Vyšla jsem ze stinného koutu parku na osvětlenou třídu. Překvapilo mě, kolik lidí je v tuhle hodinu ještě venku. Teplá letní noc vylákala davy do nočních ulic.
Šla jsem pomalu domů, nikam jsem nespěchala. Cítila jsem chlad na hrudi. Podívala jsem se dolů – látka halenky, nasáklá jeho spermatem a mými slinami, se přilepila na prsa. Byla úplně průhledná. V podstatě jsem šla ulicí s odhalenými ňadry.
Chladivý vánek si s mými bradavkami pohrával tak intenzivně, že trčely do světa napjaté a vztyčené. A každý, kdo mě míjel, měl možnost je sledovat.
Napadlo mě, že bych si je mohla zakrýt, ale trapné šátrání po svém těle by na mě jen upozornilo. A tak jsem si řekla: „Jen ať se podívají. Nemám se za co stydět.“
Většina lidí, co šla proti mně, se opravdu podívala. Zvlášť muži využívali této možnosti a sledovali je, dokud jim nezmizely z očí.
A právě jejich obdivné pohledy a pohoršené výrazy jejich manželek, partnerek, kamarádek mě vzrušovaly. Tělo si žádalo to, co nedostalo. Pohrávala jsem si s myšlenkou, že se oddám prvnímu muži, který mě osloví.
Povalila bych ho do trávy vedle chodníku a dřív, než by se vzpamatoval, bych mu vyndala „tu jeho hračku“. Využila bych toho, že jsem se zbavila kalhotek a jsem na styk s ním takto připravená. Nasedla bych si na něj. Rychle. Než by stihl zaprotestovat.
Jakmile muž pronikne do ženy, už nemá sílu klást odpor.
Naše spojení by skryla jen má sukně. Díky rozparkům po stranách bych se mohla svobodně pohybovat. Šla bych si za svým cílem. Dostat to, co jsem dnes večer zatím nedostala.
Rychlé přírazy, klouzání po celé délce té jeho hračky. Orgasmus by přišel brzy.
A pak bych se zastavila. Nechala ho ve mně a jen si užívala doznívajícího uspokojení.
On by žadonil, zmožen chtíčem: „Ať… Ať ho nenechávám takhle ‚rozdělaného‘.“ Ale já bych se už ani nepohnula. Odnesl by to za všechny chlapy, kteří nedokážou uspokojit své partnerky.
Jen bych ho využila. Jakmile by odezněly stahy mé jeskyňky, vstala bych.
Nechala ho ležet odhaleného, tvrdého, neukojeného, poníženého, napospas pohledům kolemjdoucích. A odešla bych středem.
Nikdo mě ale cestou neoslovil. Nikdo mi nenabídl uspokojení mých nenaplněných tužeb. A tak jsem po chvíli dorazila domů.
Svlékla jsem se, halenku namočila a vlezla si do sprchy. Potřebovala jsem ze sebe smýt zbytky po nepovedeném večeru.
Chvíli jsem jen stála a nechala vodu dopadat na nahé tělo. Bylo to příjemné. Pak jsem vzala mýdlo, nalila ho na prsa a začala ho roztírat dlaněmi. Reagovala okamžitě. Bradavky ztvrdly, ňadra se napnula. Pohrávala jsem si s nimi, vychutnávala si slast, kterou to ve mně vyvolávalo.
Pak jsem se nechala opláchnout. S mýdlem odtekly i poslední zbytky večera – z těla i z mysli. Zase jsem byla čistá.
Zabalila jsem si vlasy do ručníku a tělo do osušky.
Z lednice jsem vytáhla láhev vína a sobotně-nedělní sklenku. Před balkonem jsem osušku nechala spadnout a oblékla si jen dlouhý saténový župan volně, přes ramena. Večerní vánek si s ním pohrával, nadnášel ho kolem mého těla.
Víno působilo poměrně rychle, i díky tomu, co už jsme odpoledne a večer s Klárou vypily.
Lehla jsem si na lehátko, nohy pokrčené v kolenou, záda opřená, v polosedu, polo lehu. V ruce plná sklenka, ze které – chtěla bych říct pomalu, ale spíš docela rychle – upíjím.
Dívám se na hvězdné nebe a upadám do letargie.
Větřík si se mnou hraje. Obtéká mé nohy a proudí rovnou k mušličce.
Je v té poloze sice zavřená mezi velkými pysky, ale jinak zcela odhalená. Vystavená jeho hrám.
Vítr je jako chobotnice s miliony chapadýlek. Proplétají se kolem nohou, snaží se dostat až k ní. A ona se jim nebrání. Naopak – čeká na dotek.
Chapadla přicházejí jedno po druhém, střídají se. Každý dotek je slastnější než ten předchozí.
Nechávám se jimi laskat. Cítím, jak se mé tělo napíná. Jak vzrušení roste.
Po chvíli už ty letmé doteky nestačí. Spouštím nohy z lehátka na zem a jejich roztažením se rozevírají i velké pysky. Vítr má volnou cestu dovnitř.
Další vlna slasti. Volná ruka sjíždí do klína, žárlivá na vítr, který mě může hladit.
Jedním prstem přejedu po celé délce.
Velké pysky už jsou rozevřené a ty malé se poslušně podvolují.
Pak prst najde poštěváček. Celý nalitý, napjatý, dychtivý po dalších dotecích.
Dopíjím víno, pokládám sklenku vedle lehátka a sahám do kapsy županu. Většinou tam mívám svou „poslední záchranu“. Nebo „první pomoc“. Záleží na situaci.
Když není nikdo po ruce, je to první pomoc. Když mě někdo nechá neuspokojenou – je to poslední záchrana.
Je tam.
Levá ruka hladí poštěváček. Pravá vytahuje hračku. Strkám si ji do úst, abych ji navlhčila, a pak už neomylně míří do jeskyňky.
Její stěny jsou prokrvené, vnímavé, a chladná hračka je elektrizuje.
Vklouzává hlouběji. A zas ven. A dovnitř.
Plynule, rytmicky. Vzrušení sílí. Svaly se mi napínají, dochází mi dech.
A pak přijde vlna. Orgasmus. Silný, hluboký, nespoutaný.
Tělem mi projede výbuch, mozek na chvíli vypne. Zůstávám nehybně ležet a nechávám doznívat poslední stahy. Úleva se rozlévá každou buňkou.
Zabalím se do županu, stočím se na lehátku do klubíčka a vychutnávám si tu chvíli ticha. Oči se samy zavírají. Usínám.
Probudí mě pusa na tvář a švitořící Klára.
„Kde ho máš?“
„Chtěla jsem vás překvapit. Přidat se k vám,“ směje se.
„Neříkej, že musel večer domů!“
Pokračovala by dál, ale zjišťuji, že jsem toho včera vypila víc, než jsem měla. Bolí mě hlava, oči pálí, slunce píchá do víček.
Nevím ani, jak jsem se dostala z balkonu do postele.
„Prosím tě, mlč,“ zasyknu. „Zatáhni závěsy a dones mi Brufen…“ dodávám už smířlivěji.
„On tu vůbec nebyl.“
Pochopila. Zatáhla závěsy, odběhla a za chvíli se vrátila se sklenicí vody a práškem.
Slupnu ho, zapiji vodou a opět padám na polštář.
Šero v ložnici mi dovoluje otevřít oči. Teprve teď si Kláru pořádně prohlížím.
Na sobě má ty krátké minišaty, co jsme si kupovaly spolu. Vpředu výstřih, vzadu skoro nic. Sukýnka končí těsně pod zadečkem.
Tehdy jsem neodolala a koupila si stejné, i když si jinak stejné věci nekupujeme.
Když mě vidí neschopnou ničeho, stáhne ramínka, nechá šaty spadnout na zem.
Kalhotky si asi zapomněla, jak ke mně ráno pospíchala.
Stojí přede mnou nahá. Zavírám oči.
Cítím, jak si lehá za mě. Přitiskne se, hladí mě po vlasech… a já znovu usínám.
