávách probrali svého času fakt hodně. Tváří se jako sám pekelník, jeho hnědé oči mě zkoumavě pozorují - přitisknu tedy své tělo ještě blíže ke kmeni a zvednu ruce. Udělá krok ke mě a stojí tak blízko, že cítím žár jeho těla. Položí mi ruce na boky a pomalu je sune nahoru, po mých pažích až k zápěstí. Obě mi přitlačí k větvím a připomíná mi, jakou měl vždycky neuvěřitelnou sílu. Drží mé ruce nahoře, a svým klínem mě přišpendluje tak, že skoro přestávám dýchat - natož, abych se mohla pohnout. Jemně se pohybuje nahoru a dolů a jeho poklopec mi dře venušin pahorek - bolestivě a neskutečně vzrušivě - stále mi kouká do očí, na rtech mu pohrává úsměv.
Všechny mé smysly vnímají jeho sexappeal, cele toužím po jeho dotycích, rtech, mužství.
Téměř vytěsňuji podivné šramocení za sebou, cvaknutí náramků kolem zápěstí ale přeslechnout nelze. Cuknu sebou a koukám nahoru - jak to udělal? Pouta ale upevňují jiné ruce než ty, které mi stále znemožňují pohyb. “Co se děje?”
“Ale vůbec nic, kočko, jen jsem si říkal, že bych Tě mohl seznámit se svým kámošem Markem”, řekl ten hajzlík a kousek poodstoupil. Připoutaná ke stromu koukám na další postavu na scéně - napsala bych novou, ale to není tak docela pravda - Marka totiž znám - tak trochu jsem se s jeho pomocí léčila z odmítnutí tohodle prevíta, který mě tu takhle dostal.
Jasně, že jsem věděla, že se znají. Jen jsem netušila, že jsou kámoši. A copak chlapi neví, o čem se dál nepovídá? Evidentně ne, takže jsem se neztrapňovala hrou na “nevím, kdo to je” a řekla jsem: “Čau Marku, co Ty tu?”
Neřekl ani slovo, jen na mě koukal a tvářil se nečitelně. Vrátila jsem se tedy pohledem k hlavnímu padouchovi dne. “Takže co? Poklábosili jste a vymysleli způsob, jak mě ztrapnit nebo co je cílem této akce? Přidá se ještě někdo?” Veškerá touha byla v nenávratnu.
“Měl by se přidat někdo další? Myslel jsem, žes Ty svoje kukadla valila za poslední tři roky jenom na mě. Teda, říkala to tak, že jo?” otočil se na Marka. Pak se oba zasmáli, přistoupili blíže ke mě a začali mě přes šaty jemně hladit po těle. Přemýšlela jsem, že se budu bránit, ale pak jsem se rozhodla pro přezíravou ignoraci. Stála jsem a držela jako umanutá koza.
“Hele, pusino,” zašeptal mi do ucha a já přitom cítila jeho teplý dech na krku, “nejde nám o nic jiného, než o to trochu si užít. Minulý týden jsme byli na pivo a došli jsme k tomu, že bychom rádi zkusili trojku. Pak ses na scéně vynořila Ty - no zkrátka, tak nějak jsme došli k tomu, že Tě oba známe jako sexinku nadrženou a že s Tebou by to mohlo klapnout”...
“Trojka?” Nevěřícně jsem na něj hleděla. “Blbneš? Znáš mě v tomhle líp než kdokoliv a víš, jaké jsou mé představy o trojce..”
“Já vím - Ty ráda ženské masíčko. Jenže taky ráda někoho dominantního vedle sebe - kdo Ti usnadní rozhodování tím, že Ti prostě řekne, co máš dělat. A od toho jsme tady dneska my. Takže, Ty promiskuitní děvko, teď, když jsme si snad vyjasnili dnešní program, Tě odpoutám, abys mohla hezky na kolena a navodit nám tady tu správnou atmošku.”
Vzal Markovi z rukou klíče, rozepnul pouta, popadl mě za vlasy a přinutil mě pokleknout.
Opět jsem zvažovala, jestli se bránit a jak, pak jsem si ale řekla, že by to nemuselo být špatné. Jen se nedám úplně lacino.