4 - Janka

Škola skončena, maturitní vysvědčení založeno a já se ocitl v jedné malinké vesničce na Šumavě jako technik zemědělského provozu. Jak bylo tehdy zvykem k práci patřilo i přidělení bytu. Bylo to maličké 1 + 1 v bytovce, která ošklivě čněla nad zbytky nádherných a kdysi bohatých statků. I když jsem byl v podstatě od rána do večera v práci, občas jsem měl chuť se trochu „provětrat“ a užít si kultury. Jenže to na této vsi v této době (psal se rok 1981) zase nebylo tak jednoduché. Jedinými kulturními zařízeními byly hospoda, jednou měsíčně otevřený kostel a – světe div se – dvakrát týdně letní kino. A tak jsem brzo zapadl do kolotoče práce, hospoda, postel, v úterý a v sobotu zpestřené kinem. Zdánlivě bezproblémový život, ale mladému klukovi určitě nedostačující. A tak jediným potěšením byla společnost mladých dívek, které sice byly chtivé, ale tvrdě hlídané svými rodiči, prarodiči, tetami, kmotry… Holky na to ale moc nedbaly a partička devíti dorostenek velice často provokovala a předváděla se všude, kde to jen trochu šlo. Byly mezi nimi i tři velice hezké cácorky a protože v mé věkové kategorii jsem patřil spíše k ojedinělostem, velice brzy se jejich provokace zaměřily i na mne. Hrál jsem s nimi tu hru, ale nikdy jsem se nedostal k ničemu vážnějšímu, než jsou lehké dvojsmyslné věty. Jakmile se mělo objevit něco intimnějšího, rozprchly se, jak když střelí do kuřat. Všechny. Teda všechny, až na jednu. Tou ojedinělou byla Janka. Byla z té partičky nejmladší, do sedmnácti jí scházely necelé tři měsíce, a její otec byl známý uřvaný traktorista, který nešel pro ránu daleko. A tahle dívenka se do mne zakoukala a kde se co šustlo a já tam byl, byla tam taky. V hospodě sedávala vedle mne, v letním kině to vždycky nějak zaonačila, že se taky ocitla po mém boku a vždy, když jsem se vracel z práce, potkali jsme se u vstupu do bytovky, ve které také bydlela, jen o dvě patra níž. Byla to taková obyčejná cácorka – polodlouhé blonďaté vlasy, kulatý obličej, pár (ale opravdu jen pár) kilo navíc, dívčí postava a malinká, sotva patrná prsa. Byla milá, to ano, ale nějaký bližší kontakt s ní jsem si nedokázal představit. Už proto, že její otec velice často vyřvával na celý statek, že jestli mu některý z těch mladých sáhne na dceru, pozná, co je to „vychodniarska bitka“…
Dny ubíhaly, já se smířil s tím, že v téhle vsi se nových sexuálních zážitků nedožiji, a když byla potřeba hodně velká, vyrazil jsem na víkend do svého rodiště, kde se vždy dalo domluvit s některou z mých bývalých „lásek“. Jinak jsem žil rutinním životem, jen asi po třech měsících jsem začal zaznamenávat, že Janka postoupila o krůček dál. Kde mohla, dotkla se mne, v kině se odvažovala položit si hlavu na mé rameno a v hospodě mě pod stolem hladila po stehně. To pochopitelně neušlo pozornosti okolí a brzo se po vsi rozneslo, že Janka má známost. Nedalo se tomu bránit a netrvalo dlouho a do kanceláře se mi vřítil Janky táta, supící a nahrbený jako býk před útokem:
„Poslúchaj, ty kokot,“ řval na mne svojí vychodniarskou česko-slovenčinou, „nechaš moju dceru na pokoju, lebo ti hnáty i pazúry dolámem…“
„Tak to prr, Vlado!“ bránil jsem se. „Tohle si vyřiďte s Janou. Já s ní nic nemám a ani mít nechci!“ skočil jsem mu do řeči, věda ze zkušenosti, že na něj platí, že nejlepší obrana je útok.
„Ahaaa – tak pánkovi néni obyčajné dievča dosť dobré!!“ mírně změnil téma hovoru traktorista a bylo vidět, že jeho stupeň rozčílení stoupá. „Takýchto nafrněných borcu už som viděl vel’a a mnohým sem aj po papuli dal!“ vyhrožoval, ale otočil se a při odchodu pořád křičel, „hnáty dolámem, DO-LÁ-MEM!!!...“
Oddychl jsem si, že nebezpečí se vzdálilo, ale bylo to trochu předčasné. Celý den, když jsem potkal Vladův traktor, viděl jsem přes špinavé okno jenom zatnutou pěst. Až jsem začal očekávat, že si na mne někde za stodolou počká a opravdu dojde k inzultaci. Ale nestalo se a nestalo se tak ani další den, ani následný… Po týdnu už jsem nevěděl, že k nějakému incidentu došlo a život se mi tak vrátil do starých kolejí – práce, hospoda, postel. Jen to kino jsem si raději odpustil, a když se Janka neobjevila ani v hospodě, došel jsem k názoru, že přísný otec nakázal domácí vězení.
Po více než týdnu se ale večer ozvalo nesmělé zaklepání na dveře mého bytu. Nebyl jsem rád, protože jsem byl docela unavený a chtěl jsem hned po večeři jít spát, ale šel jsem otevřít s obavou, že se v provoze děje nějaká nekalost a já budu muset do práce. K mému překvapení však za dveřmi stála Janka se sklopenýma očima a tiše povídala:
„Ahoj! Táta mě posílá, že s tebou chce mluvit…“
„Se mnou?“ polkl jsem a hlavou mi proběhly všechny mučící metody, které kdy kdo na světě vymyslel a které mě jistě čekají. „Co mi chce?“
„Nevím. A ani nevím, co ho to napadlo. Prostě přišel z práce a ještě než za sebou zavřel dveře, poslal mě pro tebe…“
„No to mám tedy radost…,“ přemýšlel jsem, jak se tomuhle setkání vyhnout, ale nic mě nenapadlo, „tak mu řekni, že přijdu tak za půl hodiny…“
„Dobře“, odpověděla a zmizela po schodech dolů.
Dojedl jsem načatou večeři a s nepříjemným pocitem jsem se vydal o dvě patra níž. Přemýšlel jsem o tom, jestli si nemám raději zavolat záchranku nebo jestli mi jí zavolá on, až mě dobije, nebo jestli mě nechá zhebnout někde u prasečích chlívků za barákem… Prostě nebylo mi zrovna dobře. Ale nakonec jsem se vzmužil, nadechl se, narovnal a zaklepal na dveře. Rozletěly se jako by stál za dveřmi a čekal a než jsem stačil něco říct vyštěkl:
„Poď dnu!“ a zmizel v útrobách svého bytu. Následoval jsem ho do docela hezky zařízeného bytu a čekal, odkud přijde rána. Nepřišla – seděl už v obýváku rozvalený v křesle a druhým štěknutím „sadni“ mě usadil proti sobě na pohovku.
„Čo si dáš?“
„Já asi… nevím… třeba kafe…,“ a přemýšlel jsem, o co tady jde. Tohle nevypadalo, že by mě chtěl sprovodit ze světa, a můj strach začala nahrazovat zvědavost.
„Janka – uvar!“ opět vyštěkl příkaz a Jana zmizela, aby mi za chvilku stavěla na stolek vonící nápoj.
„A doněs tu moju!“ ozval se další příkaz, Jana se opět jako kouzlem vypařila a vrátila se s litrovou lahví a dvěma skleničkami. Vlado nalil vrchovatě, podal mi jednu do ruky, vyzval mě, abych si zavdal, a sám do sebe obrátil celý obsah decilitrové nádobky. Ucucnul jsem výborné slivovice.
„Takto sa to něpije!“ zařval, nalil si další dávku a hodil ji do sebe, „tak sa musí…!“
Odevzdaně jsem do krku vyklopil zbytek té čiré tekutiny a rychle se napil kávy, protože na takový nápor jsem nebyl zvyklý. Ještě než jsem chytil dech, ozvala se první otázka:
„Kolik ti je?“
„Devatenáct.“
„Hmmm… Pred vojnů?“
„Ano, za šest týdnů nastupuju.“
„Hmmm… A tu chceš robit?“
„To jo, líbí se mi tady.“
„Aký máš majetek?“
„Já toho moc nemám – auto, teď byt… Vždyť jsem před pár dny dokončil školu…“
„Aký máš plat?“
„S prémiemi tak 1350. A něco bych měl dostat za dobré čtvrtletí…“
‚O co tu jde?‘ přemýšlel jsem a čekal, co se z toho vyvrbí. Nečekal jsem dlouho.
„Ja som bohatý,“ spustil Vlado, „ale něrobím pro seba. Dostanú to dievky jako veno,“ nalil si a obrátil do sebe další porci, „aj dom postavím…! Janka, Mária – sem!“
Obě holky se odkudsi vynořili a poslušně se postavily vedle sebe.
„Jednu z nich ti dam,“ pokračoval traktorista, „ktorú chceš?“
Vyvalil jsem oči: „Já nevím… Já jdu na vojnu… A ještě jsem nepřemýšlel…,“ hodil jsem do sebe slivovici podle vzoru a Vlado se konečně spokojeně usmál a nalil další. „Jana je fajn, ale je mladá… A Marii vlastně vůbec neznám…“
„Janka něbude mladá večně a Máriu snadno poznáš… Tak ktorú?“ odbyl moji námitku a otočil se k dcerám. „A čo vy? Chcetě ho dajaká?“
Mária se zatvářila trochu vyděšeně a Janka mlčela a hleděla do koberce.
„NO!!! Mária…!“
„Já ne…“ pípla Marie.
„Janka…!“
„Já… možná… nevím…“
„Tak čo za ním lezeš, když něvieš?!“ zařvala zase hlava rodiny.
„No… já bych… chtěla…,“ a bylo vidět, jak rudne v tváři.
„Vidíš?!“ obrátil se na mne Vlado vítězně. „Je tvoja! A ja som Vlado!“ a zvednul sklenku na potvrzení svého rozhodnutí.
„Já Tonda…“ vypil jsem, co jsem měl a přemýšlel, jak z téhle situace vybruslit, „jenže já musím na dva roky na vojnu a …“
„To nič,“ usadil mě Vlado a začal mi popisovat své plány, jak to všechno proběhne. Pod vlivem vypitého alkoholu mi to začalo být jedno a nakonec jsem se přidal v rozvíjení zářné budoucnosti. Byl to hodně dlouhý večer se spoustou vypité slivovice a s přesně naplánovanou budoucností. Jen tak tak jsem se vyšplhal do svého bytu a usnul jsem dřív, než jsem dopadl do postele.
Ráno jsem vyrazil jako obvykle do práce a jako vždy jsem potkával Vladův traktor – jen zpoza okna se mi už neukazovala zaťatá pěst, ale mávající dlaň a široký úsměv. Můj život se vrátil téměř do starých kolejí jen s tou výjimkou, že v mém volném čase mi neustále byla po boku Janka. Nakonec jsem si zvykl i na to a přistihl se párkrát i u toho, že jsem přemýšlel, jaké by to bylo skončit s ní v posteli. Vždycky jsem ale tu myšlenku zaplašil a tvářil se, že jsme jen dobří kamarádi. Až přišel den, kdy jsme se po horkém letním dni a po návštěvě kina rozhodli s partou, že se půjdeme vykoupat k nedalekému rybníčku. Na nebi jasně zářil měsíc a my jsme na břehu vodní nádrže řešili, že vlastně nikdo z nás nemá plavky. Netrvalo dlouho a někdo vypustil myšlenku, že se prostě půjde na Adama a sám se začal svlékat do naha. Bylo to, jako by všichni čekali na toho prvního, protože se neozvala ani jedna námitka a v několika vteřinách se nořilo do vody šest naháčů. Dováděli jsme jako malé děti, ale postupně naše řady řídly, až jsem zůstal sám s Janou. Ležel jsem vedle ní na boku na břehu rybníka po veselém dovádění mezi kapry a prohlížel si její mladé, bílé, ve svitu měsíce zářící tělo. Oněch pár kilo navíc jí tvořilo velice ladné křivky a to mne vzrušovalo – což začalo mít i viditelné projevy… Najednou jsem hrozně zatoužil po milování. Přisunul jsem se blíž k Janě a otočil se na bok, takže jsem teď měl onu krásnou zvlněnou krajinu možnost prohlédnout velmi podrobně. Brzy jsem si však nevystačil s pohledem. Položil jsem jí ruku na její ruce, které měla složené na břiše, ale tam jsem dlouho nevydržel a začal hladit její paže, pak jsem sjel na břicho a pomalu se přiblížil k prsům. Chytla mou ruku a vrátila ji ke svému pupíku, ale mně to nedalo a po několika tazích jsem vrátil k hrudníku a prstem jsem obkroužil oba kopečky. Opět mi vrátila ruku na své břicho a takhle jsme si tu hru zahráli asi osmkrát. Její odmítání mne provokovalo a stále více jsem toužil po spojení. Když mi naposled vrátila ruku do výchozí pozice, změnil jsem taktiku, naklonil jsem se a nasál její bradavku. Slastně sykla, ale okamžitě mne odstrčila.
„Copak? Je ti to nepříjemné?“ zeptal jsem se potichu.
„Ehm… to ne…,“ dala si načas s odpovědí, „ale nechci to…“
„Co nechceš?“ ptal jsem se zdánlivě nechápavě.
„No to…,“ řekla a i ve tmě bylo vidět, jak se červená, „vždyť víš…“
„Nevím… Nechceš, abych na tebe sahal?“
„Já nevím…“ zaznělo trochu zoufale.
„No – jestli jsou ti mé dotyky nepříjemné, pak to chápu a nebudu se tě dotýkat. Ale jestli se ti to líbí, pak nevím, proč bych s tím měl přestat. Mám tě rád a chci, aby ti se mnou bylo dobře…“
„Líbí se mi to, ale táta…“
„… táta přece řekl, že jsi moje!“ uzavřel jsem debatu tvrdě a znovu jsem políbil její prsa. Proti očekávání mě ovšem neodstrčila. Jenom odevzdaně vzdychla a netrvalo dlouho a odevzdanost se začala měnit v touhu. Vymanila jednu ruku zpod té mé a přitáhla si mne blíž. To jsem považoval za dobrý signál a pustil jsem se do hlazení jejího těla. Opatrně jsem začal na břiše, pak jsem pomalu přejel přes její prso ke krku a lehce jsem jí masíroval ramena. Pusou jsem opustil vytrčenou bradavku a políbil ji na ústa. Trochu neohrabaně zareagovala a bylo znát, že v líbání nemá příliš velké zkušenosti. Trpělivě jsem jí naznačoval, co má dělat a netrvalo dlouho a Jana se na mne přisála v příjemném polibku. Zrychleně dýchala a já našel odvahu, abych svou ruku poslal na výzvědy do zatím utajených oblastí. Promasíroval jsem její prsíčka, promnul bradavky, párkrát pohladil bříško a po bocích jsem sjel až na stehna a ta hladil ze všech stran. Občas výrazněji vydechla a ruka, kterou zatím měla stále nečinně položenou pod pupíkem, jí sjela vedle těla – přesně do místa, kde už ležel můj ztopořený penis. Jakmile se jej dotkla, ucukla, ale netrvalo dlouho a znovu jsem ucítil její zvědavý dotyk. Napřed se dotýkala opatrně, jako by se bála, pak ale začala lehce hladit a po chvilce jsem ucítil objetí její ruky. Bylo cítit, že neví co dál, tak jenom prostě držela a občas zmáčkla. Bylo to velmi příjemné a mně to dodalo odvahy, abych svou rukou pomalu projel po vnitřní straně jejích stehen až k rozkroku. Hladil jsem její klín, hrál si s řídkým ochlupením a občas jsem prstem projel její skulinku. Jak jsem se postupně dostával hlouběji ke vstupu do její broskvičky, cítil jsem teplé vlhko a věděl jsem, že Janě se aktivita líbí, i když si to možná nebyla ochotná připustit, protože se trochu odtáhla a řekla:
„Tam ne…!“
„Myslíš sem?“ zajel jsem mírně prostředníčkem do škvírky a silněji přimáčkl.
„Jo…,“ hekla.
„A proč?“ zatvářil jsem se dotčeně. „Myslel jsem, že mě máš ráda…! A tátovi jsi řekla, že mě chceš…!“
„Já tě chci,“ vyhrkla, „jenže já…!“
„No, co ty?“ zeptal jsem se, ale už jsem tušil. „Nerozumím tomu – chceš mě, ale odmítáš mě…“
„Ale já tě opravdu chci, ale…,“ rozbrečela se, „… neodmítám tě, ale… když já… ty mě nebudeš… já jsem…,“ vyrážela mezi jednotlivými vzlyky.
„Tak co? Chceš mi snad říct, že jsi panna?“
Rozbulela se naplno a do pláče ze sebe vyrážela: „Já… jsem to… nedělala… ještě...!“
„Aha – a chceš si to svoje bohatství nechat na svatební noc…,“ pronesl jsem rezignovaně, „no jo no, tak jdeme domů!“ a posadil jsem se.
„Ne, to ne!“ zareagovala.
„Ale já tedy nevím, co chceš. Milovat se nechceš, domů jít nechceš… Tak co tedy chceš, abych dělal?“
„Já nechci jít domů…,“ řekla umíněně, ještě pořád vzlykajíc, „já jen… já se… bojím…“
„A čeho se bojíš? Že to bude bolet? No – to bude… To už tak prostě je… Ale nebude to bolet věčně…“
„To já vím,“ a znovu se rozbrečela, „ale já se bojím, že se mi tam nevejde… a ty mě kvůli tomu nebudeš chtít…“
Vyvalil jsem oči: „Že se ti tam nevejde? Proč by se neměl vejít?“
„Je to hrozně velký…“ a spiklenecky dodala, „osahala jsem si to…“
Usmál jsem se: „Já vím, cítil jsem to… Ale velký není. Můžu tě ujistit, že mám normální velikost a jestli chceš čekat na něco menšího, tak budeš hledat dlouho…,“ lehl jsem si znovu vedle ní, začal ji hladit a dodal chlácholivě, „Neboj – když nebudeme chvátat, vklouzne dovnitř jako po másle. Trochu to zabolí, ale za chvilku už se ti to bude líbit…“ Vzal jsem její ruku a položil její dlaň na svou pýchu, která v té chvíli byla povadlá. Znovu nesměle osahávala to, čeho se tak bála, pak se pootočila, aby lépe viděla a zvědavě pozorovala svou hru s mým přirozením. Můj zbojník na to reagoval vztyčením a zpevněním a to ještě více podpořilo Jany zvědavost. Její ruce si se mnou hrály a ve mně se bouřily hormony. Pomalu jsem ji položil na záda a lehl si na ní. Nepustila mne, ale ani se nebránila, a to byl pro mne signál, že cesta je otevřená. Políbil jsem ji na krk, pak na ústa a chvíli jsem setrvali ve vášnivém polibku. Postupně jsem se však přesunul k jejímu krku, ramenům a na prsou jsem se zastavil. Líbal jsem ty její milé kopečky a malé a pevné bradavky. Nasál jsem je do úst a dlouho si hrál s její rostoucí touhou. Začala vzdychat a v pravidelných intervalech mi svírala penis, kterého se očividně nechtěla vzdát. Vsunul jsem opatrně ruku mezi její nohy a lehkým tlakem jsem si dělal prostor k cestě do jejího lůna. Nebyla nějak přespříliš ochotná, ale pomalu se otevírala a po chvíli jsem již mohl hladit její prcinu celou dlaní. Prstem jsem projel několikrát škvírku po celé délce, pak jsem ukazováčkem našel klitoris a tomu jsem se důkladně věnoval. K jejím vzdechům se přidali drobné vlny záškubů celého těla a na prstech jsem cítil spoustu šťávy. Dráždil jsem jí bez odpočinku a přitom jsem se pomalu přesouval mezi její nohy. Teď už mnohem ochotněji roztahovala nohy, až jsem se ocitl v pozici, kdy už nic nebránilo vsunutí mého kolíku do jejího rozkroku. Mnul jsem teď celý vstup do její pochvy, ruku jsem měl mokrou a zasunutí bránila jen její dlaň, která pevně objímala mého těšitele. Žaludem jsem se už dotýkal stydkých pysků, ale dál jsem nemohl…
„Chceš si ho tam vsunout sama?“ zeptal jsem se potichu a něžně
„Já se ještě bojím – připadá mi, že je pořád větší…“
„Neboj, jen to trochu zabolí a pak už to půjde…“
„Slibuješ?“
„Ano! Uvidíš, že to půjde…“ uklidňoval jsem ji, ale moje předchozí zkušenosti s deflorací mě trochu varovaly, abych si nedělal iluze. Já už ale chtěl být uvnitř, takže jsem svoje pochybnosti zaplašil a tlačil se dál mezi Janky nohy. Ta po chvilce uvolnila své pevné sevření a rukama mne objala a přitiskla ke mně. Znovu jsme se začali líbat a já mezitím nasměroval svůj meč ke vstupu do chrámu, pořádně jsem ho pomazal mízou prýštící z Janina lůna, prsty jsem roztáhl závojíčky a vnořil hlavičku, dokud jsem nezaslechl bolestivé syknutí.
„Bolí to moc?“
„Moc ne, ale bolí…“
„Budu opatrný… A kdyby to bylo hodně nepříjemné, dej vědět a já přestanu…“ a v té chvíli jsem sice pomalu, ale důrazně vyrazil pánví vpřed. Čekal jsem odpor a bolestnou reakci Jany, ale všechno bylo jinak. Můj penis vklouznul do Jany jako po másle, jakoby ani pannou nebyla. Byl jsem trochu překvapen, ale neztratil jsem duchapřítomnost a zarazil jsem svůj pyj až nadoraz. Ozvalo se slabé bolestné zaskučení, vzlyk a zrychlené dýchání. Počkal jsem pár vteřin hluboce zaražen a přitom jsem Janku líbal jako o život. Když se její dech trochu uklidnil, zeptal jsem se:
„Hodně to bolí?“
„Zatím ne… Jen cítím uvnitř takový tlak…“
„To bude asi tím, že máš dírku vyplněnou mým ptákem…,“ usmál jsem se.
„Už?!?“ divila se. „Holky mne strašily, že to hrozně bolí…“
„To je tím, že tě miluji,“ zareagoval jsem, „ale ještě to asi trochu bolet bude,“ a jako bych to chtěl dokázat, začal jsem penis pomalinku vytahovat a zasouvat. Když jsem uviděl, že bolestné vzdechy se mění na vzdechy slasti, začal jsem zrychlovat a za chvilku už jsme spočívali v plném a vášnivém spojení – dokud se moje varlata nerozhodla vyslat dávku oplodňovací tekutiny…
Leželi jsem vedle sebe, já pyšný na svůj skvělý výkon, Janka vyjukaná z průběhu celého aktu a z poznávání sebe sama. Byla zamyšlená, hrála si se svojí mušličkou a občas rukou zabloudila do mého rozkroku a pohrávala si s penisem. Zůstali jsem tak hodně dlouho, ale nakonec jsem se sebrali, oblékli a vydali se k domovu. Když jsme se loučili před dveřmi jejího bytu, políbil jsem ji a už jsem byl na odchodu, když se zeptala:
„Nepůjdeme se zítra zase koupat?“ a žádostivě na mne vyvalila oči.
„To asi ne,“ řekl jsem zamyšleně, „ale jestli se ti bude chtít, budu tě čekat večer u sebe doma.“
Následující den jsem kvůli návalu práce na pozvání zapomněl, a tak mě tiché klepání na dveře v deset večer překvapilo. Ještě více mne překvapilo, jak se Janka za těch pár hodin změnila, jak se z uťápnuté, málomluvné ťunti změnila v sebevědomou mladou dámu, která dychtivě objevovala své i moje tělo a jejich fungování.
Od té doby se můj program až do mého odjezdu na vojnu změnil na práce, hospoda, postel, milování a každé úterý a sobota letní kino….