Noc pohltila zbytek dne a do ložnice padla úplná tma. V tom okamžiku skončil běžný svět a začal platit řád, který určovala ona. Paní.
Její hlas byl klidný, ale nesmlouvavý, když mu udělila první rozkazy. Směl si obléct jen sukni. Než se stihl probrat z pocitu chladu, kolem krku mu zacvakl obojek a oči mu přikryla neprůhledná páska. Svět se smrskl jen na zvuky a doteky. Posledním vjemem z ložnice byl roubík, který mu pevně ucpal ústa, a paní mu přes ně ještě přelepila pásku. Ztratil možnost mluvit, ztratil možnost vidět.
Paní ho vzala za vodítko a vedla ho tmou. Slyšel šustění listí, cítil chladný noční vzduch na kůži. Vedla ho dolů, dál od domu, až tam, kde přes den sedávaly děti – k dětskému pískovišti. Podle vůně vlhkého písku poznal, kde přesně je.
„Klekni si. Na čtyři,“ ozval se nad ním její hlas.
Poslechl. Kolena se mu zabořila do chladné země. Pak kroky paní utichly. Nechala ho tam samotného, bezmocného, vystaveného nočnímu tichu. Každá vteřina v naprosté tmě se zdála nekonečná.
Když se kroky znovu přiblížily, ucítil její váhu, jak se mu posadila na záda. Sukně mu vyjela nahoru a odhalila kůži chladnému vzduchu. Než se stihl nadechnout, vzduchem zasvištěl proutek. První rána zasáhla citlivé místo na koulích. Tělem mu projela ostrá, pálivá bolest, která s každým dalším šlehnutím sílila. Po několika ranách cítil, jak se mu v intimních partiích prudce rozproudila krev, kůže pálila a pulzovala horkem.
To ale byl teprve začátek. Paní sáhla do přinesené tašky a vytáhla čerstvé kopřivy. Bez váhání je přitiskla přímo na prokrvenou, zranitelnou kůži. Ostré popálení kopřivami se smísilo s bolestí po proutku v intenzivní, paralyzující koktejl vjemů. Vydal ze sebe jen tlumený ston, který neprošel přes pásku na ústech.
Když byla paní s touto fází spokojená, vstala z jeho zad. Následovalo několik rychlých, tvrdých ran proutkem přes zadek. Pak ucítil její ruce, jak mu pevně roztáhly půlky, a prostor mezi nimi vyplnila další dávka pálivých kopřiv.
Ozvalo se zašoupání židle. Paní se posadila těsně před něj. Natáhla se, strhla mu pásku z úst a vyndala roubík. Neměl ale čas na oddech ani na stížnosti. Okamžitě se před ním ocitlo její tělo, připravené k akci.
„Uspokoj mě. Pořádně,“ zněl tichý rozkaz.
Zatímco jeho jazyk plnil její přání a snažil se ji přivést k extázi, každé pohnutí těla mu připomínalo kopřivy, které musel celou dobu svírat mezi půlkami. Bolest a rozkoš se v té chvíli slily v jedno.
Teprve když byla paní naprosto spokojená, přišla úleva. Dovolila mu kopřivy vyndat. Chytila ho za obojek a tichou nocí ho odvedla zpátky domů. V bezpečí ložnice z něj sundala pouta i sukni. Bez jediného dalšího slova se směl schoulit do postele, kde ho vyčerpáním okamžitě pohltil hluboký spánek.
