Sotva znatelné zavibrování telefonu v naprsní kapse saka přimělo Jakuba vytrhlo z odměřování zbytku pracovní doby tady na recepci v hotelu na náměstí v Českém Krumlově. Mobil stihl ještě jednou zavibrovat, než jen Jakub svými dlouhými štíhlými prsty hbitě uchopil a bleskurychle přejel po displeji a okamžitě otevřel WhatsApp. Nezdržoval se a rovnou otevřel zprávu od Lucie. Hned jak to udělal, zběžně se ohlédl a sklonil displej telefonu tak, aby měl jistotu, že on bude jediným, kdo na něj uvidí. Že se mu to úplně nepovedlo, o čemž ho později přesvědčil pobavený výraz jeho kolegy, je věc jiná. Jakub pocítil ten známý pocit, kdy se mu krev z celého těla začala slévat do jediného místa na těle, což začalo způsobovat jistý diskomfort v oblasti rozkroku, kdy jeho penis začal projevovat nespokojenost tím, že je uvězněn v kalhotách, které se rychle stávaly příliš těsnými. Na displeji Jakuba zdravila vínová krajka kalhotek, pod kterými se zřetelně rýsovaly hladce oholené okvětní lístky té nejkrásnější kundičky, kterou kdy poznal. A hned na druhé fotce se mohl názorně přesvědčit o tom, že to stále platí. Kalhotky byly odtažené stranu a to umělecké dílo přírody se mu zjevil v celé své kráse. Lucie, hrdá majitelka heboučké lasturky a toho času opět Jakubova přítelkyně, navíc svými vlhkými prsty obnažila svůj naběhlý poštěváček. Ano, ten, který Jakub tak rád dráždil jazykem. Přetlak tam dole se stal téměř nesnesitelným. Lucie dobře věděla, jedna nebo vlastně fotky vydají za všechny slova světa, a tak jediné, co připsala bylo - "těším se na Tebe" se smajlíkem s vyplazeným jazykem (pokud v něčem byl jejich vztah rovnocenný, tak rozhodně v zalíbení obou v orálním sexu). Hned poté, co se Jakub vzpamatoval, tzn. překonal touhu rovnou vyběhnout za Lucií a sklátit jí klidně na náměstí před hotelem a odpověděl kolegovi, který mu asi třikrát bez jakéhokoliv odezvy připomínal, že ještě musí odnést šampaňské na pokoj 112 začal vzpomínat na Lucii, svou femme fatale. Jejich vztah byl hodně dynamický a nestálý. Bouřlivá vzplanutí se střídají s okamžiky apatie a bezvýchodnosti, kdy si oba uvědomují, ze běžné soužití mimo postel je vlastně nemožné. Ona mu vyčítá, že je příliš nepraktický a příliš rozevlátý, aby se o něj mohla opřít a cítila se s ním v bezpečí. On ji zase vnímá jako příliš upjatou a přízemní osobu, která nesdílí jeho sny a ideály. Vždy dospějí k tomu, že bude vlastně lepší, když to v životě budou zkoušet každý sám. Ano, je to rozumné, rozhodně více než se navzájem trápit a napínat pomyslnou gumu emocí a slibů, která jim nakonec vždy vyklouzne a důkladně je oba profackuje. No, jo, jenomže to odloučení se nedá vydržet. Oběma se začne stýskat - protože je sex a sex. Oba si vyzkoušeli, že s nikým jiným neprožijí tak dokonalé milování a pocit propojení, kdy si jejich těla rozumí bez slov a v jediném objetí je takové jiskření, že novoroční ohňostroj je proti tomu pár oharků v téměř vyhaslém krbu. Jakub se usmál. Nyní byli v té "dobré" fázi - zvířecí přitažlivost je zběsile vrhala proti sobě a neukojitelná touha jejich těl vypínala vše ostatní s výjimkou základních životních funkcí. Jakub se usmál. Už jenom odnese to pošahané šampaňské na pokoj a bude mít volno. Vyrazí tam, kam ho volá... Ve své hlavě tu myšlenku nedokončil. Nebyl si totiž jistý, co ho k té Lucií tak táhne... Při představě, co všechno by s ní nejraději dělal (a podle všeho brzy i dělat bude) se mu zdálo nepatřičné použít slovo "láska".
Ještě jeden mobil v onom hotelu zavrněl. Patricie skousla svůj ret a pohodila svou blonďatou hřívou: "Ten hajzl..." vztekle hodila telefon na postel a rozčileně pochodovala po pokoji. Její lehký saténové župánek se vlnil, Jak se hýbaly její nohy v černých punčochách. Přesně dvě slzy rychle za sebou stekly po její tváři zanechávaje za sebou lesklou cestu na dokonalém make-upu. Tolik se těšila. Těžko kousala, že všechny ty chvíle u zrcadla, všechno to ladění a výběr spodního prádla - černá krajka, střihem dokonale zvýrazňující přednosti jejího pružného těla s dokonale hebkou kůží - všechno to, co se mělo sbíhat do jednoho bodu vycizelovaného okamžiku čirého štěstí - všechno to najednou ztratilo směr. Ten hajzl - další slza se chtěla vydat na skluzavku její tváře, ale silou vůle ji udržela uvnitř. Patricie byla dračice, ano, byla zraněná, ale to neznamená, že se tu rozpláče, jak nějaká puberťačka po prvních kopačkách. U zrcadla v koupelně otřela zárodky slz. A podívala se na sebe. Líbilo se jí, co vidí - byla dokonalá - krásný souměrný obličej s živými tvářemi, plnými rty a očima, které by dokázaly svým pohledem rozpustit žulu. Hrdě dala ruce v bok a slíbila si, že se kvůli tomu pacholkovi nebude trápit. Že najde způsob, jak z téhle situace vyjít silnější. On si vůbec neuvědomoval, co znamená, když zraní dračici. Ještě bude litovat. On sice Pan Dokonalý, ale vysoce zaneprázdněný. Sám nabídl na omluvu a usmíření tenhle romantický pobyt v Českém Krumlově. S povděkem to přijala. Cítila, že jej ztrácí a tohle brala jako ideální příležitost, jak mu připomenout, jaký poklad má a že by si jej měl více vážit... Takové věci se nejlépe připomínají tak, že mu zkrátka vyšukáte mozek z hlavy. Dobře, tenhle plán nevyšel, když to ten nevděčník zrušil půl hodiny před domluveným setkáním. Přistihla se, jak vztekle cení své bělostné zoubky do zrcadla. Ještě jednou se zálibně podívala na svou tvář - není nic ztracené, protože je stále k světu, usmála se na sebe a poté semkla své rty zvýrazně vínovým odstínem luxusní rtěnky. Přesně v tomhle okamžiku smíření se s nastalo situací se ozvalo rutinní zaklepání na dveře. "Vstupte," řekla pevným hlasem a svůdně vlnící svými boky se z koupelny vydala ke dveřím. "Že by se ten pacholek přeci jenom ukázal?" pomyslela si.
Jakub mezitím úspěšně zkrotil svou počínající erekci - naštěstí od jisté doby stačilo pomyslet na politickou situaci ať již ve světě, nebo v tuzemsku a člověk rychle vystřízlivěl z pocitu, že má cenu se tady o něco snažit. Vstal od svého počítače, z lednice vyndal láhev nejlepšího šampaňského, co na hotelu měli, na tácek přidal dvě skleničky a lehkou chůzí, ve které se plně odrážel fakt, že má za 15 minut a padla a poté rande s osudovou ženou svého života, se vydal po schodech nahoru. V hlavě si třídil, komu to vlastně nese. Je to pokoj 112. Na málo věcí v životě se mohl spolehnout tolik jako na svojí paměť. A ani tohle pro ni nebyl problém. 112 - jasně, hned si vybavil dnešní check-in. To způsobilo, že jeho kroky zase trochu ztěžkly a pocítil ten známý pocit pod zipem svých kalhot. Jeho věrný parťák tam dole zase nabíral sílu. Znovu ji viděl, jak přišla s takovou samozřejmostí, jako by ji patřil minimálně celý Český Krumlov. Posadila se proti němu krátkým a svižným pohybem hlavy odhodila vlasy z čela a otřela o sebe své lesklé dokonale plné rty. Nemohl si nevšimnout, že prsa měla sice menší, ale pevná, což znamenalo, že se s podprsenkou nemusela nějak zásadně trápit, což byl případ i dnešního dne. Takže nemohl spustit oči z jejích bradavek, které pod dokonale padnoucím bílým topem začaly reagovat na chladnější klimatizovaný vzduch na recepci hotelu. Ještě než dosedla na židli nemohl minout její dokonalé břicho a záblesk bělostného kamínku v pupíku. Na piercing byl obzvlášť vysazený a zatím neúspěšně tlačil Lucii k tomu, aby si jej také nechala udělat. Na sucho polkl. A snažil se spustit oči alespoň na desku stolu. Příliš si tím nepomohl protože viděl, jak si její prsty hrají s firemní propiskou takovým způsobem, že byl velmi rád, když tiskárna konečně vyplivla požadovaný formulář a on nemusel přemýšlet, jaké by bylo cítit hbité prsty na té nejcitlivější části svého těla - a tím rozhodně nemyslel podkolenní jamku. Když tužka v její ruce škrábala po papíru s logem hotelu, předstíral, že hledí do počítače a pozoroval ji pouze po očku. Snažil se zachovat profesionalita. Navíc mu bylo jasné, že ta žena naproti němu, lvice od pohledu, je zcela určitě mimo jeho možný záběr. Ovšem myšlenky a fantazie se mu stále toulaly tím zapovězeným směrem ani si nevšiml, že už dopsala. Trhl sebou, když na své ruce ucítil její dlaň, kdy ho jemně upozornila, že formality jsou u konce. Vydal jí kartu od hotelového pokoje, profesionálně sdělil všechny potřebné informace o snídani, wellness zóně a minibar na pokoji. Nezdálo se, že by jej zvlášť poslouchala. Zdálo se mu, že na něj spiklenecky mrkla, pak se zvedla. On očima ještě zběžně zkontroloval její bradavky i vysportované ploché bříško, u čehož ho ještě omráčila její vůně připomínající pražené mandle. Byl rád, že se otočila, jednak ji mohl očumovat bezostyšně a jednak se mohl pokochat I jejím dokonalým pozadím. Styl její chůze tu nádheru ještě umocňoval. Jakub byl čistokrevný dolňák a nikdo tenhle zázrak přírody nedokázal ocenit tolik jako on. Když ji "náhodou" (?) upadla hotelová karta a ona se pro ní pohnula způsobem, že by lecjaká striptérka vedle ní vypadala jako stará panna na sedativech, tak se Jakub musel přisunout blíže ke stolu, aby jeho jasně viditelná erekce neplašila pocházející hotelové hosty. Tyhle vzpomínky způsobily, že když se zastavil přede dveřmi s číslovkou 112, byl nervózní. Nevěděl, co ho čeká. Polkl a zaťukal na dveře.
Když zjistila, že to opravdu není Viktor, ale ten rozpačitý kluk z recepce, v první chvíli pocítila lehké zklamání. Okamžitě si ten pocit zakázala připustit blíže k tělu a když kráčela směrem k nečekanému hostu (dávno zapomněla, že si objednala donášku šampaňského) jednak si plnými doušky vychutnávala moc, kterou nad ním pociťovala a jednak ho scanovala svýma loveckýma očima. Dobře si pamatovala, jak na ní mohl oči nechat a jak pomalu nemohl ani mluvit, když se před ním natřásala na check-inu. Obdiv je to, co léčí zlomené ženské duše. Teď se na něj dívala jinak, zda by nebyl použitelný jako sameček, jako trubec, se kterým si zalaškuje včelí královna. Byl vysoký, hubený - ne vychrtlý, ale šlachovitý. Krátce střižené vlasy, dohladka oholený. Na první pohled to nebyl dobyvatel jako Viktor, ten zmetek, ale šla z něj spíše pečující a jemná energie. Radost a laskavost. "Madam, Vaše šampaňské." Jeho hlas je hluboký, podmanivý, rezonující, byť v něm byla znát mírná nejistota. Rozhodla se, že dnešní večer není večer pro nadsamce, ale pro jemnější typy... Že by moc ráda viděla, jestli opravdu platí souvislost mezi délkou prstů a délkou penisu, protože co jí na něm zaujalo na první pohled, byly ty dlouhé štíhlé prsty. Kudlanka se vnitřně přichystala k útoku.
"Postavte to prosím na stůl." Jakub rychle ztrácel půdu pod nohama a krev v jeho těle opět nacházela své epicentrum v rozkroku. Ještě se ani nezapamatoval z toho co viděl - v tom župánku a punčochách byla tak sexy a tolik toužil vidět, co má pod ním. Někdy se o největších výkonech lidské vůle nikdy nikdo nedozví - třeba jako tehdy, když se donutil sklonit pohled a nehypnotizovat to dokonalé těle pružné tělo vlnící se v pohybu směrem k němu. Jenomže si tím příliš nepomohl. Přišla blíže k němu, než čekal, vůně pražených mandlí vyplnila celý prostor jeho vědomí. Jak promluvila, její frázování bylo: "POSTAVTE TO Prosím..." zároveň se letmo dotkla jeho ruky a letmo se dotkla jeho břicha těsně nad opaskem, "... na stůl." dořekla polohlasem. Nadechl se a podíval se do laserových paprsků jejích očí. Udělal, jak řekla (a i v kalhotech se to ehm začalo stavět.
Užila si ten letmý dotek - cítila, že rozhodně není rozkydlý, že má pevné břicho. Viděla, že na její udičku krásně reaguje a nešla jí zvětšující se boule na jeho kalhotách. Ovládlo ji vzrušení z lovu. I její tělo reagovalo, její lasturka začala rosit, protože jeho zemitá mužská vůně - bez příkras, bez parfému - ji utvrdila, že si alespoň na dnešní noc vybrala správně. Zasekla svůj podmanivý pohled do jeho laskavý h hnědých očí a zacukrovala: "Můj společník ehm evidentně dnes nedorazí. Pomohl byste ženě v nesnázích a dal byste si se mnou šampaňské?" Mírně se k němu přivinula a předklonila se, aby měla jistotu, že jeho oči zakopnou o její výstřih - její ňadra v černé krajce byla v tomto úhlu velice chatrně krytá povoleným župánkem.
Ani v nejbujnější představě nečekal, kam a jak rychle se svou návštěvou na pokoji 112 dostane. Každá jeho buňka řvala o přídavek těch jemných dotyků. Mozek byl dokonale omámen její vůní a vzrušení prostupovalo celým tělem. Přesto se stalo něco, co jeho samotného překvapilo. Zbytky ideálů se ozvaly. A on se překvapivě pevně a rázně vymanil z objetí anakondy připravené ho celého pohltit. Byť po kolena v bažině chtíčem našel pevnou půdu pod nohama a pevným hlasem řekl: "Omlouvám se, Vaše nabídka mi velmi lichotí, ale již mám na večer jiný program." Věděl, že si tohle bude vyčítat do konce života. Věděl, že jeho erotické fantazie získaly novou nejzářivější hvězdu. Ale přesto tak musel učinit. Když o tom později přemýšlel, nechtěl být pouhá oběť - i on byl muž a tedy lovec. Ovšem jako kompromis se svými nižšími pudy, které řvaly na protest, se neotočil, ale ke dveřím couval ve snaze ji vidět do poslední možné chvilky a obtisknout ji do sítnice svých očí.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI
