Víkend plný orgasmů

A tak jsem zůstala sama (04):
Víkend plný orgasmů aneb orgáč Nextleveláč

„Ty, Jani, tohle bylo fakt top. Máš furt ještě chutě?“
„Já jsem asi nymfomanka. Ještě nemám dost a chci to. Zase. Jaký máš další bezva nápad?“
„Ještě jsme se nezkoušely udělat najednou. To přece musí být jinačí, než když jedna dělala druhou a sama nic. Co dát ležatou šedesát devítku? Půjdeme do toho? Chceš být nahoře nebo dole?“
Janina na mě jenom koukala, usmívala se a mlčela. Aha, nechce dát najevo, co chce. Možná se jenom bojí vystupovat aktivně. Jak jsme tak seděly proti sobě a dívaly se jedna na druhou, bylo zřejmé, že ani jedna z nás neví, jak pokračovat. Žádná nechtěla nahlas říct, co a jak chce. Musím rychle prolomit ticho, které se stávalo stále tíživějším. Zkusím na Janinu sáhnout, ale musím tak, aby to u ní vyvolalo vzrušení. Posunula jsem se blíž a zlehka položila dlaně na její oblé boky. Velmi lehce, jen aby ucítila mou přítomnost. Filmově zvedla hlavu, obličej natočila k mému a oči se jí zaleskly. Vzdychla. Podařilo se. Další poučka – když je trapné ticho, zkus velmi jemný dotek, který bude schopen vyvolat vzrušení. Jemnost je důležitá, dotek nesmí působit rušivě. Nebudu to s ní teď protahovat nějakou předehrou a půjdu rovnou na věc. Jak jsem se Janiny dotýkala, stačilo ji pevněji uchopit, natočit si ji, jen trošičku přitlačit, aby ležela na zádech a hlavu měla asi tak v horní třetině postele. Tak jsem si zajistila volný prostor pro své nohy. Lehla jsem si na její bříško, roztáhla nohy a posunula se tak, abych měla frndu co nejblíž její puse. Tak, konečně jsem byla na naprosto přesném místě. Její dech se jen zlehka dotýkal mého stehna a já cítila, jak se mi svaly v očekávání příští rozkoše napínají a jak se mi zrychluje tep. Každý drobný pohyb jejího těla mnou projel a já věděla, že i ona pečlivě sleduje, co dělám já jí. Je zvláštní, že jsem i přes množství našich orgasmů cítila jistou nervozitu, která se mísila s očekáváním. Zavřela jsem oči a nechala si frndu zasypávat množstvím jemných polibků. Já ji při tom zlehka ochutnávala jazykem. Mé vzrušení se stupňovalo a každý další její polibek na poštěváčka mnou projel jako vlna. Stehna se mi rozechvěla a dech se zrychloval. V hlavě se mi vynořil pocit, jako by se má mysl měla rozdělit. Jedna část chtěla přijímat, druhá dávat. Snažila jsem se vyčistit mozek od všech myšlenek a nechat tělo, aby reagovalo samo. Každá její reakce na mé dráždění mě nutila odpovědět minimálně stejně intenzivně, nebo raději o něco silněji. Napětí se tím stupňovalo. Každý nádech, každý pohyb, každý dotek se stal impulsem, který nás posouval dál. To, co jedna dávala, cítila i druhá, a každá reakce zesilovala následující. Janina se snažila držet rytmus, ale po chvíli bylo jasné, že se jedná o naprostou marnost. Její pohyby přestávaly být koordinované, už nebyla schopna se dál soustředit. Z bodu, kdy nebylo možné oddělit, kdo dává a kdo přijímá, jsme se dostaly k bodu, kdy jsem plně ovládala Janinu část mozku vyhrazenou pro rozkoš. Stehna se ji začala třást, svaly se stáhly, dech se zlomil, její vlhkost se stupňovala. Přišla prudká vlna. Cítila jsem snad její doposud vůbec nejsilnější orgasmus. Celé Janino nádherné ženské tělo se rozechvělo. Zasténala velmi silně a už nebyla naprosto schopna pokračovat v péči o můj orgasmus. Přestala jsem s lízáním, jen zlehka jsem ji škrábla na vnitřních stranách stehen a dál ležela na jejím těle. Když se Janina trochu zklidnila, lehla jsem si na ni obráceně.
„Mari, já nevím, jak tohle popsat,“ zašeptala zastřeným hlasem Janina. Obě jsme byly zpocené a rozechvělé, ale Janin dech byl i dál nepravidelný. Slyšela jsem její tep, rychlý a divoký, a věděla jsem, že během orgasmu cítila zcela mimořádné propojení našich těl, našich myslí, našich emocí. A že neví, že takové pocity měla jen ona. Hned mám další poučku na zapamatování. Když se mi podaří dostat partnera při sexu do skutečně silné extáze, nebude mě schopen vnímat a o svých pocitech mu můžu nakecat cokoli.
„Jani, obě jsme cítily, že se blížíme k silnému orgasmu, který nás už nemůže minout. Každý náš pohyb, každý dotek, každé naše zachvění nás dostávalo blíž a blíž k cíli. Ve chvíli, kdy k orgasmu stačil už jen maličký kousek, a naše těla ho prostě dál už nemohla ignorovat, tak byl každý náš dotek intenzivnější než ten předchozí. Cítila jsi to, jak jsme přidávaly a přidávaly? Až jsme se staly jedinou bytostí, jedinou energií, spojenou okamžikem vyvrcholení. Jani, byla jsi prostě úžasná!“
„Mari, ty to vždycky dokážeš tak přesně popsat. A to, co pro nás vymýšlíš, to je tak nádherný! Pojď, musím se s tebou líbat.“
A tak jsem se začala oddávat jejím nepřekonatelným francouzákům. Stále jsem ležela na ní a při líbání si mě k sobě tiskla větší a větší silou. I mé vlastní tělo se chtělo Janiny co nejvíc nabažit. Bylo to moc příjemné, a přiznávám, že to bylo příjemné i bez orgasmu. Dobře, další poučka: Sex může být fajn, i když byl bez orgasmu. Jen to chce vnímat tu radost. Přestaly jsme se líbat, a po dlouhém doznívání našeho vzrušení jsme stále ležely tělo na těle, zpocené, rozechvělé. Když už Janina dýchala klidně a pravidelně, navrhla jsem další pokračování.
„Jani, četla jsi Sinuheta?“
„Jasně, nádherná knížka.“
„Vzpomínáš, čím Nefernefernefer Sinuheta ovládala?“
„Sexem. No že mu dá, jen když jí přinese dary.“
„To ano. Ale měla ještě jednu zbraň. Když to dělali, tvářila se, že se nudí, a vůbec neprojevila vzrušení, až to Sinuhetovi přestalo být příjemné a sám skončil. O to víc toužil to s ní zopakovat a vyvolat v ní náležitou odezvu. Myslím, že je to strategie, která nám může pomoc v nějakém problémovém vztahu, který by nás někdy v budoucnu mohl potkat. Jsme po všech těch našich číslech hodně citlivé a k orgasmu máme teď opravdu jen malý kousek. Pojďme si zkusit, jestli mu dokážeme vědomě odolávat. Úkol je jasný, jakýmkoli způsobem tu druhou udělat v časovém limitu třeba do 30 minut. A ta, která vydrží nebejt dýl, vyhrává. Cena za vítězství je volba způsobu, jakým ji ta druhá musí následně udělat.“
„Teda Mari,“ nadzvedla se Janina a s široce otevřenýma očima pokračovala. „Kam na ty své úžasné nápady chodíš? Ano, cítím, že to mám skoro na krajíčku a ano, tohle cvičení vypadá moc vzrušivě. Začneš?“

Musím přiznat, že jsem tehdy trošku podváděla. Já to totiž doma už docela dlouho právě po inspiraci Nefernefernefer nacvičovala. Začala jsem s kontrolou dechu, protože blížící se orgasmus prozrazoval právě můj zrychlený dech. Takže sprcha, odšroubovaná hlavice, usměrnit proud na poštěváčka, jde to na mě, a v ten okamžik cíleně zvolňuji dech. Pomáhalo nadechnout se zhluboka, a vydechovat co nejpomaleji. Právě dlouhé výdechy dokázaly snížit napětí a spolehlivě odsunuly vyvrcholení. Podobně jako soustředění se na dýchání pomáhalo zaměřit pozornost na jiné části těla, třeba palec u nohy, kterým jsem začala hýbat, štípnout se do stehna, prostě cokoli jiného než věnovat pozornost prcině. Také bylo dobré odvedení pozornosti k nějaké myšlence na zcela nudné a obyčejné věci, jakou jsou ždímání hadru nebo sestavování imaginárního seznamu nákupu na víkend, kdy budou rodiče na chatě a já sama doma.
Když jsem se dělala rukou, tak pomáhalo změnit intenzitu, tedy zpomalit, zvolit jemnější doteky, nebo také dole úplně přestat a jen si hladit bradavky.
Hodně mi pomáhalo také uvolnění pánevních svalů. Soustředit se, zapomenout na ty příjemné pocity a jakoby trošku zatnout a povolit, povolení držet co nejdéle, aby se pánev zbavila přicházející tenze. Na to je dokonce metodika, která je rozdělená do třech částí, a je pojmenovaná po americkém gynekologovi Arnoldovi Kegelovi. To se má podle něj dělat takto:
1. Nejprve se začíná přípravnou fází, která může trvat i několik dní. Jde o to při čůrání zastavit proud moči a soustředit se, které svaly tomu napomohly. Tyto svaly se pak učit stáhnout a držet. Samozřejmě už bez čůrání.
2. Když už jsou tyto svaly rozpoznány, tak se mají při samotném cvičení zatnout. Napnout svaly pánevního dna a držet je v napětí po dobu několika sekund.
3. Pak má přijít fáze relaxace, kdy se naopak snažíme svaly v pánvi maximálně uvolnit.
Tyto stahy a uvolnění se mají opakovat několikrát po sobě, přičemž jde o prodlužování doby stahu a udržení následného pocitu uvolnění. No a musí se při tom klidně dýchat, aby se nezatínaly ještě jiné svaly. Takže před příchodem vyvrcholení jsem přivolala tuto fázi relaxace a vidina orgasmu následně odplouvala kamsi do dáli.

Při těchto „cvičeních“ jsem vždy došla až téměř k vyvrcholení a pak stimulaci zastavila nebo zjemnila, dokud nástup orgasmu nepolevil. Když jsem cyklus skoro orgasmus – přerušení několikrát opakovala, býval následný orgasmus znatelně silnější. V těch chvílích, kdy jsem už chtěla být, jsem svaly v pánvi naopak zaťala ještě víc a orgasmus byl díky tomu přivolán mnohem rychleji.
Další mojí zbraní mělo být to, že jsem si velmi dobře všimla stavu, ve které Janina byla, když to na ní začalo jít. Přicházející orgasmus na Janině prozrazovalo to, že se na její hrudi kousek pod krkem objevily červené skvrny. To byl signál, abych rytmus dráždění narušila. Chtěla jsem Janině opakovaně navozovat stavy přerušení těsně před dosažením orgasmu. Maximálně ji vydráždím a spustím u ní díky oddalování doufám že něco, co by se dalo nazvat superorgasmem. O tom však Janina v tu chvíli neměla ani ponětí.
Vybavena znalostmi jsem se rozhodla, že pro následující zdrcující útok využiji pomoci dvou robertků a spousty gelu.

„Jani, teď jen klidně lež a snaž se odmítat vzrušení, které by mohlo přijít. Máme za 5 minut půl a má půl hodina začíná.“
„Nevím, jak se mi to povede, ale moc se těším. Tak už pojď!“
Nasadila jsem prezervativy na oba robertky. Slabším jsem začala dráždit jejího poštěváčka a při tom zároveň nanesla gel na zadeček. Silnějšího jsem měla zatím odloženého. Janina se statečně držela. Přešla jsem k lízání a slabším robertkem pomalu otevírala zadeček. Bylo vidět, jak se Janina přemáhá, aby nevzdychala slastí. Podařilo se mi synchronizovat pohyby robertka s jejím dechem. Opatrně jsem přestala s lízáním a posadila se, abych mohla lépe pozorovat Janiny reakce. Opět jsem použila taktiku, kdy jsem ho pravidelně zasouvala mírně šikmo nahoru, abych tak zasahovala ze spodu její vagínu. Janina se instinktivně bránila příchodu orgasmu tím, že přestávala dýchat. Nicméně skvrny na hrudi ji prozrazovaly. Změnila jsem proto rychle rytmus a směr, aby už nedocházelo k vnitřnímu dráždění její prciny. Janino vzrušení očividně opadlo. Tento postup jsem zopakovala ještě dvakrát. To proto, že jsem chtěla ještě víc uvolnit její zadeček. Připravovala jsem se totiž k totálnímu majstrštyku. Právě při druhém přerušení jsem její vzrušení nechala dojít až do fáze stažení vnitřního svalstva, kdy by stačilo ještě dvakrát zasunout a Janina by byla. Jak se začala stahovat, nechala jsem robertka samovolně vyklouznout z její dokonale progelované zadní dírky. Nástup orgasmu byl okamžitě zaražen a já postřehla neznatelný úsměv na Janiných rtech, prokazující, že si uvědomuje své drobné vítezství. To však už do práce nastoupil zatím zahálející tlusťoch. Nastartovala jsem ho na trochu vyšší obrátky, než měl před tím hubeňour, a začala jím nejprve dráždit vstup do zadní brány rozkoše. Při tom jsem svlékla hubeňoura z pláštěnky a nasadila ho na kraj poševního vchodu. Nástup skvrn na Janině hrudi byl téměř okamžitý. Musela jsem rychle ustoupit od akce s hubeňourem, trochu jsem zatlačila na tlusťocha a umístila jej do jeho pracovní pozice. Janina hlasitě vzdychla, ale k orgasmu měla naštěstí daleko. Zase jsem začala tlusťocha zasouvat do Janina zadečku tak, jako před ním hubeňoura, tlačit nahoru a s citem s ním přirážet. Vzápětí jsem přidala hubeňourův útok na poševní vchod. Bylo neuvěřitelné, jak rychlá byla odezva Janina organismu. Ještě třikrát jsem tento styl útoku na orgasmus odklonila, až jsem si všimla Janiných slz tekoucích zpoza zavřených víček a pevně stisknuté čelisti. U obou robertků jsem lehce zvýšila otáčky a s tlusťochem prováděla dlouhé tahy směřované ke stydké kosti. Hubeňour jen simuloval útoky na Janino panenství a byl vždy bezpečně stažen. Teď jsem tlusťocha zasunula pořádně hluboko a přidržela ho víc v poloze dráždící vagínu. To už Janina nevydržela, nahlas vykřikla, silně zatlačila a tlusťoch z ní doslova vystřelil. Schoulila se do prenatální polohy na boku a nekontrolovaně se chvěla. Lehla jsem si zezadu k ní, objímala ji, líbala na šíji a zlehka, avšak celými svými dlaněmi, se mazlila s jejími nádhernými velkými a pevnými ňadry.
Když se Janina vydýchala, trochu nalomeným hlasem zašeptala:
„Mari, to nešlo. To bylo tak intenzivní, tak silné, tak krásné. Chci vyhrát a chci, abys mi to takhle udělala ještě mockrát. Mně při tom úplně vypadnul mozek z hlavy. Jak je možné, že když už si myslím, že jsem prožila silný a dokonalý nej orgasmus, přijdeš s něčím, co všechny předchozí totálně předčí? Vlastně jsem prožila stav, který přepsal celou mou zatím krátkou orgastickou paměť. Poznala jsem Orgáč Nextleveláč.“
V duchu jsem se nad Orgáčem Nextleveláčem usmála. Janina nepoznala, že se jednalo o složený efekt dosažený díky řízenému oddalování orgasmů. Moji hypotézu jsem však úspěšně ověřila. Správně nasadit techniku oddalování a přijde superorgasmus. Zajímalo by mě, zda to takhle funguje i u mužů. Však si to už brzo vyzkouším. Jen doufám, že na sobě mají také takový semafor, jako má Janina.

„Jani, jsi úplně vyčerpaná. Je už večer, pojď se trochu posilnit. Mě se pokusíš zlomit až po jídle.“
„Máš pravdu, mám dost, potřebuji nabrat trochu sil.“
Shodly jsme se, že nám úplně stačí ohřátá polévka. A že by bylo dobré se trochu projít, ať uvolníme své tolik namáhané svalstvo.
Venku jsme se vydaly nazdařbůh ulicemi sídliště, když Janina zpomalila a zamyslela se. Opět jsem začala mít obavy, co řekne.
„Mari, to je zvláštní. Já si myslela, že ty tělesné prožitky nějak souvisí se zamilováním, láskou, že se to nějak podporuje. Že když budu hodně zamilovaná, budu mít určitě nejúžasnější orgasmy. Dělala jsem se, to ano. Bylo to příjemné, někdy víc, někdy tak nějak obyčejně. Myslela jsem, že to má souvislost s tím, na koho při tom myslím. A že takhle dokážu změřit, jak moc mě ten, na koho myslím, přitahuje. Že u koho to budu mít nejsilnější, tak toho mám chtít.“
„To je zajímavá teorie, a asi by bylo úplně super, když by fungovala.“
„Myslím, že jsem vymyslela pořádnou blbost. Tu noc, než jsi měla přijet, jsem si snažila představit, že jsem lesba. Že ani nikdy s nikým jiným, než se ženou, už nebudu. A snažila jsem si představit co nejvíc romantické setkání s tebou, jak si tě svlékám, a jak mi to děláš. Popravdě orgasmus nic moc. Tak jsem dostala díky té mé pitomé teorii trochu strach, že na mně poznáš, že tě úplně nemiluju.“
Bum!!!! To byla rána! Co jste vy a všichni na sídlišti slyšeli, tak to byl kámen, který mi téměř nadsvětelnou rychlostí spadnul ze srdce. Tak se snad nemusím bát, že to přeroste ve víc, než bych chtěla.
„Mari, nevadí ti to? Promiň, vím že ti to nevadí. Nejsem úplně pitomá a naivní kráva. A vím, že ani jedna z nás není lesba. Jen z důvodu nedostatku toho, co bychom skutečně chtěly, provádíme tyhle ty věci. Normální náhradní chování. A objevila jsem úžasnou věc, která možná není tak zřejmá. Důvěra k člověku, se kým jsi v posteli, je vzrušivější než jakákoli poloha.“
„Jani, vím že nejsi kráva. A tímhle, cos mi řekla, jsi ukázala, jak moc dobře se dokážeš vyznat v lidech. To s tou důvěrou si musím zapamatovat. To je skutečná pravda. Protože i ty orgasmy jsou falešné, mají naprosto jiný původ, než se nám snaží namluvit romantická literatura a všichni ti rádoby psychologové, co do nás horem dolem hustí, že to máme dělat jen s někým, koho opravdu milujeme. Je to jen o správně zvolené technice a naše tělo pak vyvádí neskutečné kousky. Bohužel, s naprosto kýmkoli, kdo tohle umí spustit. A při tom si přejeme, aby to, že to je tak krásné, bylo díky lásce a splynutím dvou zamilovaných duší.“
„Přesně! Jak jsme se dělaly spolu, úplně tohle jsem vnímala, to splynutí. No jo, ale také tak jsem to chtěla. Moc jsem si přála, aby to právě nějaké to splynutí bylo. Skončily jsme a já si uvědomila, jaká to byla kravina, tohle přání. Že je přece všechno úplně jinak.“
„Jani, já si myslím, že jsme se dost dobře proškolily. Tohle se učit poznávat s mužem, pochopit, že orgasmus je vlastně jen něco jako ponožka, kterou si navlékneš s různou úrovní komfortu, a u které to nicméně vždy skončí jejím odhozením, by tak snadné nebylo. Nebudu k milování přistupovat jako k něčemu nadpozemskému, ale víc jako k něčemu technickému. Jako k něčemu, co je zákeřně připravené k tomu, aby nás to oblblo. Já máti přírodě rozumím. Vědět od začátku, že to je jen nějaká chemická past, která díky správně zvolené technice uvolňuje mnohem víc endorfinů a hormonů štěstí než při jiných činnostech, tak nás nebude bavit mít děti, na projevy touhy se budeme dívat velmi rezervovaně a vlastně nás nebude bavit ani žít. Takhle máme po čem bažit, čas od času přijde odměna v podobě různě silného a různě kvalitního orgasmu a tý děvce přírodě to bude stejně úplně fuk, protože si s námi jen zahrává a sleduje vlastní, zcela zištné cíle, tedy ať nás je víc a víc.“
„To je přece strašný!“, vykřikla naštvaně Janina. „To se fakt budeme muset tvářit, že jí to žereme?“
„Jo, budeme. Jen si to ale také budeme muset díky tomu, co všechno víme, udělat snesitelnější. Jak, to teď ještě netuším.“
„Já to vidím u našich,“ navázala na mé lamentování Janina. „Jsou k sobě slušní, ale krabici s hračkama měli hodně hluboko schovanou. To nejde se domluvit na tom aspoň občas si dělat takhle hezky, jako my dvě teď? Vlastně ani nějak na sebe nesahají. Ach jo, bojím se takové dospělosti. Co vaši?“
„Také pořádně nevím, jak to teď mají. Na žádné hračky jsem jim nepřišla. Ale tak nějak na sebe každou chvíli sáhnou, taťka jde okolo mamky v kuchyni a vždy tam něco mezi nimi je. Aspoň lehké přejetí po bocích a přitažení mamky k sobě, plácnutí po zadečku nebo něco takového a ona ho zase čas od času pohladí, třeba když nese nějakou mňamku k televizi. Ale o sexu mezi nimi ve skutečnosti vůbec nic nevím. A jak jsi říkala, vzpomínám, když jsem chodila na základku, tak jsem o víkendu ráno slýchávala nějaké hluky a bylo mi jasné, co dělají. Teď už nic neslýchávám.“
„No, tak to máme pěkné vyhlídky. Pojďme k nám, ať mi nevychladneš. Musím tě porazit, abych si zasloužila ještě jednou ten tvůj Orgáč Nextleveláč!“

V tom s tou důvěrou měla Janina pravdu. Úplně si mě tím svým proslovem získala. Přestala jsem mít strach, jaké bude mít naše dovádění následky. A začala jsem se na naše společné nadcházející chvíle vyloženě těšit, stejně, jako malá holka na zmrzku. Zase jsme si vlezly do vany, ať se z venku pořádně prohřejeme, a já se připravovala zúročit vše, co jsem se až doposud v oblasti sexu naučila. Tedy ve věci úspěšného odvracení orgasmů. Musela jsem si přiznat, že dnešní večer byl hodně zvláštní. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se zbavila svých obav, a kdy jsem se konečně těšila na orgasmy s Janinou a chtěla jsem se jimi nechat unášet, musela jsem vyzkoušet, zda dokážu zastavit něco, co se zdá být nezastavitelné. Byla to pokročilá hra se sebou samou. Nebýt procházky, moje obavy by mi pomáhaly udržet se vůči Janině a orgasmům, které mi připravovala, v bezpečném odstupu. To však padlo. Takže skutečná výzva, při které nemám mnoho trumfů v rukávu. Dokážu zvládnout ovládání vlastního těla ve chvíli, kdy už mě unáší vlna k teď již neodmítanému orgasmu? A vzdorovat tomuto soustředěnému tlaku půl hodiny?
„Mari, teď budu mít svou půlhodinu a budu se ji snažit maximálně využit. Také použiji vše, co mám k dispozic. Uvidíš.“
Byla jsem zvědavá, jak začne. Zvolila rafinovaný přístup. Pamatovala si, jak jsem chtěla začít pusou a dělala jí to jazykem jako první. Podle té poslední akce si Janina určitě začala myslet, že robertky nejspíš důvěrně znám. Ale přímý tělesný kontakt je to, s čím nemám zkušenost, a čím mě může dostat. Byla to dobrá strategie. Musím přiznat, že mi to začala dělat hodně dobře. Poprvé to přicházelo tiše, jen jako lehké napětí, které se pomalu šířilo celým mým tělem. Bylo to příjemné, mně dobře známé ťukání orgasmu, abych ho pozvala dál. Jenže tentokrát jsem měla úkol – nenechat ho dorazit až na poslední metu. Snažila jsem se stát pozorovatelkou, nejen jeho pasažérkou. Vnímala jsem, jak se mi dech začíná zrychlovat a tělo napínat, jako by se chystalo na běh cílovou rovinkou. To byl první signál, že je čas začít brzdit. Jako první strategii jsem zvolila zamrznutí. Zůstala jsem v totální nehybnosti, skoro jako bych se snažila vytěsnit čas z celého našeho koutu vesmíru. Bylo to zvláštní – vlna stále ještě hučela kdesi v dálce, ale protože jsem nic dalšího nepřidávala, začala se pozvolna zklidňovat. Janina poznala, že jsem první atak ustála. Tak přidala prst a prozkoumala jím můj poševní vchod. Opakovaně. Zamrznutí nestačilo. Musela jsem se soustředit na dech. Pomalu jsem vydechovala, jako bych chtěla vyfouknout napětí z každého svalu, z každého neuronu zodpovědného za vzrušení. Představovala jsem si, jak se s dlouhým výdechem tlak v těle snižuje. Byla jsem balónkem, který sám sebe vyfukuje. Růžovým balónkem. A skutečně – strnulá ramena mi trochu povolila, břicho se uvolnilo a nohy už nebyly tak napjaté. Vydrželo to však jen chvilku. Musela jsem se soustředit na pocity, které jsem cítila dole, uvnitř. Ano, povolám na pomoc ty triky s pánevním svalstvem podle pana doktora Kegela. Zkusila jsem krok číslo jedna, stáhnout svaly pánevního dna. Samozřejmě že ne příliš silně, ale přesně tak, jako bych chtěla zadržet čůrání. Vždyť to už znáte. Mé stažení způsobilo, že se přerušila dráhu proudu, který mířil vzhůru. Ten proud se na okamžik zarazil, a místo aby se rozlil do celého těla, zůstal stát. Držela jsem to jen pár vteřin, a pak pomalu povolila, abych se dostala do relaxační fáze. Bylo fascinující sledovat, co to se mnou udělalo. Vlna, která už stoupala vysoko, se zlomila. Nezmizela úplně, ale jako by se rozplynula do jemného brnění, už ne tak naléhavého. Abych udržela klid, odvedla jsem pozornost jinam. Začala jsem si nenápadně hladit boky, jen tak, hodně jemně, spíš uklidňujícím než vzrušujícím způsobem. Využila jsem toho, že jsem měla ruce podél těla a Janina nemohla vidět, jak sama na sebe sahám. Pomohlo mi to „přeladit“ mysl – najednou jsem se soustředila na hebkost doteku, ne na napětí uvnitř. Zajímavé bylo i to, co se mi dělo v hlavě. Všimla jsem si, že když jsem myslela jen na vzrůstající vzrušení, tlačilo to dopředu. Ale když jsem si dovolila myslet na něco obyčejného – ne na ždímání hadru, ale zkusila jsem myslet na scény z filmu Život plný malérů s Pierrem Richardem, který jsem nedávno viděla na videu, vlna se začala uklidňovat. Po několika minutách jsem cítila, že tlak se opravdu rozplynul. Místo ohromného návalu jsem měla pocit jemné záře, klidu, skoro jako když se bouřka nakonec nerozprší, vítr ustane a vůkol zůstane jen tichý, odpočívající vzduch. Už mnou to, co se dělo dole, nijak necloumalo. Bylo to zvláštní vítězství. Nešlo o to, že bych popírala vlastní touhu – spíš jsem měla radost, že jsem dokázala vzít otěže do vlastních rukou a poznat, že i s tak silným proudem sexuálních emocí se dá pracovat. Když Janina dál pokračovala a hledala ten správný rytmus, dovolila jsem si pustit to dál a cítit všechno mnohem silněji, protože už jsem věděla, že si s tou hranicí mohu hrát. Že to zvládnu, ten závod mezi „teď“ a „teď ještě ne“. Byla jsem nazpátek v mém oblíbeném oddalování. A to jsem věděla, že už na mě bude Janina krátká.

„Mari, to nemá cenu. Už je to skoro 40 minut a já tě nezvládla udělat. Kde dělám chybu?“
„Žádnou chybu neděláš. Jen jsi mi pomohla lépe vyladit techniku oddalování orgasmu. To bylo, co jsem dělala tobě, vždy jsem ti to ve správný okamžik zarazila. Reagovala jsem na tvé projevy, které mi ukázaly, jak daleko jsi od orgasmu a když bylo jasné, že to na tebe jde, přerušila jsem to. Takové opakované zaražení orgasmu těsně před jeho nástupem nashromáždí sexuální energii, která při dodělání vytryskne s mnohem větší silou. Jenom jsi teď, jaks mě dělala, to oddalování neřídila ty. Podařilo se mi soustředit a řídila jsem si ho sama.“
„A to jsi panna, Mari? To už tohle všechno umíš? Jsi pekelně fikaná. Ale chci to taky umět.“
A tak jsem Janinu následující část noci zasvětila do všech těch teoretických pouček, které už znáte také.
„Mari, je pozdě, měly bychom spát. Necháš se udělat? Lízačka, ty na zádech a přidám dva prsty, na prcinu a na zadeček. Jaks mě to naučila.“
„Jasně, už to potřebuju. A nejsem neférová Nefernefernefer. Chci to od tebe. A za odměnu tě udělám zase já s technikou dvou robertků s opakovaným oddalováním, Orgáč Nextleveláč, chceš?“

Obě jsme prožily nádherné orgasmy. Byly jsme tak vyčerpané, že jsme ani nepomyslely na jídlo. Náš následující spánek byl nejen klidný, ale především šťastný.