S přítelkyní to byli naše první Velikonoce, netušil jsem, co mě čeká a co ve mně spí…Lucinka vždy byla spíš taková cudnější až upjatá, akurátní, taková ta poslední panna v ročníku, co klame tělem. Sexy, ale upjatá. Je jí 18 jsme spolu od jejich 16 ti, ale její postel jsem měl tu čest poznat až nedávno, ale co si budeme, jako by ona určovala, jestli něco bude a kdy. Takže si občas připadám jak nadržený panic, její klín jsem navštívil, do by se dalo napočítat na prstech 2 rukou zatím. Proto mě letošní Velikonoce tak zaskočily.
Lucinka opravdu vždy klamala tělem, od jisté doby po ní kluci pálil včetně mě, ale vždy narazili, její matka jí i starší dceru držela vždy celkem zkrátka, teď na Lucinku dohlíží spíš Michaela, celkem mi to leze na nervy. Je jí 24 nos nahoře upjatá jak jeptiška, ale sexy, to mají obě sestry společné. Na letošní Velikonoce jsem se těšil, měli jsme být s Lucinkou sami, ale nakonec to dopadlo poněkud jinak. Měla směnu, pracuje na recepci hotelu na brigádě a neodolala svátečnímu příplatku. Rád jsem nebyl těšil jsem se, že by snad číslo toho, kdy bych byl „připuštěn“ zase o něco stouplo, že mi na hlavě začne klíčit zárodek paroží jsem nečekal.
Na Velikonoce jsem se těšil, většina vrstevníků měla naplánované rande po koledě, ale já šel trapně k potencionální tchýni a švagrové, ale s jistím ostychem víc jak na „hody hody“ jsem se nezmohl, Michaela se u toho navít tvářila spíš tak, že bych zasloužil já 25. Lucinku jsem šel vyzvednout před 12 tou do práce, vládla hotelové recepci jako královna, když jsem se sápal za stůl recepce poplácat Lucinku po prdelce jen zasyčela…padej tady nemáš co dělat, odsekla a věnovala se příchozím hostům.
Sedl jsem si vedle recepce a pozoroval cvrkot hotelu, byl jsem na Lucinku hrdý jak vše zvládá, odbavovat hosty v angličtině.
Když se konečně blížil konec směny, byl jsem jako na trní, doufal jsem, že mě pozve k sobě a po delší době mi Lucinka rozestele svou postel a já si udělám v pomyslném deníčku další čárku k těm několika, co tam už jsou.
Seděl jsem tam jak pecka, všiml jsem si, že kolem recepce občas prošel muž, skoro dva metry, sako, džíny, pokaždé, když prošel Lucinka znatelně znervózněla takovou ji neznám, ze mě takový respekt tedy rozhodně nemá, říkal jsem si.
Konečně se blížila 12 ta hodina a Lucinka se pomalu začala chystat na konec směny, přišel jsem k ní a naklonil se a chtěl ji dát alespoň pusu ale zasyčela „jsem v práci ještě“ a odsunula mě. Zazvonil telefon, když mluvila, znatelně se změnila, znervózněla. Za tu dobu už poznám, když jí něco rozhodí. Položila telefon. Šéf, řekla nervózně, po směně se mám zastavit.
Konečně padla 12 tá hodina a Lucinka si uklidila kabelku a s jejím obvyklým stylem „jdeme“ zavelela a vydali jsme se před odchodem z práce za panem ing Petrem, nadřízeným Lucinky. Lucinka se před příchodem upravila, k mému překvapení se lehce domalovala včetně rtů. Přišli jsme k jeho kanceláři, direktivně ukázala, abych si sedl vedle dveří do hlubokého křesla, poslechl jsem, Lucince neumím odporovat. Je jemná, ale když chce, je jak generál. Zaklepala, chvilku se nic nedělo, začal jsem doufat, že už odešel, když už jsem si myslel, že půjdeme pryč, otevřely se dveře a v nich 2 metrový pan ing Petr. Dobré poledne Lucie, řekl docela ostře. Na mě se podíval, jak bych byl otravný hmyz a pozval Lucinku do kanceláře, dveře zavřel jen na půl. Bylo ticho, slyšel jsem jen útržky slov.
Po chvilce jsem uslyšel Lucinky cudný hlas v rozpacích…nebylo pořádně slyšet, jen jako by stud ostych. Nerozuměl jsem pořádně ani slovu. Nevydržel jsem to po chvilce jsem se zvedl a nakoukl do polootevřených dveří kanceláře. To, co jsem uviděl, doslova se mi zastavilo srdce. Pan ing Petr stál vedle svého stolu a pleskl Lucinku po zadečku v riflích, následoval pohyb, kterým rozepl Lucince zip a knoflík a jen tak řekl, odlož si, hned! Díval jsem se jako ve snu, rudá Lucinka pana ing Petra rudá, jak třešeň beze slova poslechla, jen špitla Ano pane inženýre.
Stál jsem ve dveřích a sledoval, jak se souká z kalhot a skládá je a pokládá na jeho stůl. On se jen tak pousmál a pleskl ji po zadečku v prádle, Lucinka vypískla a nadskočila. Ale pane inženýre! Snad se mu to o to víc líbilo, jak se stydí a neví, co s rukama, stála před ním v jeho kanceláře v prádle a košili co sotva skrývala polovinu jejího prádla.
Otevřel šuflík a vyndal proutek, dostala pohlavek a ukázal, že exekuce proběhne na křesle. Sedl si na něj a užíval si Lucinky stud vztek, ale i oddanost, jako by ji hypnotizoval, ale vlastně i mě, sledoval jsem jako ve snu, jak si užívá pohledy, které mají patřit jen mě. Kdyby jen pohledy, pevně Lucince stiskl dlaň a jak mladý stromek Lucinku ohnul o křeslo, na kterém seděl, poprvé pleskl na kalhotky, ale i to stačilo, aby Lucinka zasyčela. Pane inženýre AU! Nevydržel jsem to, vběhl jsem do kanceláře a neuměle, trapně zakřičel „co to děláte“ to nesmíte! Lucinka se otočila, zastyděla se, ale i tak se na mě stihla rozzlobit a pohledem se mi snažila dát najevo abych vypadl.
Pan ing Petr byl ale jiného názoru, odsunul Lucinku, udělal několik rychlých kroků ke mně, dal mi pohlavek a odvedl do rohu. Tady si klekneš a do rohu se dívej moulo! ANO PANE! Nechápu proč, ale poslechl jsem ho, klekl sem si, dal ruce za záda a tupě se koukal na parkety. Pan ing Petr se vrátil za Lucinku, už nečekal netroufl jsem se otočit, jen jsem tušil a nebyl jsem daleko od pravdy, vrátil se k Lucince roztrhl ji kalhotky, které sem ji koupil a hodil ji ke mně do rohu, zachytili se o moje rameno, zachvěl jsem se. Voněly parfémem Lucinky.
Lucinka zakňourala a a pak poprvé jsem uslyšel Lucinky zasténání. Proutek začal úřadovat na zadečku mojí lásky, pan inženýr přesně věděl, co dělá. Nepáral se s mou Lucinkou jeden švih proutku následoval druhý. Lucinka postupně sténala, rozhodně víc, než když mi dovolila i ní přespat. Intenzita, s jakou maloval na její zadeček se zrychlovala, neodolal jsem když jsem doufal, že mě nevidí, trochu jsem otočil hlavu. Byl to ponižující i pohled pro bohy, takový to byl pohled, Lucinku svlékl úplně, svlečená mu ležela přehnutá na klíně a on zkušeně uděloval proutkem velikonoční výprask na holou. Lucinka jemně sténala, rudá jak květ, ale neucukla.
Pan inženýr Petr odložil proutek a pokračoval rukou, vlastně oběma. Jednou rukou pleskal rudý zadeček, který byl zlískaný o to víc Lucinka sténala, ale druhá ruka, jako by naznačovala, co mě i Lucinku čeká, druhá ruka trápila Lucinky pipinku….
Najednou přestal, vypadni, oba vypadněte! Zvedl jsem se a rychle jsem se snažil odejít, rychle jsem sebral Lucinky oblečení. Vařilo se to ve mně. Nechal Lucinku nahou zlískanou před kanceláří jako by nic. Pomáhal jsem Lucince se obléct, ta mě i přes to stihla komandovat ať se jí nepletu pod ruce. Cestou domů jsem Lucinku držel za ruku. Přespat jsem mohl, ale nedala mi.Ležel jsem na karimatce a Lucinka v posteli. Kdy má zase směnu jsem se neodvážil zeptat. Byla jiná komisnější než jindy a přitom s tím bolavým zadečkem jako by krásnější. Když si v kuchyni při večeři sedla na židli a nadskočila, zastyděl jsem se. Sestra Michaela i její matka si všimly a rýply si to musela být pomlázka, jako by ale tušily, že moje práce to nebyla….
