Cestou do práce chodím kolem kosmetického salónu se zaměřením na depilaci a péči o pleť. Občas vidím elegantní ženu, jak vchází dovnitř. Nebo naopak vychází, celé zářící a jako znovuzrozená. Jelikož už nejsem nejmladší a na tváři se mi objevily první vrásky a podivné šupiny, začala mi v hlavě klíčit myšlenka, že bych do salónu zašel a paní kosmetička by mi zkontrolovala pleť a doporučila vhodné produkty k péči o ní. Stejně tak by mi mohla pomoct zbavit se nežádoucích chloupků na určitých místech. Nicméně jelikož je salón určený hlavně ženám, tak mi vždy přišlo trochu trapné si tam domluvit termín.
Jednoho krásného, slunečného, ale mrazivého rána si to štráduji opět okolo onoho salónu, když v tom se otevřou dveře. Instinktivně zastavím a sleduji designové židle světle zelené barvy spolu s malým stolečkem, na kterém trůní váza plná gerber - ach, mé oblíbené květiny! Chvíli stojím ve vchodu, hypnotizovaný tímto půvabným obrazem, když zevnitř slyším: “Haló, je tam někdo? Pojďte klidně dál, ale zavřete prosím dveře, venku je zima.”
To mě trochu poleká - jak jen mohla vědět, že tady stojím? A proč tam vlastně pořád stojím? Přemýšlím, že se potichu vytratím, přece spěchám do práce. Ale něco mi říká, že bych měl jít dál; že dveře se neotevřely jen tak náhodou. Možná to byl osud, který mě sem dovedl. Kdo jsem, abych se s ním hádal? Snad ničemu nevadí, když se tady chvíli zdržím, říkám si. Vždyť v práci mě dnes ráno nic zásadního nečeká. Nadechnu se tedy a jdu dál, přičemž jako slušný hoch pozdravím: “Dobrý den.”
Jako první mi zrak sjede na židli uprostřed místnosti - tato je mnohem větší, polohovatelná a olivově zelená. Vypadá dost pohodlně, pomyslím si. Všimnu si, že v zrcadle vidím svůj odraz - jak by taky ne, když celá stěna naproti židli je vlastně jedno velké zrcadlo! Dává to prostoru zajímavou, ale i tajemnou atmosféru. V duchu se ptám, k čemu tady je? Vždyť by stačilo standardní zrcadlo jako u kadeřníka. Jak se později dozvím, má tu ale svůj poměrně jasný účel.
Až se pokochám zrcadlovou síní, nasvícenou zelenkavým světlem, zaměřím pozornost na ženu, sedící v rohu místnosti. Dlouhé černé vlasy jí padají k odhaleným ramenům a květované šaty po kolena dávají vyniknout jejím dlouhým, štíhlým nohám a elegantním útlým pažím. Dekolt jí zdobí náhrdelník z lučního kvítí, nenápadně směřující pohled k dvěma bujným vnadám. Ty mě natolik zaujmou, že na ně beze slova několik vteřin (s)prostě civím. “No dobrý den, pane, vás bych tady nečekala,” vytrhne mě melodický hluboký hlas z transu. “Co pro vás mohu udělat?” zeptá se zvědavě.
“Ehm, no, já se jen tak dívám,” snažím se ze sebe vysoukat. “Viděl jsem otevřené dveře. Každý den tudy chodím do práce, tak mě jen zajímalo, jak to tady vypadá,” vysvětluji dále.
“Aha, rozumím. No když už jste tady, co by vás zajímalo?” snaží se dále vyzvídat.
“No víte, všiml jsem si, že mám trochu vrásky. A na pleti se mi občas objeví něco bílého, nevypadá to moc hezky. Tak jsem si říkal, jestli by se s tím dalo něco dělat,” řeknu popravdě.
“Tak to jste na správné adrese, pane. Ráda se na to podívám, tak si prosím sedněte,” pobídne mě iniciativně.
“Jé, děkuji, rád bych, ale na jak dlouho to bude? Musím totiž do práce,” zeptám se nejistě.
”Nebojte, bude to jen chvilička, a pak se domluvíme, co s tím dál,” odpoví sebejistě.
Odložím si tedy batoh, vysvléknu kabát a uvelebím se v tom křesle, které mě zpočátku tak zaujalo. “Ještě prosím sundat brýle,” ozve se za mnou a dvě jemné ručky mě jich hbitě zbaví. “Tak se na vás podíváme,” řekne si spíše pro sebe. Nejdříve mě zkoumá v zrcadle z dálky, potom se přesune přede mě, předkloní se a pozorně mě sleduje. To mi poskytne luxusní výhled na její výstřih a kytičkový náhrdelník, který se vlivem gravitace spustí dolů. Všimne si mého pohledu a pobaveně se uculí. Naštěstí nic neřekne, to by bylo dost trapné, oddechnu si.
Po chvíli ticha, kdy se oba dva navzájem zblízka poznáváme, vyrukuje se svým hodnocením: “Ano, máte jemné vrásky, jak jste říkal. To je holt věkem, s tím si nedělejte starosti. Aby ale vaše pokožka zůstala déle mladá, je potřeba ji chránit před UV zářením. Toho lze docílit používám krému s SPF faktorem. Ráda vám doporučím ten vhodný, obsahuje navíc vitamín E a kyselinu hyaluronovou, která vrásky trochu vyhladí. Pokud ho budete používat pravidelně, vaše pleť bude jemná a svěží,” vysvětlí mi.
“To zní dobře, děkuji za radu. A co ty bílé šupiny, to je co?”, zaujatě se zeptám.
“Máte pravdu, na některých místech máte pleť hodně suchou, nevypadá to pěkně. Tohle jsem už někde viděla…” zamyslí se nahlas.
”Není to snad nic vážného?” zjišťuji nervózně.
”Ale ne, to se nebojte,” uklidní mě. “Asi to bude narušená kožní bariéra. Používáte nějakou kosmetiku?” zeptá se věčně.
Tak, a už je to venku - myslí si, že jsem metrosexuál. Neměl jsem sem vůbec lézt. Horečně přemýšlím, co odpovědět.
Zjevně vidí paniku v mých očích: ”Nemusíte se bát, klidně mi to řekněte,” pobídne mě.
”Noo, koupil jsem si gel na obličej, četl jsem na internetu, že se to má používat. Možná je pro mě nevhodný?” zamyslím se.
”Je to možné, to se občas stává. Jsem ráda, že máte zájem o svou pleť, to se u mužů moc nevidí. Jen jste asi zvolil špatnou značku. Zkusíme tedy něco jiného a uvidíme, jestli to pomůže,” říká povzbudivě.
”To zní dobře, snad to ale nebude moc drahé, nejsem zvyklý utrácet za takové věci,” doplním s úsměvem.
”Haha, chápu. Žádný strach, dám vám jen nějaké vzorky a ty jsou zadarmo,” vysvětluje trpělivě.
“Jejda, to už je hodin, měl bych jít. Co jsem dlužný?” zeptám se ze.
”Ale prosím vás, to bylo jen pár minut, to nestojí za řeč,” odbyde mě pobaveně. Podá mi brýle a já zase vidím dokonale ostře. Je nádherná, pomyslím si v duchu. Kéž bych s ní tak mohl strávit více času. “Můžete se postavit, dám vám nějaké ty vzorky,” oznámí mi. Já poslušně vstanu a zatímco se shýbá ke skříňce, obdivuji její zadeček, svůdně vyšpulený směrem ke mně. To je teda něco, výsknu si v duchu a představím si, jak jí vyhrnu šaty a pořádně jí přes něj plácnu.
“Už to mám,” ozve se zezdola. To už ale moje představivost běží na plné obrátky. Než se naděju, udělá se mi v kalhotech boule. Zrovna když si s hrůzou začínám uvědomovat, co se to stalo, otočí se, přistoupí ke mně a v ruce drží několik tub: “Tady máte, zkuste a uvidíte, jestli to pomůže.” Převezmu je od ní a všimnu si, že sjede pohledem směrem k mému rozkroku a pobaveně řekne: “Jsem ráda, že se vám u mě líbilo. Když budete chtít, přijďte zas. Musíte se ale předem objednat, obvykle mám dost plno. Chcete rovnou další termín?” zeptá se mě napřímo.
Nervózně polknu, snad neviděla tu bouli v kalhotách, říkám si. Přemýšlím, zda se riskovat další setkání s ní, když i pouhý pohled na ni se mnou dělá tohle - co bude, až se mě dotkne? To abych si vzal silnější trenky! Podvědomí ale rozhodne a vysloví za mě: “To asi bude nejlepší, rád bych se toho problému zbavil. Co takhle zítra v pět odpoledne, měla byste volno?” navrhu.
”To vypadá dobře,” podívá se do diáře. “Jak si vás tam mám napsat?” zeptá se.
”Tomáš Veselý, prosím pěkně.” “Dobře, děkuji. Lenka Olejníková, těší mě pane Veselý,” podá mi ruku a mým tělem proběhne vzrušení: Tak přece jen se jí dotknu už dnes. Podáme si ruce. Cítím její jemnou pokožku, jak se dotýká mé. Má překvapivě silný stisk, všimnu si. Po chvíli se naše ruce vzdálí a na dlani mi zůstane jen vzpomínka na ni.
Rozloučíme se a já pomalu vyrazím směrem do práce. Cesta mi trvá déle než obvykle. Jako ve snách kráčím ranním městem, jeho ruch jako by se mě netýkal, v myšlenkách se vracím pořád zpět do kosmetického salónu, kde jsem se setkal s Lenkou, magickou bytostí s květy na hrudi. Když vstoupím do kancelářské budovy, příznačně nazvané palác Flóra, již se nemohu dočkat zítřka. Poprvé na kosmetice, to bude žůžo. Když jedu výtahem nahoru, tak si uvědomím: Vždyť mám úplně mokré trenky! Náhradní sebou ale nemám a tak mi nezbývá, než celý den strávit ve sladkých šťávách své ranní rozkoše.
Zpátky z práce, celý natěšený na zítřejší dobrodružství, se stavím v drogerii a koupím si pěnivou kouli do vany. Večer si napustím horkou vodu a za melodického zvuku syčící pěny si v duchu přestavím paní Lenku, jak tu je se mnou. Vzruší mě to natolik, že se můj malý penis postaví a začne z něho téct průhledná šťávička. Abych předešel problémům zítra, vezmu to do svých rukou a pomalu si ho vyhodím. Když se blížím vrcholu, zavřu oči a pošeptám: “To je pro tebe, Lenko, sperma je prý dobré na pleť.”
