Manžel, milenec a Jana - Nevěra 10. ✌️

Zbytek středečního odpoledne uběhl v podivně něžné a napjaté atmosféře.

Oba se snažili chovat normálně – Jana mu připravila lehké jídlo, pomohla s cvičením, četla mu nahlas z novin. Ale mezi každým slovem, každým dotekem teď viselo to nevyřčené. Markova zranitelnost a Janina tichá touha.

Když se začalo stmívat, Jana se pomalu zvedla. „Měla bych už jít“ řekla tiše, ale v hlase měla váhání.

Marek ji chytil za ruku a chvíli ji jen držel. *„Děkuju, že jsi tady,“ zašeptal. „A… za to, že jsi to nevzala jako něco divného. Že jsi prostě… zůstala.“

Jana se naklonila, políbila ho na čelo a pak lehce na rty – déle, než bylo nutné. „Zase zítra“ usmála se a slíbila tiše.

Cestou domů měla v autě zmatenou hlavu. V klíně cítila nepříjemné, sladké napětí. Celou cestu přemýšlela o jeho slovech. O tom, jak se bál. O tom, jak by mu mohla pomoct. Když konečně zaparkovala před domem, musela na chvíli zůstat sedět, než se uklidnila. Ruce se jí lehce třásly. Tu noc skoro nespala.

Celý večer a ráno na to Jana myslela. Markova obava se jí usadila v hlavě. Chtěla mu pomoct. Chtěla, aby se cítil žádoucí. Chtěla ho.

Proto se na dnešek připravila s láskou a trochou nejistoty. Ještě ráno strávila čas v koupelně – pečlivě se oholila úplně do hladka. Použila svůj oblíbený intimní gel na holení, který voněl jemně a sladce. Nevěděla, jestli se Markovi taková úprava líbí, ale chtěla mu dát něco intimního a oblékla si lehké letní šaty s hlubším výstřihem.

Když přijela, Marek byl v obýváku. Jakmile ji uviděl, povytáhl obočí a na moment ztuhl. Pohled mu pomalu přejel po jejích šatech, hlubším výstřihu a nohách. Polkl.

„Jani…“ řekl tiše, skoro nesměle. „Ty dneska vypadáš… úplně jinak.“ Lehce se začervenal a nervózně se usmál. „Krásně. Moc krásně. Až mě to trochu… zaskočilo.“

Odmlčel se, očima pořád bloudil po její postavě, než se podíval zpátky do jejích očí. V hlase měl směs touhy, vděku a lehké nejistoty.

„Co se děje?“ zeptal se tiše, téměř šeptem.

Jana se něžně usmála, přistoupila blíž a klekla si vedle něj na gauč. Vzala ho za ruku a vedla si ji přes svůj dekolt. „Včera jsi říkal, že máš obavy“ zašeptala laskavě. „Tak jsem si říkala, že bychom to mohli dneska společně zjistit. Ať už to dopadne jakkoliv… jsem tady s tebou.“

Pomalu vedla jeho dlaň pod výstřih šatů, přes teplá, hebká ňadra. Nechala ho cítit, jak se jí bradavky ztvrdly pod jeho prsty. Pak dál přes bříško až k okraji sukně. Každý pohyb byl něžný, pečovatelský.

Jana pokračovala. Celou dobu držela jeho ruku pevně ve své dlani – vedla ji, řídila každý pohyb. Lehce si zvedla sukni a přitiskla jeho dlaň na vnitřní stranu stehna. Pak pomalu, velmi pomalu posunula jeho prsty výš, až k okraji kalhotek. Nejprve ho nechala hladit ji přes tenkou látku.

Markovi se zrychlil dech. Cítil teplo a vlhkost, která prosakovala skrz kalhotky. Prsty se mu lehce třásly. Jana tiše zasténala.

Pak se lehce nadzvedla, druhou rukou si kalhotky odsunula stranou a pomalu, s naprostou kontrolou zavedla jeho prsty přímo tam, kam je chtěla. První přímý dotek byl intenzivní. Marekovi se zatajil dech, když cítil její horkou, hladkou, velmi mokrou kůži.

Prsty mu pomalu sklouzly po jejím hebkém, dokonale hladkém klíně. Cítil, jak je horká a sametově vlhká. Teprve pak se jemně, citlivě dotkl jejího klitorisu. Jana sebou prudce trhla a tiše, roztřeseně zasténala. Boky se jí samy pohnuly proti jeho ruce. Držela ho za zápěstí a vedla ho dál – ukazovala mu přesně, jak a kde ji má hladit.

Marek dýchal rychle a mělce. Ten první přímý kontakt ho zasáhl tak silně, že už po pár vteřinách ztuhl celým tělem. Napjal se v křeči a zasténal hlubokým, překvapeným hlasem. Vyvrcholil prudce a nekontrolovaně přímo do kalhot. Vlna rozkoše ho zasáhla tak intenzivně, že se mu na chvíli zlomil hlas.

Když to odeznělo, opřel čelo o její rameno a tiše, trochu stydlivě vydechl. Jana ho něžně objala, hladila ho po vlasech a líbala na spánek. „Je to v pořádku“ zašeptala laskavě. „Všechno je v pořádku, Marku." "Jsi tady. Funguje to." "A já jsem šťastná, že jsem u tebe při tom mohla být.“

Marek ji pevněji objal volnou rukou a zašeptal jí do vlasů: „Děkuju ti. Za tu trpělivost. Za to, že jsi tak něžná. Nevím, co bych si bez tebe počal.“

Chvíli zůstali v tichém objetí. Pak se realita vrátila. Jana se pomalu odtáhla, ale zůstala klečet těsně u něj. Usmála se něžně a pohladila ho po tváři. „Počkej, hned to vyřešíme.“ zašeptala.

Vstala, došla do koupelny a vrátila se s balíčkem kapesníčků a malým ručníkem. Klekla si zpátky vedle něj a s naprostou péčí a něhou mu pomohla stáhnout teplákové kalhoty i boxerky níž. Když mu je nadzvedla, oba na okamžik ztichli.

Markův penis byl stále polotvrdý, lesklý od spermatu. Byla to trochu trapná, zranitelná chvíle. Jana se však ani na okamžik neodvrátila. Podívala se mu do očí s jemným, chápavým úsměvem.

Marek se taky usmál – trochu stydlivě, ale vděčně. Vzala kapesníček a začala ho něžně otírat. Pohled na jeho penis ji přesto vzrušil víc, než čekala. Byl teplý, stále citlivý, lehce sebou cukal, když se o něj její prsty a dlaň při utírání otíraly. Cítila jeho velikost, strukturu, vlhkost… Mezi nohama se jí znovu rozlila teplá vlna. Přesto se ovládla. Otřela ho pečlivě, s láskou. Pak mu pomohla obléknout čisté boxerky a kalhoty.

„Hotovo“ zašeptala s úsměvem a políbila ho lehce na rty. „Teď už je to lepší.“ Marek ji chytil za ruku a stiskl ji. „Děkuju“ řekl tiše. „Nejen za tohle… za všechno.“ Jana se posadila vedle něj, opřela si hlavu o jeho rameno a chvíli jen mlčeli.

Zbytek dne proběhl až překvapivě normálně. Jana Markovi připravila oběd, pomohla mu s dalším cvičením, povídali si o Evičce a škole. Ale to, co se stalo dopoledne, bylo stále cítit v každém pohledu.

Jana si to uvědomovala neustále. Když se skláněla nad dřezem, cítila mezi nohama teplo a vlhkost. Když se na ni Marek podíval, projela jí vlna vzrušení. Vždycky ty myšlenky rychle zahnala. Teď ne. Teď musíš být normální. říkala si.

Krátce po druhé hodině odpoledne se ozval klíč v zámku a Klára vešla dovnitř s Evičkou za ruku. „Tatínku!“ zavýskla malá a rozběhla se k Markovi. Ten ji chytil do náruče a pevně ji objal, i když to bolelo.

Jana stála opodál a cítila ostrý vnitřní boj. Na jedné straně viděla otce s dcerou a bylo jí to krásné. Na druhé straně měla pořád před očima, jak před pár hodinami vedla Markovu ruku pod svou sukni. Jak ejakuloval pod jejími prsty. Jak ho pak něžně otírala.

Marek na ni krátce pohlédl přes Eviččinu hlavičku. V jeho očích byl stejný boj – láska k dceři, vina, touha a vděčnost.

Klára si sundala boty a usmála se. „Tak co, jak jste to dneska zvládli?“ zeptala se vesele. Pak dodala tišeji, aby to Evička neslyšela: *„Starala ses o něj… důkladně?“ Řekla to s nevinným úsměvem, jen tak lehce zavtipkovala. Ale Janě i Markovi na zlomek vteřiny zatrnulo u srdce. Klára se zasmála svému vlastnímu vtipu a mávla rukou. *„No, vždyť víš, co myslím. Žes mu pomáhala s cvičením a tak.“ Jana se usmála a přikývla. „Samozřejmě. Všechno v pořádku.“

Klára si ničeho nevšimla. Neměla ani špetku podezření.

Když Jana nastupovala do auta, měla už v sobě divnou, narůstající energii. Cesta domů byla mučivá. Jakmile vešla do prázdného domu, zaváhala jen pár vteřin u dveří. Boty nechala na chodbě a pak šla dál – lehce po špičkách, s napětím, které ji skoro nutilo rozběhnout se. V hlavě už to věděla. Věděla přesně, co si teď půjde udělat.

V kuchyni se opřela bokem o ostrůvek, rychle si zvedla sukni a stáhla kalhotky až ke kotníkům. A teprve teď, když už měla prsty mezi nohama, si to uvědomila naplno. To vzrušení nebylo jen z Marka samotného. Bylo to z toho, jak se o něj starala. Jak ho chránila, jak mu dávala intimní péči, jak byl v jejích rukou zranitelný a zároveň tak dychtivý. Ten pocit pečovatelství ji nesmírně vzrušoval. Byl temný, skoro zakázaný – a o to silnější.

Začala se dotýkat rychle, hladově. Prsty kroužily kolem klitorisu, pak vklouzly dovnitř. „No tak… jen rychle" zašeptala si pro sebe s lehkým, roztřeseným úsměvem. „Než přijede Tomáš s dětmi… to by bylo trapas.“

Představovala si Marka. Jeho zranitelnost. To, jak ho něžně otírala. Jak byl v její péči. Orgasmus přišel rychle a prudce. Kolena se jí podlomila, opřela se čelem o studenou desku ostrůvku a tiše, roztřeseně zasténala. Prsty zůstaly ještě chvíli mezi nohama, mačkaly poslední vlny.

Právě v tom okamžiku uslyšela klíč v zámku vstupních dveří. „Sakra!“ vydechla panicky.

Bleskově vytáhla ruku, sehnula se a zoufale si tahala kalhotky nahoru. Málem uprostřed kuchyně zakopla...rychle si rovnala sukni a přeběhla k dřezu. Dveře se otevřely.

„Ahoj zlato!“ zavolal Tomáš „Jsme doma!“ Jana se otočila s úsměvem, který byl o něco zářivější, a ruce si rychle otřela do utěrky. „Ahoj! Už jsem se na vás těšila“ řekla a doufala, že její hlas nezní tak roztřeseně, jak se cítila. Uvnitř sebou otřásla smíchy i hrůzou zároveň. To bylo vážně o fous…