Marcela potřebovala vypadnout z města a tak zamířila do Jizerských hor. Chtěla se jen projít, vypnout hlavu a slunečné počasí posledních dnů, slibovalo příjemný den. Zaparkovala u lesa, vyšla do kopce, sebou batoh s dekou, a malým občerstvením, připravená na odpoledne v samotě, meditaci, hlavně mimo hlavní cesty. Našla krásné opuštěné místo se skalní věžičkou opodál, buky prosvítalo slunce příjemně hřálo a nebylo moc agresivní.
Vašek potřeboval vypadnou do přírody, nikoho nevidět, neslyšet užít si samotu a kde je relax lepší než v horách na skále. Sebral výbavu a vyrazil ke své oblíbené věžičce, na které si mohl vylézt pár cest v bezpečí lana shora se samojištěním pomocí jümaru.
U lezení třetí cesty si všiml, mladé ženy. Bloumala lesem a zamířila k mýtině nedaleko věže na jejíž vrchol právě dolezl. Přitiskl se k vrcholu. Měla lehké šaty, malý batůžek, boty ne moc vhodné na túru. Zaujalo ho, jak se rozhlíží, nemohla ho vidět, tím si byl jistý přesto se ještě víc vmáčkl do skalní rozsedliny, pak pochopil proč se rozhlížela. Vyhrnula šaty, stáhla kalhotky, přidřepla a mezi jejími štíhlými nohami tmavlo listí. Vytáhla papírový kapesníček, otřela se a pohodila ho pod nedaleký smrček. To Vaška trochu rozlítilo, zas jedna co ho neumí zahrábnout do hrabanky. Už už se chystal vstát a křiknout na ní, ať si po sobě uklidí, ale to, že kalhotky sundala úplně, ho stále nechalo schovaného v rozsedlině.
Marcela byla spokojená, krásné místo se skálou, sluníčko svítilo akorát, ale už se dělalo teplo. Cestou k vyhlédnutému malému paloučku si ulevila a den byl krásný, uvolněný. Rozhodla se, že tady spočine, rozbalí deku a vyndá podložku na jógu. Kamarádky cvičí jógu ve vyhřáté místnosti, jedna chodí na nahou jógu, ale to by Marcela nedala, její stydlivost by jí to nedovolila. Představa, že na Bikram chodí i muži ji děsila, jak by někdo koukal na elastické oblečení neskrývající ani kousek těla, natož časem orosené potem, ne to prostě nedá a nahou už nikdy, ani mezi ženskými. Ovšem tady by to šlo, je krásné teplo, kalhotky už nemá a dělá jí to dobře, podprsenku si už nebrala z domu a nikde ani živáčka. Uchystala si místo, natáhla se a užívala si rozptýlených slunečních paprsků, laskali ji přes šaty a Marcela měla pocit, že se jí dotýkají drobné teplé ruce lesních skřítků. Po chvíli se rozhodla, neslyšela nic krom lesního šumu, tak rozepjala šaty a nastavila své světlé tělo slunci, bylo teplé a příjemné.
Vašek nevěřil vlastním očím, když se svlékla a začala se opalovat, jenže za chvilku klečela na čtyřech a přesně v jeho směru měla svůj malý pevný zadek, pak se prohnula v zádech a Vašek litoval svého slábnoucího zraku na dálku, jak by chtěl vidět tu štěrbinu co proti měnu špulila. Ač si víc představoval, než viděl, cítil jak se mu napínají kalhoty. Začal přemýšlet jak dlouho tam bude a jak moc to pokazí, když se opatrně přesune, blíže k ní, aby viděl ostřeji, pohladil své tuhnoucí mužství a měl strašlivou chuť si to udělat, ale zvítězila varianta, že chtěl vidět více. Pomalu se srdcem v krku aby nezacinkala nějaká karabina, se vysoukal z rozsedliny a byl šťastný, že lano měl na druhé straně a potichu slanil.
Marcela se zarazila v pozici psa, měla pocit, že se něco na skále hnulo. Nasadila brýle a pozorovala, ještě aby ji tak někdo sledoval, ale nikde nic, jen nějaký pták pomyslela a cvičila dále. Jenže jak slunce putuje svou nebeskou poutí, z korun stromů přešlo do otevřeného prostoru a zasvítilo přímo na ní, na její bělostný zadek a její kundička dostal zásah přímým paprskem. Hřál a laskal její pysky jak jemný milenec. Ustrnula, bylo to tak příjemné, ten příval čisté energie, poklesla v rukou a vystrčila zadek ještě více proti slunci a roztáhla nohy, měla ji horkou a zvlhlou, začala si ji jemně hladit, roztahovat. Pomalu zapomněla kde je a žila jen vlastními doteky, které dobře věděli kam a jakou intenzitou sáhnout a zatlačit.
Vašek se vyplazil po čtyřech ze za skály a zůstal jak opařený, ona si ji tam na sluníčku honí, v rozkroku mu tepalo a zmocňoval se ho chtíč. Byla pěkná, štíhlá, o něco mladší jak on, ale nedovedl odhadnout kolik jí může být, protože koukal jinam, než do jejího obličeje. Karabiny už neměl ale úvazek měl stále připnutý. Hladil si ho přes kalhoty a koukal, jak ona zrychluje a …..
„Křup“ praskla větev, na kterou se svou neopatrností postavil.
Marcela byla už kousek od orgasmu a najednou rána. Celým tělem ji přejela vlna vyděšení. Něco tam je, někdo tam je ! Kdyby neměla celé tělo bez jediného chloupku, naježila by se. Rychle hmátla pro šaty a přitiskla je na svá drobná prsa a hledala brýle. Pak ho uviděla, stál ve stínu skály, ve směru slunce, ve směru kam - uááááá, kam vše směrovala. Musel vidět až do jejích útrob. Jak dlouho tam je ? Přišel nyní, nebo kouká celou dobu ? Byla si jistá, že když si to místo vybrala nikdo tam nebyl. Taky měla pocit, že rychle ucukl rukou z rozkroku, nevěděla jestli to dělá ten postroj co mívají horolezci ve filmech, ale ta boule v rozkroku byla jasná.
„Jste tu dlouho ?“ špitla klepajícím hlasem a růží nejen v obličeji.
Vašek, byl naštvaný, takhle to pokazit a nevidět její vrchol, ale zas poznal, že i tvář má krásnou, ale zkazil ji její chvilku a to ho štvalo, ale v tříslech cítil stálý tlak. Její chvatné sáhnutí po šatech ruměnec ve tváři, ta bude stydlivá a já mám jen naběhlé mužství a svačinu za stromem kde leží. Jsem to vše podělal, pitomá větev.
„Já tu jsem od východu slunce, na téhle skále je krásný“ prohlásil snažíce se mít pevný hlas a nedat znát rozmrzelost.
„Od východu slunce ?“ zrudla ještě víc, ale nepřestávala se dívat na jeho silné ruce a bouli v rozkroku a cítila, že snad vlhne. A to jeho lano na zádech.
„No jo, omlouvám se, že jsem Vám pokazil chvilku štěstí“ prohlásil a udělal krok ní, a ona se trochu víc schoulila.
„Takže jsem Vám tu hrála divadlo a viděl jste všechno ?“
„No jo i to jak zahazujete papírové kapesníčky, jak ženská z města.“ rozhodl se hrát si na tvrďáka a nepřiznat, že má srdce v krku s tepem na skoro infarkt, připadal jsi jak puberťák, udělal krok k ní, hodil lano na zem a sundával si úvazek.
„Aha měla jsem si ho asi odnést“ koukala jak se boule zmenšila, ale lezecké kalhoty byli elastické a přesně potvrdili to proč nechodí na společnou jógu, byl hodně vzrušený a její kundička byla roztoužená a vlhla.
„To ne, ale dá se zahrábnout a nikdo nic nikde nenajde, tady je přírodní rezervace. Vlastně by jste tu ani neměla být, ale to vem čert. Vy jste ani jste nepoznala, že jsem tu celou noc spal, tak se má člověk chovat v přírodě“ udělal dva úkroky stranou, ohnul se ke kořenům stromu.
Až nyní si Marcela všimla slabé černé šňůry, zatáhl za ní a z koruny stromu sjel batoh, vytáhl hadičku a umyl si pod ní ruce. Nevěděla co má dělat, pokud se začne strojit, bude se muset postavit a byla si jistá, že on se neotočí a bude se dívat.
„Bych zasloužila, že?“ špitla s jistým záměrem.
„Jasně, 25 na holou“ usmál se.
„Na tuhle ?“ otočila na něj svou prdelku.
Vašek nevěřil svým uším ani očím. Zastavil vodu z hydrovaku a zíral na její zadek a pak si všiml jak má kundičku lesklou vlhkostí.
„Jinou tu nevidím“ prohlásil, přišel k ní sedl si a pleskl ji přes prdelku.
„Au“ řekla, ale v tom tónu nebylo překvapení, ani zděšení, ani vykřičník „zatím jedna“ dodala a věděla, že je ztracená.
Vašek ztratil zábrany a nevěřil ve svůj šťastný den, položil si ji přes nohy a plesk na druhou půlku.
„Dva“ řekla Marcela a cítila jeho mužství na boku, jak tepe, ale měkne.
„Tři, čtyři, pět“ počítala, ale Vašek přestal. Hladil ji prdelku a prsty jaksi mimovolně projeli žlábkem půlek, ona roztáhla nohy, zadní vrátka jen pohladili, stejně pohladili i její vulvu, a když se ruka vracela, už projela zcela mokrými pysky, „aůůůůů“ sykla, z nečekaného plesknutí přes kundičku.
„Šest“ řekl Vašek, „ale nepočítala jste, takže stále máme pět.“
Pleskal ji přes zadek, stehna, pysky, hladil, po chvíli prstil, hladil poštěváček, ona tekla, vzrušení stoupalo, hlásil se o slovo přerušený orgasmus a když vystříkla a zhroutila se, byli u dvaceti. Nepřestal, ona chtěla klid, užít si tu chvíli, ale Vašek řekl, že pětadvacet, je pětadvacet a přitlačil, zadek ji pálil a ona po chvilce prosila, že u 25 nesmí přestat, že zlobila víc než si dovede představit a věděla, že to bylo nádherné rozhodnutí, vyjet sama do hor.
Vašek nevěřil svému štěstí, cítil jak zvíře v něm už buší o klec, v které je roky uvězněno, že tu klec dnes k radosti obou rozbije a nadechne se svobody. Přemýšlel kolik má kondomů v lékárničce a jestli to v tomhle věku není zbytečná otázka, když cítil jak ochabl, no dvacet mu už dlouho není. Ovšem orgasmus zatím bezejmenné krásky ho vzrušil mentálně, její tělo mu vonělo a když ochutnal prsty s její šťávou, chutnala mu. Do večera spousta času, bude divoký a on tu má v batohu hamaku, spacák a jídlo na dva dny. Kousek odsud je i tůň kde se dá krásně vykoupat, jen romantika ohně tady v tomhle prostředí a počasí nepůjde.
„Jinak já jsem Vašek“ řekl, když mu slezla z kolen.
„Těší mne, Marcela“ řekla stále ještě rudá, nejen na prdelce, ale už se nekryla šaty. „S tím lanem by jste uměl i někoho svázat ?“
„Někoho? nebo Marcelu?“ usmál se „Dovedl a třeba by si i mohla zavěšená zalétat, přání krásných žen, jsou mi rozkazem“ vstal a vzal lano.
„Nejdříve bychom se mohli vykoupat v tůni co je v potoce pod skalou“ prohlásil, svlékl, triko, kalhoty a stál tam jen v sandálech, sehnul se a podal Marcele její boty. Když pro ni natáhl ruku, zpozorněl chytl ji za zápěstí a koukal na její předloktí, kde byl očividný vpich.
„Není to od něčeho hnusného“ prohlásil a jeho vrásky ukázali, že mu už nějaký rok je, stejně jako i jeho šedivějící chlupy po těle.
„Co si o mne myslíte !“ nasupila se Marcela „dávám krev, zrovna včera, mám nárok na volno, ale včera jsem musela nutně být v práci, tak si ho čerpám dnes, a tohle přemýšlení se mi nelíbí.“
„Omlouvám se“ řekl Vašek a nastavil k ní své pravé předloktí „tak to jsme kolegové, dárci“ usmál se, pohladil ji po zádech a jen přemýšlel, jestli bere antikoncepci, protože jestli jo, kondom v lékárně asi zůstane nepoužitý. Pomohl ji do bot a ruku v ruce šli k říčce.
Marcela se chtěla oblékat, ale nedovili jí to, tak se zas styděla.
Potok byl studený Marcele se do něj nechtělo, ale Vašek ji popadl do náruče, sešel s ní, a sedl si do tůně. Vykřikla, ta ledová voda na její rozpálenou broskev byl šok, ale Vašek ji nepouštěl, posadil si ji obkročmo na sebe a líbal její tělo, prsy, a rty. Marcela povysunula jazyk a on se na něj živočišně přisál, líbali se a ona cítila jak i v té studené vodě tvrdne.
„Chci ho do pusy“ špitla, ale Vašek ji jen položil na placatý kámen koukal na ní a pak zaznělo „hoň si ji, předtím jsi to nedotáhla díky mne dokonce a já chci se dívat“. Poslechla, kombinace horké už zas tekoucí vulvy a studené vody byla rajcující. Pak se Vašek nastavil a ona vsála jeho hlavičku do pusy, to jí ještě víc vzrušilo, Vašek ji jemně šukal pusu a ona se propadala do svého vzrušení až vybuchla. Vašek nečekal, obrátil ji pod kolena ji zasunul boty a vnikl do ní, skoro vykřikla jak ji vyplnil, ale byla zmáčená vlastní šťávou, tak u druhého přírazu to už klouzalo. Bral si ji zezadu, divoce bušil, hekal, sténala taky, když si ji přitáhl za vlasy prohnula se v zádech a on narazil snad až na děložní hrdlo. Cítila jak si ji bere zvíře, jak Vašek ztratil vědomí a jede na autopilota přírodu, rychle, divoce a jí se to líbilo, „do mne, stříkej do mne, mám tělísko“. Ale nevěděla jestli ji v tom svém rauši slyšel, ale v tu chvíli ji chytl za krk, lehce přidusil a s prudkým přírazem přišel první výstřik, druhý, třetí, u čtvrtého už zůstal v ní, jen se klepal, chrčel a užíval si klid. Vyklouzl, kousl ji do zadku a na druhou půlku ji políbil. Odpadl do tůně, až se nad ním voda zavřela.
Vynořil se „teď na bobek a chci se koukat, jak to teče ven“
Poslechla a zas ji vzrušilo, jak se předvádí, před téměř neznámým chlapem.
Když šli k věcem, už si tykali. Marcela vyndala svou svačinu a nabídla ji Vaškovi, celozrnné sušenky a spoustu nakrájených jablek a hroznového vína. Vašek roztáhl hamaku do které nyní svítilo slunce, připnul pod ní poncho aby látka nestudila a lehli si do ní oba dva, zcela nazí.
„Promiň“ prohlásil Vašek.
„Nevím za co“
„Jak jsem tě chyt za krk a kousl, to je to zvíře ve mne co je věčně zavřené a neovládl jsem se“
„Ale mne to nevadilo“ špitla.
„Jenže ten kousanec asi hned tak nezmizí a do rána tu se mnou asi nebudeš, nerad bych ti dělal problém.“
„Nezůstanu, byla by mne zima, ale jestli myslíš, jako nějakého chlapa, tak se neboj, jsem pár týdnů šťastně rozvedená.“
„Aha“ řekl a říkal si co to bylo za vola neudržet si tak divokou ženskou.
„Jestli přemýšlíš proč, tak proto, že si pletl submisivitu a domácím násilím, před pár lety by jsi ten kousanec ani nenašel co jsem měla modřin, to že mne vzrušuje dominantní chlap, co mi naplácá, co mne kousne, sváže, si začal plést se služkou, zaměstnankyní, zdravotní sestrou alkoholika a mne to vše došlo skoro pozdě, ještě že jsou anonymní azylové domy“ ani netušila proč mu to řekla, neřekla to skoro nikomu.
„Dík za upřímnost, bohužel tohle znám, jedné kamarádce jsem pomáhal utéct od přítele a trvalo to dva roky než pochopila, že zlomená čelist, není normální věc.“
Přitulila se k němu a on sál její vůni.
„Tak kdybys chtěla, asi bychom to spaní vymysleli a jídlo taky, přinejhorším dovedu mít hlad a ty toho beztak moc nesníš, když jsi tak hubená“ prohlásil.
„To jsou nervy a taky on, pro něho jsem byla i takováhle, machna.“
„Tak dneska budou orgie“ usmál se.
„To doufám“ mrkla na něj a pohladila ho po mužství.
„Tak to neslibuju, ale jelení guláš s noky a k snídani rýžový nákyp, nějaký sýr, klobásu a té malé lahvičky sektu v tůni jsi si asi nevšimla“ v očích mu hořeli plamínky.
„Běžně tu takhle čekáš na osamělé holky ?“
„To ne, ale nerad se šidím a mám rád dobré věci, ale ty nevíš co se děje, že ? Je nov a ke všemu by měl vrcholit roj Perseid, Slzy svatého Vavřince“ koukl na ní a viděl zmatený pohled „prostě budou padat hvězdy.“
„A já jsem sem dobrá ?“ zeptala se a políbila ho na pravou bradavku a zaznamenala jak lapl po dechu a v penisu mu cuklo. Tak takhle na tebe, pomyslela.
„Už se tak blbě neptej, jsi úžasná, tedy co tak vím, ještě tě moc neznám :-) Vím je to těžké, ale měj se ráda“ řekl smutně, vzpomněl si na Lenku, kolik let ji trvalo najít sama sebe.
Přesunuli se na deku na plné slunce a povídali si o životě, o přírodě,prostě jak dva staří přátelé a povídali až se slunce přesunulo že bylo již za stromy.
„Svážeš mne ? Nikdy jsem k tomu neměla odvahu, ale tobě ani nevím proč věřím“
„Je to blbý lano budeš mít asi pak otlaky.“ ale něco mně napadlo.
Nasadil ji úvazek, byl moc velký, ale šlo to. Svázal ji ruce za zády, lano přehodil přes větev, cvakl lano do úvazku a už byla ve ve vzduchu. Smyčkou ji podvázal přes hrudník a cvakl zas k lanu, v podstatě se už vznášela, ještě ji zafixoval nohy a byla zavěšená kompletně. Popadl ji za zadek a přisál se na její pysky. Lízal jí, sál ji celou pusou, pak jen poštěváček, střídal rytmus, podtlak a sál její šťávu.
Jsem v nebi, pomyslela Marcela nechápala co se s ní děje, uvolnila se, propadla do lana a snažila se přirážet na jeho pusu, pak to přišlo, jenže on nepřestal, sál ji dál, podruhé, potřetí během chvilky, počtvrté a pak už to nepočítala, byla celá v křeči a pak se jen slyšela jak mu říká, že jestli nepřestane asi ho počůrá. Nepřestal a strčil do ní ještě prsty. Vykřikla a zhroutila se ve chvíli když z ní vytryskl zlatý proud. Pak přestal.
Odvázal ji a pomalu položil na deku.
„Můžu ti už popravdě říci, že jsi moc dobrá“ usmál se.
„Tohle jsem ještě nikdy nezažila, ale bolí mne záda a mám malý prsa, co ?“ koukla smutně na něj.
„Proč tohle říkáš ? Velký nejsou, ale máš pěkný dvorce a bradavky“ řekl zmatený Vašek.
„Fajn, ale nevzrušují tě“ prohlásila a podívala se na jeho pyj vysloveně v pohovu
„Promiň, není mi dvacet a bylinama jsem se necpal a pak jsem spíš zadkofil.“
To ji rozesmálo, otočila se a vyšpulila na něj ten svůj.
„Tobě bych věřila, že by jsi mi i záda namasíroval, ale kde vzít olej ?“
„Namasíruju“
Zas hrabal v batohu, našel lékárničku a v jakési tubě měl olej. Poznala že to je vzorek silikonového lubrikačního oleje, jen se usmála. Zahlédla ještě hliníkové pouzdro na doutník.
„Budu moci dělat Monicu a ty Billa ?“
Nechápal, ale pak se rozesmál a říkal, že by rád, ale v tom pouzdře je jen chemické světlo.
Klekl si za ní. Cítila jeho penis na stehnech. Stále v pohovu. Pomalu ji projížděl po zádech a ona jako rehabilitační sestra, musela uznat, že mu to docela šlo, jen se dost zaobíral jejím zadkem, ovšem co by mohla čekat od zadkofila. Začala vrnět. Podložil ji břicho jejím batohem vyplněným spacákem a zabaleným v ponču. Zbytek oleje vymáčkl mezi půlky, položil mezi ně svůj jen lehce naběhlý penis a pomalu začal přirážet. Jen jezdil nahoru a dolů, různě na ní nalehával, ona začala spolupracovat a různě zatínala půlky a zjišťovala, že ten píst se zvětšuje a tvrdne. Vycházela mu vstříc, pochopila, že se tře uzdičkou a věděla, že je to takový chlapský poštěváček. Naběhl snad víc než když byl v ní, pomalu upravovala úhel a vzrušovalo jí jak jezdí přes její dírku, nastavovalo mi ji až už zůstal u ní a na špičičku do ní vnikal. Zavřela oči, uvolnila se a poddala se. Přišlo jí, že tam snad ani nechce, přirážel, vzdychal a ona se děsila, že se už udělá, trvalo to další minuty a už byl hlavičkou v jejím zadečku.
„Teď já“ poprosila a začala se napichovat dál a dál. Musela přiznat, že se bála, kdyby přirazil byla by to děsná bolest, ale jen se vlnil v bocích a držel.
„Prosím, opatrně, už ty“ špitla a čekala.
Pomalu se zasunul, vysunul a pokaždé pronikl hloub a najednou ona přirazila, bral to jako dovolení a začal přirážet se vzrůstající silou až tam byl pokořen. Netrvalo dlouho a s chroptěním ji napustil šťávou.
„Tedy řeknu ti, to tedy byla masáž zad. Si asi pár ní nesednu, abych si na tebe nevzpomněla, tichá voda břehy mele, chceš se zase koukat ?“
Nechtěl. Odešla s papírovými kapesníčky, které už věděla jak je schovat u kmene stromu.
Když přišla už byl v lezeckém, a podával jí své kalhoty a mikinu, předci jen na horách se ochladí jen jak se schová slunce.
Dala mu pusu a on ji opětoval dlouhým polibkem, líbali se a jeho ruce jí drtili zadek, opravdu to je zadkofil :-)
Poprvé viděla ohřev jídla chemickou cestou, dali si guláš, sekt, jablka a víno. Sýr prý navečer.
Navlékl ji do úvazku a sám vylezl nejištěný nahoru a i přes její protesty ji dostal nahoru, byla fascinovaná výhledem do hlubokého údolí. Zbudoval slanění, vše ji vysvětli a pak už jen čekali slunce zacházelo, tiskli se k sobě a čekali na slzy. Spadlo jen pár meteoritů, ale jim to nevadilo, oni svůj zázrak už prožili a přání v mysli též vyslovili.
Za červeného světla čelovky slezli. Marcela zjistila, že to bylo znazší, než se celou dobu bála. Nakrojila se klobása i sýr a místo čištění zubů propláchli pusu domácí kořalkou.
Marcelu uložil do hamaky, sám se zabalil do její deky, lehl na podložku na cvičení, pod hlavu si dal lano a stejně věděl, že spát nebude. Jeho insomnie si to při tom dnešním vzrušením vybere plnou měrou.
Ráno začal vařit čaj na svém miniaturním vařiči. Marcela ho pozorovala, ale dělala, že spí. Bylo vidět jak je vše naučené, zažité, efektivní, přirozené a věděla, že on ví, že nespí. Vyhrabala se z hamaky, přehodil přes ní odepnuté pončo a podal jí jasmínový čaj. V pytlíku se ohříval rýžovník se švestkami a skořicí.
„Musíš už domů ?“ zeptala se.
„Hned ne, ale brzo“
„Kde parkuješ ?“ chtěla s ním být ještě chvíli.
„Tady“ odpověděl.
„Tady ?“
„Přijel jsem vlakem, dole ve městě zabouchnu batoh do boxu a on dorazí domů a já to mám cca 25 km, indiánským během budu do večera doma“
„Chtěla bych s tou ještě být, zažila jsem dobrodružství jako nikdy v životě, prosím,vymysli to“
„Jedině, že by jsi mi tam ten batoh dala ty, ušetřila by jsi mi cestu z kopce a do kopce, minimálně hodinu a půl“ usmál se a přitiskl ji k sobě a políbil do vlasů.
„Domluveno“ řekla a jako by nechtíc mu rukou přejela, přes pravou bradavku. Jemu se zas zastavil dech.
Najedli se a chvíli po dopití čaje ho vzala za krk a začala ho líbat, pomilovali se klasickyna misionáře (pokud se dá nazvat misionářem i poloha kdy si dala nohy téměř za krk, poprvé se jóga hodila nejen k meditaci) a poprvé se dívali vzájemně do očí. On v jejích viděl jiskry, plamen a začátek nového. Ona se lekla, když v jeho hnědých očích viděla smutek, pak je zavřel a vyvrcholil.
Došel s ní k autu, na batohu už kód zásilky, letmo ji pohladil, políbil na krk.
„Nemám rád loučení, promiň, a děkuji za ten batoh a to vše krásné, jsi úžasná ženská.“ otočil se hodil na záda hydrovak a odběhl.
Vašek stál dobu za stromy a slzy se mu hrnuli do očí. Věděl , že nikdy nezapomene.
Stála tam se slzami v očích, za poslední den prožila víc jak za několik let a on jí prostě odběhne. Proč mi nedal číslo, proč kromě jména nevím nic. Sedla do auta, ve městě podala batoh a jela domů, do prázdného bytu. Tam brečela.
Doma třídila věci do pračky a když vyndávala věci z kapes, našla v jedné přeložený papír.
„Jsi úžasná ženská, tak si sebe važ a když budeš mít splín, napiš“ a emailová adresa.
„Ty úžasnej parchante“ vydechla.
