Kdybych to nezažil na vlastní kůži, nikdy bych tomu nevěřil. Ta historka je ale tak neuvěřitelná, že musí být zkrátka pravdivá. Už je to hezká řádka let, ale ten zážitek se prostě nedá zapomenout.
Odmalička jsem jezdil na letní tábory. Vždycky se mi tam líbilo, a tak jsem pokračoval dál jako praktikant a později jako vedoucí. Každý rok jsme si pronajímali jednu táborovou základnu na Plzeňsku. Krásné údolí s rybníkem a kolem dokola samý lesy. Prostě nádhera. Dva kuchaři, pět vedoucích, nějaký mlaďoši a mladý holky, lidi se docela střídali, jak kdo mohl.
Ovšem jeden rok byl opravdu nezapomenutelnej. Jezdívali jsme na čtvrtý běh – posledních čtrnáct dní v srpnu, hned potom mazaly děti do školy. Tábor probíhal od soboty do soboty a základnu jsme vraceli v neděli. Poslední večer zůstali jenom dospěláci. Popíjelo se, taky samozřejmě souložilo. Během tábora se to obvykle rozpárovalo a poslední večer končil většinou tak, že se páry rozmístili po prázdnejch chatkách a stanech.
Ale tenhle běh skončil jinak než obvykle. Holky musely odjet už v sobotu a my zůstali sami jen s hospodářkou, která zajišťovala zásobování tábora a účetnictví. „Manžel pro mě přijede až zejtra a poslední večer si nenechám ujít, většinou jsem se hrabala v papírech, tak si chci taky něco užít,“ ujišťovala nás Sára, fantastická hubená čtyřicítka, kterou jsme všichni tajně milovali, ale nikdy si k ní nic nedovolili.
„Vy tady čtrnáct dní s děckama řádíte a já se nemám pomalu čas ani vykoupat,“ prohlašuje Sára a leje do sebe asi třetí sklenku vína. „No, kdybys chtěla, uděláme pro tebe stezku odvahy,“ kasám se. „Fakt?“ nevěří Sára a Tomáš jí dolévá další sklenku bílého. „Jasně,“ machruju, „ale uděláme pro tebe speciálního bobříka odvahy.“ Už jsem taky trochu nalitej, za střízliva bych tohle nikdy neřekl, ale teď mě napadají tak hříšný myšlenky, že se skoro nepoznávám. Taky jsem pořádně nadrženej, dva tejdny jsem neměl sex, letos jsem tu nikoho neulovil. Jako hlavní vedoucí jsem musel pořád něco organizovat, a tak jsem si ani neštrejch.
„Tak jakýho bobříka?“ chechtá se Sára. „Sexuálního,“ pronesu a ani se přitom nezačervenám. V klubovně se rozhostí hrobové ticho. Cítím, jak všichni střídavě pozorujou mě a taky Sáru. Ta vezme do ruky skoro plnou sklenici vína a naráz ji vyprázdní. Pak pronese: „Tak jo.“
Někdy se vám podaří zorganizovat akci téměř rychlostí blesku. Zůstalo tu 6 chlapů. Já budu Sáru doprovázet a kluci udělají 5 stanovišť. Trasa zůstane stejná, jako když ji děláme pro děti, to znamená kolem rybníka. Protější břeh je zalesněný a tam bude většina zastávek. Do velkých sklenic dáme svíčky, aby bylo vidět od jedné na další, ale jinak je cesta jasná, vede po pěšině.
Ještě bylo potřeba vymyslet, jaké úkoly bude Sára plnit. Nakonec jsme se dohodli po společné diskuzi, že bude házet kostkou. „Každý číslo bude jeden úkol,“ navrhuju a koukám přitom na Sáru. Ostatní pokyvujou a čekají, co ze Sáry vypadne. „Ale jo,“ říká nakonec. Pak se dohadujeme. „Čím vyšší číslo, tím tvrdší úkol,“ navrhuje Karel. Všichni souhlasí. Sára nakonec každý úkol schválí a jde se na věc.
Už se setmělo, kluci odnáší sklenice se svíčkami a já hledám hrací kostku. Nakonec mě zachrání Člověče, nezlob se, kde ji najdu. Sára zmizela do sprchy a já si opakuju jednotlivé úkoly.
Jednička na kostce znamená striptýz. Když padne dvojka, dostane našleháno proutkem na zadek. Při trojce ji na stanovišti vyprstí, pětka znamená kuřba a šestka sex. Pořád nechápu, že tohle všechno Sára odsouhlasila, ale zázraky se někdy dějou. Je mi jasný, že já budu fungovat jako dozor a ostraha, ale někde uvnitř doufám, že si nakonec užiju i já.
Čekám před klubovnou, je konec srpna, ale noc je teplá. Sára dorazí v letních šatech. „Potřebuju panáka,“ vybafne na mě. V ledničce zelená. Naliju jí i sobě, ťukneme si a kopneme to do sebe. „Ještě do druhý nohy,“ podává mi velkýho panáka a já opět dolévám a dáváme si druhý kolo. Pak vyrážíme. Za poslední chatkou vede pěšina směrem k rybníku a zároveň na kraj lesa. Uprostřed louky vidíme velkou sklenici s hořící svíčkou. Mineme ji a míříme k další, která se nachází už na kraji lesa.
„Ještě si to můžeš rozmyslet,“ snažím se o poslední záchvěv zdravého rozumu. „Ale jdi, bude to sranda,“ odpovídá mi Sára a chytá mě za ruku. Dál jdeme ruku v ruce a moje dušička má klid, že udělala všechno, co mohla.
Na kraji lesa u sklenice se svíčkou sedí Martin. Když vidí, že se blížíme, vstává. Sára mu dává hubana a já vytahuju z kapsy kraťasů kostku. Každý má podle domluvy u sebe kondom, kdyby padla šestka. Všichni prohledali své zásoby a dali dohromady sedm prezervativů. Orál prý Sára zvládne bez, pokud budou kluci umytí, což způsobilo ve sprchách dočasný nával.
Sára bere kostku do ruky a rovnou ji hází na zem. Svítím baterkou na pěšinu a nevěřím svým očím. Na bílé kostce je šestka. Sára na nic nečeká, stahuje kalhotky a vrhá se na Martina. Chvíli se líbají, Sára bere Martinovu ruku a vede ji pod sukni svých šatů. Chvíli se nechá laskat, pak Martinovi naznačí, aby si lehl. Stáhne mu kraťasy, Martin vytáhne kondom, roztrhne balíček a nasadí si ho na ptáka. Sára si vyhrne sukni a pomalu na něj dosedne. Pak sukni zpustí zpět. Já vidím jen, jak na něm pomalu jezdí a postupně zrychluje.
Martin asi za dvě minuty zaheká a je vidět, že se udělal. Sára mu dá pusu a sleze z něj. Natáhne si kalhotky. „Skvělý, jdeme dál,“ zasměje se a společně vyrážíme po pěšině k další sklenici se svíčkou. Sára jde, jako by se nechumelilo, jako by právě nevojela mladýho kluka. „V pohodě?“ ptám se pro jistotu. „Hele, čtrnáct dní jsem nešukala, dneska bych vás zvládla klidně všechny najednou.“ Chápu. Pokračujeme dál.
U další sklenice se svíčkou stojí Karel. I s ním se Sára přivítá pusou a já jí podávám kostku. Zase se s tím nepáře a kostka letí k zemi. Chvilku ji hledáme, ale pak vidíme, jak svítí v jehličí. Na kostce je dvojka. Cítím, že je Karel trošku zklamaný, ale hra je hra. Sára si kleká na všechny čtyři. Karel ulomí větvičku a vyhrnuje Sářinu sukýnku. Potom jí stáhne kalhotky do půlky stehen a švihne ji přes zadek, pak přidá další tři rány, ale je vidět, že je opatrný.
„Neboj se, přitlač,“ zavelí Sára. Karel se osmělí a přitlačí. Sára při každé další ráně vyjekne, ale evidentně si to užívá. Karel zaokrouhlí výprask na deset a řekne, že stačí. Sára vyskočí jako srnka, natáhne si kalhotky, rozloučí se Karlem a my pokračujeme. Každýmu musí bejt jasný, že mám ptáka v pozoru, ale statečně šlapu dál.
U další sklenice čeká Tomáš, má skoro dva metry a malinká Sára si stoupá na špičky, aby ho mohla políbit. I tak se Tomáš musí hodně sklonit. Jejich polibek je vášnivý, Tomáš jí určitě strčil jazyk do pusy, ale Sára se nebrání, hezky si vášnivé líbání užívá. „Tak jak to jde?“ vyzvídá. „Super,“ odpovídá Sára, už jsem si jednou zašukala a jednou dostala na zadek.“ „To jsem slyšel,“ chechtá se Tom.
„Tak jdeme na to, dej mi kostku,“ obrací se na mě Sára. Lovím kostku z kapsy a podávám ji Sáře. Ta ji opět hází na zem. Zase padá dvojka. „Opři se o strom a vyhrň si šaty. Sára si vytahuje sukni, jednou rukou ji drží vykasanou a druhou se opírá o strom. Tomáš jí stáhne kalhotky až ke kotníkům a bere do ruky proutek. Evidentně je připravený na všechny možnosti.
Sáru ale nešetří. Dá jí poctivejch deset ran. Sára po každém dopadu prutu na svoji krásnou malou prdelku hekne. Můj pták je pořád tvrdší a taky na Tomovi je vidět, že si to užívá. Sára si natáhne kalhotky a pronese: „Doufám, že už dvojka nepadne, nevim, jak bych to vysvětlila doma.“ Ale je pořád veselá a my jdeme dál lesní pěšinou, která se vine po břehu rybníka. Teď mineme několik sklenic se svíčkami. Další stanoviště nás čeká až na konci lesa, kde se pěšina noří zase do louky.
Jirka má s sebou deku, na kterou Sára hází kostku. Padá jednička. Jirka se usmívá a lehá si na deku. Já se pokládám vedle něj a oba bereme do ruky baterky. Sára si stoupá před nás a pomalu si svléká letní šaty. Nechá je spadnout na zem. Na sobě má černou podprsenku a kalhotky stejné barvy, které už jsem dneska viděl. Párkrát se otočí, abychom si ji hezky prohlédli. Svítíme na její tělo baterkama a užíváme si tu nádheru. Má opravdu famózní postavu. Pak si rozepne podprsenku a hodí ji směrem k nám, Jirka ji chytí a položí vedle sebe. Má drobný kozičky, který svítí do tmy.
Pořád na Sáru svítíme, jako by byla někde ve striptýzovém klubu a mířily na ni reflektory. Sára se k nám otočí zády a pomalu si stahuje kalhotky. Sundá si je a pak se pomalinku otočí. Kužele baterek se přesunou od bílých ňader k hladce vyholenému bílému klínu. Mám pocit, že mi péro protrhne kraťasy. „Skvělý,“ mlaská Jirka. Sára mu dá pusu, potom si posbírá svršky a začne se oblékat.
Loukou míříme k poslednímu stanovišti, které je u jedné z táborových chatek. Čeká tam na nás Matěj. Sára hned zamíchá kostkou v dlani a naposledy dnes vrhá kostku na zem. Padá šestka, Sára se svléká donaha a podává mi své oblečení. Matěj ji chvíli pozoruje, potom si stáhne kraťasy. V ruce má připravený kondom. Natáhne si ho na stojícího ptáka a Sára ho odvede k chatce. Rukama se zapře o stěnu, roztáhne nohy a vyšpulí na Matěje zadek. Ten na nic nečeká a vráží ho Sáře do kundy. Sára vykvikne a začne přirážet. Matěj do ní buší tvrdě a rychle až to mlaská. Sára heká, její malý kozičky kmitají v rytmu přírazů. Matěj přiráží o sto šest a celkem rychle se udělá a vytáhne ho ze Sáry. Ta se s ním rozloučí pusou a přichází ke mně.
Nabízím jí její šatstvo, ale ona jen zavrtí hlavou: „Potřebuju se udělat.“ Rychle kráčíme do kanceláře, kterou obývám já. Z peněženky beru kondom, rychle se svlékám, natahuju šprcku na ptáka, kterej stojí už asi hodinu, a pokládám nahou Sáru na svou postel. Trochu sykne, když se její rozbolavělej zadek dotkne prostěradla. Okamžitě roztáhne nohy. Já si na ni lehám a bořím do ní svýho ptáka. Zajede do ní jako po másle a pak ji mrdám jako o závod. Udělá se za chvíli a krásně u toho ječí.
Potom mě přiměje, abych si lehl na záda, a osedlá si mě. Napíchne se na můj ocas a krásně na něm rajtuje. Během toho stříkám do prezervativu, ale držím, dokud se neudělá podruhý. Lehne si na mě s ptákem zapíchnutým stále v sobě. Po pár minutách z ní vyklouznu a stáhnu kondom a zauzluju ho.
Sára se se mnou rozloučí a odchází do sprchy. Za pár minut usnu a probudím se až ráno. Druhý den uklidíme a předáme základnu majiteli. Sáru si vyzvedne manžel a také my se pomalu rozjíždíme do svých domovů.
Na ten skvělý zážitek občas s klukama zavzpomínáme a skoro se nám nechce věřit, že se to stalo.
Sára s námi byla ten rok naposledy. Příští rok už nejela. Hospodáře nám od té doby dělal někdo jiný. Hospodařil dobře, ale něco tomu chybělo…
