Nejistá sezóna mistra Hrádeckého (7.)

Po mém návratu z Posázaví jsem byl za svou mozaiku v zasedačce nové budovy továrny na léčiva vedením výtvarného družstva pochválen, i když tak trochu nanicovatě. "Emilovi se to povedlo, tamní vedení bylo moc spokojené, dokonce nás pozvalo na slavnostní otevření té budovy. Takže já budu rád ehm... osobně... ehm mm,... tlumočit vaše soudružské pozdravy.", shrnul na nejbližší poradě náměstek; vlastně mi udělalo radost aspoň to, že i po letech přivlastňování si cizích zásluh se přitom ještě pořád aspoň cítí trapně. "Hele, Emile, to bylo tam, jak se nahatý baby opalovaly na střeše?", vyzvídal po schůzi a já si zase jednou uvědomil, že cokoliv v tomhle baráku někomu svěřím, donese se tak i onak k uším nadřízených. Naštěstí to platilo i o mé touze dělat po letech objíždění fabrik půlky republiky něco konečně zase v Praze. Můj další úkol měl ovšem háček. "Není to úkolový, jde o soutěž. Ale snad doopravdy, vybraný to dopředu není.", dušoval se náměstek. "Zase zasedačka v továrně. V Praze, jak sis přál. Dáme ti důvěru. Ale ten jejich sortiment je takovej různorodej, blbě se bude hledat motiv. To není Avia v Letňanech nebo Pragovka ve Vysočanech, tady byla fabrika už před válkou, dělal to dokonce tenhleten slavnej ten... sakra, jak se jenom... No prostě máš volnou ruku a uvidíme.", potvrdil zase jednou, že náměstka nedělá rozhodně kvůli přemíře znalostí umění a architektury. I tak jsem měl radost - po všemožných budovatelských výjevech ze skláren, chemiček a oceláren nastal možná čas pro mé 'Koupající se ženy'. Mozaiku, co jsem si v hlavě a ve skicáku vytvářel od té doby, kdy to v jedné tovární ubytovně na severu v žertu navrhla krásně nahá, mokrá a svolná dělnice Dáňa, když mi v rámci mého tajného vpádu do dámských sprch poskytla mnohem víc než jen teplou vodu. Chtělo to ovšem soutěžní návrh.

"A to jsou k nám hosti! Dlouho jsi se neukázal.", vítala mě skladnice Lidunka, když jsem si přišel nafasovat zkušební kostičky malého formátu na návrh mozaiky. "Vždyť to znáš, Lidu, jsme kočovní umělci, jdeme tam, kam nás lid zavolá. Něco se od posledně změnilo?", mrkl jsem a růžolící skladnici v už pokročilém stupni těhotenství tím rozesmál. "No jo, něco určitě.", vrátila mi šibalské mrknutí a výmluvně si pohladila kulatící se těhotenské bříško, díky kterému měla skladnický pás dopnutý sotva pod prsa, od pohledu pěkně nalitá. "Už to nedopnu, a pro zbouchnuté kupodivu nedělají.", glosovala očividné. "Ty tam jsou doby, kdy jsem tu běhala pod tím nahatá a doufala, že si všimneš...", prohodila, otočila se zády, plášť si vykasala a koketně se pleskla přes zadek v kalhotkách s krajkou v pase. "A to já si všímal...", navázal jsem a zlehka jí rukama přes pult podepřel těžká prsa, podle hmatu stále citlivá, protože i přes podprsenku se jí na vrcholcích na první promnutí vztyčily anténky bradavek a Lidka vzdychla. "Hmmm... všímáš si ... pohmatem?", zašeptala, aniž by nějak bránila mým prstům, které po rozepnutí dvou knoflíčků rychle zamířily za okraj košíčků a nahmataly ty dva tuhé dudlíky. "Aj...aaaaj... bacha, mám ... překva pe ní ííí...", tiše sténala, zatímco jsem je začal zpracovávat, potahovat a mnout. Když jsem stiskl jedno prso důrazněji, ucítil jsem na prstech vlhko. "Už mám ... mlíčko.", špitla Lidunka, zrudlá kromě rostoucího vzrušení na chvíli i rozpaky. Pak si sama dlaní vylovila pravou kozu z košíčku ven, podebrala ji prsty pod širokým, tmavým dvorcem a stiskla pod bradavkou. Na jejím vrcholku se objevila bílá kapka. Zíral jsem jako uhranutý, když se dalším stiskem změnila v malou fontánku, stékající pramínkem z prsu. "Manžel je z toho nervózní.", pokrčila nesměle rameny. Pokusil jsem se ji co nejdůrazněji přesvědčit, že já ani trochu, sklonil se k nalité koze a lačně se přisál k jejímu vrcholku, až tlumeně vyjekla. Jakmile jsem sevřel napružený, masitý cecík mezi rty, ucítil jsem v puse teplé, sladké vlhko. "Pane bože... Emileee...ty jsi ... miláček! Cucej... cucej mi ty cecky, jo...jooooo!!!", sténala tiše a přistrkovala mi sama k puse svou kozu, velkou tak, že si ji musela podpírat oběma rukama. S cecky vyloženými na pultě slastně sykala a přešlapovala, jak jsem se jich střídavě zmocňoval a sál je. "Mám jen trošku... zatím... ale cucej, všechno mi to vysaj!", přikazovala mi vzrušeným šepotem a zamířila si rukou pod kulaté bříško a za gumu kalhotek. Zrovna když jsem uvažoval, že stejně jako posledně pult podlezu a zmocním se těch těhotenstvím krásně zakulacených půvabů, ozvalo se zezadu ze skladu halekání dívčího hlasu: "Už jsem to našla, paní vedoucí!" Lidka neochotně vyprostila své kozy z lačného sevření mých úst a napěchovala si je do podprsenky právě včas, aby s příchodem hubené černovlásky s mikádem vypadala aspoň trochu jinak, než že právě nastavovala dudy tomu chlápkovi za pultem. "To jsi ... hodná, Emo! A já tě rovnou poprosím tohle pro mistra Hrádeckého. Jsou to ty malé, bude to asi zase někde vzadu. Já už to nosit nemůžu, ještě že tě tady holka mám!", pokusila se Lidka ovládnout vzrušením roztřesený hlas. Černovláska si ji i mě změřila nedůvěřivým pohledem, zaostřila na vypsaný výdeják a zamračila se. "Sakra, to je asi ve vedlejším skladě." "No jo, holka, asi jo. Moc se to nepoužívá, ale tady mistr bude dělat návrh do jedné mooooc prestižní soutěže.", souhlasila Lidka zdánlivě nezúčastněným tónem. "Jůů, to je na to Expo, mistře?", vykulila oči mladá skladnice. Pokrčil jsem neurčitě rameny, což si vyložila jako souhlas a s obdivným pohledem odkvačila. "Máme aspoň deset minut. Prosím tě, omrdej mě, nebo mi shoří!", vyhrkla Liduna, jakmile jsme byli zase sami, a já měl ten samý zájem i chuť. A tak došlo na dost akrobatické, rychlé a vášnivé milování, při kterém si pod rozepnutým pláštěm jen shrnula kalhotky ke straně, než si pod ně mezi vzrušením rozevřené pysky navedla můj klacek do svíravého horka své touhou sálající pipiny. Sama si na něj pičku přirážela, jak jí její kulaté bříško dovolilo, a já byl na sebe pyšný, že jsem vydržel vztyčený a tvrdý do chvíle, než se zajíkavě udělala, přestože mi její nesvlečené kalhotky dráždily péro ještě víc, než kdybych jí mrdal jen rozcapenou nahatou frndu. Pak už jsem mohl rukama sevřít kulaté půlky její pěkné zadnice a několika prudkými přírazy se přivést k vyvrcholení i já. "Jo, do mě...joooo...bože, toho je...stříkej mi až ... do dělohy!!!", ochraptěle sténala a rajtovala mi kundou na péru, napínajícím se dalšími prudkými výstřiky, dokud jsem se do její horké štěrbiny nevycákal do poslední kapky. "Bože... to zas bylo! Budu si muset vyměnit kalhotky, tyhle mám do pěti minut durch, až to ze mně poteče. Tos tam v tom Posázaví Emilku snad ani nemrdal, takový nadělení jsi naprcaný holce nastříkal do tý její hladový, zbouchnutý pipinky...", škádlila mě ještě celá udýchaná, když se z mého ochabujícího klacku konečně zvedla, až jí rozcapená macina vlhce mlaskla. "A já už si pomalu stříhám metr. Ještě dva týdny a jdu na mateřskou. Ne abys začal obratem píchat tuhle Emu!", zahrozila mi žertem, až se jí velké kozy zavlnily. "Lidu, znáš mě." "Právě že znám! Ona to není žádná nanynka, dává si přihlášku na tu vaši akademii.", zakončila Lidunka, když si s jistou námahou pod svým bříškem upravila do přijatelné pozice kalhotky, které si, jak prorokovala, za chvíli stejně promáčené mým semenem bude svlékat, a já si informaci o adeptce umění Emě uložil do paměti.

Paměť jsem ovšem nemusel nijak namáhat, když jsem o pár dní později cestou do jedné z letenských hospod zahlédl před prodejnou potravin známou postavu. "Pane profesore, jak se máte?" "Emile, to jste Vy? Rád Vás vidím!", roztáhla se tvář profesora Majeského do širokého úsměvu. "Ani jsem nevěděl, že jste v Praze. Šly o Vás různé zvěsti. Ale to mi určitě povyprávíte, jestli ovšem máte na starého ještěra jako já chvilku času." Samozřejmě, že jsem měl, a za chvíli jsme už vstupovali na známé schodiště jednoho z letenských činžáků. "Kafe snad neodmítnete, i když manželka dělávala lepší.", vzdychl můj učitel smutně a já opožděně kondoloval k jeho ovdovění, o kterém jsem na svém harcování po československých továrnách zaslechl od některého ze spolužáků. Jen se smutně usmál jako někdo, kdo se smířil s nevyhnutelným. "Ale válčíte dobře, pane profesore.", pochválil jsem nad šálkem kafe, že byt sice jevil znaky tvůrčího nepořádku, ale nevypadal jako domácnost osamělého starého muže. "Nezasloužená chvála, Emile! Chodí za mnou jedna slečna, co se připravuje na přijímačky, a ta mi dvakrát týdně poklidí. A teď vyprávějte, kde všude jste poslední roky dělal. Něco jsem zaslechl, ale bude toho jistě víc. Však jsme se neviděli pár let!" Stručně jsem vylíčil svou anabázi po našem socialistickém průmyslu a zmínil i to, že jsem v ubytovně polabské mlékárny narazil na mozaiku, kterou odhadem připisuji jemu. "Aha, tohle. Počkejte, někde tu mám pár fotek.", usmál se a neomylně z knihovny vytáhl ten správný sešit. Byla jich tam srovnaná pěkná řádka, zřejmě celé dílo v jedné dlouhé polici. "Tahle?", usmál se tázavě. "Byla jedna z mých prvních samostatných, tenkrát to byla moc hezká práce. Ta děvčata z mlékárny byla taková ... hm, veselá. Já měl sice před svatbou, ale vybavuju si dodnes jednu takovou hezky stavěnou blondýnku... Dostal jsem tam na tři týdny pokoj hned vedle jejího. No jo, to už vzal čas. Jsem rád, že to ještě nesundali, i když možná brzo sundají. Marná sláva, taková socha vydrží staletí, naše mozaiky daleko míň. Ale zase jsou takové veselejší, nemyslíte?" "A jak se má Lucka?", prohodil jsem do ticha, které se rozhostilo, když profesor zadumaně listoval svým sešitem. Pokusil jsem se o tón, jaký lidi volí, když chtějí nenuceně změnit téma, nenucenosti v tom ale asi nebylo dost. "Ale ano, má se. Sem tam napíše. Támhle mám nějaké pohledy.", mávl rukou směrem k malé nástěnce u dveří. Neuniklo mi, že těch pár pohlednic, porůznu (a přesto s vytříbenou kompozicí) připíchnutých mezi pozvánkami na vernisáže a klauzurní práce, vypadalo s přehledem nejbarevněji, zatímco zbytek tvořil béžovo-šedivé pozadí. Ona jedna čumkarta z Amstru vydá barevností za tři pozvánky na dekorování národních umělců v tom našem normalizačním bezčasí... Za větu "To máš u Majeskýho asi dobrý, když mu pícháš dcerku." jsem nepříliš nadanému spolužákovi Jeřábkovi rozbil jednoho veselého večera před lety v jistém baru v Dejvicích hubu. Docela dost. Lucka byla celému incidentu přítomna a projevila pramálo obdivu k mé rytířskosti. "Jsi primitiv. Kdybys mě aspoň fakt píchal...!" "Lucie, neser! Profesor řekl, ať na tebe dávám pozor. Neřekl ani přibližně: 'Poslechněte, kolego, Vy jste takový mladý, perspektivní kádr, má dcera je sice ještě gymnazistka, takový žabec mladý, sotva plnoletý, ale táhne ji to ke kumštýřům, tak kdybyste byl tak laskav a sem tam ji ojel...', tak tohle teda fakt neřekl!" "Táta by především v životě neřekl 'kumštýř', natož 'žabec'! To ostatní taky ne. A je to fakt takový drámo, zašukat si s gymnazistkou, navíc už plnoletou?", natočila si Lucka kudrnaté vlasy na prst a já byl ztracený. Ještě té noci jsem se za ní vkrádal přes pavlač. Flanelové pyžamo, co bezpečně zakrylo všechny ženské křivky dospívající maturantky, si rychle rozepla, abych se vzápětí s těmi křivkami, už nahými, mohl seznámit bez bariéry flanelu, a když jsem jí pružné kozičky s rychle nabíhajícími hroty citlivých bradavek lačně sál, sama mi pomáhala z kalhot. Nikdy předtím jsem tak citlivé bradavky necucal, stačilo je jemně sevřít rty a měl jsem pocit, že Lucka rozkouše polštář, do kterého bořila hlavu, aby nekřičela. Zároveň jako bych se bál postoupit od pasu níž, útočil jsem jazykem a rty zas a znova na ty citlivé dudlíky na vrcholcích jejích prsou, dokud si sama nestáhla pyžamové kalhoty ke kolenům a nevmáčkla mou dlaň mezi svá stehna. Oblý pahorek v řídké houštince kudrnatých chloupků jsem sevřel, až znovu slabě vykřikla, a cítil jsem, jak se dole rozevírá a máčí mi prsty svou vlhkostí. "Promiň, první... nebudeš. Lyžák vloni ... a pak chmel ... a jeden ... to je jedno...", šeptala mi přerývaně do ucha a já byl rád, protože něco jiného je, když vám vedoucí ročníkové práce řekne: 'Kolego, včera v noci jste spal s mou dcerou!' a něco jiného, když vás obviní, že jste včera v noci jeho dceru připravil o poctivost. Poctivost se ukázala být pro maturantku buržoazním přežitkem, a protože zítřejší včera bylo pořád dnešní dnes, nasměroval jsem svůj napnutý čurák mezi obliny Lucčiny pičky, do jejíž svírající, vlhké horkosti jsem se vzápětí propadl, když mi péro do její prciny zajelo skoro až po koule. "Jeřábek... měl ... pravdu!", vyrážel jsem tlumeně, zatímco jsem Lucce mrdal kundičku důraznými přírazy, až se jí nahá prsa na hrudníku vlnila. "Jsi ... ješitneeeej.... debil!", vracela mi to i s úroky a patami nohou, které mi omotala kolem pasu, měl kopala do beder. Když jsem se sklonil a jednu z natřásajících se koziček stiskl za její vrcholek, hodila znovu hlavou do strany, aby polštář utlumil její zasténání. Byl jsem si na beton jistý, že se udělala dávno předtím, než jsem z ní těsně před svým vrcholem čurákem vyjel, aby mi ho vzápětí popadla a s umanutou důsledností vyhonila na své bříško. "Tak spokojená? Opíchal jsem tě, teď mi dáš pokoj?", pokusil jsem se o nonšalantní postoj, když mě Lucka vyprovázela do noci pootevřeným oknem na pavlač, pyžamo jen přehozené přes ramena a nahé kozičky stále vztyčenými bradavkami trčící do noci. "To byl nejslabší sex, co jsem zažila, a to počítám i veškerou dívčí samohanu, co od třinácti pod peřinou provozuju.", ušklíbla se, než mi vlepila pusu a zavřela za mnou co nejneslyšněji okno. Bylo mi jasné, že tuhle holku budu šukat, dokud sama neřekne dost. Neřekla dost ještě dlouho po maturitě...

"A myslím, že se tam má dobře. Učí teď v Leidenu, prý hezké město u moře. To víte, z těch dopisů si to člověk tak skládá... a telefonovat se dá málokdy.", prohodil profesor a přejel prsty jeden z pohledů. Byl na něm větrný mlýn. "Já vím, Emile, že jsem Vám ji tehdy dal tak trochu na starost, a že jste se jednu dobu nějak ... víc sblížili. Moje paní nebyla právě nadšená. Jistě jste to nemyslel špatně... člověk když je mladý, vidí věci jinak. Však já tenkrát v té mlékárně taky. Kdybyste chtěl adresu, třeba poslat pár řádků... On je ten emigrantský chlebíček taky asi docela tvrdý.", byl najednou samá zámlka a rozpaky. Papírek s adresou jsem strčil do kapsy a v duchu si sliboval, že aspoň pohled Lucce určitě pošlu, kdybych náhodou neměl cestu kolem Leidenu v nejbližším týdnu, roce nebo zbytku života. Cesta, co mě následující den čekala, vedla celkem prozaicky do Nymburka, kde měl kousek od středověkých hradeb a vodní elektrárny na břehu Labe ateliér malíř Kasalický, můj kamarád ze studií. Potkali jsme se pár týdnů po mém návratu z Posázaví, slovo dalo slovo, jedna láhev druhou a nad třetí mě Karel pozval na návštěvu, spojenou s pohlídáním domu na týden, který má strávit na jakémsi sochařském symposiu v Podkrkonoší. Když jsem rázoval podél řeky k nízkému domku mezi borovicemi, obdivoval jsem ztepilé postavy veslařek na ženské čtyřce, co kolem mě proletěla po hladině. "Ty jo, máš tu pod nosem úplný antický bohyně.", pochválil jsem, když jsme si sedli na malé terásce s výhledem na Labe ke kafi, zatímco nám před očima defilovala ta samá čtveřice vysportovaných krasavic na zpáteční cestě do loděnice. Když děvčata zahlédla Karla, celá posádka zvedla ruku k pozdravu. "No jo, holky veslařky jsou báječný modelky.", připustil skromně Karel a podal mi skicář. Děvčata, která se smíchem po nás pokukovala, jsem na jeho stránkách poznával podle tváří, zatímco ostatní půvaby, na aktech štědře vyvedené, jak jim je Příroda nadělila, jsem si pod jejich trikoty musel domýšlet. S jistou závistí jsem si uvědomil, že mu zjevně zapózovaly v rouše Evině všechny čtyři, a k tomu ještě několik možná oddílových kolegyň. "Ale když potřebuju modelku na sochu dělnice nebo rolnice, musím se poohlídnout jinde. Je ovšem zajímavý, že se vždycky nějaká najde.", usmál se a položil na stůl dvoje desky, nadepsané fixou HEDVIKA a BĚTKA. Z každých vykukoval papírek s datem a hodinou. "To aby ses tu nenudil a nevyšel jsi ze cviku.", usmál se a šel balit. "Jak nevyšel, jak ze cviku?", nechápal jsem, dokud jsem se do desek nepodíval. Skupinové sousoší povšechně budovatelského charakteru obsahovalo několik ženských postav, pro které dámy těch dvou jmen měly být zřejmě vzory. Každá už s Karlem sezení absolvovala, takže jsem se mohl přesvědčit, že jde o dost odlišné somatotypy. "Sice si už nějakou dobu lepíš ty svoje mozaiky, ale moc dobře vím, že kreslit pořád umíš.", zazubil se Karel. "A třeba mi tvoje ztvárnění nabídne nějaký nový pohled." "No jo, ale proč mám kreslit tyhle dvě múzy bez oblečení, když na tom sousoší není ani jedna postava nahá?" "A musíme to Bětce s Hedou vykládat?", zatvářil se Karel jako Mefistofeles. "Hele, ta socha bude stát na prostranství mezi halou IV a V Považských strojiarní v Kolárovu. Z tvého výrazu hádám, že nemáš ani tušení, kde takové Kolárovo je, a i kdyby ho některá z nich měla, pochybuju, že se tam vypraví kontrolovat, jak jsem jí trefil kozy. Nebo kozičky, v případě Hedviky. Jo bacha, ta je trochu stydlivá, svlíkat se jí moc nechtělo, byla taková napjatá a moje nápady na uvolnění se neujaly. Tak ji nevyplaš." "Hele, a ty je jenom kreslíš, nebo i ...?" "Není to jedno? Kreslit budeš tentokrát ty, takže i cokoliv dalšího je čistě na tobě. Jede mi to za hodinu, Bětka přijde ve čtyři. Můžeš tu uklidit. Pokud to neocení ona, já určitě!"

Sluníčko házelo do oken ateliéru odpolední paprsky a malá ručička se sunula ke čtyřce, když se ozval zvonek a za brankou se objevila žensky tvarovaná blondýnka menší postavy a širokého úsměvu. Přišla v červených šatech s puntíky a otázku, jak moc odhalená bude pózovat, vyřešila v prvních několika vteřinách: když si je na boku rozepla a elegantně z nich vyklouzla, od úplné nahoty ji chránily jen růžové kalhotky s mašličkou v pase, které se jí pod pupíkem maličko zařezávaly do obliny bříška. Podprsenku pod šaty neměla, přestože můj předchozí odhad, založený na kradmých pohledech do jejího výstřihu, jak jsem ji vedl dál, se nepletl. Disponovala poprsím nezanedbatelného objemu: její ňadra, tvarem spíš hrušky než jablka, od hrudníku k vrcholkům s koláči širokých prsních dvorců se rozšiřující a trochu kleslá ke kulatému břichu, jsem odhadoval jako solidní trojky. Pružně se jí zhoupla, když se vzápětí předklonila, aby si palci, zakleslými za gumu v pase, kalhotky stáhla. Jak ke mně stála bokem, mohl jsem se kochat v té póze dolů visícími prsy, která se jí krásně houpala, jak si kalhotky stahovala až na kotníky, zatímco zpod nich vyklouzlý hezký zadek se jí kulatil nahými půlkami a pod bříškem vykukovaly světlé, kudrnaté chloupky houštinky klínu. Když se ke mně obrátila čelem, mohl jsem pod nimi dobře rozeznat prosvítající kontury masité pičky s výraznými pysky, připomínající kávové zrno nebo žemli, rozdělenou v půli rýhou. "Tak do toho, mistře. Jak se mám natočit?", vybídla mě Bětka zvesela, očividně ani v nejmenším nervózní ze své nahoty. "Karel říkal, že jste se seznámili na mysliveckém bále.", prohodil jsem, když se uvelebila tak, že nic z jejích ženských půvabů nebylo mým očím skryto. "No jo, ukecal mě, ale asi to nebylo těžký. Já nejsem žádná stydlína, a nechat se malovat nahá mě zajímalo. Teď navíc druhým umělcem... Aspoň se uvidím zase jinak. Poslyšte, že Vy jste tu uklidil?", zasmála se, až jí nahé hrušky poskočily a já horečně přemýšlel, pod jakou záminkou se jí dostat mezi pěkná, silná stehna. Jenže přechod od malování k milování sám od sebe nenastal. Bětka sice neměla žádný problém posedět mi, jak ji Pánbůh stvořil, ale stávalo se čím dál pravděpodobnějším, že si pak zase natáhne přes své obliny ty pěkné červené šaty a mně zbydou jen její akty ve skicáku. "Doufám, že mi jeden dáte. Kreslíte jinak než mistr Kasalický.", prohodila, když si je prohlédla, nahá prsa s malými, růžovými bradavkami uprostřed širokým dvorců kousek ode mě. "Tak já si odskočím a poběžím.", usmála se a já smutně očima vyprovázel její hezky kulatou zadnici, jak jí pohupovala cestou ven z místnosti. No jo, ne vždycky to vyjde, pomyslel jsem si a bezmyšlenkovitě vzal do ruky Bětčiny kalhotky, úhledně složené na šatech, přehozených přes židli. Nejsem žádný fetišista, ale zvědavost mi nedala a přitiskl jsem je k tváři tam, kde se jejích látka musela dotýkat Bětčiny lasturky. Slabá vůně ženského klínu mě nečekaně prudce vzrušila; pokud jsem se během kreslení více méně ovládal, teď se mi klacek zvedl silnou erekcí.

"Pokračuj!" Tímhle jediným slovem okomentovala Bětka, která se nečekaně zjevila na prahu ateliéru, že držím její kalhotky u svého obličeje. A já ruku, ve které jsem je svíral a kterou jsem polekaně svěsil, zase zvedl. Dívala se upřeně na mě a pomalu, beze spěchu se hladila dlaní dokola po pupíku, než pomalu sjela níž. Očima mě povzbudila, abych si rozepnul kalhoty, a když mi vzrušený čurák vystřelil ven, usmála se a přikývla. Pak si svými dlouhými prsty několikrát projela světlými kudrnami v podbřišku, její semknuté pysky se rozevřely a odhalily střapeček poštěváčku nad dírkou, která se malinko vlhce leskla. Bětka se laskala pomalu, beze spěchu, jen pozvolna si svou macatou kundičku roztahovala, a trvalo několik minut, než v její dírce zmizel první prst. Jemně se kousla do spodního rtu, aby vzdechem nepřerušila ticho, které celé scéně přidávalo na zvláštní atmosféře. K jednomu prstu přidala další, druhou rukou si podepřela jedno z visících prsou a důrazně prohnětla jeho vrcholek, takže malá bradavka nabyla na objemu a vztyčila se. Bětka ji jemně poškrábala nehty, pak stiskla mezi dvěma prsty a potáhla, až se jí celé prso propnulo. Ve stejné chvíli si zajela do pičky ještě třetím prstem a kombinace všeho toho laskání byla n její sebeovládání zřejmě už moc, protože ochraptěle zasténala. Tím jako by padlo nějaké kouzlo, protože vzápětí si, opřená nahou zadnicí o futro dveří, začala píču energicky mrskat a druhou rukou hníst obě kozy, houpající se a nadskakující, jak se dole prstila a třela si vzrušený poštěvák. Nebyl jsem si jistý, jestli se očekává nějaké mé zapojení, ale můj vztyčený ocas už momentálně nesledovala, tak jsem se rychle od pasu dolů svlékl, jemně ji vzal za oblý bok a přiměl ohnout se o stůl. Ochotně mi vysadila zadnici a já nasměroval svůj odhalený žalud do horkého vlhka její rozcapené pičky. Byla tak mokrá a rozdělaná, že jsem ji na první příraz nabodl a vjel jí do štěrbiny až po koule, které mi pak pleskaly o její půlky, jak jsem ji zezadu zprudka mrdal a pokoušel se v rukou krotit její házející se hrušky, zatímco se zapírala rukama o stůl a vycházela mi pohyby boků naproti. Snad že jsem dlouho nevěděl, na čem jsem, měl jsem tentokrát nečekanou výdrž, takže jsem Bětce nemilosrdně píchal frndu, zatímco už zajíkavě sténala v nastupujícím orgasmu, který jí v podbřišku rozlil teplé vlhko, díky kterému jí pička při mém přirážená vlhce mlaskala. Sténala a dál mi držela, brzy se zdálo, že má nakročeno k tomu udělat se podruhé, zatímco já začal přece jen bojovat s mým nastupujícím vrcholem. Nechtěl jsem ji zklamat, a tak jsem nerad svíravé vlhko její štěrbiny opustil, přiměl Bětku sednout si se stehny roztaženými na stůl a začal jí macatou kundu těsně před druhým orgasmem prudce lízat. S oběma kozami dlaních sténala, dokud si nepřitiskla mou hlavu mezi stehna a neudělala se. Když jsem pak vstal, celá udýchaná mě chytila za čurák a rychle mi ho vyhonila rukou, takže jsem s úlevným výkřikem začal stříkat dávky semene na její břicho a kozy. Honila mi ho dál, dokud jsem nevycákl poslední dávku, která jí dopadla na kudrnaté chlupy mezi nohama.

Uspokojený divokým milováním s Bětkou, strávil jsem další dva dny objevováním nymburských zákoutí, zašel do několika hospod, které vypadaly, že by v nich mohl pít pivo Bohumil Hrabal, konstatoval, že není k nalezení v žádné z nich a výčepní jsou jeden jako druhý protivní chlápci, co točí podmíráky, a ze břehu Labe před Karlovým domkem házel žabky ve snaze dostat se nad osm, což se mi nedařilo, protože co chvíli kolem prošla nějaká pěkná slečna směrem k loděnicím a tenisovým kurtům. Musel jsem uznat, že kolega Kasalický si vybral příhodné místo, a v duchu jsem spřádal beznadějné plány na to, že bych se taky usadil a namísto mrhání svého umu na mozaiky s průmyslovými motivy popustil uzdu volné tvorbě. Tak jsem se do té polabské idyly zabral, že jsem málem zmeškal příchod Hedviky, druhé Karlem domluvené modelky. Teprve když štíhlá bruneta podruhé zazvonila a vzala za kliku zamčené branky, došlo mi, že mám další práci. Karel měl pravdu, Heda nebyla zdaleka tak veselá rošťanda jako Bětka, a snad že byla na rozdíl od ní přímo z Nymburku, než jsme zašli do domu, několikrát se nervózně ohlédla a uhladila si pramen vlasů za ucho. Tohle gesto jsem pak u ní viděl ještě několikrát. Přestože mě Karel před odjezdem ubezpečil, že můj zástup oběma děvčatům dopředu ohlásil, dvakrát se nechala ujistit, že jsem taky malíř, než se v pro ni očividně už známém ateliéru pomalu, nervózně a zády ke mně svlékla. Rozhodl jsem se nic nelámat přes koleno, načrtnul co nejlíp první kresbu a ukázal výsledek. "Umíte. A já mám zase malý prsa, ale s tím nic neuděláte.", vzdychla. "Malý, nízko posazený, a ještě jdou od sebe.", pokračovala v líčení něčeho, s čím zřejmě bojovala od puberty. "Máte moc hezká prsa.", prohodil jsem nekonfliktním tónem a zkusmo jí jedno zespodu podepřel dlaní. Cukla sebou jako by jí projel elektrický výboj, a otočila hlavu stranou. Své malé ňadro ale v mé dlani nechala. Chvíli jsem ho jemně hladil a pak přešel prsty zepředu na růžovou bradavku. Když jsem se jí dotkl, Heda se znovu zachvěla a rychlým pohybem si zase uhladila vlasy za ucho, pohled namířený někam stranou. Stiskl jsem ten tuhnoucí růžový knoflík mezi prsty, jemně ho mnul a laskal, opatrně za něj tahal a přejížděl ho prsty, kterým kladl odpor a pokaždé se znovu napřímil. Hedvika začala hlouběji dýchat, postupně tiše vzdychat, a jakkoliv se tomu bránila, za chvíli už s každým dotykem na vzrušené prsní bradavce slabě zasténala. Když jsem jí ovinul druhou ruku kolem útlých boků a zamířil mezi stehna, dala je bez odporu od sebe a nechala mé prsty vjet do kudrnatého kožíšku mezi nimi, pod kterým jsem ucítil křivky její kundičky. Udělal jsem ji rukama kombinací dráždění bradavek a klitorisu, aniž bych se svlékl. Teprve pak se nechala bez odporu odvést k pohovce na které jsme se pomilovali. Seděla na mně, přirážela svou kundičkou na můj klacek, až se jí malá, nízko posazená a od sebe mířící prsa natřásala, a měla přitom zavřené oči. Když se udělala, byla nečekaně hlasitá, a pak jako by se styděla za to sténání, svezla se vedle mě a otočená zády nahmatala můj trčící čurák. Cákal jsem jí mezi lopatky a pak jsem nás oba přikryl dekou.

"Hedo, proč vlastně Karlovi děláš modelku, když jsi spíš stydlivá?", broukl jsem do ticha a už potřetí s jistou dávkou nevinné škodolibosti shrnul tu deku, kterou si cudně popotáhla až ke krku, zase hezky níž, aby vykoukly její špičaté kozičky. "To je takový blbý...", ošila se. Leželi jsme mlčky po společném milování snad půl hodiny, než jsem se odvážil na ni promluvit, ale zdálo se, že se už přece jen ostýchá míň. "Prostě... víš co, já jsem taková šedá myš, žádná krasavice, obyčejná holka s malýma prsama...mmm, no taak...", přerušila své vysvětlování, když jsem ty její kozičky schoval v dlaních a mazlením citlivých a stále trčících bradavek jí dal najevo, že s tímhle nesouhlasím. "Tak mě ta představa stát nahatá před chlapem, co mě bude takovou malovat, tak jako ... ježiši, to je blbý takhle říct, ale ... no prostě vzrušuje. A taky to, že jestli fakt Karel udělá podle mě sochu, tak někde na Slovensku každý ráno spousta chlapů půjde do práce a bude mi koukat... bude na mě koukat.", vysoukala ze sebe, jemně se vymanila z mého obětí, vstala a zády otočená ke mně se začala oblékat. Když její malý, kulatý zadeček zmizel za látkou natažených kalhotek, skoro mě píchlo u srdce.

Karel se vrátil za dva dny ze sochařského symposia v Hořicích celý nadšený, mé akty Bětky a Hedviky nepřesvědčivě pochválil, prohodil nějakou sprostou poznámku, jestli jsem se aspoň jedné dostal mezi nohy, což jsem přešel bez komentáře, a zbytek času, než jsem se sbalil, strávil líčením spolupráce s nějakou polskou sochařkou, s níž dokázal přejít od roviny umělecké i do té osobní. Kromě zřejmě velmi uspokojivého souložení s dotyčnou, jejíž půvaby popsal poměrně neumělecky jako "neskutečný dudy, úplný vemena", vytěžil z této družby i pozvání na setkání polských sochařů v Lodži, což jeho nadšení ještě zvyšovalo. Vděčně jsem poděkoval za poskytnutou příležitost poznat krásy Nymburka, při čemž si mě podezřívavě změřil, a vyrazil jsem k nádraží. Už před pár dny jsem koupil na náměstí pohled, který jsem nadepsal leidenskou adresou Lucky Majeské, a když jsem na rohu uviděl poštu, zašel jsem ho poslat. Úplnou náhodou brunetka za přepážkou, která mi na něj s polekaným úsměvem vylepila známku nezvyklé nominální hodnoty, byla Hedvika, které pošťácká blůza moc slušela, i když moc nenechávala vyniknout jejím malým prsům.