Dveře mučírny se s tichým zapraskáním zavřely za Evou, její kroky postupně mizely v chodbě nahoru. Lenka zůstalá stát uprostřed místnosti, ovladač k pásu cudnosti pevně sevřený v dlani, jako by vážil tuny. Červené světlo vrhalo na její tvář dlouhé stíny, zdůrazňující tenký, spokojený úsměv, který se jí rozlézal po rtech. Otočila se k Jardovi, který stále klečel na studené betonové podlaze, ruce za zády, tělo pokryté lepkavým potem a stopami po slzách.
„No tak, Jardo,“ pronesla Lenka sladce, jako by mluvila s neposlušným dítětem. „Pojď, postav se. Máme před sebou dlouhý den.“ Její hlas zněl klidně, ale v něm se skrývala ocelová rozhodnost. Když Jarda nehnul ani svalem, Lenka pokrčila rameny a švihla ho rákoskou přes stehna. Praskavý zvuk se odrazil od zdí, následovaný Jardovým zadušeným výkřikem. „Nebo tě mám táhnout za vlasy?“ zeptala se, když se sklonila, aby mu zašeptala do ucha. „Eva mi řekla, že si s tebou můžu hrát, jak chci. A já miluju poslušné kluky.“
Jarda se s námahou zvedl na nohy, kolena se mu třásla, ale poslechl. Lenka ho chytla za paži a strčila ho směrem ke kříži uprostřed místnosti – kovové konstrukci s pouty na zápěstí a kotníky. „Ruce nahoru,“ přikázala a ukázala na příčné břevno. Když váhal, stiskla tlačítko na ovladači. Elektrický impuls projel Jardovým tělem, zkroutil ho v křeči, až se mu z úst vydralo chraplavé zasténání. „Další pokus?“ zeptala se Lenka, zatímco mu prsty přejížděly po nahém břiše. „Nebo už budeš hodný?“
Jarda zvedl ruce a nechal se přivázat. Kovová pouta sevřela jeho zápěstí a kotníky, natáhla ho do kříže, až se mu svaly napjaly k prasknutí. Lenka obcházela kolem něj, prsty jí klouzaly po jeho nahém těle, jako by hodnotila kořist. „Tak,“ začala, když se zastavila před ním, „chci slyšet vše. Jak ses s Evou seznámil? A nezkoušej mi lhát, Jardo. Eva mi řekla, že umíš být velmi kreativní, když jde o výmluvy.“ Její prsty se zastavily na jeho hrudi, nehty se lehce zabořily do kůže.
Jarda polkl. „P-přes Jitku,“ vykoktal. „Eva… Eva je kamarádka mé ženy. Pracuje u ní v butiku. Byly… jsou nejlepší kamarádky.“ Jeho hlas zněl ochraptěle, každé slovo ho stálo úsilí. Lenka se usmála, jako by to bylo přesně to, co chtěla slyšet. „Aha. Takže jsi ji znal dávno předtím, než ses ocitl tady, že?“ Zeptala se a prsty jí sjely níž, až se dotkly okraje pásu cudnosti. Jarda sebou trhl, ale nemohl ucuknout. „Ano,“ přikývl. „Ale nic… nic mezi námi nebylo. Dokud…“
„Dokud co?“ Lenka stiskla tlačítko. Jarda zavyl, tělo se mu napjalo v poutech, když ho proud projel jako oheň. „Dokud co?“ opakovala, když pustila tlačítko, ale nechala prst na něm, připravená znovu stisknout.
„Dokud… dokud neudělala ten večírek u nás doma!“ vykřikl Jarda, sliny mu stékaly po bradě. „jitku opila a dala jí,prášky na spaní! Pak šla za mnou do ložnice a začala mě svádět, měla mě na videu!“ Jeho hlas se zlomil, vzpomínky ho dusily jako pěst. „Vydírala mě! Řekla, že když nebudu poslušný, pošle to Jitce! A pak… pak mě donutila dělat vše!“
Lenka se zasmála, vysoký, téměř dětský smích, který zněl v té temné místnosti jako zvon. „Ach, Jardo“ řekla a pohladila ho po tváři, „ty jsi ale slaboch.“ Její ruka sjela níž, až sevřela jeho ochablý penis přes pás. „A co Jitka? Ta o tom nevěděla? Nebo jsi jí lhal, jako všem ostatním?“ Její prsty sevřely pevněji, až Jarda zasténal.
„N-ne! Neřekl jsem jí nic!“ Jarda se pokusil vytrhnout, ale pouta ho držela pevně. „Prosím… prosím, nedělej to. Už jsem ti řekl všechno!“
Lenka pokrčila rameny a šlehla ho rákoskou přes stehna. Červená čára se okamžitě objevila na jeho kůži, následovaná krůpějí krve. „To není vše, Jardo,“ řekla chladně. „Chci vědět vše. Jak dlouho jste s Jitkou spolu? Kde jste se seznámili? A proč, kurva, jsi jí to neřekl sam, že tě Eva vydírá?“ Každá otázka byla doprovázena dalším švihem, až se Jarda začínal svíjet v poutech, kůže mu hořela a dech se mu zrychloval.
„Patnáct let!“ vykřikl nakonec, slzy mu tekly po tvářích. „Seznámili jsme se na střední! Byla… byla dokonalá! A já… já jsem to všechno zničil!“ Jeho hlas se zlomil v pláč, ale Lenka neměla soucit. Přistoupila blíž, až se jejich těla téměř dotýkala, a zašeptala mu do ucha: „Ne, Jardo. Ty jsi nic nezničil. Eva tě jen ukázala, jaký opravdu jsi.“ Její ruka sjela na jeho stehno, kde se právě tvořila čerstvá modřina. „Slabý. Podřízený. Patetický.“
Jarda zavřel oči, ale nemohl uniknout. Cítil, jak mu Lenčina ruka klouže výš, až se dotkla pásu cudnosti. „Eva mi řekla, že ti ho můžu sundat,“ zašeptala. „Ale jen když budeš opravdu poslušný. Tak co, Jardo? Chceš mi ukázat, jak umíš být hodný?“ Její prsty se dotkly tlačítka na ovladači, ale tentokrát ho nestiskla. Čekala.
Jarda se třásl. Věděl, že nemá na výběr. „Ano,“ zašeptal, jeho hlas byl jen stínem toho, čím býval. „Udělám cokoliv.“ Lenka se usmála, vítězoslavně, krutě. „To jsem chtěla slyšet,“ řekla a její prsty konečně opustily ovladač. „Ale nejdřív…“ Zvedla rákosku a přejela mu jí po hrudi, až se zastavila u jeho bradavky. „… si ještě trochu pohrajeme.“ano Lenko
