V zámku zarachotil klíč a Jana ztuhla. V hlavě měla chaos. Je přece Ondřejovi věrná, celá ta léta ji ani nenapadlo pomyslet na jiného muže. A teď zčistajasna…nemohla uvěřit sama sobě.
Potkali se čistou náhodou. Vypadla jí z ruky taška, a než ji stihla sebrat, měl ji v ruce muž. O dost starší, nejspíš o celou generaci. Trval na tom, že jí pomůže až domů, a jí ta náhlá galantnost zaimponovala. Nebránila se ani doprovodu až ke dveřím bytu, ani když s ní ten cizí muž zcela samozřejmě vstoupil dovnitř. Nebránila se ani když jí v kuchyni bez dlouhých okolků přitiskl ke stěně a začal líbat, když se předtím pečlivě zul v předsíni a pozorně uložil tašku s nákupem, aby se nepřekotila. Nebyla schopná pochopit sama sebe, nechala ho bez odporu zajet rukama pod halenku, bez odporu čekala až rozepínání podprsenky povolí jeho rukám.
Její ruce mu začaly pomáhat vyprostit se z oblečení. Když od ní poodstoupil, s úžasem si uvědomila, že tu stojí úplně nahá na denním světle. Nikomu se takhle neukazovala, ani Ondřejovi ne. Muž se na ni díval, cítila jeho oči na svém nahém těle, jak přejíždí od prsou dolů ke klínu a zase zpět k bradavkám. Ruce se jí podvědomě cukly dopředu, aby zakryly alespoň to nejnutnější – a pak se samy zastavily v půli pohybu. Byla schopná jen polohlasně zašeptat „může sem přijít můj…..“ nedopověděla.
„Líbí se ti to ?“ přerušil ji muž. „Nee….nevím“ odpověděla popravdě. V tu samou chvíli jako by jí někdo zakřičel do ucha, až sebou cukla „Ano, chci být necudná, dnes a nikdy jindy, chci být……“ že by její dávno zasuté nevědomé já ? A pak se jí v hlavě rozsvítilo to slovo. Odmítala ho, ty ženy se jí hnusily, ale dnes ji ten nápis v hlavě nepřestával fascinovat. Budu…..KURVA !
Jenže to není bezpečné, protože můj přítel se určitě vrátí, přijde dřív, než se stihnu vrátit do té normální ženy. Nápis tepal za očima neodbytně dál „KURVA ! KURVA! KURVA !!!“ Ruce jí zvláčněly, tělo se povolilo v očekávání
A co když dřív, než…. ? Zase napětí.
Muž jí krátce vysvětlil, co když opravdu přijde. A pak za nimi zaklaply dveře ložnice.