Cítil jsem na rtech její chuť – víno, něco pikantního z oslavy, a horkost, která neměla s okolní teplotou nic společného. Ruka, která mě před chvílí skoro mateřsky cuchala vlasy, mi teď tiskla můj krk s naléhavostí, která mi brala dech.
Bylo to, jako kdybych se konečně, po všech těch letech tichého pozorování, potopil do té vody, které jsem se tak bál a přeze všechno po ní touzil. Ne jednou byla hlavní aktérkou mých "mokrých" snů. Byla to "teta" Lucie, nejlepší kamarádka mojí mámy...
Když se po dlouhé, nekonečné vteřině odtáhla, zůstala mezi námi jen milimetrová mezera. Její dech mi horce proudil přes tvář. Oči, ještě před chvílí zvlhlé smíchem, teď byly tmavé, s rozšířenými zorničkami, které odrážely jen stíny.
Dalo se v nich číst všechno.
Její touha po dalším polibku. Po mnohem hlubších představách, do kterých mě chtěla zasvětit.
Ale zároveň se v nich lesklo i to věčné „ale“.
Pochybnosti. O tom, jestli je to správné. S kým to začala. A kde.
Víno v její hlavě sice pořád ještě pracovalo, ale bylo znát, že racionální část se nevzdává. Naopak — s každou další vteřinou sílila. A právě tyhle pochybnosti, to tiché vystřízlivění, začaly neuvěřitelným tempem pohlcovat její chtíč.
Bylo mi devatenáct.
A jakmile jsem v jejích očích spatřil náznak zaváhání, udělal jsem přesně to, co by udělal každý, kdo nechtěl, aby ten okamžik skončil dřív, než vůbec začal.
Přivřel jsem oči — a tu nepatrnou mezeru mezi námi jsem tentokrát zničil já.
Chtěl jsem znovu cítit sílu našeho polibku. A hlavně jen jakkoliv přehlušit a umlčet její vzrůstající pochybnosti.
Rozechvělou rukou jsem jí přejel přes tvář do vlasů a přitom stáhl pramínky vlasů, co jí padaly do obličeje. Okamžitě přišla její odezva, když mi její tvář vtlačila do dlaně. Přitáhl jsem si ji zpět, dokud se naše rty znovu nespojily.
Tentokrát to nebylo překvapení.
Byl to souhlas, který se zoufale snažil zadupat zdravý rozum.
Její rty odpověděly okamžitě.
Ne prudce — spíš dychtivě. Tělo se jí na okamžik napjalo a pak se ke mně přisunula jen o tolik, kolik si vyžádal další polibek. Pořád jsme leželi vedle sebe, ještě skoro jako přátelé — já opřený zády o čelo postele, ona u mého boku. Naklonila se ke mně horní částí těla, sotva znatelně, jen aby byla blíž.
Jenže vášeň, která se mezi námi znovu rozhořela, byla s každým dalším dotykem rtů a našich jazyků silnější.
A stejně rychle, jako se v jejích očích objevily pochybnosti, tak zase mizely -rozpuštěné v tom, co jsme si navzájem brali i dávali. Nechávali jsme se opíjet společnou blízkostí, vášní a chtíčem, který už nebylo potřeba pojmenovávat.
Její ruka, která ještě před chvílí lehce protestovala, nakonec povolila.
S něžností, v níž bylo cosi nového - možná přijetí, možná rozhodnutí - mě pohladila dlaní po prsu a pak se zlehka svezla k boku.
Konečky jejích prstů, zakončené nehty, mi po kůži kreslily pomalé, neklidné linie. Nebyl to jeden souvislý dotek - spíš sled krátkých impulsů, které se rozbíhaly do celého těla jako vzedmutá vlna, co se nedá zastavit. Každé lehké škrtnutí, každý sotva znatelný tlak vyvolal další reakci, další záchvěv... Měl jsem pocit, že vnímám víc, než bych dokázal unést.
Pak se ty nehty na okamžik zaryly hlouběji. Ne bolestivě — spíš tak, aby mi připomněly, že je skutečná. Že tu je. A v tom pohybu jsem ucítil, jak se ke mně posunula. Pomalu, samozřejmě, bez spěchu…až se její tělo přizpůsobilo mému tak přesně, že mezi námi přestalo existovat „vedle“. Skoro na mně ležela, váha jejího těla byla důvěrná a hřejivá, a já cítil každý její nádech.
Nechala se strhávat polibky, které už dávno nebyly opatrné. Byly naléhavé, hladové, jako by se snažily dohnat všechno, co jsme si dosud odpírali. Ten pocit byl šílený — směs blízkosti, napětí a vědomí, že tohle všechno se děje teď a tady.
V mých devatenácti letech už jsem nebyl panic a Lucka nebyla první holka, kterou jsem poznal...
Ne holka ne! Byla první žena, která mě dovolila ji ochutnat - a žena s velkým „Ž“.
Až mnohem později jsem začal chápat, co všechno má za sebou. Jakého ďábla v sobě nosí, ale tu noc jsem se cítil jako chlap… Netuše, že ve skutečnosti jsem byl jen hračka ve spárech šelmy, která přesně věděla, co chce. Nedala se srovnat s žádnou z mých dosavadních partnerek.
Takřka se mě nedotkla a já jsem se topil v blažený extázi.
Každým výdechem, každým pohybem těla, každým nepatrným pohnutím víc ke mě mi dávala najevo, že přesně ví, co mi tím způsobuje - a že to dělá cíleně. Vědomě. S lehkostí někoho, kdo má situaci dávno přečtenou a drží pevně v rukou.
Když se ke mně přitiskla, málem jsem vzrušením přestal dýchat.
Tlak jejích menších, ale o to pevnějších ňader na mé kůži mě přiváděl k šílenství. A kdyby mi nezalehla volnou ruku, hrozně rád bych její nalité prso sevřel v dlani, hýčkal jej, jako by mi tím patřil aspoň zlomek té moci, kterou nade mnou v tu chvíli měla.
Její tělo se mi postupně přizpůsobovalo, jako by si mě zkoušelo osvojit. Beze spěchu. Cítil jsem, jak se jí břicho zvedá a klesá v hlubokém, vzrušeném dechu, který se neomylně přenášel i do mě. Každý její nádech mě vtahoval hlouběji do toho ticha mezi námi. A pak se její noha s jistotou, téměř samozřejmostí, posunula přes moje zkoprnělé stehna — pomalu, vědomě, bez jediné pochybnosti.
Kůže jejích stehen byla hedvábná a horká, a to teplo se pomalu a nodbytně vpýjelo do mě. Její noha se zastavila jen pár centimetrů od mého rozkroku.
Ve stejném okamžiku zesílil tlak její ruky na mém boku. Ne prudce, spíš rozhodně. A pak se s lehkostí a jistotou kočky přetočila nade mě, aniž by se naše rty na jediný okamžik od sebe oddělily. Pohyb byl plynulý, přirozený, jako by ho měla dávno promyšlený.
Najednou byla nade mnou. Opřená o ruce a kolena, uzavírající prostor kolem mě jejím vlastním tělem. Šelma, která si vybrala místo i čas - a teď držela svou kořist přesně tam, kde ji chtěla. Zahnanou do kouta, obklíčenou ze všech stran, bez jediné možnosti ustoupit… ale taky bez skutečné touhy vzdát se ji.
Jakmile dokončila svůj manévr, aniž bych to chtěl, naše rty se od sebe oddělily. Zůstal jsem tam s lehce pootevřenými ústy, jako bych byl ještě v setrvačnosti toho polibku — lačný po dalším doteku jejích rtů, který nepřicházel.
Nasedla si pevným zadečkem na moje stehna a její hlava se ode mě vzdálila jen o kousek. Na rtech jí pohrával smyslný úsměv, který završila pomalým olíznutím vlhkých rtů — jako by právě dojedla ten nejlepší zákusek svého života a nechtěla na nich nechat jedinou stopu té chuti.
V očích jí hořel spokojený žár. Pohled, kterým si mě měřila, nebyl náhodný ani nejistý. Byl to pohled ženy, která přesně ví, co ve mně vyvolala… a těší ji to.
Ruku, kterou jsem měl položenou na jejím zátylku, mi jemně stáhla dolů podél těla. A ani na okamžik ze mě nespustila oči. Pak se pomalu narovnala.
Peřina, pod kterou jsme dosud leželi, jí sjela po zádech dolů a konečně odhalila její božské, vzrušené tělo, zahalené jen do slabého bavlněného trička, které teď působilo spíš jako slib než jako krytí. Seděla mi na stehnech, uvolněná, sebejistá, s tím lehkým, pobaveným úsměvem.
Rukou, kterou mi před chvílí odložila tu mou, začala pomalu přejíždět konečky prstů po vnitřní straně mé paže. Pohyb byl líný, promyšlený, skoro zkoumavý. Z bicepsu plynule přešla na můj hrudník. Z něj mezi prsa, a pak začala prsty klouzat níž a níž, až se ocitla na mém rychle kmitajícím břichu. Celou tu dobu ten pohyb sledovala — soustředěně, s tichým uspokojením, jako by si vychutnávala každou reakci, kterou ve mně vyvolávala.
Naklonila hlavu a usmála se tím tichým, důvěrným úsměvem.
"Vždycky jsi byl hodnej kluk,“ řekla měkce.
"A ne jednou jsem si představovala, jaké by to bylo… kdybyb ses na chvíli přestal snažit být hodný.“
Její pohled lehce potemněl, zpomalil, ale nebyl tvrdý — byl spíš hladový. Jako když se zvíře přiblíží blíž, než je bezpečné, ale pořád se nedotkne.
"Chci tě“ dodala tiše, skoro uklidňujícím hlasem.
"Chci tě skutečného... snů už bylo dost“
Na rtech se jí objevil úsměv, ve kterém bylo víc chtíče než něhy - ale přesto obojí.
Lucčiny oči sjely dolů, kde se pod látkou boxerek jasně rýsovala moje mužnost. Pohled byl tak intenzivní, až jsem cítil, že se mi na kůži pod dotykem jejích očí objevuje husí kůže. Potom její ruka pomalu následovala tu tichou, neviditelnou linku oči, dokud její prsty lehce nenarazily na vrchol mé uvězněné touhy pod napnutou látkou boxerek. Dotek byl prchavý, ale zasáhl jako elektrický šok.
Jemný dotek její dlaně se prohloubil. Její prsty se pomalu rozdělily a klouzaly dolů podél celé mé pýchy pulzující pod látkou a mapovaly celý můj vzrušený klín až k pevnému kořenu. Potom ruka změnila směr i rychlost. Přejela přes její stehno, až narazila na lem jejího volného trička, které měla na sobě. Uchopila látku a jediným, plynulým tahem si tričko přetáhla přes hlavu a nechala ho dopadnout za zády.
V tlumeném pouličním světle, které se linulo zvenčí, se mi odhalilo to, co jsem si vždycky jen představoval: její dokonalé, krásné, pevné a kulaté poprsí.
Její hrudník dýchal pod závojem stínů a světla, a já jsem viděl, jak se její bradavky, usazené do malých dvorců, okamžitě zježily chladem a očekáváním.
Nechala mě se dobře podívat a pohled to byl ohromující.
Měla nádherné, udržované tělo, které by jí mohla závidět leckterá holka o dvacet let mladší. S neodolatelnou touhou se jí už konečně dotknout jsem ji pohledem hltal, až jsem se dostal k jejímu měkkému bříšku.
Až v ten moment mi došlo, že tam, kde bych očekával kalhotky, nic není. Celou tu dobu na sobě měla jen to tričko.
Seděla mi na stehnech a já nyní dokonale viděl, jak se pod podbřiškem temně rýsuje úhledný, upravený malý trojúhelníček. Byla to ta nejintimnější a nejlákavější podívaná.
Pocítil jsem horkou vlnu touhy.
V tu chvíli jsem si všiml, že ve slabém světle je vidět vlhký lesk, který se linul ze srdce její prcinky, jasně prozrazující, jak moc ji náš tichý tanec vzrušuje.
Když se i ona dostatečně nabažila mého chtivého a obdivného pohledu, svezla se znovu na čtyři a pomalu se přiblížila k mému obličeji.
S tichým zavrčením, které v jejích ústech znělo neskutečně sexy, zašeptala: "Nikdy by mě nenapadlo, že ho máš tak..." s mlsným úsměvem se odmlčela "takovýho Pájo“
S touhou přitiskla rty na moje, následované zkoumavým, vlhkým tancem jazyků.
Pomalu se přiblížila i tělem a natočila svůj zadeček tak, aby její žhavé nahé lůno směřovalo přímo k mému ztopořenému klínu...
