Marek po několika dalších intenzivních, hlubokých kmittech pomalu uvolnil tlak a s tichým mlaskáním vytáhl prsty z mého rozpáleného vnitřku. Slabě jsem zasténala, v bocích se mi usadil pocit náhlého chladu a prázdnoty. Než jsem stihla spustit šaty zpátky dolů, Marek mě jemně otočil čelem k sobě.
Před obličej mi nastavil svou velkou ruku. Jeho ukazováček a prostředníček se v odpoledním slunci, které prosvítalo skrze koruny stromů, leskly vlhkostí.
„Podívej se na to, Veru,“ usmál se Marek, v očích mu hrál ten jeho typický, zdravě pobavený a zvědavý klukovský výraz. „Ty jsi zralá na to, abych s tebou rovnou skočil do potoka. Jsi úplně tekoucí.“
Cítila jsem, jak mi horko stoupá do tváří. Touha se ve mně mísila s neuvěřitelným vzrušením z toho, jak otevřeně se mnou Marek o mém těle mluví. Přitiskla jsem se k němu blíž a zhluboka dýchala.
Marek si olízl jeden z prstů, přičemž ze mě nespustil oči, a opřel se zády o dřevěné zábradlí. Druhou rukou mě objal kolem pasu a přitáhl si mě mezi svá stehna.
„Víš, co je na tom nejzajímavější?“ nadhodil klidným, zamyšleným hlasem, zatímco se mi v hlavě honily myšlenky, co bude dál. „Jak jsi mi minule v té kavárně vyprávěla o Danovi a o tom, co ho bere… Nedalo mi to. Když jsem měl dneska dopoledne v práci chvíli klid, sedl jsem k počítači a začal jsem si o tom číst. Kandaulismus. Cuckold. Zajímalo mě, co to s těmi chlapy dělá.“
Překvapeně jsem zamrkala. „Vážně? A… k čemu jsi došel?“
„K tomu, že to má docela hlubokou psychologii,“ odpověděl Marek se zdravým sebevědomím a jemně mi palcem přejel po rtu. „Původně jsem si myslel, že ti chlapi jsou prostě jen slaboši. Ale z toho, co psali na těch fórech a v článcích, to spíš vypadá, že Dan tě prostě vidí jako tu nejcennější trofej. Vzrušuje ho, že má doma ženu, kterou chce někdo jiný. Chce sdílet tvoji radost a tvoji slast. Chápu to správně?“
„Ano… přesně tak to má,“ vydechla jsem, které ta otevřenost a Markův upřímný zájem o naši dynamiku neskutečně imponovaly. Moje kundička pod šaty, kde jsem stále cítila pulzování po jeho prstech, se znovu zalila novou vlnou horka. Marek mě nebral jako kus masa – snažil se pochopit pravidla hry, do které vstoupil.
Marek se dravě, ale stále velmi sympaticky usmál: „Takže když to vezmu kolem a kolem, tvůj manžel teď sedí na té své nudné poradě, ví, že jsi se mnou, a představuje si bůhvíco.“
„Přesně tak,“ přikývla jsem.
„Tak mu v té představivosti trochu pomůžeme, ne? Vezmi telefon a hned teď mu napiš. Napiš mu, jak moc jsi nadržená, že stojíme v lese a že moje prsty byly právě teď hluboko v tobě. Schválně, co ti odepíše, když bude vědět, že jsem z tebe udělal úplnou studánku.“
Divoce se mi rozbušilo srdce. Ta představa, že napíšu Danovi přímou zprávu z místa činu a Marek mi přitom bude koukat přes rameno, ve mně probudila naprosté šílenství. Vzala jsem si od něj telefon, prsty se mi mírně třásly a v hlavě mi běželo jediné: Tohle je přesně ten moment, kdy se naše fantazie mění v realitu.
Psychologický tlak téhle chvíle byl neskutečný. Stála jsem v tichém šeru lesoparku, mezi stehny cítila pálivé, mokré stopy Markových prstů, a chlap, který mě před chvílí tak dokonale rozpálil, mi teď s klidným úsměvem koukal přes rameno.
Fascinovalo mě, že mi to Marek nijak drsně nenařídil. Prostě to navrhl s tím svým klidným, zdravým sebevědomím, které mě přitahovalo mnohem víc než jakýkoliv nátlak. Otevřela jsem chat s Danem a začala psát:
„Dane, jsme v parku. Nejdřív jsme si normálně povídali, ale pak mě Marek políbil a před malou chvílí ve mně měl prsty… Ukázal mi, jak moc jsem z něj mokrá a navrhl mi, ať ti napíšu.“
Marek mi přitom jemně dýchal na krk, a když jsem text odeslala, ucítila jsem, jak se mi pod lehkými látkovými šaty podlomila kolena. Ty šaty byly tak tenké, že jsem v nich vnímala každý závan větru, ale teď byly v rozkroku beznadějně nasáklé horkem.
Odpověď od manžela dorazila téměř okamžitě. Bylo jasné, že Dan sedí u telefonu a každé mé slovo pro něj funguje jako čisté palivo.
„To je neskutečný, Veru… Úplně se mi z toho klepou ruce. Jestli se ti to líbí, pokračuj, jak chceš! Užij si to.“
Žádné přehnané příkazy, abych se mu podřídila. Jen čisté, kandaulistické svolení od muže, který mě miloval a kterého tahle představa neskutečně vzrušovala. Pocítila jsem neuvěřitelnou psychologickou úlevu smíchanou s obrovskou vlnou nadrženosti. Ta hra byla oficiálně spuštěna a všechna rozhodnutí teď ležela na mně a na Markovi.
Marek si zprávu přečetl, pobaveně se usmál a schoval telefon zpátky do kapsy. Jeho pohled se ale nezměnil v nic agresivního – zůstal stále stejně přátelský, ležérní a uvolněný, jen se v něm teď naplno usadil upřímný, dravý jas nadrženosti. Celá ta situace ho neskutečně bavila a vzrušovala zároveň.
„Takže můžeš pokračovat, jak chceš,“ zopakoval Danova slova o něco hlubším hlasem, ale s klidným úsměvem, a položil mi obě ruce na boky.
Pevně si mě přitáhl k sobě, až jsem ztratila dech. Přes tenkou, lehkou látku svých šatů jsem okamžitě ucítila nekompromisní tvrdost jeho rozkroku. Marek byl pod džíny dokonale připravený a jeho probuzené mužství na mě tlačilo s jasným vzkazem. Slabě jsem zaúpěla a opřela se mu dlaněmi o hruď. Moje kundička v tu vteřinu vyslala další horký pramen vlhkosti.
Marek se ohlédl kolem sebe. Nechtěl riskovat dlouhou cestu na parkoviště, když viděl, v jakém stavu jsem. Chytil mě za ruku a s tichým, spikleneckým ušklebkem mě zatáhl pár metrů hlouběji do lesního porostu, přímo za masivní kmen starého dubu, který nás dokonale kryl z hlavníesty.
Přitiskl mě zády ke kmeni. „Když můžeme pokračovat, jak chceme, tak začneme tímhle,“ zašeptal přátelsky, ale s naprostým chlapským odhodláním.
Rozepnul si knoflík a zip u džínů a z boxerek mu okamžitě vyskočilo jeho péro. Bylo velké, těžké, úplně napnuté a na žaludu se mu už leskla první kapka touhy. Při tom pohledu se mi zrychlil tep. Marek se posadil na bobek přímo přede mě, vzal mou ruku a položil ji na svůj horký penis.
„Klekni si ke mně, Veru,“ požádal mě tiše.
Bez jediného slova jsem klesla na kolena do měkké trávy. Psychologie toho okamžiku mě naprosto ovládla – věděla jsem, že dělám přesně to, po čem toužím já, Marek i můj manžel. Otevřela jsem ústa a pomalu rty obepnula teplý žalud. Marek hluboce vydechl a položil mi ruku do vlasů. Začala jsem jeho péro hladově a hluboko polykat, tichým lesem se rozlehlo mlaskání, jak jsem ho vášnivě kouřila.
Marek po chvíli levou rukou jemně zaklepal na mé rameno. „Počkej, Veru, na vteřinu se zastav a podívej se na mě,“ usmál se ležérně, jeho hlas byl pořád stejně uvolněný a přátelský.
Pomalu jsem uvolnila sevření rtů a vzhlédla k němu s horkou tváří a lesklýma očima. Marek se na mě spiklenecky podíval. „Co kdybychom udělali fotku pro Dana? Půjč mi svůj telefon,“ požádal mě s úsměvem.
Na vteřinu jsem zaváhala, ale ne proto, že bych nechtěla. Ten pocit, kdy jsem se měla stát aktivním komplicem ve vlastní hře, ve mně probudil neuvěřitelný vnitřní třas. Sáhla jsem do kabelky, vytáhla telefon a podala mu ho. Když ho Marek odemkl a přepnul na fotoaparát, hlavou se mi prohnala smršť myšlenek.
Tohle už nebylo jen tajné psaní textovek pod stolem. Tohle byl hmatatelný, syrový důkaz. Vědomí, že Marek s naprostým klidem bere mé soukromí do rukou, aby zaznamenal mou chvilkovou podřízenost, mě psychicky naprosto paralyzovalo. Cítila jsem se neuvěřitelnou zranitelná, ale zároveň mocná. Fotka, kterou Marek zvrchu cvakl – s mým pohledem upřeným do objektivu a rty těsně kolem jeho obnaženého péra –, byla zachycením čistého hříchu, který měl brzy spatřit můj manžel. Marek fotku v telefonu jen uložil, nic neodesílal, a s úsměvem mi přístroj vrátil zpátky.
Než jsem stihla telefon schovat, prořízl ticho lesa zvuk, který nás oba okamžitě vrátil do reality. Hlasitý smích a blížící se psí štěkot. Marek bleskově zareagoval – s naprostým klidem si schoval svého tvrdého čuráka zpátky do kalhot, zapnul zip a pomohl mi na nohy. Narychlo jsem si urovnala své lehké látkové šaty, které se mi lepily na tělo. Moje kundička byla po tom náhlém přerušení neuvěřitelně citlivá, tepala touhou a produkovala další vlny horké vlhkosti.
Vyšli jsme zpoza stromu právě ve chvíli, kdy kolem procházela skupinka pejskařů. Snažila jsem se dýchat naprosto přirozeně, ale adrenalin mi pumpoval v žilách. S Markem jsme se zařadili zpátky na cestu a pokračovali v chůzi, jako by se nic nestalo. Ta kontrastní situace – před minutou jsem mu klečela u rozkroku s jeho mužstvím hluboko v puse a teď kolem nás procházeli cizí lidé – mou nadrženost jen prohlubovala.
„Tady asi moc klidu nenajdeme,“ prohodil Marek ležérně, když pejskaři zmizeli za zatáčkou. Otočil se ke mně a podíval se mi do očí. „Napadlo mě... tvůj manžel říkal, že bude v práci do sedmi, ne? Co kdybychom jeli k vám domů, do klidu? Tam nás nikdo vyrušovat nebude.“
Z té představy se mi zatajil dech. Vzít Marka do naší manželské postele, do Danova teritoria, to posouvalo celou psychologickou hru na úplně novou úroveň. Místo dlouhých řečí jsem otevřela v telefonu chat s Danem. Vyhledala jsem v galerii tu čerstvou fotku, kde klečím u Markova rozkroku, a odeslala ji. K tomu jsem přidala jen stručný text:
„Trochu jsme pokročili, je to to, co jsi chtěl?“
Zamkla jsem telefon, pevně ho sevřela v dlani a podívala se na Marka. Teď už zbývalo jen čekat na odpověď, která měla definitivně rozhodnout o tom, jak tohle horké odpoledne skončí.
Telefon v mé dlani prudce zavibroval snad ještě dřív, než jsem stihla schovat prst z displeje. Dan na tu fotku musel doslova číhat. Srdce mi bušilo až v krku, když jsem palcem bleskově odemkla obrazovku. Marek zpomalil krok, naklonil se blíž ke mně a s tím svým klidným, zdravě zvědavým úsměvem mi začal koukat přes rameno.
Na displeji svítila Danova okamžitá, nadržená odpověď:
Dan: „Panebože, Veru... Ano!!! Ta fotka je úžasná! Vidět tě takhle klečet... Jak se ti to líbilo? A co bylo dál??“
Podívala jsem se na Marka, kterému při pohledu na displej bleskl v očích ještě větší hlad, a polkla naprázdno. Psychologie kandaulismu v přímém přenosu – můj muž seděl v kanceláři, šílel vzrušením z jednoho jediného záběru a dožadoval se každého detailu.
Rychle jsem sjela prsty po klávesnici, abych ukojila Danovu zvědavost, a odepsala mu:
„Dál už nic, hned potom nás vyrušili pejskaři. Tady v lese na to není moc klid... Ale Marek dostal takový nápad... a to jet pokračovat k nám.“
Displej telefonu zůstal rozsvícený a oběma se nám na vteřinu zatajil dech. Pevně jsem svírala mobil v dlani a cítila, jak mi srdce buší až v krku. Poslat svému vlastnímu manželovi takhle přímý návrh na narušení našeho společného domova, to byla psychologická hranice, kterou jsem dosud nikdy nepřekročila. Ta představa mě však neskutečně spalovala.
Marek stál těsně u mě, jeho uvolněný pohled na moment zvážněl a upřel se na obrazovku. Dvě šedé fajfky u zprávy okamžitě zmodraly. Dan na to očividně čekal.
Bhem několika vteřin telefon v mé ruce divoce zavibroval.
Dan: „K nám domů?! Do naší ložnice?! Já z té představy úplně šílím! Jestli ty chceš pokračovat, tak okamžitě jeďte. Užij si to! Doma budu po 7 hodině a budu chtít slyšet každý detail.“
