Byl to klasický zimní den. Já se vracela z práce na byt a opravdu sem netušila co mne potká. Jak bych řekla, skvělé překvapení.
Stála jsem na zastávce a viděla jak se přibližuje šalina č. 12. Už jsem byla natěšená že brzy budu v posteli. Strategicky jsem nastoupila do zadního vozu, abych pak přeskočila rychle na další šalinu, která jela směrem k místu kde bydlím.
V pohodě a klidu jsem nastoupila, ale už se mi cosi nezdálo. Tak jsem se rozhlédla po šalině a skoro se mi srdce zastavilo. Byl tam on, pan Dokonalý. Upřímně jsem úplně zmrzla na místě a k tomu dostala infarkt.
Nenápadně jsem se dívala všude možně, ale lákalo mne to šíleně se dívat na jeho odraz. Byla jsem v sedmém nebi vidět jeho úsměv.
Prostě když si to tak vezmu, ta chemie je velice silná věc. Pokaždé když se naše pohledy měly střetnout, tak jsem uhla pohledem. Byly to opravdu nejdelší tři minuty v mém životě.
Pořád jsem se musela kochat jeho krásou a hlavně ty jeho upřímné oči barvy modro zeleno šedé.
Doufala jsem že se zastaví čas a budeme tam jen my dva a nikdo jiný. Toužila jsem v ten okamžik na obejmutí a pusinku. Moje mysl pracovala na sto procent a čekala jsem na zázrak, který nepřišel. Tak silná chemie a chuť po tom druhém.
Popravdě bych nejraději po něm skočila a vzala si jej jak nikdy. Bylo to po dlouhé době a stejně jsem cítila, to co nikdy s nikým jiným. Extrémně silná chemie, která nás táhne k sobě. Nikdy mne to k nikomu tak moc netáhlo.
Byla to hra se sebou samou, zase jsem pocítila motýlky v bříšku a hlavu prázdnou a přitom plno myšlenek v podvědomí. Měla jsem chuť jej obejmout a pomilovat upřímně.
Vždy když pomyslím na to, že jsem mu byla tak blízko a přitom tak daleko, mám chuť ten okamžik stále opakovat znovu a znovu. Chci cítit tu energii lva a moji chuť znovu žít naplno.
Kdyby bylo možné, tak bych nejraději byla jen já a on a nikdo jiný. Ale zmohla jsem se jen na to zdrhnout na další tramvaj.
Milovat je opravdu krásné ...
