Pekelná pohádka pro zvrhlíky i zvrhlice - I.část (soutěžní) (Pohádka, fantasy, BDSM, korzety, zralé ženy, nevěra, mazlení, skupina, orgie...) Bylo nebylo, žil byl mladý muž jménem Jakub. Jakub byl chudý, ale jeho srdce bylo bohaté na odvahu a oddanost. Byl statné postavy, samý sval a šlacha, tváře měl ostrých rysů, na hlavě husté kaštanové vlasy a v rozkroku velké nádobíčko, které měl připravené pro svou budoucí nevěstu, lásku svého srdce. Svou vyvolenou našel v Andulce, dívce ze samoty, blondýnce jemných rysů s dmoucími ňadry, vosím pasem, kulaťoučkým zadečkem a ladnými nožkami, které v sukénce rádi pozorovali všichni nadržení sekáči, když bosky po louce běžela z vesnice zpátky domů na samotu, kde bydlela. Andulka byla v jeho očích křišťálově čistá duše, nezkažena hříchem, se srdcem plným lásky a bezbřehé dobroty. Andulce přislíbil své srdce i jiné orgány, jen co trochu vydělá a bude si ji moci vzít. Z nevysvětlitelných důvodů musela být Andulka vždy do setmění doma, říkalo se, že Andulka měla/má sestru - dvojče Zlatku. Zlatka utekla z hor do města, kde se prý stala padlou ženou a žila zde ve hříchu. Snad proto si svou zbylou dceru rodiče již lépe střežili. Jak a s kým na samotě Andulka bydlí, moc lidí však nevědělo. Jakub nebyl zdejší, putoval světem křížem krážem, aby vyhledal svou vyvolenou a tu našel poblíž místních majestátných hor právě v Andulce. Jakub se Andulky na sestru dosud neptal a o její rodině toho také moc nevěděl, jediné, co ho zajímalo, aby získal její srdce a následně Andulku i za ženu. A při svatební noci ji pořádně osouložil, ale to se nahlas neříká. Všechno směřovalo k tomu, že se co nevidět vydá požádat Andulky rodiče o její ruku, kdyby se v onen osudný den nepřihnal za Jakubem ctihodný pan farář. „Jakube, Jakube, neštěstí hrozné a veliké se stalo, Andulku si vzalo samotné peklo!“ zvolal ctihodný pan farář. „Co to za hloupé řeči vedete, pane faráři, Andulka, je panna čistá, to je mýlka, věc je jistá! Vezmu si ji za ženu a pak osouložím jako mou ženu!“ pravil Jakub. „Asi si ji peklo spletlo s její sestrou Zlatkou, Jakube,“ odvětil ctihodný pan farář. „Takhle to pane faráři nenechám, své srdce a penis jsem přislíbil své Andulce, nechci přijít o svou lásku a nesmířím se s tím, že bych píchal tak možná jednou v pekle. Vypravím se do pekla a Andulku zachráním.“ (Kuba neřekl záměrně v nebi, páč nevěděl, zda se tam může smilnit)… A tak se Jakub, ztracen v bezedném žalu, rozhodl vstoupit do pekla a začít svou neohroženou cestu za láskou, kterou nemohl ztratit. Nebyl čas přemýšlet o tom, co dělal pan farář u horského potůčku, kam se Andulka chodila koupat, když měl být v kostele, v momentě, kdy si pro ni rohatí přišli. Vydal se hnedle na cestu a zamířil si to cestou k Čertím skalám, protože když se tak jmenují, k peklu tam zajisté bude blíž. Když už došel ke skalám a po peklu nikde ani památky, rozhodl se uvelebit na trávě a na chvíli si odpočinout. Pozoroval chrobáka za kamenem, který se chrobáčím tempem blížil ke své samičce, patrně aby si s ní užil. V ten moment se Jakubovi nad hlavou přehnala žluva a nebo žluna (vždy si ty ptáky pletl) a hnedle se snažila chrobáčkovu samičku pozřít ve svém zobáku. „Táhni do všech pekel, ty darebný ptáku, mě o mou milou připravili, tobě to nedovolím!“ a rozmáchl se ranečkem po ptákovi, který letěl pryč. „Děkuji ti, Jakube,“ pravil chrobáček, „celý den se za touhle samičkou plazím a teď by mi ji bez tebe zblajzli. Díky tobě si teď zasouložím, za tvou pomoc se ti ne jednou odvděčím, slibuji.“ „Jen píchej, chrobáčku, až zachráním svou milou, vezmu si ji za ženu a také ji osouložím,“ odpověděl mu Jakub. Nerušen chrobáčím souložením, otočil se na bok a sotva zavřel oko, začaly se mu zdát divoké sny, představil si svou Andulku u potůčku, jak si sundavá šatičky, omývá si ňadra s bradavkami jak třešinky vodou, ručkou šmátrá pod sukénku do svého rozkroku, myje si ohanbí, štěrbinku v rozkroku. Jakubovi se začal dělat úsměv na tváři a v rozkroku mu začala růst boule nevšedních rozměrů. Užíval si snění, Andulka si myla vlasy, které z ničeho nic začaly černat, jako brunetka byla Andulka ještě více sexy, nikdy si ji takhle nepředstavoval. Náhle v tom snu Jakub uviděl faráře, který si v houští na druhé straně potůčku honil pod sutanou své malé avšak široké odpudivé péro, když si ho Andulka všimla, farář za křičel: „Zlatuško, mě se nemusíš bát…“ V tom se zpocený Jakub probudí a z poza stromu slyší milé chichotání. „Čemu se chichotáš, ať už jsi kdokoli a kdekoli?“ zavrčel Jakub kamkoli na kohokoli. „Někdo tě udeřil do rozkroku, že tam máš takovou bouli?“ pravil líbezný dívčí hlásek. „Čertí myšlenky se mi vkradly do snů a bouli v mém rozkroku způsobily, kdo jsi a co tu pohledáváš?“ pravil smířlivěji Kuba. „To nebyly čertí myšlenky, o tom něco vím, Jsem Viktorka a hledám mluvícího chrobáčka, co se mi vytratil z kabely, neviděl si ho?“ Viktorka byla drobná překrásná brunetka s kakaovýma očima, rudými rty a tvářemi s pekelnou jiskrou v oku, s ňadérky číslo dva a sexy vysportovaným zadečkem. Jakubovi se na první pohled zalíbila a jelikož byl chlapec pravdomluvný, nemohl chrobáčka zapřít. Přesvědčil se, že má chrobáček doprcáno a povídá Viktorce: „Viděl jsem mluvícího chrobáčka upalovat za svou samičkou, co za to, když ti povím, kde ho najít?“ „Co bys chtěl, je to můj věrný přítel, udělám pro to, abych ho získala, cokoli.“ Snad proto, že byl Kuba blízko čertím skalám, zapochyboval, hlavou mu proběhlo několik hříšných myšlenek, co by si asi tak přáli sekáči, chasníci z vesnice, dokonce co pan farář. Viktorka byla tuze hezké děvče, zastyděl se nad sebou a smutně pravil: „Potřeboval bych znát cestu do pekla, hledám svou Andulku, kterou tam omylem vzalo peklo patrně místo její sestry… Chrobáček je támhle za kamenem, ale prosím vezmi si ho i s jeho samičkou, ať má někoho na prcání a není mu smutno.“ „Cestu do pekla znám,“ odpověděla Viktorka, „se mnou se tam zajisté dostaneš, jen prosím zvaž, zda tvá Andulka za to opravdu stojí, peklo se jen tak nemýlí. Hm, navíc jsem myslela, že si budeš přát alespoň pusu, nikdy jsem se nepusinkovala s člověkem“ řekla a Jakub nad tím člověkem nějak nepřemýšlel. „Neznáš mou Andulku, tady se peklo opravdu muselo zmýlit. Slíbil jsem jí i panu faráři, že cokoli s jinou ženou budu mít maximálně v pekle, pokud ji nepřivedu zpátky, na světě si ani nezasouložím.“ Viktorka sbalila chrobáčka i s jeho samičkou do kabely a vedla Jakuba podél skal do trhliny mezi skalami, která sestupovala kaňonem do mírné propasti, skály zde děsily hrůzou a sem tam to zavánělo sírou. Celou cestu si ti dva povídali a Jakub často nechal svůj pohled na Viktorčině zadečku, úsměvu, ňadérkách, očích. Viktorce se Jakub také zalíbil a snad proto i před branou pekelnou ještě jednou pravila: „Rozmysli si to, Jakube, co peklo schvátí, to už nenavrátí.“ Jakubovi bylo jasné, že došel k doupěti pekelnému a srdce se mu rozbušilo, snad kvůli tomu, že srdce poznalo, že je blízko lásce svého života. „Nerozmyslím, Viktorko, ale kvůli tobě přece jen trochu zradím sebe, Andulku, mé slovo, co jsem dal.. Za tvou pomoc si ten první polibek zasloužíš.“ Přiblížil se rty k Viktorce, jemně se dotkl těmi svými a než stihli se proplést jazyky, Jakub rukou v jejich vlasech narazil na malinký růžek a rychle se odtrhl. „Ty jsi čertice, Viktorko?“ povídá vystrašeně. „Jak bych asi jinak znala cestu do pekla, hlupáčku? Děkuju ti za polibek, dál už musíš sám!“ „Jak mám otevřít bránu pekelnou?“ zvolal Kuba. „Udělej něco, za co chodí smrtelníci do pekla, aby ti Luciferka rovnou bránu otevřela!“ povídá s úsměvem Viktorka. „Luciferka?“zhrozí se Jakub, „vždy nás učili, že vládce pekel je Lucifer!“ „Vy lidé rádi věříte báchorkám a povídačkám!“ zakřikla naposledy Viktorka a v tu ránu jako by se do země propadla. Jakub stál sám před kamennou bránou a v hlavě si přemítal kázání pana faráře z jeho rodné vesničky, za co se pozemským hříšníkům otevírá brána pekelná. Přes všechny nesmělé pokusy nakonec skončil s ocasem v ruce a hlasitě pravil: „Honím, honím pérko, pojď si pro mě Luciferko!“ Najednou se otevřela brána pekel, Jakub vstoupil a za ním se kamenné dveře opět zavřely. Všude byla síra, zápach kouř a pekelné hlasy. Jakub slyšel jenom vysoký ženský hlas. „Všechno už vím, Jakube, pokud si opravdu chceš vzít Andulku zpátky, musíš splnit 3 úkoly, pokud neuspěješ, navždy zůstaneš peklu. Jelikož tvá duše je čistá a tvůj charakter ryzí a bez poskvrny, dávám ti poslední možnost se vrátit domů!“ pravil přísně hlas vládkyně pekel. „Zůstanu a pokusím se úkoly vykonat, pro lásku mého srdce podstoupím cokoli, ty mocná pekelnice pekelná, “ pravil odbojně Kuba. „Budiž dobrá, tvůj první úkol je přežít noc v této kamenné cele, kam si chodí v noci hrát pekelně hrubé a mužů chtivé trpaslice. “ Jakub se objevil v kamenné cele, ustlal si v rohu na slámě a čekal, co se bude dít dál. Za mřížemi slyší štěbetání malého chrobáčka. „Jakube, Jakube, trpaslicí je sedm, jsou hrubé a houževnaté, mají kožené oblečky bičíky a lana, budou tě chtít spoutat, svázat a ubičovat k smrti. Jediné, jak je člověk může zkrotit a ovládnout, je, že každou trpaslici opícháš k orgasmu a k utahání, ale pozor, ať neutahají ony tebe!“ Nebyl čas, chrobáček zmizel, ozval se rámus a hlasy, do místnosti vběhlo sedm trpaslic v kožených kostýmcích s bičíky a lany v rukách a hned se začaly vrhat na Jakuba, že ho svážou a utrápí. Jakub nikdy trpaslice neviděl, nedokázal si ani ve snu představit, že tak malá stvoření můžou mít tak velké kozy, které se jim cpaly ven z jejich kožených korzetů. Trpaslic bylo sedm a každá měla jinou barvu vlasů. Blonďatá bičíkem praštila Jakuba přes půlky, červenovlasá mu skočila na záda a začala ho tahat za vlasy a kousat do ucha, modrovlasá a zelenovlasá mu začaly stahovat kalhoty, zrzavá se mu zakousla do pravé půlky, černovlasá mu začala strkat prst do zadečku a růžová, když Jakubovi kalhoty spadly dolů, dostala ránu do obličeje jeho velkým lofasem. „Ten je veliký!“ oněměly úžasem trpaslice, když servaly Jakubovi kalhoty dolů. Růžová se oklepala a snažila se vyskočit Jakubovi na kokot, ten s ostatními zápasil, snažil se jim zachytávat bičíky a lana, kterým ho chtěly svázat. Když dostal už asi sedmnáctou ránu bičíkem a černovlasá trpaslice ho kousla do levého varlete, rozzuřil se, vzal růžovou trpaslici, které se líbilo na jeho ocasu, kolem pasu, odhrnul ji sukénku a posadil si ji na svůj naběhlý ocas, který před malou chvílí trpaslice dost líbezně a chtivě cumlala. Ačkoliv to byly trpaslice, kundičky měly široké a vytahané. Jakub zasunul a světe div se, že trpaslici jeho úd nevyletěl krkem. Prc, tam, prc sem, růžová ječela hrůzou a zároveň blahem. Šťávy z ní cákaly, až to kropilo zbývající urputné trpaslice. Jakub ji sundal z ocasu, odhodil její bezvládné tělo v extázi a vzrušení a čapnul černovlásku, kterou měl na koulích, šup, prc, šup, prc… a další… Zelenovlasá, modrovlasá… Natáhnul se pro Zrzku, rukou ji chytnul za pysky na kundičce, zatímco mu blondýnka bičík strčila přímo do prdele. „Ty, trpasličí mrcho,“ jen počkej, až přijdeš na řadu! Uštědřil zrzečce dvě pérofacky a prc sem, prc tam, odkládá další osouložené a uspokojené tělo trpaslice. Zbylé trpaslice mu podtrhávají nohy, Jakub leží, ale hbitým hmatem chytá blondýnku za vlásky a šup si ji dává na svůj ocas… Na obličej mu skáče červenovlasá, trpaslice s největšíma kozama a svou hladovou kundičku mu cpe do úst. Jakub se brání, ale hladová kundička červenovlasé trpaslice mu rajtuje na jazyku. V tu chvíli blonďatá trpaslice se v euforii bezvládně kýve na jeho ocasu, Jakub ji odpinkne pryč a pevně uchopí poslední červenovlásku s největšíma kozama. „Tak jsme tu zbyli na sebe poslední, “ praví Jakub, „koukej, jak blahem si vrní tvé kamarádky, je jsme osouložil a tebe také osouložím!“ Chytnul trpaslici, strhl z ní šatičky, z kostýmku se vyvalily její obří dudy, které se mu sotva vešly do rukou. Mačkal ji cecky, položil si ji na zem a zasunul do ní své obří péro. Trpaslice sténala, vzdychala, po očku jenom jako prosila o pomoc své kolegyně, které vyšukané spokojeně spinkaly. Jakub trpaslici píchal, až z ní proudy šťáviček lásky zaplavovaly místnost. Když cítil, že už se asi udělá, rychle sundal červenovlásku ze svého údu a veškerou dávku svého sémě jí nastříkal do vlasů! „Tohle jen tak nerozčešeš, ty fúrie trpasličí!“ Stejně tak, jak odpadli trpaslice, odpadl i Jakub. Všichni usnuli osouložení a spokojení, trpaslice už nevypadaly tak děsivě, spinkaly s pohledem blaženým a v tu chvíli vypadaly jako milé trpasličí slečny. Když se Jakub probudil, po trpaslicích nebylo ani památky. Seděl v rohu pekelné cely a trápil se tím, že první soulož nebyla s Andulkou, ale obhájil si, že soulož s trpaslicemi, se nepočítá, že trpasličí kundička má do ženské tuze daleko. Najednou ozval se Luciferky hlas a ten pravil druhý úkol: „Výborně Jakube, první noc si přečkal, dobře sis vedl a proto přijde úkol, který žádný jiný muž před tebou nedokázal. Dnes v noci navštívíš celu staré šlechtičny hříšnice, žádný muž ji v životě neuspokojil, ty musíš být první….“ „Když se mi to nepovede?“ otázal se Kuba. „Když se ti to nepovede, tak ona pak navštíví tebe a tak jako všechny milence před tebou i tebe vyprovodí z tohoto světa a nikdy už svou Andulku neuvidíš. “ Jakub přemítal, jak se taková žena má uspokojit, nikdy nic se ženou neměl, Andulka mu povolila jen hubičku na čelo, tvář a jednou na pusu a třikrát ji šáhnul na kotníček, když se ji na louce snažil zachytiti před útěkem domů. Říkala mu, že má na doteky a líbání talent, což ho těšilo, ale bez tak jediná sexuální zkušenost byla se sedmi trpaslicemi předešlou noc, kde to tak nějak v zápalu boje o přežití šlo samo. Zařekl se, že jediná dívčí kundička, kterou ochutná bude ta, která bude patřit dívce jeho srdce. Ve chvíli největšího zoufalství k němu přicupitá chrobáček. „Jakube, Jakube, kněžna je tu připoutaná za své vraždy z vášně již několik staletí, ty ale jí uspokojit zvládneš, klíč k jejímu orgasmu se však neskrývá v jejím klíně. Musíš najít její tajnou erotogenní zónu, která je klíčem k jejímu ještě tajnějšímu lůnu. Dej si pozor na kněžny ústa, ne jednomu milenci byla schopná ukousnout jeho úd!“ Ještě že Jakub s ženským tělem opravdu neměl tolik zkušeností, protože by mu chrobáčkova slova jenom zamotala hlavu. Když nadešel večer, otevřela se Jakubova cela a on kráčel chodbou do místnosti, kde se ozýval děsivý ženský chrapot a sípání. Žena šedých vlasů byla v řetězech polonahá připoutána ke zdivu. „Fujky, ty si mi ale kněžna babizna, už tady musíš být pěkně dlouho, vrásčitá stařeno,“ praví na uvítanou Jakub. „Takhle dobýváš ženu, pacholku?“ zavrčela stará kněžna milenců vražedkyně. Jakub se nadechl, zkontroloval, že kněžna je pevně připoutaná, pošteloval řetěz a v hlavě si představil, že je před ním je jeho krásná Andulka… Začal kněžně hladit zadeček, čechrat ji vlasy… olizoval ji ňadra, jazykem rejdil kolem jejího klína… ale nic, co by nasvědčovalo, že by se něco v jejím těle odemykalo, rukou ji už zkoušel zajíždět do kunďátka, ačkoli od chrobáčka věděl, že tudy cesta nepovede. „Musíš být milý, láskyplný, citlivý a hlavně trpělivý, zkus to ještě, opravdu po celém těle, jen musíš dávat pozor, aby tě ta babizna nezakousla…,“ řekl si Jakub sám pro sebe. Začal znovu hladit a líbat kněžnu po celém těle, od čela přes vlásky, něžně ji kousal do ušního lalůčku, krku, v rukách svíral její ňadra, lízal bradavky, něžně masíroval ramena, paže.. líbal pupík, podbříšek, stehna, kolena, lýtka, kotníčky, prsty na rukou, palce u nohou a postupně další prsty…. Až se najednou ozval se nečekaný vzdech a kněžna se propnula v okovech… „Mám to!“ Jakub začal žužlat kněžny prsteníček u levé nohy, jazykem ho lechtal a pohrával si s ním v ústech, když onen prst Jakub sevřel zuby, kněžně vzrušením z úst vypadla zubní protéza… „Najdi tajnou erotogenní zónu a otevře se ti komnata do tajného lůna,“ zněla mu v hlavě chrobáčkova slova. Snad mužská intuice nebo už chtíč, možná skrytá Jakubova perverze vedla jeho ztopořený úd kněžně do úst. „Teď už mi ho neukousneš babizno,“ pravil nahlas a strčil jí svého naběhlého kokota do pusy a začal s tím mrdat šlechtičně tlamu. Přirážel a ona se slastně dusila jeho ptákem, Jakub pocítil žužlání a přirážení i od šlechtičny a aniž by si toho všiml, kněžny babizny tělo začalo mládnout, vrásky mizely, kůže se napínala a její ňadra byla plná života jako za jejich dřívějších mladistvých prvních zkušeností. Jenom a pro Kubu naštěstí zuby zůstaly na podlaze v podobě zubní protézy. Kuba ji šukal pusu a kněžna vlhla v klíně, až z ní začaly téct potůčky poševní tekutiny. Když byla kněžna na vrcholu a shodou náhod Kuba též, neudržel se a vystříkal se kněžně do úst. Vlastně oba se tou dobou udělali. Své tajné lůno, měla kněžna v hrdle… „Splnil si i tento úkol, Jakube!“ ozvalo se na celé peklo a najednou se Kuba ocitl v místnosti s krásným krbem, vanou a stolem plným vína a dobrého jídla. „Odpočiň si, najez se, vykoupej a zítra splníš úkol nejnáročnější a nejtěžší…,“ ozval se hlas vládkyně pekel… „Jaký mě čeká úkol?“ zeptal se Jakub. Na to ženský ďábelský hlas pravil: „Máš před sebou misi velkou, čeká tě noc s LUCIFERKOU!“ Dokáže Jakub uspokojit vládkyni pekel - všemocnou Luciferku? Co po něm bude a může žádat? Co když se Luciferka promění v ženu a Jakub bude muset zasunout do nefalšované ženské kundy? Pomůže mu opět chrobáček? Splní i poslední úkol a dostane Andulku z pekla ven? Setká se ještě někdy s Viktorkou? Může tohle pro všechny vlastně skončit dobře? Pokračování příště ve DRUHÉ ČÁSTI. Piš komentáře (klidně zvrhlé) a dávej lajky, ať je pokračování brzy na světě…
