"Kami? Napustil jsem ti vanu." "Vanu?", povytáhnu překvapeně obočí. "No, horkou vanu. Jsi říkala, když jsme přijeli, že jsi celá ztuhlá a bolí tě svaly... Tak jsem si říkal, že aby sis je hezky prohřála.", vysvětluje Jindra snaživě a tváří se přitom co možná nejnevinněji. "No jo, horká koupel je na tohle nejlepší... To sis říkal dobře, jsi hodnej!", poděkuju naoko netečně, ale v duchu se musím…

Příjezd taxíku jsem odhadl podle toho, jak se rozštěkal sousedovic pes. Rychle jsem zhasl lampičku, takže když se na chodbě ozvalo šramocení a zavrzala kolečka Anetina kufříku, v bytě vládla tma. "Spíš?", nakoukla do ložnice. "Hmm...mmm ?!?" "Promiň, jen hledám pyžamo. Dám si sprchu a padnu.", šeptala, zatímco šmátrala po posteli. "Ty jsi pral?" "Mmmm... jo... visí to.", mumlal jsem zdánlivě…

Jako nečekaný suvenýr stejně nečekaného erotického dobrodružství v převlékací kabince obchodu s oblečením jsem si domů odnesla kojící podprsenku s odepínacími košíčky a tušila jsem od začátku, že si ji navzdory zdánlivé úplné nepotřebnosti oblíbím. Nejen jako doslova hmatatelnou připomínkou toho, jakou erupci rozkoše jsem i díky ní po dni plném jejího odkládání a přerušování nakonec v té kabince…

Když mi tajně pořízená fotka prozradila, že jedna z mých slastných chvilek v kanceláři, když jsem myslela, že beze svědků uvolňuju nahromaděný pracovní stres, byla ve skutečnosti kýmsi viděla, pár dní jsem byla jako na trní a v pracovní emailové korespondenci vyhlížela další zprávu od neznámého (nebo neznámé). S trochou vzdorovitosti jsem si navíc několik dalších takových chvilek schválně dopřála…

Poprvé to nebylo vůbec z mé hlavy. Impulz přišel úplnou náhodou v prvním zaměstnání, kam jsem po škole nastoupila. Čerstvá absolventka, rozdychtěná poznat svět byznysu - takže vlastně nanynka z malého města, které se v tom velkém najednou zatočila hlava příležitostmi, slovo "asistentka" jí zní úplně jinak než staré dobré "sekretářka" a u pracovního pohovoru ještě nezná pravé významy některých…

Toužebně očekávanou a dlouho vyhlíženou situaci, kdy v mém bytě zůstane přes noc žena, jsem si hodlal náležitě užít. Amálka po našem nočním milostném dvojboji z peřin nespěchala a své oblé křivky, při absenci jakéhokoliv spacího úboru půvabně nahé, z nich nechala lákavě vykukovat podstatnou část rána. Aniž bych ji chtěl nějak kompromitovat, když sluníčko v jednom z těch koncem podzimu vzácných…

"Dobrý den, pane kolego.", zaculila se u výtahu učitelka Saša, se kterou jsem se už několikrát dal do řeči, takže o našem spříznění povoláními dobře věděla. "Tak jak se Vám vydařil návrat do předchozího působiště? No, říkal jste, že tam jedete na nějakou oslavu...", napovídala snaživě, zatímco jsem se marně snažil upamatovat, že jsme se o tom bavili. "Tak znáte to, jak tyhle návraty vypadají.…

Podzim může mít řadu podob. Mám rád babí léto, kdy prázdninové vzpomínky zvolna mizí v zářijovém sluníčku jako žloutnoucí listy z prvních opadávajících stromů. Nesnáším studené sychravo, co rázně utne všechnu letní nostalgii a rychle směřuje myšlenky k nejchladnějším částem roku. Podzim, který jsem po několika letech působení na malém městě nově začínal na jednom z pražských gymnázií, přinesl od…

"Bětko, ty vole... to je hustý!", vydechla Julča způsobem, typickým spíš pro mladší ročníky, než jsme my dvě, a vykulila oči v upřímném úžasu. Bylo vidět, že jsem ji doopravdy zaskočila. S provinilým úsměvem jsem pokrčila rameny a radši se rychle napila vína; poslední minuty mi beztak při vyprávění trochu vyschlo v puse a cítila jsem, že se mi krev nahrnula do tváří, i když v kavárně je příjemné…