Zdá se mi, že tu čekám už celou věčnost, byť ve skutečnosti neuplynulo od mého příchodu víc, než čtvrthodinka, což dokazuje i pohled na můj, stále ještě polopný šalek s kávou.
Z mého mučivého přemítání mne náhle vytrhne zvuk otevírajících se dveří, ve kterých se objeví starší pár. Přistihuji se, že cítím pocit úlevy: není to On. Je to divné, že se mi ulevilo, vždyť se na Něj mám přece těšit, ne? Ne, není to divné, odpovídá to mé silně submisivní povaze. To právě ona mi působí tenhle koktejl emocí. Právě ona je zdrojem té zvláštní směsice strachu a touhy, pocitů, které cítím naráz. Trochu se tenhle zvláštní stav asi podobá tomu, co ženy označují jako "motýli v břiše". Jen je to krapet intenzivnější myslím. A víc je akcentován strach, řekl bych.. . Pár usedá ke stolku a já se přistihuji, že se opět kochám pohledem na servírku, která k nim zrovna jde.
V tu stejnou chvíli vtrhne do dveří mladá žena a hrne se rovnou k baru. Chvíli musí čekat, než servírka doobslouží ten starší pár. Když se tak stane, začne se servírka věnovat jí a domlouvá s ní jakousi dětskou oslavu. Trvá to asi deset minut, než mladá žena opět odejde.
V mezičase jsem si všiml, že odešla i ona dáma ze staršího páru. Muž zůstává sedět, vypadá to, že si ta dáma jen pro něco odskočila, nebo odběhla na nákupy a toho chlapa tu prostě odložila. Nevěnuji tomu pozornost. I já byl takhle několikrát kdysi odložen bývalou přítelkyní.
Zavibruje mi v ruce mobil. Mrknu na displej a vidím novou sms. Odesílatel je On. Sevře se mi žaludek a stáhne hrdlo. Zprávu otvírám a čekám cosi jako informaci, že Mu to dnes nevyjde, že Mu do toho něco přišlo. V koutku duše ale trochu doufám, že tam bude stát ať vydržím, že už je na cestě.. .
