Kurz líbání

Ty mě teda dostáváš“, pronesl jsem s úsměvem směrem k Ditě a na chvíli se jí zadíval do velkých hezkých očí, lemovaných oční
linkou. „Ne, ne, ne, Ty mě dostáváš“, smála se na celé kolo a střídavě klopila hlavu a zase ji zdvíhala.
Seděli jsme vedle sebe na kamenné zídce blízko Mánesova mostu,
pod námi tekla líně Vltava a na její hladině
se neohrabaně komíhaly lodičky s milenci a rodinky s dětmi. Osvěžující větřík, stín stromů a láhev s vodou nám pomáhaly překonávat horko, které ulice velkoměsta stačily za celý den nastřádat. Dita dříve pracovala ve stejném podniku jako já, ale na jiném oddělení,
a tak času na vzájemnou komunikaci jako s ostatními kolegy moc nebylo. Přesto jsme spolu zašli vždy rádi na oběd nebo si dlouze povídali na firemním večírku a pořád bylo o čem. Dita jednoduše povídat uměla a nejen to, uměla i naslouchat. Probírali jsme spolu téměř
vše, od nevydařených vztahů a rozdílů mezi muži a
ženami po úvahy nad nekonečností vesmíru a touze po nesmrtelnosti. Byli jsme spolu vždy jenom kamarádi,
věc možná trochu výjimečná, ale vzhledem k našim partnerům jaksi pochopitelná. Když dala před
časem výpověď, ubylo postupně i společných zážitků, které se nakonec ztenčily na několik vyměněných emailů. Sejde z očí, sejde z mysli,
říkával jsem si a tak když mi Dita napsala, že bychom mohli jít někam popovídat, byl jsem nadšeně
pro, zavzpomínat zase společně na staré dobré
časy. Setkání jsme si domluvili na sobotu odpoledne u zastávky tramvaje a já ji, musím se přiznat, netrpělivě vyhlížel. Když tramvaj s cinkotem zastavila a otevřely se dveře, uviděl jsem ji na první
pohled. Tak ji tu opět máme, tu naší Ditu. Hlavou se mi mihlo, jak sexy vypadá a jak se nenuceně nosí
v přiléhavé a kratší džínové
sukni a v bílém tričku obepínajícím její prsa. Už mě uviděla také, zamávali jsme na sebe a úsměvy letěly z jedné strany na druhou. Přeběhla ke mně přes silnici na chodník, zatímco
řidič auta ten krkolomný kousek ohodnotil krátkým zatroubením.

Ahoj,
jak se máš, vypadáš báječně“, pronesl jsem a na očích jí bylo vidět, že ji ta pochvala těší.
„No ahoj, čau, to jsem tak ráda, že Tě zase vidím“,
řekla trochu udýchaně. „Vůbec jsem se sem nemohla dostat,
to víš, Praha je zacpaná snad i o víkendu. Mám se dobře a co Ty?“

„Docela dobrý, v pohodě, tak kam půjdeme? Nechceš si jít tady kousek sednout k vodě?“

„A
víš, že docela jo? Kam bychom se v tom horku plácali“,
dodala se smíchem.

Na přivítanou jsem ještě dostal kamarádskou pusu a pak už jsme jenom švitořili a povídali a rozvíjeli naše nekonečná témata. Za těch pár minut, které
nám trvalo dostat se na Žofín, jsme probrali spoustu věcí. Jaké to je v její nové práci,
jak to vypadá u mě, co její přítel (ano, opět zaneprázdněný i o víkendu), kam pojedeme na dovolenou, jestli jsem si už stačil koupit nové kolo a začít na něm jezdit, co jsme viděli poslední dobou v kinech za filmy, jaké čteme knížky…

„Pojď,
zůstaneme tady, co ty na to?“ řekla Dita a kývla hlavou směrem ke kamenné zídce.

„Fajn,
proč ne, aspoň nám tu bude trochu příjemněji, když
je to horko“, odpověděl jsem.

Sešli jsme z asfaltové cesty a posadili se.

A
zase jsme zapředli nit konverzace, bavili se o misi na Mars, o cestování a kam bychom se chtěli někdy podívat.
Pomyslně jsme přitom zabodávali prst do mapy světa.
Aljaška, Chile, Cookovy ostrovy, Nepál… Když jsme probrali snad každý kout světa, kam by nás to lákalo,
usnesli jsme se na tom, že dneska je fajn, že jsme spolu a v Praze.

„Taková
krásná městská dovolená“, pronesla
Dita. „Když jsem s Tebou, tak mi to tak alespoň přijde,
cítím se uvolněná a v pohodě, vím,
že se můžeme bavit úplně o všem.“

„A
víš, že stejný pocit mám i já? Je mi s Tebou také příjemně a fajn. Někdy si vzpomenu na to, jak jsme chodívali o polední pauze na obědy a dávali si nějakou dobrotu, třeba ten jejich guláš
nebo úplně obyčejné ovocné knedlíky.“

Dita se usmála a jenom nostalgicky pokývala hlavou.

„Strašně
rychle to všechno letí …“

Kousek od nás se na lavičce začala objímat a líbat evidentně zamilovaná dvojice. Oba jsme tím směrem zabrousili pohledem a pak se na sebe usmáli.

„Víš,
že někde psali, že líbání má pozitivní
vliv na imunitu a dokonce se při něm hubne?“ pronesl jsem najednou, ani jsem nevěděl jak.

„No dovol, to si mám vzít osobně“, zachichotala se Dita a hned dodala: „No ale s tím, jak to některý
kluci neuměj, bych asi do plavek na letošní dovolenou nezhubla“.

„Tak počkej“, začal jsem hájit naši mužskou komunitu,
„některé holky jsou také jako dřevěné
loutky. Pomalu ani nevíš, jestli jsou při tom živé
nebo ne. To se pak člověk může snažit sebevíc, ale někdy si pak přijdu, že prostřednictvím úst komunikuji s nějakým mimozemským druhem na úplně
jiné vlnové frekvenci.

„No jen povídej, to zní zajímavě“, povzbudila mě
Dita a rukou si prohrábla vlasy.

„Nechci tím říct, že jsem nějaký znalec líbání,
to vůbec ne, ale někdy mi přijde, že tam chybí ta
živočišnost, jiskra a taky soulad. Někdy mám dojem, jakoby některé holky neuměly ani trochu líbat. A přitom je jedno, jestli líbám jemně a pozvolna nebo zkusím třeba … francouzáka.

„No mě se to samozřejmě také párkrát stalo“,
usmála se a s pohledem do dálky si opřela bradu o koleno skrčené nohy. Sukně se jí přitom svezla a odhalila její lehce opálené stehno. „A
většinou to skončilo tím, že jsme se dál už nikam nedostali“, dodala.

„To je přesně ono, mám podobnou zkušenost. Jakmile nefunguje líbání, nefunguje ani to ostatní. Jako kdyby si ti dva nerozuměli. Víš, co myslím, viď?
Kdybychom si dali imaginární polibek, tak hned budeme oba vědět, o čem mluvíme“, řekl jsem napůl žertem.

„Imaginární
pusu?“pronesla Dita a já se v duchu chytal za hlavu, co jsem to pronesl za hloupost. „To spíš opravdovou pusu, jinak se nikam nedopracujeme, pokud to tedy chceš zkoumat jaksi … řekněme vědecky.“

Pak se na mě se šibalským úsměvem podívala a s hlavou koketně skloněnou na stranu se mě zeptala:“A jak by sis to tedy představoval Ty? Pojď, nikdo stejně nejde, tak mě polib a zkus přitom napodobit nějakou tu prkennou holku.“

„Ty mě teda dostáváš“, pronesl jsem s úsměvem směrem k Ditě a na chvíli se jí zadíval do velkých hezkých očí,
lemovaných oční linkou. „Ne, ne, ne, Ty mě
dostáváš“, smála se na celé kolo a střídavě klopila hlavu a zase ji zdvíhala.

Poposedl jsem si trochu blíž k ní, takže v tu chvíli byly naše obličeje vzdáleny jen malý kousek. Skoro se mi chce říct na „líbací“ vzdálenost.

„Tak fajn“, usmál jsem se, „budu prkenná holka“ a přitom se naklonil ještě trochu blíž a oči nechal otevřené se rty pevně semknutými k sobě.
Přiklonila se ke mně a se stejným výrazem mi dala krátkou, suchou pusu. Pak jsme se opět přiblížili a rty jakoby jezdili po ústech toho druhého, až nás to šimrání za chvíli oba rozesmálo.

Chvíli jsme na sebe jen tak s úsměvem koukali, pak jsem nahnul hlavu do strany, přitom jí nastavil zase kousek blíž
a přivřel trochu oči. Když jsem viděl, že mi jde vstříc i Dita, dovřel jsem je docela. Líbali jsme se, ani nevím jak. Naše rty po sobě klouzaly něžně a jemně jako olejem namazaná bříška dlani. Nevím, jak dlouho ta chvíle trvala, ale když jsme se od sebe oddálili,
zdálo se mi, že se i Ditě z toho nečekaného zážitku trochu motá hlava podobně jako mně.

„Tak to je opravdu sranda“, řekla Dita. „Sedím tu s Tebou a dáváme si navzájem kurz líbání.
To tady ještě opravdu nebylo. Víš, co? Měli bychom se raději zvednout a jít tohle téma trochu rozchodit. Máš
nějaký nápad?“

„Jasně
že mám, podíváme se na Petřín, co
říkáš, už jsem tam docela dlouho nebyl.“

„Já
také ne, to by mohlo být super, ale nahoru jedu lanovkou“, usmála se Dita.

„Tak to jsem rád, s dopravou tohohle druhu jedině souhlasím.“

Pomalu jsme se zvedli a šinuli si to nazpátek, odkud jsme přišli.
Horko už přeci jen po hodině povídání nebylo takové a bylo mnohem snesitelnější. Vyšli jsme na chodník a proplétali se v davu turistů, kteří
s fotoaparáty v rukou neúnavně mačkali spouště, aby zachytili v pozdním odpoledni sluncem zalitý Pražský hrad. Za chvíli jsme měli za sebou most a blížili se směrem k lanovce.

„Počkej,
nedáme si ještě něco k pití na cestu?“ a rukou jsem přitom ukázal na docela milou venkovní
zahrádku.

„Tak můžeme, proč ne, docela dobrý nápad, můžeme zase rozebírat tvojí teorii líbání.“

Usmál jsem se a chvíli jsme si oba prohlíželi nápojový
lístek.

„Tak co si dáte“, zeptala se nás mladá servírka.

„Já
bych prosila dvě deci bílého a k tomu jednu
Mattonku“, řekla Dita. Rychle na mě stočila pohled. „A Ty?“

„Dám si to samé“ a kývnul na servírku, která
zmizela stejně rychle, jako se předtím objevila.

Víno nám v tom horku rychle stoupalo do hlavy. Bylo nezvykle osvěžující a výborně nám chutnalo,
proto jsme si ještě objednali další skleničku a teprve poté jsme se odebrali na blízkou stanici lanové
dráhy. Měli jsme štěstí, kabinka zrovna nabírala poslední cestující a my se tak během chvíle ocitli zcela nahoře.

„Půjdeme tady kousek dolů a sedneme si na lavičku, co říkáš?“
zeptal jsem se Dity a ona souhlasně kývla.

„Trochu mi to víno motá hlavu, ale je to fajn, ne?“, řekla trochu rozverně.“

„To víš, že je to fajn, náladička je příjemná
a je to takové veselejší“ odvětil jsem.

Cestou jsme už nemluvili, jen se občas dotkli jakoby mimochodem rameny nebo prsty na rukou, oba předstírajíc, že se nic neděje. Prošli jsme Růžovým sadem a pak se spustili kousek dolů po zprvu příkrých cestičkách, abychom,
snad hnáni podvědomím, zakotvili na jedné
odlehlejší lavičce v postranní cestičce, kde asfalt svůj boj s časem začal pomalu prohrávat. Slunce ještě stálo na obzoru, ale přestože jeho pouť na obloze byla pomalu u konce, bylo stále příjemné teplo.

„Víš,
že se mi ten dnešní kurz líbání
líbil?“, řekla Dita a usmála se na mě tak krásně
jako snad ještě nikdy předtím.

Trochu jsem se v tom jejím pohledu ztrácel.

„Mě
také, ale ještě jsme oba nedokončili závěrečné
povinné zkoušky a to přeci nejde, abychom jako žáci odešli z kurzu bez osvědčení.“

„Tak to bychom měli ještě napravit“, zavrtěla se Dita a zase se něžně usmála.

Najednou jsme zase seděli natěsno u sebe. Chvíli jsme si hleděli do očí, odezíraly z nich slova a ze rtů četli myšlenky. Víno, horko skoro letního dne a krásné
povídání nás naladilo na společnou notu.
Chvíli jsem zaváhal, ale pak jsem zavřel oči a intuitivně šel vstříc jejím rtům. Vůně
rozkvetlých keřů a květin se vytratila a místo ní
tu byla náhle vůně jejího parfému. Po tváři mi sjel neposlušný pramínek jejích vlasů a vzápětí jsem ucítil, jak mi dlaní jemně
klouže po šíji. Ústy, nosem a tvářemi jsme se jen lehce dotýkali a mazlili se tak s obličejem toho druhého. Dlaněmi jsem ji objal v pase. Byla tak hebká,
chvíli jako bych se ji bál až dotknout, ale v další
vteřině jsem si ji něžně ale pevně přivinul k sobě.

Živočišnost a touha převzaly vládu nad nevinností a romantikou

Začali jsme se divoce líbat, jazyky jsme si navzájem dráždili rty a prozkoumávali s nimi vše, co jsme prozkoumávat mohli. Po chvilce jsme zvolnili tempo, jazyky se o sebe jen vlhce a dlouze třely, abychom je po chvíli nechaly odpočívat a oddávali se líbací vášni jenom rty.
Najednou jsem ucítil, že mě něco tlačí v poklopci a trochu se zavrtěl. Ditě to neušlo. Zlehka se usmála a začala mi přejíždět dlaní po mém probouzejícím se penisu. Přitom jsme se stále líbali a také moje ruka na sebe nenechala dlouho čekat a vydala se na průzkum. Zabloudila nejdříve k jejím prsům, jemně je prohnětla, pomazlila se s nimi a poté
zajela pod sukni a po jejím stehně směrem ke kundičce. Moc dlouho jsem neváhal, odhrnul jsem horní okraj jejích miniaturních kalhotek a prstem začal hladit a masírovat její poklad. Zavzdychala přitom a hlavu zvrátila nazad. Chvíli jsem ji tak dráždil, ale pak se ozvalo ještě hlasitější zavzdychání. To už jsem nevydržel, vstal jsem a rozepnul si poklopec, abych vypustil svého ptáka ze zajetí. Zapéroval v tom vzrušení
jako čerstvě utržený mladý proutek. Dita na to reagovala obdobně, stáhla si kalhotky a zase si sedla na lavičku s nohama do stran. Bezostyšně si začala přede mnou honit svoji buchtičku, druhou rukou si hladila prsa a přitom se na mě upřeně dívala lehce se lesknoucíma a doširoka rozevřenýma očima. Ještě, že nikdo nešel. Vysvobodil jsem se z džínů a jenom tak v tričku jsem tam stál před ní a onanoval jako ona, zatímco jsme se navzájem dotýkali stehny.

„Pojď
do mě, chci Tě, udělej mi to“, vyjekla najednou, chytila mě za ruku a přitáhla si mě blíž.

Nemusela mě samozřejmě vůbec pobízet. V hlavě mi blesklo něco o kondomu a poučkách o chráněném sexu, ale vášeň udělala svoje. Byl jsem tak nadržený a rozjetý, že jsem do ní doslova a do písmene zajel jako smyslů zbavený. Byla neskutečně mokrá a při přírazech, do kterých mi jemně vycházela vstříc, jsem zřetelně cítil, jak mi její
šťáva vlhčí celý můj rozkrok.

„Krásně
šukáš“, šeptal jsem jí do ucha, „jsi nádherná,
chci Tě takhle píchat napořád.“

„Jo,
i ty šukáš krásně, mrdej mě, píchej, chci cítit tvýho čuráčka jak ve mně jezdí,
joo, joo .“

Nějakou dobu jsme tak setrvali, ale pak mě, aniž by bylo třeba, jemně od sebe odstrčila, stoupla si před lavičku a nabídla mi k obhospodařování její kundičku zezadu.
Znovu jsem zasunul a znovu jsem cítil, kolik vášně
nám někdy může život nabídnout. Jemně jsem jí
přitom hladil po stehnech a zlehka občas plácnul přes prdelku. Když jsme se i téhle pozice nabažili, lehla si na lavičku, jakoby to byl gauč v obývacím pokoji,
ruce dala za hlavu, chytla se zadního konce lavičky a řekla:
„Pojď do mě a chci, abys mě vystříkal.

Z očí
mi přitom přečetla mojí otázku a naznačila:
“Nemusíš se bát, je to v pohodě“.

Jemně
jsem se na ní položil a začal jí pomalu a dlouze opíchávat. Vzdychala blahem a zanedlouho jsem svůj zrychlený dech zřetelně cítil i u sebe. Po zádech i na hrudi mi stékaly kapky potu, ale přesto se mi nechtělo přestávat. V touze po rozkoši jsem se chtěl tomu krásnému šoustání ještě chvíli věnovat, ale když jsem ucítil Ditiny dlaně a prsty, jak mi přejíždějí po zadku a zároveň kloužou nahoru a dolů v jeho úzké štěrbině, vzrušilo mě to natolik, že jsem věděl, že je konec. Posledních pár přírazů a naše těla si byla tak blízko, jak je to jen možné. Zřetelně jsem cítil, jak mi proudy semene stříkají do její vyholené kundičky a jak se mi točí hlava a hučí mi v uších. Ještě
jsme se chvíli líbali a poté konečně začali pomalu vnímat naše ulepená těla. Usmáli jsme se na sebe, a když jsme se oblékli do neskutečně
rozházených a pomuchlaných svršků, chytli jsme se za ruce a jako praví petřínští milenci se vesele spustili cestičkami dolů. Pod sochou Máchy jsme se políbili a bylo nám úplně jedno, že není
prvního máje.

„Musím už jet“, řekla Dita a znovu se na mě usmála.

„Opravdu?
Ale vrátíme se ještě spolu po mostě zpátky.
Hezky Tě vysadím tam, kde jsem si Tě vyzvedl.“

Usmáli jsme se na sebe a začali scházet dolů. Chvílemi se začal zvedat vítr a obloha potemněla. Když jsme došli téměř až ke spodní zastávce lanovky, náhle se nad námi zablýsklo a zahřmělo. Bouřka, která
se sem valila, se přihnala stejně neočekávaně jako naše letní dobrodružství
Pojď,
to ještě stihneme“, pobízel jsem Ditu.
Myslíš?
A co když zmokneme“?, zeptala se naoko ustaraně. „Budeš mě
pak mít na svědomí a budeš mi jezdit vařit z práce každý den horký čaj, hm?“
To víš, že budu, tak jen pojď a neboj, to zvládneme,
uvidíš.“
Ale když jsme se dostali na začátek mostu, dostihly nás první kapky. Zprvu byly malé, ale jak sílil vítr, jejich počet rostl a brzy nám nad hlavou zurčel přívalový vodopád. Přes most jsme sice přešli,
ale promáčení jsme byli jaksepatří. Na tramvajové zastávce se v hloučku tísnili lidé pod stříškou a i my jsme se přidali. Zaklíněni v koutku jsme se po chvíli znovu objali a opět dlouze líbali. Šlo nám to skvěle, dokonalá souhra těl i duší. Jen marně jsem pátral, kam se ztratila ta kamarádka Dita, která tu před pár hodinami na stejné zastávce vystupovala.

Když
mi pak zamávala na rozloučenou přes okénko, po kterém stékaly potůčky vody, cítil jsem, že tohle nebylo naše poslední setkání. Opětoval jsem jí
úsměv a vydal se na cestu k metru. Déšť právě
dozníval, ale mě to v tu chvíli bylo stejně
jedno. Když jsem bezpečně zaplul do mokrého vestibulu, ze kterého se začaly pomalu vytrácet poslední
zoufalci bez deštníku, kteří se tu schovali před deštěm, ucítil jsem na stehně zavrnění svého mobilu.

Vyndal jsem jej z pogumovaného pouzdra a četl. „Dneska mi s Tebou bylo fajn. Chci být s Tebou dál kamarádka, ale musíme spolu absolvovat ještě pár kurzů líbání.“ Tvoje prázdninová
Dita.

Usmál jsem se a vyťukal na klávesnici:“Mě s Tebou bylo také
fajn, moje spolužačko. Chci s Tebou dál sedět v lavici.“ Usmál jsem se, a když přihučelo metro,
blaženě jsem si sednul na sedadlo a nechával se unášet proudem představ a fantazií, které na mě to léto opravdu čekaly v podobě několika dalších setkání,
na kterých jsme intenzivně namáhali nejen naše rty a
ústa, ale i těla.

S Ditou jsme dnes zase jenom kamarádi a jsem rád, že naším dobrodružstvím náš kamarádský vztah neutrpěl. Není nad to, moci v životě potkat tak skvělou kamarádku a vrbu, jako je ona. Když pak někdy skončíme na skleničce, stává se, že nám v očích hrají čertíci. Občas se pak políbíme, ale tím to končí. Možná
proto, že oba víme, že ta možnost tu teoreticky vždycky je. Zakázané ovoce chutná nejvíc. A tohle ovoce už přeci zakázané není. Tak možná
proto.