Bartoloměj půlku pracovní doby intenzivně vnímal své vnitřní napětí. Cítil, jak v něm narůstá a věděl, že je čas na únik. Potřeboval se dostat do stavu, kdy dokáže úplně vypnout hlavu a měl na to osvědčený recept.
Ano, Bart patřil k těm úspěšným mužům, kteří čas od času vyhledají službu dominy. Zapadal dokonale do kategorie top manažerů středního věku, kteří si celoživotní nutnost rychlého rozhodování a převzetí odpovědnosti kompenzovali vkleče u nohou dámy s rákoskou v ruce.
Byl si jistý, že večer, až manželka půjde spát, vyhledá tu správnou ženu a objedná se k ní na terapii. Úmyslně volil pokaždé jinou, nechtěl ponížení a bolest spojit s jedinou osobou, trval na absolutním odosobnění. Jen jeho tělo a její příkazy.
Když parkoval u obchodu, kam ho vyslala manželka na nákup, už si v duchu představoval, jak by měla vypadat. Ta představa splňovala všechna klišé spojená s tímto druhem uvolnění. Tmavovlasá, ostré rysy, přísný výraz, štíhlý pas zvýrazněný v černém koženém korzetu a hlavně kozačky na vysokém podpatku a černé punčochy. Tohle Bart miloval a nesmírně ho to vzrušovalo.
Ponořen do obrazu své budoucí paní si bohužel nevšiml vozíku, který stál z boku vedle parkujícího auta. Najednou uslyšel ránu a potom ještě zvuk rozbíjeného skla. Dupnul na brzdu a podíval se do zrcátka.
Kdyby byla tahle scéna součástí filmu, jistě by teď pochválil režiséra za kontrast, kterým dokázal zdůraznit dramatičnost okamžiku. Žena, která se vyděšeně dívala na rozbitou lahev mléka u svých nohou, nemohla být předchozí představě vzdálenější. Medově zbarvené vlasy splývaly v dlouhých měkkých vlnách, bílý kabát obepínal její ženskou siluetu a sahal až pod kolena, kde na něj navazovaly smetanové kozačky. Ta barva se teď hodila, protože mléko se rozprsklo úplně všude.
„Moc se omlouvám, neviděl jsem ten vozík! Jste v pořádku?“
Poprvé k němu zvedla oči a on uviděl šedavěmodré moře obklopené drobnými vráskami smíchu.
Napřed se nadechla, ale potom se usmála a řekla: „Nic se nestalo, jenom jsem se lekla!“
Ten úsměv byl jako pozvánka na čaj o páté. Vlídný, teplý a lákavý v těch podzimních plískanicích. Bart se také usmál.
Potom začal kontrolovat obě auta. Ani jedno se nezdálo viditelně poškozené, přesto trval na tom, že jí dá na sebe kontakt pro případ, že by se později něco objevilo.
„Myslíte, až to manžel doma překontroluje a najde milimetrový škrábanec?“
„Spíš jsem si myslel, až zjistíte, že ty Vaše bílé Hromnice nejdou vyčistit a budete potřebovat nové!“ vrátil jí míček v podobném duchu.
„Šel byste je se mnou vybrat? Jste na kozačky odborník?“
„Spíš obdivovatel…“
Bart se nepoznával, flirtování s cizími ženami mu nebylo vlastní.
Mohl jí předat svou vizitku – ano, byl stará škola a měl u sebe vždy několik kousků vytištěných na kvalitním papíře – ale z nějakého důvodů chtěl mít i její telefonní číslo. Poprosil jí tedy, jestli by mu ho nenadiktovala, aby jí mohl prozvonit? Po malém zaváhání to udělala. Bart vytočil číslo a z kabelky položené v jinak už prázdném vozíku se ozvala jeho oblíbená píseň kapely Queen Under Pressure.
Znovu se usmál: „Jste pod tlakem?“
„Neustále! Ale čelím mu statečně!“ mrkla na něj, vyndala kabelku a nasedla do auta, kde vzápětí telefon znovu začal vyhrávat, tentokrát ale úplně jinou melodii.
Nastartovala, zamávala mu přes okénko a svižně vyjela z parkovacího místa. Když se po ní otočil, zahlédl znovu ten úsměv, momentálně ovšem patřící někoho jinému. Vzal si vozík, který tam při odjezdu zapomněla a šel do obchodu nakoupit podle seznamu, co poslala manželka. A přihodil ještě jedno kvalitní víno, protože na něj zkrátka dostal chuť.
Večer, už se sklenkou vychlazeného moku v ruce, si na ní znovu vzpomněl. V krátké zprávě se zeptal, zda je s vozem vše v pořádku a potom už začal bloudit světem dominantních žen.
Odpověděla poměrně rychle: „Auto je v pořádku, děkuji, ale dlužíte mi deset korun za vozík a lahev mléka. Naše kočka trpí – co s tím uděláte?“
A tak začala jejich konverzace trvající dnes více než rok. Její součástí byly i čtyři dlouhé procházky, kde došlo k několika letmým dotekům. Ty vždy působily na Barta jako zásah elektrickým proudem. Nic víc se nikdy nestalo, přesto – nebo právě proto – měl pocit, že je mu strašně blízká.
Dnes s ní byl poprvé v soukromí a zvědavě si jí prohlížel. Vypadala drobnější, než jí dosud vnímal, jemnější. Jako vždy krásně voněla a dívala se na něj pohledem, který ho uklidňoval.
Teď, po takové době, po tolika zprávách, větách, úsměvech, letmých dotecích, teď konečně s ní byl sám. Byl nervózní. Tohle nebylo anonymní setkání s placenou společnicí, která mu za prachy dovolí po hodině ponižování, zesměšňování a týrání chytnout do ruky svůj trčící klacek a v poloagónii se jí vystříkat na špičky bot. Tohle není profesionálka, která za den s jistotou, ale také rutinou obslouží několik klientů se stejnou potřebou aspoň chvilku nerozhodovat nejen o jiných, ale ani o sobě…
Seděli spolu u stolu a mluvili – měl to rád a rychle se uvolnil. Po nekonečně dlouhé chvíli jí zvedl nohu, položil si jí do klína, pomalu rozepl zip na kozačce a tu stáhl. Když se poprvé dotkl jejích drobných prstů v černých punčochách, okamžitě se mu postavil. Rychle zul i druhou a obě nohy si vrátil zpět, protože hrozně toužil po tom, aby je cítil na svém ztopořeném klacku.
Uvolnění bylo pryč, v hlavě se mu rojily myšlenky, ale stejně vnímal jenom její chodidla a voňavku. Na ex vypil svou skleničku, aby alespoň trochu zahnal nervozitu.
Nepřestával jí hladit prsty, jemně masírovat chodidla, palcem přejíždět přes klenbu nártů a pomalu stoupat po lýtku výš… Přemýšlel, jak bude ty punčocháče svlékat, ale když dojel po vnitřní straně stehen až k tříslům bylo jasné, že tenhle problém nenastane. Bože, ona si vzala podvazkový pás a punčochy! Vzpomněl si, jak jí o tom psal a došlo mu to. Oblékla si je kvůli mně!
Zase se na něj podívala tím uklidňujícím pohledem, který mu říkal, že může zkusit být sám sebou. Vstala, vzala ho za ruku a vedla k posteli. Lehli si vedle sebe a začali se opatrně líbat. Nepamatoval si, jaké to je, líbat někoho jiného než svou ženu. Stejně jako si nepamatoval pocit, když se cizí ruka dotkne jeho penisu. Všechno bylo nové, intenzivnější. Měl strach, že udělá něco špatně. Nebo neudělá něco, co by měl. Ten sebejistý, úspěšný muž teď tápal a trochu se na sebe i zlobil, že se nechal svým podvědomím vlákat do téhle nebezpečné hry.
Jindy si byl jistý svými pocity. Dokonce i když klečel před dominou na kolenou, když si pod jejím dozorem honil na podlahu, i tehdy to bylo jeho rozhodnutí. Věděl, že role jsou na daný časový limit pevně rozdělené a potom, co si uleví a zaplatí stanovenou taxu, se znovu bezpečně vrátí do svého života. Tím si ovšem teď jistý být nemohl.
Přesto nedokázal zastavit svoje ruce, když jí rozepínal šaty. Košíčky černé krajkové podprsenky byly plné, její bílá pleť s nimi kontrastovala. Poslední zbytky rozumu ho donutily na chvilku se od ní odvrátit, svléknout se do trenek a potom…potom už naplno vnímat její hladkou kůži, její vůni, její tiché vzdychání.
Pomohl jí ze šatů i z punčoch a když rozepnul podprsenku a konečně mohl vzít její plná prsa do dlaní, okolí na chvilku přestalo existovat. Opatrně přejel prsty po růžových bradavkách, které mu v rukou krásně ztvrdly. Sklonil se, pravou si vložil mezi rty a jazykem přejel po jejím hrotu. Zavzdychala tak nahlas – měl pocit, že to slyší všichni. Sál jej, cucal, laskal. Levou dlaň si nechal celou naplnit měkkým sametem. Protékal mu mezi prsty a on se marně snažil jej zachytit. Tohle byla nejkrásnější prohra jeho života, užíval si každou vteřinu.
Odtáhl se trochu a zkusil oba prsy zmáčknout k sobě. Fascinovaně sledoval, jak se pod jeho prsty tvarují a vytvářejí hedvábnou cestičku. Ne, tudy neproudily karavany, ale on zatoužil projít jí celou, ochutnat její jemnou chuť. Každá odbočka z ní vedla k vrcholkům jejího vzrušení, jak záhy poznal.
Jenže už byl nedočkavý. To, o čem jí v duchu psával, to, co se ve skutečnosti odvážil jen naznačit, to teď mělo přijít. Opatrně chytil na bocích černou krajku a pomalým pohybem jí táhl směrem ke kolenům doufaje, že mu pomůže. Nemýlil se. Lehce nadzvedla pánev a on odstranil tuhle poslední překážku. Než jí něžně roztáhl nohy a klekl si mezi ně, stihl i sobě sundat trenky.
Pak už sklonil hlavu a nasál nosem vůni jejího klína. Ne, už se vůbec neovládal a v příští vteřině zabořil jazyk mezi její pysky. Byla úplně mokrá a on hltavě slízával tu šťávu. Nevěděl, jak dlouho si s ní takhle hrál, ale chutnala mu báječně. Jezdil jazykem nahoru a dolu, občas cucal klitoris, který se mu v ústech zvětšoval. Nemohl se jí nabažit.
Pak ucítil, jak opatrně chytla jeho hlavu a pokusila se ho přitáhnout ke svým rtům. Poslechl. Začali se znovu líbat a ona ho při tom stehny obejmula v pase. Zase se trochu odtáhl, podíval se jí do očí a sledoval, jak lehce kývla ve znamení souhlasu.
S nádechem se do ní poprvé vnořil. Její oči se ještě rozšířily a oba současně hluboce vydechli. Několik vteřin nedělal nic, jen vnímal, jak ho svými poševními svaly mačká. Potom se v ní začal pohybovat. Napřed pomalu, ale postupně pronikal hlouběji a zvyšoval i sílu přírazu. Sténala a vzpínala se pod ním, slyšel jí šeptat tiše „anoooo“! Bylo mu jasné, že to dlouho nevydrží.
„Kam Tě můžu postříkat?“ vyrazil ze sebe.
Zastavila se v protipohybu a on se lekl.
„Počkej“, řekla mu jemně.
Teď se to zkazí, teď se probudí z toho až příliš dokonalého snu. Zklamání mu začalo pomalu zaplavovat mozek, jen vzdáleně vnímal, jak z pod něj opatrně vyklouzla během toho, kdy ho otočila na záda.
A potom se to stalo. Ucítil její drobnou ruku u kořene svého penisu, horký dech na žaludu ho paradoxně donutil se zachvět. Velice pomalu uchopila rty jeho špičku, jazykem z ní slízla svoje i jeho šťávy a pak ho nechala plynule zajet do pusy. Teď i Bart vydechl nahlas. Ten pocit vlhka kolem jeho maximálně ztvrdlého péra se zdál neskutečný. Určitě právě v tuhle chvíli vybuchne.
Podíval se směrem dolu a setkal se s jejím pohledem. Ten teď nebyl klidný. Teď z něj čišela touha hrát si, přivézt ho na okraj propasti a pak ho do ní nemilosrdně shodit. Hra, kterou rozehrála svým jazykem, to, jak rychlé kmitání špičkou po jeho uzdičce střídala s hlubokým zasunutím celé jeho délky až do krku a následným vytvořením podtlaku ho nutilo sténat pořád hlasitěji. Vždycky, když už cítil mravenčení v prstech u nohou, zpomalila, zklidnila tempo a jako kočka přejela drsným jazykem od kořenu až po drážku na jeho vrcholu, do níž potom jemně vnikla špičkou jazyka.
Bart chroptěl, vzpínal se proti její puse a modlil se, aby to neukončila dřív, než jí všechno nastříká … kam? Znovu ho pohltila lehká panika, ale ona mu pro ní nedala prostor.
„Do pusy! Nastříkáš mi to všechno do pusy? Prosím“, zavrněla mu do klacku jako do mikrofonu.
Pak ho prsty obemkla, pevně stiskla a ve stejný okamžik, kdy ústy intenzivně sála, jela objímkou z prstů směrem, kterým chtěla vytlačit všechno sperma ven. Bart cítil, jak ta sopka v něm co nevidět exploduje.
Zavřel oči a křičel, když se z něj do její pusy valila všechna jeho láva. Možná i na okamžik ztratil vědomí.
Když se probral, podíval se dolů a zase ji uviděl. Klečela mezi jeho nohama a pokorně slízávala každou kapku jeho šťávy. Jen ho svým jazýčkem čistila a u toho předla.
Klid, něhu a naplnění, které ucítil, neznal. Zvedla k němu oči a on v nich teď viděl sebevědomí i odevzdání. Cítil se jako dobyvatel a ochránce v jednom, cítil sílu i něhu, cítil uspokojení i důvěru. Hlavou mu bleskla myšlenka, že tohle je ta dominance, kterou hledal. Jeho i její!
