Zpověď 09 – Sexem proti stresu

Když jsem Janu po těch několika dnech znovu spatřil, neubránil jsem se vzpomínkám na její bezprostřednost, sexuální živočišnost a také jak si to se mnou dokázala na swingers užít. Zase jsem ji viděl nahou ve sprše, ty její úžasné pevné velké kozy, a také jak se na mě usmívala. A probleskla mi hlavou vzpomínka na její pro mě moc krásné orgasmy. Nicméně jsem i při této vnitřní projekci cítil odstup, protože jsem věděl, že se taková situace už nikdy nebude opakovat. Jsem teď přece s Klárkou a jsem skutečně šťastný. Jenže tuhle tu mou vnitřní pohodu z ničeho nic přeruší chlápek, co vykřikuje, že Janu zabije, a žene se k ní zezadu s nožem. Úplně šíleně mě vytočil. Co tady má co nějakej vobejda s kudlou ohrožovat lidi? Navíc Janu, která mi toho musí tolik říct? Ten chlap může bejt klidně nějakej teroristickej magor, a to je už zatraceně nebezpečné i pro moji Klárku. Nemůžu ho tady přece nechat řádit! Rozeběhl jsem se k Janě, no spíš jsem udělal tři skoky, natočil se na bok a čekal, až bude útočník probíhat okolo mě. Podvědomě jsem stiskl v dlani achát, který mi před chvílí Klárka koupila. A pak jsem udělal několik pohybů, které jsem si potom dlouho v hlavě přehrával. Vše totiž proběhlo šíleně rychle a já přesto vnímal každou milisekundu, jako by byla věčností. Chtěl jsem toho chlapa praštit co možná největší silou pěstí do hlavy. Někde na povrchu mého mozku se toto přání objevilo a zbytek těla začal už zcela sám vykonávat geneticky naprogramované vysoce efektivní pohyby ke splnění zadaného úkolu.

Jak jsem stál bokem a zleva se řítil útočník, tak jsem byl jen mírně nakročen levou nohou dopředu. Odrazil jsem se vzadu stojící pravou nohou a váhu těla přenesl na levou. Zároveň jsem pootáčel trupem zprava doleva. Tento pohyb mi začaly automaticky vyrovnávat kolena. To už se dala do pohybu pravá pěst pevně svírající achát. Prudce směřovala dopředu a nahoru. Opřel jsem se do rány celou vahou, umocněnou rotací horní poloviny těla a pohybem útočníka, který rychle běžel přímo proti mé pěsti. Přesně a prudce jsem zasáhl útočníkovu pravou část dolní čelisti. Hlava mu odskočila a moje pěst skončila sevřenou dlaní směrem k mému obličeji. Držel jsem v ní pevně achát a zase si uvědomil jeho neobyčejnou kresbou. Levou rukou jsem se snažil krýt, protože jsem netušil, jak na můj útok bude muž s nožem reagovat. Pravá noha se již opírala jen o špičku a udržovala rovnováhu. Vyhodnotil jsem si, že úder byl zcela devastující. Muž byl očividně zahleděn jen na svůj cíl, Janu, a vůbec nevnímal okolí. Neměl zpevněné krční svalstvo a hlava mu odletěla doleva. Za ní se sunulo i útočníkovo tělo a zešikma prudce nabouralo do výlohy, okolo které právě probíhal. Hlava pokračovala dál a na skleněnou tabuli narazila o zlomek vteřiny později. Pružnost tabule muže doslova katapultovala asi metr a půl napravo ode mě. Řítil se k zemi a bylo vidět, že už vůbec nekontroluje své pohyby. Dopadl na zem jako hadrový panáček, a protože hlava má díky své váze velmi vysokou kinetickou energii a setrvačnost, narazil s ní velmi tvrdě o kamenné dlaždice. Slyšel jsem takové jemné křupnutí a sledoval, jak z jeho otevřené dlaně odlétá dlouhý nůž. Zachytil jsem také útočníkův pohled. Když se odrazil od výlohy, vypadal velmi překvapeně. Po nárazu hlavy o dlažbu se výraz z jeho očí začal ztrácel a rychle se měnil. Během sekundy byl podobný očím mrtvých ryb na chladících pultech hypermarketů. Chvíli, nedokážu odhadnout jak dlouhou, se nic nedělo. Pak lidé okolo začali křičet, ukazovat na nůž, na mě a na ležícího muže. Rychle si z kapes vyndávali mobily a vše natáčeli. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se Jana snaží stejným tempem pokračovat dál, až mi zcela zmizela ze zorného pole. To už ke mně přiskočila Klárka.
„Je ti něco? Jsi v pořádku?“
„Nic mi není. Asi jsem ho zabil. Pojď, sehneme se k němu, změříme mu tep a poslechneme si, zda dýchá. Také ho dáme do stabilizované polohy, ať je na kamerách vidět, že se snažíme. Až se k němu skloníme, nenápadně si schovej achát v kabelce. Nikdo nesmí vědět, že jsem ho měl v ruce, když jsem ho praštil.“
Sklonili jsme se k útočníkovi a tvářili se, že se nám podařilo nahmatal tep. Vykřikl jsem, ať někdo rychle zavolá lékaře a policii. Také jsem nenápadně podstrčil achát Klárce a pošeptal jí:
„Musíme udělat ještě jednu drobnou manipulaci. Ten chlap měl nůž Wildsteer, ty jsou z Francie. Musíš pár lidí přesvědčit, že volal francouzsky ‚Au nom d'un seul Dieu, je les tuerai tous!‘ Nenápadně to roznes. Snad je to trochu podobné tomu, co ten chlap řval, než jsem ho sejmul. Alespoň svou délkou.“
Klárka vstala, začala se bavit s lidmi okolo a několik dalších se sklonilo ke mně a také kontrolovalo dech a puls ležícího muže. Domluvil jsem se s nimi a přetočili ho do stabilizované polohy. Jak už to bývá, někteří puls i dech rozeznali, pár nedokázalo nahmatat puls. Ti nejhlasitější však svorně tvrdili, že puls má i dýchá. Postavil jsem se a požádal několik lidí, aby se rozestavěli okolo nože a dávali pozor, ať na něj nikdo nesahá. Skrumáž už začala být značná.

Policie dorazila asi za 8 minut. Nejprve k nám přiběhla jednotka EKO Cobra (tihle ti nejsou od ochrany životního prostředí, jsou spíš něco jako naše URNA) a po nich rakouská Bundespolizei. Záchranáři v celku poklidném tempu nakráčeli až jako poslední, nějaké dvě minuty po všech těch policistech. Policie obchoďák uzavřela a pátrala po komplicích a případných dalších útočnících. Jako první mě vyslýchal chlapík z EKO Cobry. Popsal jsem mu, že jsem viděl útočit tohoto muže (ukázal jsem na něj), o kterého se teď starají záchranáři. Protože za jakéhosi pokřiku mával nožem a ohrožoval okolní lidi, dal jsem mu ránu pěstí, abych ho zpacifikoval. A že mi na pěst v podstatě v rychlosti sám naběhl. To že je vše. Odevzdal jsem mu pas. Potom přivedl někoho z Bundespolizei a ti si mě odvezli na stanici. Jak mi klesala hladina adrenalinu, cítil jsem, že mě pravačka začíná parádně bolet. Na stanici jsem napočítal dalších asi 20 lidí, které přivezli k výslechu. Jana a ani Klárka mezi nimi nebyly. Později jsem se dozvěděl, že Klárku odvezli jinam. Věřil jsem v její přirozenou inteligenci a že řekne vše co nejblíž pravdě. Tedy že jsme si vyrazili na předzásnubní cestu do Vídně. Otázky byly nejprve standardní. Zda mám vojenský nebo nějaký jiný výcvik, jestli jsem sloužil v silových složkách, zda se věnuji úpolovým sportům, co dělám ve Vídni a jestli mohu co nejpodrobněji popsat události celého dne. Byli přátelští. Asi po hodině došlo ke změně otázek. Ptali se, kdy jsem byl naposledy ve Francii, a kdy v Paříži. Také jestli mám nějaké kontakty v bývalé Jugoslávii. Skvělé! Můj odhad byl přesný. Útočník přijel z Francie. Snad bude Klárka také úspěšná. Asi po čtyřech hodinách mě odvedli do kanceláře, kde byl vysoký důstojník policie a další lidé. Začali mi gratulovat, že jsem příkladným činem občanské angažovanosti zabránil velkému krveprolití. Když mi řekli, že útočník byl francouzský občan Branko Hodzic, původem z Bosny a Hercegoviny, a že se jednalo o náboženského fanatika nějaké nevelké křesťanské sekty, oddechl jsem si. Prý si vybral k provedení svého teroristického činu Millennium Tower proto, že patří mezi výrazná multikulturní centra Vídně. A že po převozu do nemocnice zemřel. Také že jsem příkladně organizoval první pomoc a zabezpečení místa činu. Gratulovali mi a požádali, jestli bych v případě potřeby znovu přijel do Vídně na rekonstrukci a doplnění vyšetřování. Odpověděl jsem, že to považuji za svou povinnost a že mi bylo ctí ochránit obyvatele Vídně před zjevně vyšinutým útočníkem. Ještě mě slušně požádali, jestli bych se zúčastnil společné tiskové konference. Tak to je maso, byla má první myšlenka, kterou jsem si jako odpověď na tiskovou konferenci v duchu řekl.
„Herr Oberstleutnant, moc prosím, aby byla má totožnost držena v tajnosti. Jak předpokládám, nikdo teď neví, jak velká skupina, ke které patřil, je. Myslím, že chápete, že se bojím odvety.“
„Samozřejmě, jen jsme vám chtěli projevit vděčnost.“
„Byla to má povinnost. Mám rád Vídeň i Rakousko a jeho pohostinný lid. Nepřeji si, aby vaši občané trpěli násilnostmi kohokoli. “ Zase mluvím jako táborový řečník. Musím se trochu krotit, nebo mi to přestanou baštit.
„Jistě. Spis i vaše výpovědi na základě žádosti, kterou mi podepíšete, budou v režimu tajné. Na veřejných dokumentech bude adresa i vaše jméno začerněno. Novináři se nic nedozví, jen že krveprolití zabránil turista. Nezveřejníme ani ze které země pocházíte.
Nabídli mi odvoz a já se nechal dopravit nazpátek do Millennium Tower. Policista, který řídil, se se mnou srdečně loučil a říkal, že takový ukázkový pravý zvedák dlouho neviděl. Že na člověka, který neboxuje, to byl neuvěřitelný výkon.

Klárka už na mě čekala. Vrhnul jsem se k ní a začal ji líbat.
„Byla jsi skvělá! Co s tebou prováděli?“
„Ptali se mě na podrobnosti všeho, co jsme od příjezdu do Vídně dělali. A taky co děláme v Praze. Neopomněla jsem se zmínit, že jsem ti koupila achát a také kde to bylo.“
„Dokonalé!“
„A co budeme dělat teď, pane slavný? Jsi furt v televizi a na internetu. Naštěstí ti není moc vidět do obličeje. Dokonce tě někde nazvali Old Shatterhandem. A víš, že se mi Lex Barker vždycky líbil? Byl to fakt chlapák.“
„Popravdě jsem z toho ještě teď hodně rozklepanej. A potřebuju obinadlo, stáhnout si zápěstí. Snad mi tam nic neruplo a jsou to jen namožené vazy. Parádně mě bolí. Ale to jsem nemohl nikomu na policii přiznat.“
„Já si to myslela. Obinadlo přinesu z lékárničky z auta, nevím, kde bych ho tady rychle sháněla. Za to jsem nakoupila spoustu různého jídla a hlavně alkoholu. Nalej si whisky, podle mě se ten stres musí řádně vyplavit.“
„Jsi dokonalá, všechno to potřebuju. A osmnáctiletý Chivas Regal byla geniální volba. Moc děkuju.“
Klárka za chvíli přišla, nalila si také a pečlivě mi stáhla zápěstí tak, aby nebylo moc utažené. Něco mi povídala a při tom začala psát na papír:
„Ty jsi ho chtěl zabít, viď?“
„Lekl jsem se, že jsi nedaleko, a že by mohl ublížit i tobě. Dal jsem do toho úderu úplně všechno.“
„To je šílený. Mám mít strach z toho, co ještě bude? Nepůjdou po tobě?“
„Stále nevíme, co a ani kdo za tím je. To mi musí vysvětlit Jana. Ale tohle určitě také nečekala. Šla na schůzku v klidu a ten útočník na ní křičel srbsky nebo jak, že jí zabije. Budeme kontrolovat mail. Snad ještě napíše.“
„Myslíš, že nás odposlouchávají?“
„Skoro určitě. Procházíme totální kontrolou, stejnou, jako teroristé. Musíme mluvit jako normální turisté, co mají před svatbou.“
„Ok.“
Vzal jsem popsaný papír, dal ho do kapsy a řekl: „Lásko, jsem unavenej, půjdeme spát?“
„Také toho mám dost. Dám si sprchu a půjdeme.“
Šla do koupelny, já s ní, a jak šuměla sprcha, roztrhal jsem papír na drobné kousky a hodil ho do záchoda.
Překonal jsem chuť vlézt za ní. Tak jsem se zatím rozhlížel po vybavení koupelny a na poličce u umyvadla jsem si všiml lahvičky s tělovým olejem. No to je paráda, celý ho využiju na Klárku. Než vylezu ze sprchy, nechám ho ohřát v umyvadle v horké vodě. Otevřel jsem ho a zjišťoval, zda je parfémovaný a jestli není nějak agresivní. Voněl téměř neznatelně po růžích. Ochutnal jsem ho a nijak mě na jazyku nepálil, budu s ním tedy experimentovat přesně tak, jak budu potřebovat. Klárka se dosprchovala a když vycházela ze sprchy, jen jsem ji galantně podal ručník.
„Počkej, ještě tam nechoď, nejdřív ti odvážu to obinadlo. Neboj, pak tě zase zavážu.“
„Díky,“ usmál jsem se na ni a políbil ji. Klárka mi úsměv oplatila a kočičím krokem vyplula z koupelny i s obinadlem. Ve sprše jsem si nastavil teplotu vody na nejvyšší stupeň, který jsem byl schopen snést. Když jsem zavřel oči, zase jsem viděl měnící se pohled útočníka po jeho pádu na zem. Mohl být o deset let starší než já. A rozhodně nebyl žádné tintítko. Jaký život asi žil, když ho to dovedlo s vytaseným nožem až do Vídně? Ne, neměl jsem výčitky, bylo to jasné kdo z koho. Riskoval a narazil. Snad jen bylo škoda, že na někoho nenarazil o hodně dřív. Třeba by pak byl pro spoustu lidí svět mnohem lepším místem pro život.

Horká voda odplavovala ztuhlost mých svalů a já se cítil čím dál tím lépe. Vystoupil jsem ze sprchy a při utírání jsem myslel na Klárku. Také musí z hlavy vytěsnit vše, co dnes viděla a zažila. A to musí být má dokonalá práce. Vzal jsem si na sebe hotelový župan, přišel za ní a začal s realizací svého plánu.
„Klárko, potřebuješ se také zbavit stresu, který jsi dnes prožila. Mám nápad, jak to co nejlépe udělat. Dáš si víno nebo whisky?“
„Teď whisky, prosím.“
Nalil jsem jí skleničku a vzal do ruky obinadlo. Usmál jsem se, políbil jí na krk a pošeptal: „Tady to rychle vypij. A s obinadlem udělám jedno kouzlo.“
„Kouzli, potřebuju trochu začarovat.“
Začal jsem ji obinadlo omotávat kolem hlavy v místě očí. Bylo ho na pěkných pár závitů, takže určitě nic neviděla.
„Odvedu tě teď do postele. Klidně lež na zádech a pouze vnímej, co se okolo tebe bude dít.“
„Ale mám pyžamo, nemám se nejprve svléknout?“
„Ne, není to zapotřebí.“
„Ale já jsem myslela, že…“
„Teď už jen lež, nejlepší bude na nic nemyslet a aby to bylo pro tebe jednodušší, zaposlouchej se do muziky, kterou ti pustím,“ a z mobilu jsem pustil relaxační dvouhodinovou skladbu, kterou jsem kdysi stáhnul z YouTube.
„Dobře, jen jsem chtěla…“
„Pšššš! A prosím lež na zádech,“ dodal jsem co nejmírněji jsem dokázal. Chvíli jsem se na ní díval a přemýšlel, jak začnu. Hlavou mi problesklo, že vůbec nejraději bych se jí co nejprudčeji zmocnil, abych ze sebe konečně dostal tenzi nahromaděnou za celý dnešní den. Musel jsem se krotit. Tak jsem Klárku začal velmi něžně líbat. Pootevřela ústa a zvala můj jazyk dál. Já nepokračoval, však on ještě tento večer čas jazyků přijde. Ale až později. Pokusil jsem se téměř neslyšně zvednout. Šel jsem si do mé tašky pro nůž. Vozím s sebou černý Garberg Leather Sheath od Moraknivu. Oblíbil jsem si jej pro jeho schopnost dlouho udržet vynikající ostrost. Teď se bude muset předvést. Také jsem sebou do postele vzal achát a whisky.

Achát jsem položil nalevo od Klárky a otevřel láhev. Soustředil jsem se na kresbu uvnitř achátu, na jednotlivé kruhy a přiřadil jsem jim v představách Klárku, sebe, a ty menší jako děti. Uklonil jsem se, vzal whisky a kámen důkladně polil. Pak jsem vzal do ruky olejíček, a lehce si jej nanesl na bříška ukazováčku a prostředníčku. Potřel jsem jím vybroušenou stranu achátu. Rozlitá whisky už byla okolo nás řádně cítit. Každý rituál využívá vůně zápalných obětí. Tradiční výroba Chivase zahrnuje několik ohnivých procedur, včetně pálení rašeliny. Tudíž je pro rituál naprosto skvělou volbou. Znovu jsem se kamenu poklonil a poděkoval za jeho ochranu. Teď jsem Klárce trochu odhrnul límeček pyžama. Bylo moc hezké, od Laurena. Klárka se mi chtěla líbit. Ale co, ač je krásné, musí padnout za oběť primitivním rituálům zahánějícím zlé duchy tak, aby se u nás už nikdy víc neobjevili. Však se také pyžamko díky kontaktu s lidským tělem K tomuto účelu hodí víc než jen dobře. Dotýkal jsem se zlehka její odkryté šíje a krku prsty se zbytky olejíčku, který mi na nich zůstal. Zavřel jsem oči, zhluboka dýchal a snažil se najít ve světlech, která se mi objevovala za víčky, nějakou nápovědu, kudy vést první řez. Teď jsem to uviděl. Začnu pravým rukávem podél až pod límeček, kde látku doříznu. Pak povedu řez po pravé straně odspodu až k rukávovému řezu. Nakonec rozříznu obdobným způsobem i levou část. Vzal jsem si do pravé ruky nůž, levou přidržel rukáv, a jediným dlouhým pohybem projel až nahoru. Byl to krásný, dlouhý, čistý a velmi tichý řez bez jediného zadrhnutí. Myslím, že si Klárka ani ničeho nevšimla. Znovu jsem se nadýchl a rychle provedl nožem zbývající tahy. Opatrně jsem odstranil látku z Klárčina bříška a vytvořil z ní v ruce takové hnízdo, které jsem položil na polštář vedle ní. Do něj jsem oběma rukama položil achát a opět jej řádně prolil Chivasem. Lahev whisky jsem odložil a opatrně si znovu vzal olejíček a pár kapek utrousil na vybroušenou stranu kamenu. Uklonil jsem se, velmi potichu šeptem poděkoval, zvedl ruce s olejem do výšky a obrátil se ke Klárce. Mým cílem bylo kápnout pár kapek z výšky přesně na hroty obou bradavek. Pečlivě jsem zamířil a podařilo se. Lahvičku s olejem jsem uložil vedle achátu a whisky a oběma rukama jsem ji začal olej po ňadrech co nejjemněji roztírat. Klárka hluboce vdychla. Pak jsem z výšky utrousil několik kapek do jejího pupíčku a olej začal vtírat i do její pokožky na bříšku. Klárka už oddychovala celkem hlasitě. Teď mě čekala nejnáročnější operace. Rozříznout kalhotovou část pyžama i s gumou nahoře. Netušil jsem, jak si s touto zesílenou částí ostří mého nože poradí. Levou rukou jsem chytil okraj nohavičky a rychle jedním tahem jsem vedl ostří nože vzhůru ke gumě. Zapracovalo tak, že jsem to ani nečekal. Protlo kraj kalhot bez sebemenšího odporu. Rychle jsem rozřízl i druhou nohavičku a odkryl Klárčinu kundičku. Olej jsem nakapal na její stehna a začal jej opět důkladně, a přesto něžně roztírat. Důsledně jsem se však vyhýbal Klárčině mušličce. Když jsem se soustředil na vnitřní části jejích stehen, začala v obličeji červenat. Přešel jsem na velmi jemné hlazení už vystouplého poštěváčka. Přilil jsem trochu olejíčku a snažil se jej důkladně vmasírovat do celé její nádherné kundičky. Tu nečekaně vykřikla a nohy se jí naprosto nekontrolovaně roztřásly. To už jsem nemohl vydržet. Odhodil jsem župan a s ním i veškeré brzdy a zábrany. Zažil jsem doslova zatmění mysli. Pronikl jsem do Klárky, a zcela nekompromisně začal přirážet. Měl jsem jediný cíl, pořádně se udělat. Cítil jsem, jak se Klárka přizpůsobuje mému živočišnému sexuálnímu vzplanutí. Začala sténat a mě to vzrušilo ještě víc. Zase vykřikla a kundička se jí stáhla tak, že mě málem vytlačila. O to prudčeji jsem přirážel a během pár sekund se udělal. To Klárka opět vykřikla, objala mě a stáhla na sebe. Teď jsem opět celkem agresivně vstrčil při líbání jazyk do Klárčiných úst. Po chvíli otočila hlavu stranou a začala zprudka oddychovat. Znovu vykřikla a tlaku v její kundičce jsem už víc vzdorovat nedokázal. Vytlačila mě a proud squirtu byl tak mohutný, že dosáhl až na zem, za postel. Lehl jsem si na bok a líbal její tváře a ouško. Sáhl jsem ji na kundičku a ona se znovu zachvěla a vystříkla, teď už méně.
„Ještě, nepřestávej, moc to potřebuju, prosím nepřestávej!“
Stále jsem ještě měl ucházející erekci, a tak jsem do ní znovu pronikl, tentokrát o poznání citlivěji. Stačilo jen pět přírazů a Klárka znovu stříkala. A pak ještě jednou a za chvilku zas. Během snad jedné minuty se udělala třikrát. Přetočil jsem si ji na bříško, dal pod ní polštář a užíval si pohled na její výstavní zadeček. Lehce jsem se do ní dostal a Klárka byla během několika přírazů zase hotová.
„Co to se mnou děláš? Tys mě fakt začaroval. Ano, tam, ještě, ano takhle hluboko. Áááááá, já jsem byla zase!“
Byl jsem z toho tak vzrušený, že při dalším orgasmu Klárky jsem se s ní udělal i já. To už si sundala z očí obinadlo.
„Počkej chvilku, potřebuju se vydýchat. Jak jsi to udělal? Přece jsem byla oblečená a potom najednou ne. Co to bylo? Tak ti mě to všechno vzrušilo, a i způsob, jakým sis mě vzal. To bylo něco! Mé tělo mi říkalo, že ti musím poskytnout absolutní rozkoš a pak budu i já odměněna. Vůbec nic nechápu. Ale zase to bylo úplně senzační. Miluju tě, miluju to s tebou!“
Objal jsem ji, hladil a líbal na tvář, ouška i oční víčka. Nadechl jsem se a spustil: „Víš, udělal jsem tady vedle tebe na polštáři takový malý improvizovaný oltář. Provedl jsem ochranná zaříkávání a poděkoval duchu achátu za to, že nás tak dobře opatruje.“
„A co to mé svlečení?“
„Potřeboval jsem něco tvého na oltář. Rozřezal jsem na tobě pyžamo a použil ho.“
„Opravdu? To jsem vůbec necítila. Moc se mi to pyžamo líbilo. Oltář z něj je hezkej. Něco takového by mě nikdy nenapadlo.“
„Také si ho odvezeme sebou a doma ho dobře uschováme. A musíme čas od času ducha achátu poctít douškem osmnáctiletého Chivase. A také kapkou oleje.“
Políbili jsme se a téměř vzápětí jsme v objetí usnuli. Na obinadlo jsem už ani nevzpomněl. Moje poslední myšlenka byla, co nám za překvapení přinese zítřek.

Odkaz na předchozí díly naleznete v mém profilu, záložka „Povídky“