Ve 21.15 mi pípne zpráva: právě odjel do práce. Když přijíždím na tiché parkoviště na sídlišti, připadám si úplně jako černá ovce. Odpolední sněžení zahalilo vše do bílé, a já teď parkuji (černé, jak jinak!) auto do řady zasněžených...
Před domem ti volám, zabzučíš, a i když je to předposlední patro, vydám se pěšky po schodech.
Začalo to před pár lety na firemní akci. Pozdě večer jsi se ke mě přitočila, a zašeptala mi do ucha, že se chceš trošku pomazlit. Zdálo se mi, že k sobě máme blízko, ale tvoje sebevědomí mě úplně vyrazilo dech. Když jsme se pak v noci muchlali, tak jsem se ti pro tvoje 'nic nebude' neodvážil sáhnout dál, než na zadek. Považoval jsem to za jednorázový úlet, ale pak se z toho vyvinul pěkný milenecký vztah. V našich vyhasínajících partnerstvích jsme přeci jenom měli trochu štěstí. Já měl občas celý týden pro sebe a tvůj manžel má aspoň občas noční...
Čekáš na mě v pootevřených dveřích, vtáhneš mě dovnitř a hned na chodbě se začneme líbat. Psali jsme si sice něco o čaji a povídání, ale to musí počkat. Máš styl. Dlouhé večerní šaty, které sis odpoledne koupila na plesovou sezónu ti fakt sluší. Holá ramena, decentní výstřih, a délka skoro na zem vylepšená dlouhým rozparkem vpředu podél nohy. Podél tvojí nekonečně dlouhé krásné nohy!
Odtáhneš mě do ložnice s tím, že tady chceš mít na mě vzpomínku, když tu usínáš sama. Tady se ale necítím. I když jsem bezcharakterní záletník, cizí ložnice je pro mě svatá.
Teď tě táhnu já. Na gauč do obýváku. Cestou bytem zastavíš u okna v kuchyni, opřeš se o pracovní desku a ukazuješ mi, jaký máte výhled na kopec a lesy. Ty ale moc dobře víš, jak tě rád objímám zezadu, líbám tě na krku a voním si k tvým vlasům. A ten rozparek vepředu vymyslel někdo, kdo už někdy takhle zezadu dámu v dlouhých šatech hladil. Od rozparku je to k tvým malým kalhotkám jen pár centimetrů... Necháš si vyhrnout šaty až k pasu, a když ti zezadu mnu kundičku přes úzký proužek tang, obratně mi za svými zády rozepneš pásek a všechno stáhneš, včetně svých kalhotek. Miluju, jak dokážeš být přímočará.
Ten výhled na les jsem si úplně neužil. Proti pohledu, jak se necháš šukat zezadu v plesových šatech ohnutá přes kuchyňskou linku...
Chce to ale trochu víc pohodlí. Svléknu ti šaty a konečně tě odtáhnu na gauč. Tam dílo zkázy dokončíme. Mokrá, postříkaná, ulepená se na mě otočíš 'dívej se, jak si to udělám sama'. Snažím se přiložit ruku (a nejen tu!) k dílu, ale ty jsi spokojená sama se sebou.
Bylo to jak tropická bouře, mokrý, horký, silný, rychlý...
Na ten čaj a povídání nakonec taky došlo, ale když jsi mě po půlnoci vykopla ven se slovy "Myslela jsem, že ty šaty vrátím, ale teď si je už určitě nechám...", rozhodně jsem si nepřipadal jako alfa samec, ale spíš jako použitý vibrátor.
...a přátelé, nebyl to vůbec špatný pocit...
