Malá, milá povídka.
Stříkám si šlehačku na prdel. Špatně tam drží a sjíždí mi z půlek na stehna. Chystám si svíčku a dortíkové zdobení na postel vedle sebe.
Konečně mužskej, co je cáklej a baví mě. Mohla bych za ním přijít s čímkoliv a on by to bral v pohodě. Nenechal by se uvrtat do všeho. Má svůj názor a svou osobnost. Osobnost, pravda, lehce v tlumených pastelových barvách, ale stále barevnou. Známe se opravdu roky. Víme o sobě i nevíme. Je pro mě osobně definice chlapa. Drží mě v jedné rovině, nenechá mě padat dolů a ani létat si hlavou v oblacích. Několikrát za rok jezdívá na pár týdnů pracovně mimo Čr. Není to výběr pro vážný vztah. I tak jsem se rozhodla mu udělat k narozeninám nepečený dortík. Pokud se teda vrátí z práce včas…
Inspirovala jsem se receptem na internetu. Receptík jak pro vegany tak masožravky. Já v podobě dezertu.
Našla jsem ve skříni prostěradlo, co sneslo prazvláštní zdroje skvrn. Koupila jsem šlehačku, ozdůbky i svíčku. Měla jsem zapalovač a i nafouknutý balónky.
Patlala jsem si na prdel a stehna šlehačku, abych si zakryla svou kůži. Recept je pouze bez spodního prádla. Věděla jsem, že pokud brzo nepřijde, tak budu olepená stékající tekutinou. Upozornění jeho polohy mi řeklo, že už parkuje v bytových garážích. Přišla jsem ke vstupním dveřím a kukátkem se snažila zahlédnout světýlko na dveřích výtahu.
Zvuk výtahu se nesl chodbou a já pozorovala, jestli vystoupí on.
Vystoupil.
Zaběhla jsem do ložnice. Doplnila jsem si rychle šlehačku na zadek. Hojně jsem se ozdobila dortovým zdobením a při cvaknutí dveří jsem teprve zapalovala svíčku. Klekla jsem si na kraj postele a předklonila se na pozici prohnuté kočičky a záda jsem měla v zatměném půlměsíci. Svíčku hezky mezi půlky a čekat.
Šel po cestě balónků a konfet (to se nám to žije, když špiníme cizí byty…) a zahnul za roh do ložnice. Napjatě jsem odhadovala kroky a představovala si, kde stojí. Nebyla jsem si jistá a chtěla jsem na něj zavolat. Kdyby náhodou nešel za mnou. Kdyby mu to nedošlo… Při nádechu na hlasitější upozornění své přítomnosti, ale na ploše zad zahvízdlo silné sfouknuti svíčky. Část vosku mi stekla na půlky a příjemně hřála. Co by byla oslava bez písně pro oslavence? Nic! Ujala jsem se hudební vložky a zavzpomínala na slova pro “Happy b-day”. Nestihla jsem vydat ani hlásku a jeho hlava mi přistála mezi půlkama. I tak jsem začala zpívat. Ochutnával moje kulinářsky-pekařské umění. Sladce a barvitě. Klečel a užíval si momentu. Lízal ze mě pomaloučku každičký kousek šlehačky.
Po chviličce přestal a uslyšela jsem kovový zvuk pásku a rozepínat zip kalhot. Něco tvrdýho se mi otřelo o zadek a sejmulo kousek šlehačky z neolízaného místa.
“Chceš ochutnat?”: zazněl jeho hutný hlas po místnosti.
Moc jsem chtěla.
