Natáhnu k tobě ruku a jen lehce se dotknu tvé brady. Prstem ji zvednu, abys musela natočit hlavu nahoru. Oči máš pořád zavřené, ale vím, že cítíš, jak se ti dech zrychluje.
„Dobře,“ řeknu ti tiše. „Vím, že jsi připravená. Ale dnes to nebude jednoduché.“
Prsty sjedu z tvé brady dolů, přes krk až na klíční kost. Zastavím se těsně nad hranicí prádla. Nechám tě napnutou, jako bys čekala, co přijde – a přitom tě nechám v nejistotě.
Obejdu tě pomalu dokola. Vím, že slyšíš každý krok, i když mě nevidíš. Zastavím se za tebou a skloním se k tvému uchu. Cítíš můj dech, ale neslyšíš dotek. Ticho se ti zdá nesnesitelné.
„Víš, co tě čeká?“ zašeptám. Pak se na okamžik odtáhnu a záměrně se dotknu tvého ramene, jen letmo. Stačí ten nepatrný dotek a tvoje tělo se napne ještě víc.
Přejdu ke stolku. Schválně nechám slyšet zvuk toho, jak beru do ruky první předmět. Nevíš, co to je – vibrátor, provaz, nebo něco jiného. To napětí je součástí lekce.
Vrátím se k tobě a zastavím se tak blízko, že cítíš teplo mého těla. Ještě tě ale nedotknu. Jen čekáš.
„Budeš se učit,“ řeknu ti pevně. „A každá tvoje reakce mi ukáže, jestli zvládneš to, co od tebe chci.“
Nechám chvíli ticho, pak dodám hlubším hlasem:
„Začni tím, že otevřeš oči. A podíváš se na mě.“
