Jedním z předmětů na střední škole bylo řízení vozidel, tedy autoškola. Jednoho dne, když jsem v odpoledních hodinách absolvoval cvičnou jízdu, jsme se z této vrátili v době, kdy škola téměř zela prázdnotou. Nezbývalo, než si dojít do šatny pro věci a vyrazit směr internát. Jak jsem tak procházel přes školní areál, nemohl jsem si nevšimnout, že u jednoho ze zadních vchodů je složená paleta s balíky papíru do tiskáren, nad kterou se sklání paní hospodářka, snažící se rozbalit balicí fólii, aby se daly odebrat jednotlivá balení papíru. Jak se tam tak kroutila v přiléhavém tričku a upnuté sukni, nedalo mi to, abych se chvíli nezadíval na to úžasné pozadí. Netrvalo dlouho, otočila hlavu a naše oči se střetly. Abych zachránil situaci, zeptal jsem se jí koktavým hlasem, jestli můžu nějak pomoci. Neváhala ani okamžik a souhlasně přikývla. Paletu prý přivezli na poslední chvíli a jí že nezbývá, než papír přenést do skladu, takže pomoc přijde víc než vhod. Inu, do práce! Práce pro 2 lidi na 30 minut, takže žádné drama. Balíky do rukou a vzhůru do schodů směrem ke skladu. Celu dobu šla přede mnou, takže jsem váhu papírů nevnímal, mé smysly se soustředily pouze na její postavu, ladný krok a vůni jejího parfému. Byla to štíhlá opálená blondýnka, vlasy po ramena, modré oči, rudé rty, věk něco přes 40. Prostě paráda. Mně bylo čerstvých 18, moc zkušeností jsem neměl, vlastně jsem byl hodně nesmělý kluk. Teď ale zpět k papíru. Došli jsme ke skladu, klíče, které zarachotily v zámku, mě probudili z mého poblouznění touhle krásnou ženskou. Další co mě probudilo, bylo její zakletí směrem ke školníkovi, který se podle jejích slov vybodnul na výměnu zářivky, takže ve skladu byla dost tma. Nicméně, až takové netáhlo nebyl, zářivka byla alespoň připravená, jen jí nainstalovat. Nu, neváhal jsem zúročit svou zručnost a jal jsem se zářivku vyměnit. Jen řekla:,, Pokud si troufáš, vyměň jí, jen ať tě nepraští elektrika." Za minutku vyřízeno, budiž světlo! Slezl jsem ze židle a najednou stála přímo přede mnou. Dívala se mi do očí, já jí také. Lehce se usmála. Mít v ruce ještě jednu zářivku, na 100% by mi v rukách zablikala, protože ten pohled a úsměv pro mě byly šíleně elektrizující. Slovem šikula, ohodnotila mou zručnost a v momentě se odtáhla a šla se věnovat balíkům papírů. Já šel pro další a za chvíli bylo hotovo, poděkovala, rozloučili jsme se a já nadržený a zamilovaný odešel na intr, vyhonit si péro s myšlenkami na ženu mých snů. Asi si teď říkáte, proč tohle píšu, když se vlastně nic nestalo... Protože proto, že za nějakých 14 dní se mi rozezněla má Nokia 3310, na displeji mně neznámé číslo. Na druhém konci slyším sametový ženský hlas, který se představil jako Monika. Ano, tušíte správně, byla to ona! Ta Monika ze skladu, ta bohyně, se kterou jsem posledních 14 dní šukal ve všech polohách, samozřejmě jen v mých představách. Ta Monika, kvůli které jsem vystříkal nazmar tolik semene. Srdce se mi rozbušilo a nechápal jsem, co se děje, proč volá. Brzy přišlo vysvětlení, může za to zářivka. Prý si všimla, že jsem vcelku zručný a volá proto, že by pro mě měla menší přivýdělek. Prostě potřebovala hodinového manžela, přivrtat poličku, garnyž, vyměnit olej v sekačce atd. To vše za předem dohodnutou odměnu, rozumějte tu finanční, bohužel. Domluvili jsme se. Sekačka šla jak švýcary, poličky jak přibité… Vždy mě s úsměvem přivítala, vždy tak ukrutně šukézní, upravená, nádherná. Já pořád nesmělý a zabržděný. Vždy jsme chvíli popovídali, popili kolu a já se pakoval. Postupně jsem se dozvídal věci z jejího soukromí, je čerstvě rozvedená, dcera je na koleji v Praze a ona má barák na krku. Já plácal blbosti o škole a o nervozitě z maturity. Vždy mi poděkovala, zaplatila, sežehla pohledem a já upaloval onanovat na intr. Uplynul nějaký ten týden a já nabil řidičské oprávnění. Shodou okolností jsem pár dní poté byl s Mončou domluvený na sestavení nějaké skříně. Jako vždy usměvavá, vonící. Já nadržený a jí poblázněný. Šroubovák v mé ruce postupně dodával skříni její budoucí podobu, Monika mi tu a tam něco přidržela, já cítil její blízkost, jak jí voní vlasy, občas se mě lehce, spíš neúmyslně dotkla prsty, když něco podávala. Samozřejmě jsem se nezapomněl zmínit, že mám řidičák v kapse. Tak to se musí oslavit, pronesla rozhodně. Jdu dát chladit šampus, ty to prosím domontuj. Odešla, já zápasil s vruty, skříň za chvíli stála. Souhlasně pokývla hlavou, usmála se a zaplavila mě velkou dávkou uznání. A teď už si pojďme dát ten šampus, ať oslavíme ten tvůj vele úspěch ty můj šikulo, pronesla a mrkla na mě. Já se nezmohl na odpor, protože mě tímhle důvěrným tónem lehce zaskočila, nebylo to od ní zvykem. Byl vcelku teplý den, s tou skříní jsem se dost natrápil, takže jsem byl vcelku splavený. Nějak jsem sebral odvahu a dovolil se jí, jestli bych si nemohl dát alespoň rychlou sprchu na ochlazení. Souhlasně přikývla a bez mrknutí oka se věnovala přípravě skleniček na šampus. Chladná voda na mě dopadající byla jako balzám, ulevila od horka, mírnila mou nadrženost a jasnila mysl, to zejména. Protože mé smysly probudila takovým způsobem, že jsem si nemohl nevšimnout, že se otevřely dveře koupelny a tam stála ona. Ano, čtete dobře, ona, ta nádherná žena, jejíž krása mi zamotala hlavu. Bez mála o 25 let starší krasavice, stojí celá nahá ve dveřích a jde ke mně pod sprchu… Pokračování? Může být.
