Nedávno jsem tu sliboval pohádku na dobrou noc, tak plním slovo. Tady je Šípková Růženka trochu jinak. Přeju příjemnou zábavu!
Riven Vale
Všichni znáte tu starou, otřepanou pohádku o princezně, která se píchla o vřeteno, na sto let usnula a pak ji musel zachraňovat nějaký zjemnělý princátko nevinným polibkem.
No, já vám lhát nebudu. Podle mého se to stalo trochu, ale opravdu trochu jinak.
Dvorní kronikáři si to tehdy hrozně přikrášlili, protože napsat starému králi do hlášení, že jeho dcera dostala v zámecké chodbě pořádně naloženo od obyčejné stráže, by znamenalo okamžitou jízdu na popraviště.
Skutečnost byla mnohem žhavější a o dost vtipnější. Růženka se totiž o donedávna zakázaný „trn“ napíchla kvůli vlastní drzosti, zvědavosti a nezkrotnému vzrušení. A stalo se to naprosto nechtěně.
Růženka byla princezna krev a mlíko, ale hrozně rozmařilá. Jednoho parného letního odpoledne se nudila a prolézala odlehlé zámecké chodby, kam slunce pralo skrz vysoká okna a vzduch se tam tetelil horkem tak, že by se daly na brnění smažit vejce. V tom nejvzdálenějším koutě, kde chladil stín kamenné zdi, našla sedět statného mladého strážného Janka. Janek měl těžkou halapartnu ležérně opřenou o rameno, hlavu zvrácenou dozadu a naoko tvrdě spal.
Protože ale v celém hradu vládlo nesnesitelné, dusné horko, měl úplně rozepnuté kožené kalhoty, aby kůže mohla dýchat.
Růženka ho chtěla původně jen nějak pozlobit, ale pak si všimla jeho poklopce. Dostala hříšný nápad – drze mu ho rozepnula a vyndala jeho chloubu ven s tím, že ho tak spícího nechá a zítra se mu vysměje.
Jenže v tu vteřinu Růženka ztuhla a divoce vyvalila oči. Srdce jí okamžitě vyskočilo až do krku. Z rozepnutého poklopce mu v tom horku volně vyklouzl jeho nástroj – obří, horký a prozatím ještě polotvrdý penis, který v šeru chodby vypadal neuvěřitelně dravě.
Janek ve skutečnosti nespal. Jakmile ucítil jemné dívčí prsty na svém poklopce, okamžitě procitl, ale nechal oči zavřené a dělal, že spí. Chtěl vědět, co ta drzá princeznička udělá. A jeho tělo na její blízkost zareagovalo okamžitě.
Růženka s bušícím srdcem natáhla ruku a opatrně, celou dlaní ten žhavý, pulzující prut sevřela. Byl tak obrovský, že ho sotva dokázala obejmout prsty. Pomalu, neuvěřitelně jemně začala dlaní klouzat nahoru a dolů. Sledovala, jak pod jejím dotekem ta chlapská pýcha bleskově těžkne, žíly na ní vystupují a penis se jí před očima mění v ten nejnebezpečnější, stoprocentně napjatý a žhavý trn. Na temně nachovém žaludu se mu už provokativně leskla průhledná kapička touhy. Růženka zrychlila, dychtivě ho rukou jemně honila a hltala pohledem, jak neuvěřitelně ztvrdnul.
Janek měl co dělat, aby nezačal nahlas dýchat. Ten horký, těsný stisk její dlaně ho neskutečně pálil, ale dál mistrně předstíral spánek.
Pak ale Růženka zašla ještě dál. Její lehká saténová košilka se kolem jejích štíhlých stehen jen komíhala, a protože bylo horko, pod lehkou látkou neměla vůbec nic. Hnaná nezkrotnou zvědavostí a divokým vzrušením si vyhrnula košilku až k pasu a drze se nad něj posadila na bobek. Přiblížila se svým klínem těsně k jeho rozžhavenému žaludu a začala si ho pomalu otírat o svou kundičku.
Projížděla si Jankovým tvrdým údorem přímo mezi stydkými pysky. Ta horká, palčivá chlapská tvrdost se třela o její citlivé jádro, a Růženka, úplně omámená tou novou rozkoší, začala do ticha chodby slastně a nahlas vzdychat, jak z ní stékala její vlastní přirozená vlhkost.
Janek už to nevydržel. V tu vteřinu prudce otevřel oči, podíval se přímo na ni a s unaveným, ale nehorázně pobaveným úšklebkem se zeptal:
„Co to tady vyvádíš, princezno?“
Jeho dravý, probuzený pohled and hluboký hlas Růženku k smrti vyděsil. Strašně se lekla, chtěla okamžitě uskočit dozadu, jenže jak seděla na bobku obkročmo nad jeho klínem, podklouzly jí bosé nohy na hladkém, kluzkém kameni. Ztratila rovnováhu a celou svou vahou žuchla dolů přímo na něj. A v tu vteřinu veškerá hra okamžitě skončila.
Stalo se to tak neuvěřitelně rychle, že ani jeden z nich nestihl uhnout. Její úplně nahá, z dlouhého otírání a spalujícího horka už rozpálená a neuvěřitelně lepkavá kundička dopadla celou vahou těla přesně na Jankův rozžhavený, nadržený žalud. Ozvalo se tiché, hluboké a nehorázně kluzké mlasknutí.
Jankův penis hladce, nekompromisně a bez ptaní projel její těsnou štěrbinou celou svou délkou až po samotný kořen. Ten masivní úder naráz prorazil její panenskou blánu.
Kletba se splnila. Růženka v tu vteřinu doslova zkameněla a paralyzovalo ji naprosté překvapení. Oči se jí protočily, z hrdla se jí vydral hluboký, šokovaný vzlyk a prsty se jí rozevřely – halapartna s hlasitým, kovovým třeskem spadla na kamennou podlahu, odrazila se od zdi a s hrozným lomozem sklouzla po schodech dolů. Ten hluk se rozlehl prázdnou chodbou jako hřmění, ale ani jeden z nich mu nevěnoval pozornost. Nebyla to ani tak bolest, jako spíš omračující, palčivý pocit náhlé plnosti, který Růžence úplně vyrazil dech. Její úzké vnitřní stěny se kolem té obří klády, kterou před chvílí sama tak dokonale rozdráždila, hladově a křečovitě sevřely. Nohy se jí samy v šoku omotaly kolem jeho svalnatého pasu.
Janek na nic nečekal. Když ucítil tu neskutečnou horkost, jak hluboko v ní je a jak mocně ho její panenské nitro svírá, popadl ji oběma velkýma dlaněmi za ten její pevný, nahý zadeček a nasadil divoké, živočišné tempo.
Začal do ní zespodu rázovat s nekompromisní silou. Zády narážel do studené kamenné zdi a chodba duněla hlasitým, mokrým pleskáním kůže o kůži a čvachtáním jejich šťáv. Růženka se z toho prvotního šoku rychle probrala do té nejčistší, nejintenzivnější rozkoše, jakou kdy zažila. Ta divoká přirozená vlhkost z ní začala pod náporem té slasti prýštit proudem, což jim oběma poskytovalo dokonalé, horké klouzání.
Chytila se jeho širokých ramen, prsty divoce zarývala do jeho svalů a začala se na něm v úplném šílenství pohupovat. Její pevná, bělostná ňadra se divoce houpala pod vyhrnutou košilkou a růžové, zduřelé bradavky se otíraly o jeho hruď.
„Janče... ach bože... ty můj trne, hloubš! Celého ho do mě dej!“ sténala trhaně do ticha chodby, rty oteklé touhou, a úplně se poddala té surové síle. Už nebylo cesty zpět, role urozené princezny shořela v základech. Janek ji přivyzvedával, tloukl jí přímo do středu jejího bytí a nutil její kundičku pulzovat kolem jeho údu v neustálých vlnách slasti.
Slast v jejím podbřišku se stáhla do jediné obrovské explozivní křeče. Růženka se s hlasitým křikem rozvibrovala v brutálním, dlouhém orgasmu, který jí paralyzoval celé tělo. V ten samý moment Janek naposledy mocně and hluboko přirazil, hrdelně zařval a začal do ní pumpovat svou obrovskou, žhavou nálož semene. Proudy horké chlapské mízy ji zaplavily zevnitř až u děložního hrdla, až to v jejím nitru divoce pálilo.
Když bylo po všem, Růženka na něm stále seděla obkročmo, celá se slabě třásla a zhluboka vydýchávala tu omračující spoušť. Když z ní Janek nakonec pomalu a opatrně vyklouzl, s tichým čvachtavým mlasknutím, pohled obou sklouzl dolů.
Na jeho penisu se lesklo bílé semeno promíchané s růžovými stopami jejího čerstvě porušeného panenství – jasný a nezvratný důkaz toho, co se právě odehrálo. Ten vizuální kontrast její nevinnosti a stop jejich divokého spojení ji naposledy fascinoval. V jejích očích nebyl strach, jen čirá, dravá zvědavost.
S tichým uchechtnutím se princezna sklonila. Prstem si zamyšleně setřela kapku té horké, lepkavé směsi ze svého rozjitřeného klína. Sledovala tu stopu na bříšku prstu se zvláštním úsměvem, a pak, aniž by ze strážného spustila oči, si ten prst pomalu a dráždivě olízla, aby ochutnala to své nečekané vítězství.
Janek se na ni podíval, utřel si pot z čela a se spokojeným úšklebkem prohodil: „Teda, princezno... na to, jak ses u toho mýho vřetena nejdřív červenala, ses na něj napíchla s hroznou chutí. Skoro jsi mi vyrazila dech.“
Růženka se jen tajuplně usmála, drze po něm hodila pohledem a upravila si saténovou košilku. „Můžeš být rád, strážný. Ale příště to tvoje spaní předstírej o něco líp, ať máme víc času.“
Pomalým, trochu vrávoravým krokem se pak otočila k odchodu. Jenže jak byla úplně po okraj plná jeho hustého, horkého semene, hned při prvním kroku ucítila, jak z ní ten bílý krém začíná nezadržitelně unikat. Rychle přitiskla prsty k sobě a pokusila se svou roztaženou, pulzující buchtičku zespodu pevně přidržet. Bylo to ale marné. Snažit se prsty zastavit ten obří chlapský náklad bylo jako snažit se prsty zastavit prasklou hráz.
Hustá bílá kaše jí okamžitě začala proudem stékat po vnitřní straně stehen a s hlasitým, líným plesk-plesk odkapávala přímo na studenou hradní dlažbu. Růženka za sebou nechávala potupnou, lepkavou cestičku a s každým krokem z ní vyšplíchla další porce. Janek se opřel o zeď, spokojeně se škrábal na svém polotvrdém nářadí a s tlamou od ucha k uchu fascinovaně sledoval tu spoušť na podlaze.
Princezna pochopila, že tohle sama nezvládne. Popadla do hrsti vyhrnutou košilku, široce rozkročila ulepené nohy a na celou chodbu zoufale zaječela: „Alžbětóóóóó! Pojď mě okamžitě umýt!“
Do královské kroniky se sice zapsalo, že princezna po bodnutí o ostrý hrot upadla do stoletého spánku, ale ve skutečnosti Růženka od té doby nespala ani jedinou noc. Raději každé odpoledne tajně utíkala do téhle zámecké chodby, schválně „budila“ statného strážného a s otevřenou náručí se na jeho žhavý trn nechávala napichovat znova a znova pro další porci té nekončící, hříšné rozkoše.
KONEC
